Novinky | Recenze: Ordinary Man je verze Ozzyho Osbourna pro mileniály. Ozzy ale nemohl udělat nic lepšího než ukázat, že jde pořád dopředu

Žijící legenda, chlap, co kousl syrového netopýra a nedostal z něj žádný virus, chlap, kterého doopravdy a smrtelně vážně zkoumaly vědecké týmy, aby zjistily, jak je možné, že po tom všem, co v životě užil, je ještě pořád naživu. To je heavy metalová legenda, která byla frontmanem kapely Black Sabbath, která tento žánr prakticky vynalezla. To je Ozzy Osbourne.

Poslední dobou probíhalo v médiích plno zpráv, podle kterých jakoby to skoro vypadalo na to, že Ozzyho dlouhá léta šíleného života, kterého by jiného už dávno zabila, si přeci jen přišly pro své dluhy. Nechtělo se mi ale věřit, že by Ozzy Osbourne nasadil bačkory a začal sledovat německé romantické filmy. Hned mi to bylo něčím smrdělo a potvrdilo se mi to prakticky hned po prvních tónech alba Ordinary Man. To je titul alba mimochodem velice zvláštní, protože ano, i Ozzy je normální člověk a i jeho mohou postihnout zdravotní problémy, jak se to ostatně ukazuje, ale zároveň je jasné, že kvůli tomu, co v životě zažil úplně normální není – jak chováním, tím co zažil, tím, co dokázal i tím, co vydržel.

“Straight to Hell” začne album s velkým tempem a typickými a velmi hutnými temnými kytarami, které si okamžitě spojíte s Ozzy Osbournem. Na albu jde poznat nejen skvělá produkce, která dokazuje, že i starý hudební styl, se dá dělat moderně, ale i poctivé muzikantské výkony. Aby také ne. Na albu hraje basák Guns N’ Roses Duff McKagan, bubeník Red Hot Chilli Peppers Chad Smith a na kytaru Andrew Watt – rockově založený hudebník, který se paradoxně proslavil jako producent Justin Biebera, Rity Ory, Cardi B nebo Post Maloneho.

Všichni mluvili o duetu s Post Malonem, skutečná „bromance“ je ale duet s Eltonem Johnem

Právě zapojení populárního amerického rappera bylo velkou událostí, spojení dvou dost rozdílných hudebníků zvukem, možná ale zase ne tolik koncepty myšlení, dopadlo velice zajímavě a můžeme je slyšet ve dvou skladbách “It’s a Raid” a “Holy For Night”, které jsou chytře umístěny až na konec – pro případě, že si album pustí nějací pubertální fandové rappera – ať si mezi tím stačí oblíbit i Ozzyho.

Přes hlasovou vitalitu Ozzyho je zřejmé, že na “Goodbye” to již podle názvu zní, jakoby se Ozzy loučil.

„Sitting here in purgatory
Not afraid to burn in Hell
All my friends are waiting for me,“

zpívá Ozzy na pozadí špinavých vrnivých kytar Andrew Watta a bubenické smrště Chada Smithe. Jak řekl Ozzy ve svém lednovém interview, mívá se svým Parkinsonem někdy špatné dny a tohle zřejmě napsal, když jeden takový přišel.

Ozzy Osbourne a Elton John jsou něco jako ďábel a anděl na vašich ramenních a skvěle se doplňují.

Více než duet s Post Malonem mě ale u srdce zahřál duet s Eltonem Johnem. To je neuvěřitelná, jak se říká v angličtině “bromance”. Snad větší, než měli Turk a J.D., Chandler a Joey a Sherlock s Dr. Watsonem. Jasně, je to spíše slaďárna Eltona Johna a kdo nemá rád Ozzyho “Dreamer”, tahle píseň ho naštve ještě dvakrát tak více, ale slyšet takové obrovské legendy ve výborné písni, je unikátní zážitek. A jak je pro tyhle dva výstižná ústřední věta písně:

“And the truth is I don’t wanna die an ordinary man”

Ozzy Osbourne a Elton John jsou něco jako ďábel a anděl na vašich ramenních a skvěle se doplňují.

“Under the Graveyard” používá podobnou strategii jako “All My Life”. Začíná v relativně klidném úvodu a sloce, ale pak předá velkou porci energie. Zatímco energie na “All My Life” nakonec trochu odezní, “Under the Graveyard” dokazuje, že i z melodického nápadu, který není na první pohled nijak dvakrát geniální, se dá vhodnou produkcí vymáčknout maximum.

Píseň totiž skutečně sama o sobě není nikterak dvakrát geniální po melodické stránce. Je zde velice profláknutý a typický Ozzyho refrén, kdy se cítíte jako na gigantické houpačce, kdy se nejdříve pomalu stoupá do velké výšky, pak se prakticky zastavíte, abyste hodně rychle spadli dolů. Produkce ale dá dokonale projevit všemu, co tu slyšíme a dokonce to ještě dokáže vhodnými zásahy posílit.

Ozzy jako rockový kmotr rapu?

Je vtipné, že jsou to často prvky, které Watt používá právě pro popové a rapové interprety, se kterými pracuje. Jsou to třeba ty sotva slyšitelné kytarové zpětné vazby, které ve správný moment zazní, aniž by se zatím rozezněla kytara, digitální ozvěny Ozzyho vokálů a stereofonní sóla kytary.

V rapu se totiž pochopitelně kytary nepoužívají tak často jako syntezátory, avšak když už ano, přistupuje se k nim v produkci často spíše jako k hlasu a používají se tak pro ně efekty, které se za starých rockových časů moc nepoužívaly. Ačkoliv to tedy Ozzy možná neměl v plánu, stal se vlastně něco jako kmotrem rapu, který může změnit pohled rockových fanoušků. Ti jsou totiž s tímto žánrem jinak poněkud v nesváru a z nějakého důvodu jej často nemají rádi.

Skvělé písně pokračují dál, když se rozezní “Today is the End” s jedním z melodicky nejzajímavějších a nejpřekvapivějších refrénů, které Ozzy  za svou kariéru zpíval. Ozzy vytahuje své typické apokalyptické představy:

“The kids are running as fast as they can
Could it be that today is the end?”

Jedná se rozhodně o jeden z nejlepších momentů alba. Ještě větší pecka je “Scary Little Green Man”. V refrénu to duní pořádně a před ním, když zpívá o mimozemšťanech:

“They want us, they need us
They might just try to eat us,
They’ll greet us, deceive us
Say, “Take us to your leader””

to je prostě Ozzy v nejlepší ráži. “Scary Little Green Man” je možná vůbec nejlepší píseň alba. Ty kytary v chorusovém efektu, hlasové samply, drtivý refrén a skvělý text tomu každopádně nasvědčují.

“Take Me To Your Leader,” tedy „Vezměte mě k vašemu vůdci“ je obvyklá sci-fi fráze, kterou říká mimozemšťan, jenž právě přistál na Zemi v kosmické lodi prvnímu člověku (nebo bytosti), se kterou se setká.

Tato fráze je často používána v karikaturách, kdy je často měněna pro komický efekt, kdy jako mimozemský cizinec například oslovuje zvíře nebo předmět, protože předpokládá, že je pozemšťan.

Fráze se nejspíše objevila poprvé (nebo alespoň byla proslavena) karikaturou Alexe Grahama z roku 1953, z časopisu New Yorker. Karikatura líčila dva mimozemšťany, kteří říkali koni „Laskavě nás zaveďte k vašemu prezidentovi!“.

“Holy for the Night” je výborná balada, která s nebeskými, psychedelickými “slajdovými” kytarami a ženskými sborovými vokály silně připomíná Pink Floyd, avšak s refrénem ve stylu Paula McCartneyho a sólem od Slashe.

Když se někteří praví fanoušci Ozzyho ve stylu Ozzáka z Comebacku, dívají na to, že hlavním kytaristou je tady jakýsi nýmand, co dělal producenta Justinovu Bieberovi a Cardi B, asi jim z toho musí být „blivno“ od žaludku. Nakonec ale stejně rozhoduje to, jak to zní.

Hodně diskutované duety s Post Malonem nejsou úplně to nejlepší, co na album najdete a staří rockeři se asi k nim budou stavět různě, ale jsou docela dobrým oživením alba a zapadají do něj. Je to velice symbolické vzhledem k tomu, jak velký podíl měl na albu Andew Wyatt a jeho produkční prvky z rapové hudby, které tady velice opatrně skrytě umisťoval skoro jako easter-eggy “It’s a Raid” je slušná jízda. “Take What You Want”, kde je navíc i druhý pořádně populární rapper, Travis Scott, je oním pravým pojítkem dvou rozdílných světů.

Když je ale na koncertě na 15 tisíc mladých fanoušků Post Maloneho a řvou “Ozzy, Ozzy!” je to vlastně skvělý pocit. Ozzyho odkaz žije a bude žít i dál. Hlavně je ale nejen tato píseň, ale i celé album po těch zprávách, kdy to vypadalo, že se Ozzy už loučí se světem, připomenutím, že když se Ozzy spojí se správnými lidmi, tak je to s, jak říkali Beatles, malou pomocí od přátel, pořád velký hukot.

Je sice pravda, že velkým Ozzyho fanouškům se nemusí úplně líbit ta sestava hudebníků kolem něj a raději by byli za návrat fenomenálního kytaristy Zakka Wylde. Když se někteří praví fanoušci Ozzyho ve stylu Ozzáka z Comebacku, dívají na to, že hlavním kytaristou je tady jakýsi nýmand, co dělal producenta Justinovi Bieberovi a Cardi B, asi jim z toho musí být „blivno“ od žaludku. Nakonec ale stejně rozhoduje to, jak to zní. A zní to dobře. To bych sakra řekl.

Ozzy Osbourne – Ordinary Man

Vydáno: 21. 2. 2020
Délka: 49:21
Žánry: Rock, Hard Rock, Heavy Metal, Pop-Rap
Rozhodně musíte slyšet: 1. Straight to Hell, 3. Goodbye, 4. Ordinary Man, 5. Under the Graveyard, 7. Today Is the End, 8. Scary Little Green Men, 8. Holy for Tonight