Recenze | Novinky: Drtivá post-punková temnota i zasněné popové dojáky tvoří nejen nejpestřejší, ale i nejlepší album welšských The Joy Formidable

„Nestrávíte posledních 10 let děláním alternativní kytarové hudby, pokud ji doopravdy kur***ky nemiluje. Musí to být věc, která vás baví z celého srdce a nutí vás jí neustále dělat,“ říká frontmanka a textařska welšké noise rockové kapely The Joy Formidable Ritzy Brian. Těžko říct, jestli to bylo nějakou novou motivaci nebo nalezením bohatého naleziště inspirační múzy, která může pohánět motory zcela novou a mimořádně účinnou energií, AAARTH je ale pravděpodobně vůbec nejlepším albem kapely a nejen to.

Minulým dvěma hudebním létům dominovala hlavně známá a léty prověřená jména. V roce 2016 byly zásadními alby nahrávky Davida Bowieho, Leonarda Cohana a nebo Nicka Cava, o rok později to byla mladší generace, která však za sebou již z minulých let má něco, co je považováno za briliant daného žánru. A tak kvalita nových alb Lorde, Spoon, Brand New, St. Vincent nebo The National nebyla zase až takovým překvapením.

Nynější rok, zdá se, patří novým a spíše méně známým, či překvapivým jménům. A tak po britském punkovém objevu Shame, po hodně dlouhé době probudivších se amerických surfařských post-punkerech ze San Diega Hot Snakes a dvou raperech, kteří jsou schopni vyjít s naprostým trapasem a hudební ostudou a zároveň i s nevídaným hudebním výtvorem (Kanye West a Kid Cudi alias KIDS SEE GHOSTS), tady máme neprávem opomíjené welšské alternativní rockery The Joy Formidable.

Znepokojující i uklidňující album, na kterém se svádí urputný boj s životními frustracemi

Jejich čtvrté studiové album AAARTH přichází po dvou v alternativní scéně uznávaných albech The Big Roar (2011) a Wolf’s Law (2013). Poslední album Hitch (2016), i když to třeba bylo zdařilé album, jednalo se “jen” o lepší průměr toho, co dnešní přebujelá alternativní scéna nabízí. Těžko říct, zda to je pro kapelu premiérovou lokací, kdy kapela při nahrávání z části přesídlila na americký jihozápad do státu Utahu, ale The Joy Formidable zní na AAARTH jako znovuzrození.

Jakoby našli novou motivaci a nebo bohaté naleziště inspirační múzy, která může pohánět motory zcela novou a mimořádně účinnou energií.

Začíná se písní “Y Blue” ve změti hlasů, welšských slov, špinavých i zneklidňujících zvonivých kytar. Následující “The Wrong Side” i přes zneklidňující název, zklidní atmosféru jak po hudební, tak i textové stránce. Základ každého dobrého rockového alba jsou perfektně znějící kytara a ty tady The Joy Formidable ženou přes kabely ke spoustě efektových krabiček a zesilovačů a nakonec zvuk kompresují tak, aby byl vytvořen ten žádoucí.

“Go Loving” hraje na silnou dynamickou kartu a kytary zní jako hustě osazený temný les se zlověstnou mlhou, která se vleče po podmáčené půdě, na jejíž nástrahy není vidět. Atmosféra písně je hustější než ona zlověstná welšská mlha. Kontrast je však důležitý nejen v grafickém designu, ale i v hudbě, a tak čisté piano tvoří určité světlo na konci této drsné temnoty, stejně tak vysoký hlas zpěvačky Ritzy Brian je na jednu stranu něžný, na druhou stranu v jemné ozvěně velice znepokojující.

Píseň “Cicada” zní jako hmyzí apokalypsa, kdy se toto malé obyvatelstvo planety rozhodne, že vyhubí lidi ze zemského povrchu a z písně můžeme slyšet vlivy východní hudby. Nejspíše marocké, indické nebo dokonce čínské. Je zajímavé, jak dobře souzní temné elektrické kytary s ručními bubny a nějakou citarou, či co vlastně za historický hudební nástroj to z písně slyšíme.

Post-punkové temné mraky z welšských rozlehlých luk se z části rozplynou a skrze ně proniknou paprsky slunce na úchvatné utažské kaňony.

Následuje dramatická “All In All”. Těžko popsat ty řeky slz a smutku, které se z písně valí. Pokud mají písně věrohodně vyjadřovat emoce, pak to tahle zvládne naprosto perfektně, protože na konci zbude z těch emocí už jen suchý hadr, který byl předtím plný slz.

„All in all there’s so much missing,“

(„Celkově tu mnoho schází.“)

zpívá a začátku refrénu, na konci pak dodává odpověď na to, co jejímu srdci schází: „All in all there’s something in you. („Celkově je něco v tobě“).

“What For” začne v cirkuse(?) a střídá perfektně drsnou a jemnou povahu. Máme tady další tolik nápadité kontrasty,které jsou velkou silou, která nové album The Joy Formidable žene kupředu. Breakdown ve třech čtvrtinách písně je parádně vymyšlený. Post-punkové temné mraky z welšských rozlehlých luk se z části rozplynou a skrze ně proniknou paprsky slunce na úchvatné utažské kaňony.

Od synth-popu k symfonickému heavy metalu v rámi jedné písně

Nejpřístupnější písní alba je “Better Me”, která by se ve své první polovině dala označit v jinak spíše skoro až post-punkovém albu za synth-pop. Mezihra se skučicími kytarami je prostě skvělá. Poté však přijde symfonický heavy metal v závěru a píseň rozdrtí zbytky pochyb o využitém potenciálu nápadu.

Tenhle chlap (producent a zvukový inženýr Howie Weinberg) definoval zvuk kytar na mnoha zásadních albech poslední dekády, není pak divu, že kytary zní na albu tak parádně.

Následuje zasněná, deštivá balada “Abscence”. Název písně tak nějak vyjadřuje i náladu alba, ze kterého srší frustrace, nespokojenost a nutkavá touha najít v životě něco lepšího a vymanit se z bloudění v nihilistických chaotických prostorech a bludných kruzích. Najděte si další balíček kapesníků. V existencionálním přemítáním o tom, že i v těžkých časech jde cítit naplno zdravý a přirozený smutek, nikoliv však hlubokou depresi.

„You think you’re caught
And I know it’s sad
But the absence is all we had“

(„Myslíš, že jsi chycen / A víš, že je to smutné / Ale absence je vše, co vlastně máme“)

Ritzy Brian je skvělá zpěvačka, a k tomu všemu se ještě navíc přidají pečlivá producentská práce a mastering velezkušeného Howieho Weinberga. Abychom si ukázali velikost jmen, se kterými pracoval, postačí nám jen první písmenko abecedy: Aerosmith, Anthrax, Anti-Flag, Alice Cooper, Arctic Monkeys. Ještě jednou připomínám. Jsme jen u prvního písmena abecedy! Tenhle chlap definoval zvuk kytar na mnoha zásadních albech poslední dekády, není pak divu, že kytary zní na albu tak parádně.

Je taky výborné, jak album dokáže využít celého spektra různorodých emocí, a tak můžeme slyšet, jak šíleně melancholické skladby, tak uklidňující optimistické pecky jako “The Joy Feeling”. Po ní však zase následuje další frustrací a jinými negativními pocity hnaná “Caught on a Breeze”. Svou rychlou kadencí slov jakoby navazovala na úvodní píseň. Stejně jako to platí pro celou závěrečnou část,  nejedná se o ty nejlepší momenty ze všech, když však pak přijde závěrečné outro písně, které tvoří i outro celého alba, nelze si neříct, že to nemohlo dopadnout na úplný závěr lépe.

The Joy Formidable – AAARTH

Vydáno: 28. 9. 2018
Délka: 45:55
Žánry: Alternativní/Indie Rock, Noise Rock, Post-Punk, Dream Pop
Rozhodně musíte slyšet: 1. Y Bluen Eira, 3. Go Loving, 5. All in All, 6. What For, 7. The Better Me, 8. Absence, 9. Dance of the Lotus