Recenze | Novinky: Tyler, the Creator pokračuje ve své vysoce kreativní pouti i na Call Me If You Get Lost

Ikona současného amerického rapu Tyler, the Creator v uplynulých letech nejen vydávala vlastní silný materiál, ale spolupracovala také na doopravdy obdivuhodném počtu projektu jiných interpretů. Tyler, the Creator je tak podepsaný na tak významných albech poslední hudební éry jako GO:OD AM Maca Millera, Isolation Kali Uchis, Alfredo The Alchemist a mnoha dalších. I u svých vlastních projektů bodoval u fanoušků i kritiků alby Flower Boy a hlavně IGOR s jeho psychicky narušeným stejnojmenným alter-egem, za které dostal Tyler dokonce Grammy.

Na tomto albu Tyler tentokrát ukazuje své silné stránky sám za sebe. Především svou flexibilitu v oblasti produkční i skladatelské, kterou prokázal v průběhu času v jeho spolupracích s jinými interprety. Tyler, the Creator totiž určitě nepatří mezi rappery, kteří by nějak oslňovali svou rychlou hubou s i tak přesnou artikulací, ani dokonce nějakou jó zvláštní barvou hlasu. Vše však dohání svou bezmeznou kreativitou a hlavou, která je studnou nápadů.

Jestliže je na tomto albu za sebe, dostává se do kuželu světla a musí poodhalit i něco autobiografického. Schovávaní se za alter-ego mu mohlo posloužit v minulosti, ale nyní musel vyjít ven tak, jak jej Bůh stvořil. Alter-ego mu však také dovolilo vydávat alba často a zamezit tvůrčí krizi, která by jinak mohla přijít. Je to tedy už třetí album od roku 2017 a i tak zní pořád Tyler velice svěže a vůbec nic nenasvědčuje tomu, že by mu docházela inspirace. Spíše naopak. Jeho songy jsou opět velice kreativní a rozmanité a ač se nikdy moc neodvrátí od jeho oblíbeného mixu rapu a neo-soulu, album zní velice barevně.

Co by to ale bylo za velké rapové album bez hostů, a tak je zde rovněž Lil Wayne, NBA Young Boy, 42 Doug a další.

Dávka pohodového, nostalgického rapu

První skladbu “SIR BAUDELAIRE” nakopne DJ Drama s trochu ponurými trubkami, které se plynule překlenou v nažhavený dunivý track “CORSO”. Mimochodem… Rap o Baudelairovi… Sice se nám všechno zdražuje, nikdo nechce pracovat a ekonomika jde do háje, ale musí se uznat, že tahle doba alespoň nenudí překvapeními, které přináší.

O tom, že Tyler stojí daleko od všech stereotypů hovoří i délka některých jeho skladeb. Na albu vytasí hned 2 písně delší než 8 minut. “Sweet / I Thought You Wanted to Dance” (feat. Brent Faiyaz and Fana Hues) je sice track spojený ze dvou, pak ale následuje předposlední osm a půl minuty dlouhá Wilshire. Tyler se na albu pohybuje většinou v klidné, psychedelií načichlé náladě – ne daleké od toho, co jsme znali od Maca Millera. Vzájemná spolupráce očividně obohatila oba zúčastněné. Kromě těchto chillových tracků jsou tu ale též některé skladby dost nabroušené a ostré – byť je jejich tedy spíše menšina.

“WUSYANAME” je nepochybně jedna z nejvíce pohodových rapových písniček poslední doby. Přináší to vzpomínky na takové ty staré dobré mainstreamové hip hopové songy z devadesátek a první dekády století, ve kterých rappeři vždycky seděli se zlatým řetězem a bílým tričkem na lehátku u bazénu a kolem náhodně chodily holky ve zlatých plavkách, přičemž je kamery vždycky zabíraly od trupu dolů a pak až celé. Doba to nebyla dokonalá, tak trochu omezená, ale zase plná pohody.

Na “WUSYANAME” Tyler, the Creator nechá klidně vyniknout své souputníky Young Boy Never Broke Again a Ty Dolla $igna. Druhý zmiňovaný, jinak spíše tvrdší rapper, se velmi rád připojí k tomuto soulovému dýchánku, zatímco NBA YoungBoy do toho zpívá děsně slaďácké, ale snad i trochu sexy opakované “ad-libs” improvizace.

“WUSYANAME” ale není jediná relaxační písnička alba. “Hot Wind Blow” zní dokonce jako nějaká výtahová hudba.

Ani Tyler, the Creator není nadšený z twitterových úderek z řad “cancel culture“

Na “Lumberjack” se Tyler vyjadřuje ke kritice některých chytrých hlav, kterým se nelíbilo, že se zaprodal mainstreamu a dělá velké koncerty v Madison Square Garden. Ale na obran Tylera… Kdo by to neudělal, pokud by dostal příležitost?

Na “MASSA” si vyhradil chvilku pro vysvětlení jeho tvůrčího pokroku a jak se od alba Goblin dostal skrze Cherry Bomb až zde. Když už jsme u Tylerovy minulost, je to (možná ne náhodou) hned následující “RUNITUP” s Teezo Touchdown, která připomíná jeho první album Goblin Town.

Aby té relaxace nebylo na albu málo, dokonce zde jsou prvky jednoho z nejvíce pohodových žánrů ze všech – reggae. Konkrétně na devět a půl minut dlouhé dvojité skladbě “SWEET / I THOUGHT YOU WANTED TO DANCE”. Jejich správná bizarnost jako by naznačovala, že tohle mělo původně patřit do alba IGOR, ale nakonec se na to hodil jiný typ text, který by tehdy do konceptu alba nezapadl.

Co se některým dalším mluvícím (nebo spíše tweetujícím) chytrým hlavám taky nelíbilo, bylo, když si Tayler pouštěl v minulosti pusu na špacír ať už v rozhovorech nebo prostřednictvím Twitteru. Dostane se tak i k rýpnutí si do cancel culture na “Manifesto”:

“I was canceled before canceled was with Twitter fingers (Haha)
Protestin’ outside my shows, I gave them the middle finger (Fuck ’em)
I was a teener, tweetin’ Selena crazy shit
Didn’t wanna offend her, apologize when I seen her
Back when I was tryna fuck Bieber, Justin,”

(„Zrušili mě ještě, než se rušení dělalo twitterovými prstíky (Haha) / Protestzovali před mými koncerty, ukázal jsem jim prostředníčky (Ať si nase*ou) / Byl jsem teenager, tweetoval Seleně šílené věci / Nechtěl jsem jí ublížit, omluvil se, když jsem jí viděl / V době, kdy jsem se snažil om*dat Justina Biebera“)

vzpomíná Tyler, the Creator na své Tweety ještě v pradávných dobách, kdy ještě sociální sítě nebyly tak mocné, aby se dalo protestovat pouze pomocí nich. Jenže už tehdy uměly vyvolat tweety reakci v reálném světě. Když vidíme, jaká hysterie na ní se tu a tam vyrojí, je pro něj asi dobře, že se zde spálil tak brzy – v ještě ne tak mediálně vyhrocené době, kdy ještě nebyl každý nespokojený hlas námětem pro sérii článků po celém světě, kulturní a následně i politickou válku. Tyler, the Creator přesně tomhle mluvil v rozhovoru pro HOT 97. Řekl tam doslova, že by se dneska ani neprosadil s jeho tehdejší skupinou Odd Future kvůli tomu, co říkali a o čem rapovali. Tyler, the Creator je tak dalším důkazem, proč i cenzura vytvořená tlakem společnosti může být nebezpečná.

V hudebním světě to ostatně není nic nového. V 70. a 80. letech brojili proti rockerům oslavující Satana křesťanské organizace a důchodci. Co je divné nyní je to, že dnes je tato sociální cenzura vytvářena ve většině případů hlavně mladými lidmi, kteří se ještě ke všemu mají tu drzost označovat za velice liberální osoby s otevřenou myslí.

Tohle album je po albu Cherry Bomb vůbec nejdelším od Tylera. Jeho ambicióznost se musí uznat. Není ale pravda, že by cely čas alba dokázal využít naplno. Dlouhá “WILSHIRE” neustále opakuje stejný motiv a ve více než osmi minutách je toho už fakt moc. Přitom, když se člověk zaposlouchá do textu, je to docela zajímavé.

Tyler, the Creator na songu popisuje jeho vztahové trable s jistou nejmenovanou osobou a dává až nezvykle najevo své emoce. Ale v tak příšerném hudebním obalu navíc podpořeným divným mixem, je fakt nadlidský úkol dávat pozor na všechny detaily tohoto dlouhého příběhu. Je to jako když vám kamarád nebo kamarádka (můžeme se stranit všech genderových stereotypů, ale v tomto případě tomu dodávají trochu výstižnosti) popisují něco hrozně důležitého a vy víte, že byste měli dávat pozor. Jenže jakmile začnou vysvětlovat detaily tvořící prakticky celou a složitou příběhovou linii, už nevíte, o čem bylo to hlavní a úplně se v tom ztratíte.

Stejně tak nevím, jestli jsme úplně potřebovali slyšet proslovy matky Tylera. Alespoň se ale jednalo o ono poodhalení svého soukromí, ke kterému Tyler, the Creator přešel po hlavě po období alb, kde jej zastupovaly alter ega. Flower Boy a Igor jsou pryč Je zase na druhou stranu pravda, že v albu, jehož obal je stylizován jako Tylerova identifikační karta, resp. česká obdoba občanky, se tohle docela hodí. Je to ostatně i příznačné vzhledem k pandemii, kdy bylo mnoho z nás odloučeno od našich starších rodinných příslušníků a mohli jsme si je do života pouštět jen skrze hovory. Tyto proslovy kamarádů nebo členů rodiny však již patří k rapovému klišé a stejně mám podezření, že jsou v době streamovacích platforem zde hlavně pouze proto, že jsou to stopy s velice nízkými náklady, minimem zdrojů, které nepřeskočí úplně všichni, co album poslouchají, mohou tak vydělat za minimální pořizovací cenu slušné peníze.

Tyler, the Creator sám sobě potíží

Závěrečná “SAFARI” obsahuje kontrolovaný chaos plný nejrůznějších trubek, fléten, basů a vokálů a je to vcelku náročný poslech, kterému bohužel chybí i energie, která by udržela posluchače při plném vnímání skladby.

Je to zvláštní, ale nemůžu si pomoci. Zdá se mi celkově, že mě přeci jen baví o něco více, když je Tyler, the Creator Igor než sám sebou. Někdy holt alter-ega poslouží tak dobře, že skoro až zastíní samotnou osobnost umělce. Tyler, the Creator zatím nezvládá přepínat ani zdaleka tak dobře, jak to onehdy uměl mistr převleků David Bowie. Je to možná i protože se u svého vlastního projektu neubrání některým stereotypům a zároveň jeho kreativita postrádá jakési vymezené umělecké hranice a výraznější koncepty, díky kterým drželo jeho album minulé více pohromadě jako jeden celek.

I Tyler, the Creator samotný je však obdivuhodnou postavou hudby už jen kvůli tomu, co vytvořil. Ale právě to může být ten jeho problém. Je to zkrátka “The Creator“ a mluví za něj jeho dílo, nikoliv jeho osobnost, což může být však u osobního alba trochu problém. Není to Kanye West, aby jeho osobnost dokázala album táhnout.

Bowiemu ale taky ostatně nějakou dobu trvalo, než dozrál do autobiografických alb. Tím samozřejmě nesrovnáváme Tylera s Bowiem rovnítkem, avšak nálepka rapového Bowieho nebude tak úplně mimo mísu. Tyler ale musí nejprve přijít s impozantním albem i o sobě samotném. Bowie se to ostatně také učil a bylo to v podstatě až v pozdních částech jeho kariéry, kdy stál na pódiu i na albech už jen sám za sebe.

Jde o kontext. Takovéhle album, jako jsme na Call Me If You Get Lost by mohlo být hrozně dobré. Za předpokladu, že bychom brali Tylera jako velikána a čekali na jeho každý řádek. To přeci jen zatím úplně neplatí. Ale třeba jednou…

Tyler, the Creator – Call Me If You Get Lost

Vydáno: 25. 6. 2021
Délka: 52:41
Žánry: Alternativní Rap, Neo Soul, Rap, Jazz Rap
Rozhodně musíte slyšet: 1. Sir Baudelaire (featuring DJ Drama), 4. WusYaName (featuring YoungBoy Never Broke Again and Ty Dolla Sign), 6. Hot Wind Blows (featuring Lil Wayne), 8. RunItUp (featuring Teezo Touchdown), 14. Juggernaut (featuring Lil Uzi Vert and Pharrell Williams)