Recenze | Novinky: Čtvrté album RTJ4 dělá z raperů Run the Jewels legendární dvojku srovnatelnou s ikonickými filmovými parťáky

Newyorský raper a producent El-P a atlantský raper Killer Mike jsou zpátky a to ve velkém stylu. Tihle dva silně připomínají legendární filmovou dvojici Martina Riggse a Rogera Murtaugha ze Smrtonosné zbraně a to nejen barvou své kůže. Stejně jako působila strašně frajersky na filmových plátnech tato dvojice, i Run the Jewels jsou jako dva hrdinové, co s vlajícími vlasy kráčejí za vybuchujícím autem vstříc napravení křivd, které se ve světě udály. Stejně jako u těch máte pocit, že existuje někdo, komu záleží na vymáhání spravedlnosti. Alespoň máte takový pocit při poslouchání jejich čtvrtého alba RTJ4.

Run the Jewels přitom nejsou dvojice, kterou by člověk předpokládal. Když se v roce 2013 dali tihle dva rapeři dohromady, asi ne jednoho znalce raperu toto spojení zarazilo. Killer Mike, kterého dostalo do povědomí posluchačů hlavně jeho hostování v legendární hip hopové skupině OutCast nijak zvlášť nevybočoval z toho, co bylo v rapu běžné. Spíše se soustředil na vylepšování řemesla, kterému zanechali Public Enemy, Dr. Dre a N.W.A, Ice Cube nebo Scarface, než na objevování něčeho nového.

To El-P byl naopak vždycky inovátor, který se neustále snažil rap posunout někam dál, a tak z jeho písní slyšíme daleko ostřejší elektronické podklady, přičemž oba přístupy mají samozřejmě své výhody i nevýhody. Dvojice Run the Jewels se ale tím pádem perfektně doplňuje.

George Floyd, i Noam Chomsky a Charles Bukowski

Mechanický zadrhávaný kopák a drsný rap Mika úvodního “Yankee and the Brave (ep. 4)” začne album v ostrém, nekompromisním stylu. Kopák skoro jakoby byly kulky, které létají ze samopalu a hned za nimi létají slova, která perfektně zapadají do hudby jako:

“Back at it like a crack addict, Mr. Black Magic
Crack a bitch back, chiropractic, Craftmatic”

Skvělý start alba, ke kterému se o něco později přidá El-P se stejně nabroušenými řádky:

“Stack addict, a mack with the blackest fabric on back
I magically rack it and dash while I’m duckin’ rat-a-tat-tats”

a Run the Jewels nenechají nikoho na pochybách, že je tohle skvělý návrat na plac po 4 letech od minulého alba Run the Jewels 3.

Druhý song s Gregem Nicem z East-coast rapového dua Nice & Smooth a s newyorským DJ Premierem z dnes již neaktivních rapových dvojic Gang Starr (s Guru) a PRhyme (s Royce da 5’9’’). Melodičnost songu je velká. Jak neustále opakující se sample, tak ústřední popěvek: “Ooh, la la, ah, oui oui”.

Byť “Out of Sight” s 2Chainzem není tak dobrá jako první dva songy, slyšíme na něm znovu skvělou spolupráci hudby a textů, viz řádek, které se ozývá již v úvodu:

“(Run-run) My motherfuckin’ Uzi weighs a ton
Hit the drum ’til you hear it go “brrum-pum-pum-pum”

“Holy Calamafuck” přináší trochu překvapivě samply z nějaké zapomenuté staré dancehallové pecky Cutty Ranks a ty rozléhající se elektronické bicí a temné klávesy, které přijdou posléze, zní vážně skvěle. Album je ale našlapanější než vycpávky rozkroku Lennyho Kravitze, a tak pokračuje za zvuku nadávajícího dítěte: “Take that, mugger, mother—” do dalšího songu s legračním názvem “​goonies vs. E.T.” Možná je snad škoda, že “goonies vs E.T.” nemá kromě neustálého intenzivního plynutí, které se ještě zvýší v druhé polovině písně, nějaké lepší vyvrcholení. Něco, čím by to ta píseň totálně dorazila. Nemusel by to být zrovna refrén, ale ještě intenzivnější část nebo nějaká instrumentální nebo samplová vložka. To třeba pozdější devátá “the ground below” má výrazný a chytlavý refrén.

“Walking in the Snow” je jedno velké nadávání na politiku a stav společnosti. Run the Jewels se ve světle posledních událostí dotýkají policejní brutality. Aby bylo album maximálně aktuální, jen pár týdnů po událostech okolo George Floyda, ještě Run the Jewels přidali nejen aktuální, ale i velice tréfné řádky:

“Until my voice goes from a shriek to whisper, “I can’t breathe”
And you sit there in the house on couch and watch it on TV
The most you give’s a Twitter rant and call it a tragedy”

(“Dokud můj hlas nepřejde z výkřiku do zašeptání: ‘Nemůžu dýchat~ / A ty sedíš doma na gauči a díváš se na to v televizi / A ty se maximálně vztekáš na Twitteru a nazveš to tragédií”).

Píseň je ale hlavně o zotročení lidí mocnými a to bez rozdílu na barvu pleti. Je dobré, že RTJ neskočili na viktimizaci pouze černošské rasy, ale možná i proto, že jsou “dvojbarevná” dvojice, vnímají problém více obecně. Kritizují tak pokrytectví křesťanů, či školský systém. Zajímavé je taky, jak Killer Mike zmiňuje v textech lingvistu a filozofa Noama Chomskeho nebo německo-amerického básníka a spisovatele Charlese Bukowskiho a nebo kontroverzní server Wikileaks zveřejňující tajné dokumenty především americké vlády.

V refrénu pak raperka Gangsta Boo rapuje drsné, z dnešního pohledu až rasistické řádky narážející na bílé obyvatelstvo jako na sníh, po kterém není příjemné chodit:

“Just got done walkin’ in the snow
Goddamn, that motherfucker cold”

Nejsem fanouškem tohoto “oplácení” z důvodu historie. Přirovnat někdo černochy k rozžhaveným uhlíkům, po kterých je nebezpečné chodit, jako je nebezpečné chodit do některých černošských čtvrtí, tak to by píseň na Spotify asi moc dlouho nevydržela, že jo… Jsem ale pro svobodu slova, a tak by mělo být povoleno obojí. Ostatně Run the Jewels si tu cenzuru nevymysleli a nemůžou za to.

JU$T je pořádný „banger“, jeho politika je ale už trochu ohraná

“JU$T” je pořádný, jak se říká v rapovém slangu “banger”. Basy pořádně duní a slova jsou nekompromisně vystřelovány s nebezpečně pravidelnou a vytrvalou kadencí. V refrénu se Pharrell Williams s Killer Mikem, El-P a taky Zackem de la Rocha peprně strefují do faktu, že na amerických bankovkách jsou lidé, kteří byli majiteli otroků:

“Look at all these slave masters
poison’ on yo’ dollar (Get it? Yeah)”

To, že “naši” Přemyslovci byli otrokáři všichni moc dobře víme, stejně tak byl otrokářem Karel IV a kromě pár psychicky narušených jedinců jsme jim to schopni odpustit, protože to v té době nebylo výjimečné. Pohled Run the Jewels však směřuje k bolestivému místu americké historie, kdy se bavíme o 19. století. Třeba ve Francii bylo otroctví zakázáno už v roce 1794, což však sice pak krátce nato Napoleon porušil, ale i tak. Nejsem historik, ale vždy se zdálo, že americké zrušení otroctví nepřišlo ani za 5 minut dvanáct, ale už pozdě. Už když některé části Evropy byly dostatečně civilizovaný natolik, aby od otroctví upustily.

Na druhou stranu tady bylo také mnoho zemí, které otroctví tehdy ve velkém praktikovaly a jsou tu ostatně i rozvojové země, kde otroctví vzkvétá dodnes. Je tedy těžké určit na kolik to americké sebemrskačství je oprávněné a nakolik už ne. Ostatně se jim podařilo vytvořit ještě donedávna ekonomicky nejsilnější zemi světa, které se i přes mnoho přešlapů povedlo vyhrát 2. světovou válku nebo pomoci oddělit Jižní Koreu od Severní.

Mezi světovými velmocemi Čínou a Ruskem přeci jen USA vždycky působily i přes všechny jejich chyby jako ostrůvek svobody a spravedlnosti, kde se nepřátelé režimu neposílají na odebírání orgánů a nevypadávají oknem. Pouze se zavírají do vězení a někdy se mohou nechat sami zabít (rád bych podotknul, že Jeffrey Epstein se nezabil). Ač to zní blbě, je to pořád o nesrovnatelně svobodnější země.

Tohle sebemrskačství Američanů se tak zdá být někdy už trochu za hranou. Ne, že by se měli všichni rapeři chytnout za ramena a zpívat, jak je Amerika krásná zem, zdá se, že té negativity je však někdy už přece jen příliš a následky této frustrace můžeme vidět pak v rozmlácených výlohách asijských losangeleských večerek.

To jsme ale už odbočili hodně daleko. V tomto ohledu je “JU$T” se svou politikou už trochu ohrané a to jakkoliv to Run the Jewels myslí dobře. Jinak však, když se to vezme kolem a kolem, je to prostě skvělá hip-hopová pecka s produkcí, která není nijak honosná, ale je zato tak mocná, že vám to pomyslně vysklí okna. Album rozhodně ani slabě nekončí. Naopak ještě sbírá energii a jak nekompromisně jelo celou dobu, na konci ještě zvýší svou intenzitu.

Závěr alba je tak velkolepý, že by po tomhle mohli Run the Jewels už klidně i ukončit kariéru

“The Ground Below” se samplem písně „Ether“ od Gang of Four je metaforický boj Killer Mika a El-P o jejich reputaci. Killer Mike v songu cítí, že se snaží bojovat proti pokušení a podvádět smrt, zatímco El-P chce stanovit takové zákony, aby lidé jeho jménu věnovali určitou úctu.

I další song “Pulling the Pin” je plný metafor. Tentokrát vztahujících se k různým židovsko-křesťanským příběhům. El-P a Killer Mike používají tuto píseň k tomu, aby poukázali na zla systému, jeho korupci a nakonec prohlásili, že máme v sobě vše, co potřebujeme, abychom začali v naší společnosti provádět změny, jak to vyplývá z názvu a také z refrénu:

“And at best, I’m just getting it wrong
And at worst, I’ve been right from the start”

Run the Jewels si navíc uvědomují, že boj není pouze politický, ale jsou tady vyšší aspekty, které z něj dělají i duchovní válku, která je bojem od ducha národa.

To, jak Run the Jewels album zakončí, zaslouží doopravdy klobouk dolů, Epické, intenzivní, stupňované smyčce podporuje vysoce nervózní saxofon. Vše nakonec končí v mohutném hluku, pak to ale ustane, nastane vrchol, vše se utichne a hudba doléhá. Vypadá to, že je konec. Dokonce by to mohla snad i být konec kariéry Run the Jewels, protože “A Few Words for the Firing Squad (Radiation)“ zní jakoby už snad měli Run the Jewels ukončit kariéru.

Najednou ale začne hrát sedmdesátkový retro-syntezátor a ozve se povídka z fiktivní televizní show “Yankee and the Brave”. Album tak končí tam, kde začalo. V představení Killer Mika a El-Pho jakožto legendární filmové dvojice, která se skvěle doplňuje a míří do světa sjednat spravedlnost.

Run the Jewels – RTJ4

Vydáno: 3. 6. 2020
Délka: 38:57
Žánry: Rap, Alternativní Rap
Rozhodně musíte slyšet: 1. Yankee and the Brave (Ep. 4), 2. Ooh La La, 4. Holy Calamafuck, 5. Goonies vs. E.T., 7. JU$T, 9. The Ground Below, 10. Pulling the Pin, 11. A Few Words for the Firing Squad (Radiation)