Recenze | Novinky: Ignorance folkové skupiny Tamary Lindeman The Weather Station umí posluchače uklidnit jejím sametovým hlasem, ale také jej nenápadně upozornit na problémy světa

Kanadská kapela Weather Station vydala své páté a dost možná nejlepší album. Skupina, i když možná přesněji projekt Tamary Lindeman orientován na indie-folk podkreslený často nejen elektrickými kytarami, ale i dechovými, v letech 2015 a 2017 s Loyalty a Weather Station nabízelo alba plná soucitu, citlivosti k lidem i hudbě. Kombinace těchto prvků vydržela i na letošní album Igorance.

„Pročpak jsi tedy sedlákovi radila?“
„Protože nespravedlnost snésti nemohu. Ubohý sedlák byl ošizen.“

— Božena Němcová, Chytrá horákyně

Změna je v tom, jak se Weather Station více ponořili do jakéhosi space rocku, resp. space-folku, kdy jejich indie-folkový styl jakoby byl zasažen vlivem britských indie a art-rockových kapel 80. let jako Talk Talk, ale také obecně jazzové hudby.

Srdcem hudby kapely jsou kromě sametově hladkého zpěvu Tamary Lindeman rovněž živelně znějící bubny s velmi propracovaným zvukem. Na to jsou pak stavěny rovněž velmi dokonale znějící další nástroje. Těžko hledat na tomto albu nějaké slabé místo. Úvodní trojice je fantazie. Tvoří jí polyrytmická, jazzem načichlá “Robber”, zasněná folková pouť “Atlantic” a více přímočará, v podání klidného hlasu zpěvačky Lindeman, melodicky snad dokonce dětské ukolébavky připomínající “Tried to Tell You”. Těch skvělých momentů je tu ale více.

Jako starší sestra London Grammar

Rytmické cvičení s úžasnou kreativní atmosféru “Wear”, stejně tak i na poměry tohoto alba vážná a dramatická piánová balada “Trust” nebo nejprve minimalistická a poté někde v oblacích poletující “Subdivisions”.

Více popové odbočky “Parking Lot” a “Heart” asi nejsou úplně tou nejvyšší jakostí, které se na albu skrývá jinde, je ale fakt, že jsou to písně, které zaujmou na první poslech asi nejvíce a mohou být dobrou bránou pro nové posluchače. Album je také místy vcelku předvídatelné. Pak se stane, že třeba “Toss” se svými poletujícími syntezátory a zvonivým piánem, člověku zní strašně hezky, ale nějak si je neužije tolik, protože je to sice všechno dokonalé, ale jakoby tomu chyběl kus originality. Je to zkrátka takový až moc typický a standardní zvuk anglofonních indie-folkových a dream popových kapel. Člověku pak neustále vstává na mysl podobnost třeba i s London Grammar a že je dnešní Weather Station vlastně něco jako starší sestra London Grammar.

To je na jednu stranu velká pochvala vzhledem k technické stránce a produkci, na které se podílela zčásti i sama Tamara Lindeman a pomáhal jí Marcus Paquin, který má za sebou asistenci ve studiu pro Arcade Fire nebo The National. Na druhou stranu tohle album zní tak nějak moc „typicky“. Skoro jako takový hudební vzorník dnešního folk-popu a kromě těch London Grammar přijde na mysl i Angel Olsen, Big Thief, Julien Baker a pochopitelně i Florence & The Machine. Když to však je zvládnuto takto mistrně, ani to tolik nevadí a pomyslné váhy se zase začínají převažovat jednoznačně na tu stranu pozitivního dojmu, které album Ignorance vyvolává.

K Ignorance hodně Tamaru Lindeman inspiroval její zájem o ekologii a dopad klimatických změn. A asi to provedla důkladně, protože na novém albu je skutečně slyšet nějaké mimořádné spojení s přírodou a to je pro folkové hudebníky nesmírně cenné. Vsadím se, že v časech pandemie si nejeden z nás uvědomil, jak moc ztrácíme kontakt s přírodou a jak moc vzácný je každý takový výlet do přírody.

Nechtěl bych se tady sice rozplývat nad tím, jak nám ta pandemie vlastně ukázala, že si některých věcí nevážíme a je to vlastně pozitivní – na to mi tahle zpropadená čínská chřipka „zmrvila“ až příliš součástí mého života, ale je fakt, že zrovna třeba obyčejné procházky přírodou jsou teď očistou, za kterou by člověk platil i zlatem, zatímco před pandemií to bylo někdy takové, že člověk tam sice chodil, ale nějak zvlášť ho to nevzrušovalo. Chodil tam spíše se setrvačnosti nebo kvůli tomu, že to chtěl někdo jiný.

Za ekologii, proti korporacím i rozvodům

Tohle album jakoby mělo mimořádný cit pro společenské otázky – kromě ekologie také téma zajetí lidí v sítích mocných korporátních společností, které dnes mají nad námi čím dál větší moc, ale i třeba více přízemní téma rozvodů a rozchodů párů.

V tomto ohledu je velmi zajímavé, jak ač témata na albu nejsou vůbec lehká, album zvukově vyloženě léta v oblacích a uklidňuje. Díky těmto těžším tématům, které posluchači přivážou na nohu těžkou kouli a táhnou jej z těch výšin směrem dolů, se ale tak lehce nestane to, co hrozilo na starších albech Weather Station – že člověk rychle ztratí pozornost a z hudby  Weather Station se stane jen pozadí pro jinou hlavní činnost, kterou si zvolíte vykonávat. To sice není nutně špatné – i tady má hudba své místo – ale jsem si jistý, že pokud je hudba až tak skvělá, tohle by nikdy úplně nemělo nastat.

Nejlepším příkladem je samozřejmě legendární skladatel ambientní hudby Brian Eno a jeho neméně legendární album Ambient 1: Music for Airports. Tahle hudba byla přímo stvořená pro to, aby byla hrána pouze na pozadí, ale stejně vnímavý posluchač je stejně u tohoto alba v naprostém vytržení.

Weather Station bohužel i na Ignorance tento neduh jejich hudby trochu opakují a v určitých momentech se člověk ztrácí a přistihne se, že vlastně tu hudbu už ani moc neposlouchá a dělá nebo přemýšlí nad něčím jiným. Naštěstí je zde však více prostoru pro zamyšlení se nad texty a i když poslouchá jen bokem, pořád ta hudba člověku uklidňuje a vlévá mu jakousi klidnou energii do žil.

The Weather Station – Ignorance

Vydáno: 5. 2. 2021
Délka: 40:42
Žánry: Indie Folk, Barokní Pop, Folk-Pop, Dream Pop, Folk-Rock
Rozhodně musíte slyšet: 1. Robber, 2. Atlantic, 3. Tried to Tell You, 4. Parking Lot, 7. Wear, 8. Trust, 10. Subdivisions