Recenze | Novinky: Zkrocený Pokáč na druhém albu sice není Úplně levej, jenomže zapomněl, že lovesongy mu nikdy nešly a že neměl rád stereotypy

Pokáče čekal těžký úkol a s albem Úplně levej se pokouší navázat na extrémně úspěšné debutové albumVlasy z roku 2017, které z internetového písničkáře a vtipálka udělalo úspěšného hudebníka se Zlatou deskou. Na novém albu se objevuje sice méně písní, ale o to více zajímavých hudebních hostů (Berenika Kohoutová, Jakub Ondra nebo Petra Göbelová). Pokáč je na něm taky nečekaně hodně konformní a romantický…

Pokáč se svým debutem Vlasy zaskočil asi všechny. Hodně lidí totiž vědělo, že má potenciál díky jeho populárním videím na internetu. Jan Pokorný je ostatně původním povoláním IT expert a internet jeho jeho domácím hřištěm a nebo vzhledem k tomu, že je Pokáč Sparťan, řekněme Letnou (ještě líp Generali Arenou). Že se mu ale podaří dosáhnout až Zlaté desky, o které mi můžou nechat zdát i daleko větší kapři v tom našem českém hudebním rybníčku, to asi čekal málokdo. Písně jako “Vymlácený entry”, “Mám doma kočku” nebo “Co z tebe bude” obletěly Česko a trhaly rekordy streamovacích služeb.

Druhé album Úplně levej je popravdě trochu zklamáním. Z Pokáče totiž vymizel ten puc novosti a neokoukanosti. To je bohužel tak nějak úděl toho, když se vaše písně hodně hrají. V roce 2017 byl ještě Pokáč originální a za rok a půl už si z něj dělali legraci v pořadu kanálu Kytary.cz Kumšt, kde nejprve udělali z Pokáče Belkáče a jindy zas říkali, jako dobrou ověřenou strategii pro napsání písně, že máte zkusit napsat píseň o Vánocích, ale jakože s nadhledem a vtipem a o tom, jak ty Vánoce už nejsou to, co kdysi bývaly, jsou moc konzumní a všichni jenom pořád někam spěchají.

Jak je Pokáč proti kýči, ale sám se kýčem pomalu stává

Kumšt je sice jenom jeden pořad, ale jestli tenhle pořad k něčemu byl, pak k tomu, že víte, že pokud se v tomhle pořadu někdo objeví, může si být jistý, že je v něm určitý kus kýče. To samozřejmě nemusí být ještě nutně špatně. Legraci si můžete dělat i z těch nejlepších hudebníků a i největší miláčci hudbeních kritiků — například Radiohead nebo Bob Dylan, bývají často parodováni. Jenomže Kumšt nebyli nějací baviči nebo imitátoři. Byl to přímo pořad, jehož existence stála na tom, že si dělali legraci z kýčovitých zvyků v české hudbě.

Pokáč, jakoby jim to udělal naschvál a toto vánoční schéma použil znovu v písni “Voděvzdorné šibenice”, kde ještě ke všemu angažoval dětskou zpěvačku Káju Bulawou.

Nelze si bohužel nevšimnout určitého rozporu mezi tím, že Pokáč na jednu stranu používá vědomě kýč, na druhou stranu se ale díky své pověsti vtipálka, nemůže úplně tvořit druhé “Zvonky štěstí”, protože by se s vtipálka stal naopak terč posměchu — což je pro každého komediální umělce to úplně nejhorší, co se mu může v kariéře stát.

Musel si tak najít jakýsi balanc mezi kýčem a humorem, kdy si naopak z kýče dělá legraci a ten je tak vlastně dobře maskován a dá se špatně rozeznat, i když tam je. Vlastně je to obelstění posluchače a chytrý marketingový tah. Dělat kýč a při tom se tvářit, že proti kýči bojuji. To je na jednu stranu velice chytré, na stranu druhou ale také nehezky vyčůrané.

Podobnou textařskou strategii uplatňuje i na mnoha dalších písní na albu Úplně levej. Jakoby si Pokáč uvědomoval, že zatímco si na prvním albu mohl dovolit ze všeho jen děla legraci, na albu druhém už by měl trochu zmírnit. Pseudo romantická píseň probuzení jsou tak samé prdy, sliny, zkažený ranní dech, ale v refrénu nejednou slyšíme až sentimentální refrén jako od těch nejvíce slaďáckých boybandů:

“Přesto na celým širým světě nic hezčího není,
než vedle tebe zlato každý ráno probuzení”

Je to vlastně takový zdvihnutý prostředníček všem ideálům a snovým fantastickým představám o lásce. Konstatování skutečnosti, tak jak je. Pokáč ve větách jako: “Vidím tě válet se v tom mastným triku mým, konečně milostným básníkům rozumím” nebo: “Kdo tě viděl ráno sotva tuší, že přes den ti to vážně sluší – na mou duši” vlastně jen říká věci tak, jak skutečně jsou a protože překročí určitou hranici korektnosti, je to vtipné i když bohužel už ne tolik jako na prvním albu, které bylo přece jen takové více bezstarostné a dost mu pomohlo, že se Pokáč skoro úplně vyhýbal romantickým tématům.

Pořád vtipné, ale: „Už to není to, co bejvalo“

Působí to, jakoby Pokáč nyní spíše promlouval k holkám z administrativních kanclů než ke kanceláři programátorů.

Pokáč a jeho absurdní ajťácký humor bezstarostného vtipálka pro losery, samotáře a vysokoškoláky, dospěl spíše k humoru, který se více hodí k někomu, kdo už z té vysoké vyšel a teď se snaží žít normální poklidný život, pokud možno někde nad prostředkem střední třídy. Pokáč je v roce 2019 takový více zkrocený a opatrnější.

S úspěchem v hudbě přišel i úspěch v životě, jeho peněženka je na tom určitě mnohem líp. To mu rozhodně všechno přejeme, jinak bychom tak nechválili první album, jenomže pak to dopadá tak, že ačkoliv se snaží pořád mluvit z části ke svým nejranějším fanouškům (viz. píseň “Matfyzák na disku”, už to není celkově tak důvěryhodné jako kdysi a působí to, jakoby Pokáč nyní spíše promlouval k holkám z administrativních kanclů než ke kanceláři programátorů.

První album bylo IT Crowd a Black Books, dneska jsou to spíše Ženy v běhu. Pořád se tomu dá zasmát, ale už je to takové konformní. Písně jako “Jaro” a “Láska na vsi” jsou bohužel proti tomu, co Pokáč zastával na předchozím albu.

Přitom album začne skvěle a píseň “Kouření je hnusný zvyk” je možná i nejlepší věc, co tady kdo udělal, aby odradil mládež od kouření. Při řádku:

„Navíc jsou tady i horší činnosti, než kouřit snad,
třeba fetovat, mordovat, či K-Pop poslouchat.“

jsem hned takhle zpočátku alba vyprskl smíchy.

Když hraje druhá “Matfyzák na disku”, zdá se skutečně, že Pokáč bude pokračovat v těch stejných kolejích jako na album Vlasy. Některé pasáže jsou totiž opět zabijácké, zvlášť například tahle:

„Vybalila na mě svoje prsní dvorce.
Ptala se, zda si na ně nechci sáhnout,
já se nad ně opovážil nahnout
a plnej vzrušení si představoval,
jak bych tenhle tvar v MathLabu modeloval.”

No a hned nato je tu titulní píseň “Úplně levej”, která je taky plná hlodů. Téhle písni se právě povede to, co se nepovede písni “Probuzení” – přivést romantickou, ale i tak humornou píseň. To, co se na prvním albu povedlo na “Lovesongy”.

Když k tomu přidáme “Mám rýmu” a “Aromatické léto” máme slušné album. Něco mu ale přeci jen chybí. Něco, co mělo Vlasy a Úplně levej to nemá. Debut byl drzejší, více nebojácný, více nezávislý a obsahoval více vtipných postřehů a rýmů. Dokonce i hudební stránka, která není u Pokáče sice tak důležitá, se povedla víc na albu Vlasy.

Pokáč se sice trochu snažil rozšířit svůj zvuk a vymanit se na některých písních jako “Láska na vsi” a “V lese” z omezení prostého písničkáře s kytarou a ukulelem. Na “Láska na vsi” slyšíme však pouze kýčovité country. Ukázkou melodické nudy na albu je třeba poslední píseň “Farmář Tonda” — i když se jí jakousi podprahovou elektronickou hudbou, kterou slyšíme v písni jen tak bublat na pozadí, snažil vytáhnout producent Lukáš Chromek (Thom Artway, Mirai, Michal Hrůza, Ewa Farna, ATMO Music…). Jeho snaha ale zůstala marná. I přes dobrý text bohužel to stejné lze říct i o písni “Hořkosladká komedie”.

Na druhou stranu vtipný příběh měšťáka “V Lese” a směs folk-dance-popu funguje výborně.

Co se dá ale dělat. Nezbývá doufat, že Pokáč si vzpomene na to, co psal ve svém vlastním songu na minulém albu:

„Lovesongy mi nikdy nešly,
Ale pro tebe to zkusím chceš-li,
Jen nejsou z žánrů, co mi zrovna jdou.
Lovesongů jsou už kvanta”

a bude se také více soustředit na vytvoření poutavějšího hudebního obalu.

Pokáč – Úplně levej

Vydáno: 31.5.2019
Délka: 43 minut
Žánry: Písničkář, Pop-Folk, Komediální hudba
Rozhodně musíte slyšet: 1. Kouření je hnusný zvyk, 2. Matfyzák na disku, 3. Úplně levej, 6. V lese, 13. Mám rýmu