Recenze | Novinky: The Weeknd a jeho After Hours je hitová párty v jejíž prostředku se z ničeho nic ocitnete v 80. letech

Čtvrté The Weekndovo album After Hours je pro třicetiletého Kanaďana triumfem v rámci popularity i komerční stránky. A to i přesto, že jeho umělecké ambice nejsou nikterak velké a chce posluchače spíše bavit než ohromovat.

The Weeknd je zpěvák. Na této jednoduché větě dneska není nic divného, avšak ještě tak před rokem si jej většina lidí asi spojila spíše s jeho produkční činností, popřípadě se psaním písní pro jiné interprety. Na takovém momentu, kdy člověk, který dře pro jiné uspěje se svým vlastním jménem, je něco skvělého a ačkoliv se chytám občas za hlavu při až příliš hravých písničkách Sii za hlavu, vždycky si vzpomenu na to, jak musela léta čekat za oponou než se dočkala až světelný kužel svítící na jeviště zamíří také na ní.

The Weeknd sice nemusel čekat na slávu tak dlouho, jako ona, ale stejně by mu měli někteří líbat nohy. Zvlášť třeba švédská zpěvačka Tove Lo, které The Weeknd udělal kariéru hitem “Habits (Stay High)”, stejně tak držel nad vodou kariéru Justina Biebera, když začala jeho sláva uvadat (resp. fanynky stárnout) a mrtvý bod kariéry rovněž rozpohyboval Usherovi, či Drakeovi. The Weeknd navíc nikdy neměl problém s alternativní hudbou a tak z jsou z jeho hlavy místy skoro až experimentální elektronické písně FKA Twigs nebo Kelely.

The Weeknd si díky After Hours sáhl na hvězdy

The Weeknd je někdo, kdo umí dělat moderní pop s nádechem R&B a umí do něj vtisknout myšlení, pro jeho druh mají v angličtině trefnou metonymii “thinking outside the box” (v češtině, ač bohatém jazyku, můžeme bohužel maximálně akorát říct suše “myslet jinak”). Dokázal být díky tomu průkopníkem něčeho, co se dá nazvat jako alternativní R&B, tedy volně definováno: moderní R&B, jenž má některé překvapivé prvky.

U těchto producentů a skladatelů, kteří uspěli, když psali jiným, se ale občas stává, že si udělají čas také na svou kariéru. Možná je to jejich ego, které pláče a potřebuje se realizovat.

Možná prostě chtějí udělat větší díru do světa, protože přece jen žijeme jen jednou a psát a produkovat slavným zpěvákům a zpěvačkám – a dostávat za to slušně zaplaceno –, je sice pořád práce snů, za kterou by ty tisícovky domácích amatérských producentů, co vrážejí tisíce do drahého studiového vybavení, dali cokoliv. Jenomže pokud máte tu možnost na dosah, proč byste jí nevyužili a nezkusili také, jaké je to být hvězdou první kategorie?

After Hours je album, které z The Weeknda rozhodně tuto hvězdu první kategorie udělalo. Povedl se mu totiž hit, který je popravdě vcelku promyšlený dopředu, dokonce bych řekl i prokalkulovaný a vymyšlený jen proto, aby měl úspěch. Důležité ale je, že je i dobře udělaný a má v sobě svou duši.

“Blinding by the Lights” totiž reprezentuje něco, co už pobublávalo v hudebním světě už několik let a účastnily se toho jak popové hvězdy jako Taylor Swift nebo Halsey tak rockové jako Muse. Je to vlna návratu vlivů hudby osmdesátých let, ale v moderním nebo dokonce futuristickém hávu. Některé písně to dokonce vyjadřují přímo názvy, jako “Future Nostalgia” z nového alba Duy Lipy.

V podstatě něco, co lze často i vidět v módě, kdy se dnes vracejí některé módní trendy minulosti jako roztrhané rifle nebo bílé tenisky Nike a doplní se některými jinými novými prvky. Kontrast v písních většinou vždycky funguje perfektně a nejinak je tomu zde.

Album je kočkopes, ale plný hitů

“Blinding by the Lights” ale není jedinou písní, která má v sobě vliv osmdesátých let a spolu s písněmi “In Your Eyes” a “Save Your Tears” tvoří na albu takovou osmdesátkovou rodinu imigrantů, která si chce žít svou kulturu uvnitř alba, jehož kulturou je jinak alternativní R&B.

The Weeknd bohužel díky tomu dává poněkud facku konceptu alba jako takovému. Kruci, já vím, že většina lidí poslouchá písně z playlistů a ne z alb, ale přece jen se najde nezanedbatelné množství lidí, které zajímá koncept alba. Je z uměleckého hlediska špatně, aby album znělo nějak, pak najednou začalo znít jako úplně jiné album, a pak se zase vrátilo k tomu původnímu.

Je to totiž potom prostě:

Je škoda, že The Weeknd prostě neudělal dvě alba a nebo jedno ve stylu 80. let. A nebo – to by mohlo být dokonce ještě zajímavější – neudělal rovnou koncepční album s příběhem, kdy by se hlavní hrdina alba nějakým způsobem vrátil ze současnosti do 80. let.

The Weeknd ale toto nepovažoval za nutné a proto zní větší půlka jeho alba jako ze současnosti, pak najednou přijdou tři písničky znějící jako moderní cover popových hitů z 80. let a pak se zase vrátíme do současného R&B s alternativními prvky.

Je to ostatně takové typické album producenta, který má vždycky šuplík plný nápadů pro druhé interprety. The Weeknd proto nedokázal umělecky pojmout toto album úplně špičkově.

Zábavné album to na druhou stranu je rozhodně. Začíná poklidným “Alone Again” se syntezátory, jež pronikají do uší pravidelně a konzistentně jako scanner, který pomalu skenuje vaše uši, aby do nich pak perfektně zapadl. “Too Late” v této hudebním opatrnosti a opatrném bloudění ve světě v podstatě pokračuje. Je to ale docela sofistikované a chytré budování atmosféry, které na konci vyústí v drsnější atmosféru a máte pocit, jakoby jste uháněli v černém sportovním Mercedesu a míjely vás světla.

Zčistajasna osmdesátky

“Hardest to Love” už je prvním velkým hitem alba. Emocemi nabitá píseň. V písni o zlomeném srdci zpívá The Weeknd:

“I’ve been the hardest to love
It’s hard to let me go, yeah”

(“Byl jsem ten nejobtížnější, koho šlo milovat / Je mě těžké opustit, jo”)

“Scared to Live” je oproti tomu první písní s optimistickým tónem. Jemná, srdečná píseň s výraznými údery elektronických „snare“ bubnů a širokými syntezátory je uklidňující. Ještě více je však poklidná nostalgická “Snowchild”.

Je to skoro jako elektronické emo, které The Weeknd začíná velice osobním přiznáním:

“I used to pray when I was sixteen
If I didn’t make it, then I’d probably make my wrist bleed”

(“Když mi bylo 16, tak jsem se modlil / Kdybych neuspěl, asi bych nechal vykrvácet své zápěstí“)

“Escape From LA” je bez 5 vteřin 6 minut dlouhá píseň, která je dost rozvláčněná a nenabídne moc změn. Píseň se nikam moc nevyvíjí a nenabídne žádný posun v albu.

Dlouhé sloky s prázdnými řádky jako:

“She pulled up to the studio
Nobody’s watching
She closed the door and then she locked it
For me, for me
We had sex in the studio
Nobody walked in
I cut my verse and then she popped it”

toho nabídnou jen velice málo.

“Heartless” má oproti tomu alespoň tah na bránu. Píseň příjemně kouše a elektronické kopáky se zařezávají do kůže jako drápy dravce.

“Faith” selže v tom být jakýmsi pojítkem mezi současností a minulostí. Tímhle moc není a ačkoliv snaží nachystat půdu pro největší hit alba, dlouhé dozvuky písně a houkání sirén jsou spíše záplatou na příliš velký skok mezi styly než ideálním řešením. Na druhou stranu se dozvíme leccos o osobě The Weeknda, resp. Abela Tesfaye, jenž se nebojí přiznat k tomu, že drogy a hédonismus jsou běžnou součástí jeho života:

“Light a blunt up with the flame
Put that cocaine on a plate
Molly with the purple rain
‘Cause I lost my faith”

“Blinding by the Light” je překvapivý úspěch hlavně v tom, v jak velké míře používá osmdesátá léta. Není se ale co divit, že píseň tak uspěla. Píseň má tah na branku, je chytlavá a má obrazotvorný a refrén, které se snadno vrývá do hlavy.

“I said, ooh, I’m blinded by the lights
No, I can’t sleep until I feel your touch”

“In Your Eyes” je snad ještě více osmdesátková. Jde z toho cítit inspirace moderním 80’s revivalem, který si osvojili Daft Punk.

“Save Your Tears” si hudebně půjčuje všude od Bloodhound Gang přes Wham! až po New Order. Píseň je vcelku jednoduchá odrhovačka, ale její nevyzpytatelné změny z ní udělají šedou myš, která se promění v královnu večírku.

“After Hours” pak zakončí album v silném stylu a je vlastně škoda, že je tady vůbec “Until I Bleed it Out”, které na albu vlastně vůbec není potřeba.

The Weeknd – After Hours

Vydáno: 20. 3. 2020
Délka: 56:19
Žánry: Pop, R&B, Aternativní R&B, New Wave
Rozhodně musíte slyšet: 3. Hardest to Love, 4. Scared to Live, 7. Heartless, 9. Blinding Lights, 10. In Your Times, 11. Save Your Tears, 13. After Hours