Yves Tumor – Heaven to a Tortured Mind
Recenze | Novinky: Yves Tumor šokoval změnou stylu a na Heaven to a Tortured Mind se přestěhoval z experimentální do pop/rockové hudby. Na albu je hned několik kandidátů na píseň roku
Yves Tumor, vlastním jménem Sean Bowie, z amerického Tennessee, je skutečný hudební inovátor a jen blázen by si mohl myslet, že po jeho minulém albu Safe in the Hands of Love, které bylo plné experimentů a extrémní hudby, přijde s něčím nepřekvapivým. Je však pravda, že Yves Tumor tentokrát přišel s albem, které je daleko více konformní a hudebně běžné. Je to také album, které si neklade na posluchače takové nároky. V tomhle ale paradoxně leží ona překvapivost jeho nového alba Heaven to a Tortured Mind,
Při poslechu Heaven to a Tortured Mind se musí dosti lidem vybavit spojitost Yves Tumora s Princem. Jednak díky mnoha sexuálnímím tématům, jednak kvůli tomu, jak Yves Tumor změnil styl a připomíná nyní špinavější verzi Prince. Yves Tumor je vlastně také tak trochu pořád 90. letech, či na konci 80. a je to na to řádně hrdý. Yves Tumor se nyní dá díky přechodu k více popovému stylu zařadit, protože neurčitá experimentální hudba samozřejmě něco podobného umožňuje jen těžko.
Z minulého alba ostatně hodně vylézali hlavně ty písně, které byly spíše pop-rockové než experimentální a které připomínaly doby velkého návratu kytar do mainstreamu v 90. letech. Písně jako “Lifetime”. Díky Bowiemu hlas, který připomíná Damona Albarna v tom navíc byli slyšet hodně britpopoví Blur. Jinak bylo album ale skutečně spíše pro náročnější posluchače a byla to velká jízda undergroundem a nadvědomím.
Heaven to a Tortured Mind je naopak z jeho dosavadních 4 alb jednoznačně to nejméně poslechově náročně. Ne, že by své experimentální ambice úplně odložil, ale přeci jen zde dostává prostor více přímějších písní. Ty spolu s Tumorovým obvyklým temným zvukem tvoří velice slušný potenciál na průlomovou desku kariéry. Zatímco tedy písně jako druhá “Medicine Burn” se částečně podvolují zmatku minulého alba, píseň “Super Star” například dokonce zavítá do éry glam rocku.
Yves Tumor je na novém albu jako vylepšená verze Lennyho Kravitze
U “Gospel for New Century” jakoby Yves Tumor zůstal věrný kořenům rocku a připomíná neskutečnou sílu, že tento žánr vynalezli černoši. Píseň, kterou rozjíždějí parádní filmové padoušské trumpety nabere v refrénu neskutečnou sílu. Je to rock s neo-psychedelií a neo-soulem. Yves Tumor mi v refrénu hodně připomíná Lennyho Kravitze, ale nějakou jeho verzi 2.0 – kreativnější a odvážnější. Perfektní rozjezd alba.
Přes jednu z nejvíce experimentálních písní – noise rockovou “Medicine Burn” se dostáváme k jen dvě minuty krátké “Identity Trade” s industriálními elementy, zahuštěnými filtrovanými vokály. I v tak krátkém čase, ale dokáže Yves Timor dát mnoho. Jsou tu ostatně i momenty, kdy přijde ještě s kratšími písněmi. Taková “Romanticist” je s délkou 1:46 vůbec nejkratší písní alba, ale přesto patří k nejlepším momentům alba.
Nejlepší písní alba je jednoznačně čtvrtá “Kerosene!”. Nejenže není zase tak časté, aby nejvýraznější píseň alba byla zrovna 4., ale píseň je unikátní i svým zvukem, kdy se už od čtvrtky alba saluje. Píseň nemá tradiční strukturu. Nemá sloky, kde si vybuduje atmosféru a pak vše vybalí v refrénu.
Tohle není píseň (“Kerosene!“), to je zhudebněný sex.
Nejdříve to vypadá, že se ani nezačne zpívat a stejný motiv se opakuje 30 vteřin, aby se pak opatrně ozvali Yves Tumor s hostující zpěvačkou Dianou Gordon. Dotud je to nic. Okolo času 1:40 jakoby ale začali hudebníci pomalu podléhat svůdnosti písně. Už ve čtvrtině písně se tak začne sólovat. Tohle není píseň, to je zhudebněný sex.
“Kerosene“ prakticky stejně dobrá jako ta od Albiniho Big Black, i když trochu jiná
Píseň prakticky koresponduje s obalem a proto má takovou bezprostřední strukturu, kdy je zde nějaká předehra a svádění, ale pak už se jde na věc. A ne, že by tu byl refrén, ale od druhé minuty je až do vyvrcholení a uklidnění píseň prakticky v posledních vteřinách, píseň prakticky jedním velkým jammováním. Rockové kapely takové používají po posledních refrénech a rozšiřují je pak v živých verzích, ale skoro nikdy ne už v druhé minutě písně. Slyšet ženský hlas Jeremiah Raisan bylo překvapující a osvěžující.
Část po prvním kytarovém sólu,.kdy dostala možnost projevit své hlasivky, zní parádně. Skoro jakoby vás jejími hlasivkami a změnou hudby dokázala dostat někde vysoko do oblaků. Je to let nad krajinou za polojasného dne. Snažil jsem se dopátrat, jestli náhodou nebyl ten název odkazem na stejnojmennou píseň industriální/post-punkové kapely Big Black producenta In Utero Nirvany Steva Albiniho – to by v mých očích Yves Tumor stoupl ještě výše. Říkám vám ale, že o téhle písni na tomto webu do roka ještě uslyšíte. Při jaké příležitosti to asi bude (mrk, mrk)?
– “Oh, I can be your only girl, little baby”
– “I can be everything you need I need kerosene!”
Zpívají v milostném dialogu Yves Tumor a Diana Gordon.
Nejlepší je, že Yves Tumor náladu rozhodně nezkazí a pokračuje i dál parádně. “Hasdellen Lights” má naprosto skvělou nostalgickou atmosféru. Je to jako bloudit městem v dešti. Balada smutné stránky amerických velkoměst. Dostanete z toho skoro podobný pocit jako ze Springsteenova “Street of Philadelphia”. Navíc pak následuje již zmíněna povedená “Romanticist”. To byla ale epická trojice písní!
Když už jsme došli na vrchol alba, je ten správný moment, kdy by zde měla zaznít jména bratrů Jeremiah a Justina Raisena. Toho prvního slyšíme na různých místech alba. Nejvíc však asi na následující “Dream Palette”.
Jeho bratr Justin Raisen měl na zvuku alba a více popovém přístupu produkce určitě zásadní vliv, protože je producentem například producentem nebo spolu-autorem písní některých spíše popových hvězd jako Lizzo, Angel Olsen nebo Kylie Minogue. Vzít takovou ikonu alternativní hudby, jakou v USA Yves Tumor bezesporu už je a přetvořit jej na něco takto přívětivého, avšak aby to neztratilo kus sebe, je těžký úkol a Tumorovi se povedl.
Perfektní album, které kazí slabý konec aneb, jak Yves Tumor málem prohrál již vyhraný zápas
“Foile Imposé” je bohužel poté jakýmsi pozérským pokusem o navrácení vysokého uměleckého standardu do alba. Takové: “Podívejte, jsem pořád hudební experimentátor.” Píseň, ve které dokola vyjmenovává dny v týdnu a zbytek je zabalen tolik do ozvěny, že to není slyšet, zní ale dost slabě.
“Strawberry Privilege” je další výkřik do tmy. Instrumentální “Asteroid Blues” má sice zajímavý zvuk s industriálními prvky, postrádá ale vizi. Působí na albu jako náhodný zbytek, který vyplňuje stopáž. “A Greater Love” pak rovněž není nikterak velký závěr. Spíše jen vyšumění do prázdna.
Právě to vyšumění do prázdná je neskutečná škoda. Yves Tumor je úplně jako tým, co vede o poločase 5:0, má prakticky jistou výhru a na druhý poločas se vykašle a prohraje ho 0:4 s gólem v poslední minutě – v podstatě pořád bezstresový průběh, ale zkažení skvělé reputace z prvního poločasu.
Heaven to a Tortured Mind je zkrátka perfektním albem do osmé píseň “Super Stars”. Odkud to ale začne být nastavovaná kaše. Je to škoda, protože Heaven to a Tortured Mind má jinak potenciál být klidně i mezi nejlepšími 10 alby roku. To, jak slabý je konec alba ale musí praštit do uší i hluchého.
Yves Tumor – Heaven to a Tortured Mind
Vydáno: 3. 4. 2020
Délka: 36:22
Žánry: Psychedelický Pop, Rock, Neo Soul, Alternativní/Indie Rock, Art Rock, Glam Rock, R&B, Experimentální hudba
Rozhodně musíte slyšet: 1. Gospel for a New Century, 4. Kerosene!, 5. Hasdallen Lights, 6. Romanticist
Dobré album
Dobré album
