Recenze alb vydaných v týdnu od 26.6.2017 – Radiohead, Vince Staples, 311 a další…
Zaktualizovaný playlist Imagine Dragons a reedice jedněch z nejlepších alb všech dob od Prince a Radiohead
Imagine Dragons – Evolve
Vydatavtelství: Universal
Žánr: Pop/Rock, Alternative/Indie Rock, New Wave
Hodnocení: 2.5/5.0
Už za pár dní vystoupí Imagine Dragons jako hlavní hvězda Colours of Ostrava. Co jejich nové album Evolve, které na severní Moravu přivezou?
Imagine Dragons v rozhovorech neustále prohlašovali, že chtějí předvést dospělejší zvuk, někam se posunout a minimalizovat svou produkci. Jednak polovina písní na albu neposouvá tvorbu Imagine Dragons vůbec nikam, druhak zbytek písní na albu je pořád “přeprodukovaná” kopa. Nakonec vlastně ani nemá vůbec cenu uvažovat nad tím, zda se kapela někam posunula/neposunula či nějak hlouběji rozebírat různé styly, které na albu použili. Nakonec stejně zase skončíme u toho, co se dalo čekat už od začátku: Imagine Dragons vydali univerzální playlist písní pro rok 2017. Prostě takovou směsici různých stylů, vlivů, žánrů a produkce, která tento rok nikoho neurazí a spoustě lidí se bude i líbit. Když už Imagine Dragons ani tentokrát nepřinášejí žádné velké hudební orgie, alespoň mají svými pozitivními a motivačními texty dobrý vliv na mládež.
Imagine Dragons prostě vydali další album, tentokrát v roce 2017. Minimálně střední část alba ale stojí zato slyšet.
Prince and the Revolution / Prince – Purple Rain [Deluxe Expanded Edition]
Vydavatleství: GC / Rhino / Warner
Žánr: Pop/Rock, R&B, Dance-Rock, Soundtrack
Hodnocení: Původní album: 5.0/5.0; Digitální reedice: 5.0/5.0; Fyzická reedice: 4.5/5.0
Legenda s talentem od pánaboha. Na ‘Purple Rain’ se vše sešlo perfektním způsobem dohromady a Prince se hlavně díky tomuto albu dostal do Rock’n’rollové síně slávy. Díky písním na rozšířené edici můžete slyšet něco jako (ve filmové hantýrce) sequel: pokračování příběhu.
— Reedice týdne —
Radiohead – OK Computer: OKNOTOK 1997 2017
Vydavatelství: XL
Žánr: Alternative Pop/Rock
Hodnocení: Původní album: 4.5/5.0; Digitální reedice: 5.0/5.0; Fyzická reedice: 5.0/5.0
Album OK Computer obvykle válcuje různé internetové hodnocení alb a hlasování takovým způsobem, že je např. na besteveralbums.com, Rate Your Music vedeno jako nejlepší album všech dob. S tímto silně nesouhlasíme. The Dark Side of the Moon, The Wall, Abbey Road, Revolver, The Rise and Fall of Ziggy Stardust and the Spiders From Mars, IV — to jsou všechno alba, které OK Computer překoná ve skutčnosti možná jen v paralelním vesmíru a u fanatických internetových “nerdů”. To však nemění nic na tom, že OK Computer je famózní album, který nevychází každý týden a ani každý rok. Hlavní zbraní OK Computer je to, jak zní po dvaceti letech úplně a bez přehánění, jakoby bylo vydáno teprve minulý týden. Texturované písně za pomocí elektroniky vytvořily soundtrack plný paranoiy a deziluzí. Přitom přesně v době, kdy na to každý čekal, aniž by to možná věděl. Británií i světem zněl britpop, v srpnu 1996 zahráli Oasis památný koncert na Knebworthu a všichni byli neustálým ohráváním písní Oasis a Radiohead už poněkud přesyceni. Jestliže v Americe taneční éra Michaela Jacksona přešla v temné a špinavé zvuky Nevermind, Dirt a vstupu grunge do mainstreamu, v Británii přešla éra Blur, Oasis a Pulp do doby melancholické. Británií zněly melodie Urban Hymns Verve a OK Computer — alba původně britpopových kapel, které však vyrostly s různými vlivy a lišily se výrazně od ostatních svou ponurou náladou. Pokud pátráme po tom, co je na albu tak zvláštního, pak je to to že kapela nešla na ruku fanouškům. Jejich další album nebylo to, co se očekávalo, že bude. Bylo pro Radiohead tím, co pro Beatles Rubber Soul — odvážná změna stylu a příklon k experimentování namísto jednoduchého odbytí si povinnosti dalšího alba.
Na reedici nejprve slyšíme tři dříve vůbec nevydané písně: “I Promise”, ”Man of War” a “Lift”. Přitom další skladby z této éry: “Nude” a “True Love Waits” byly později vydány na In Rainbows a na A Moon Shaped Pool (recenze). Není asi překvapením, že pro “novou” trojici písní by leckteré jiné kapely běhaly celý den nazí na Time Square, aby je mohli použít pro regulérní album. “I Promise” je krásná akustická vztahová balada, do které tu začnou bouchat bubny a tu se rozezní smyčce. “Man of War” zní trochu jako z alba Bends. Je to taková velmi ponurá bondovka s piánem, smyčci i tradiční pompéznosti Radiohead. “Lift” je potencionální hit s pro Radiohead netradičně popovým zvukem. S trochou přehánění by se dalo říct, že by píseň mohli nazpívat i třeba čistě pop rocková americká kapela All American Rejects. Dvě z trojice písní mají parádní videoklipy, doporučujeme zhlédnout!
Dále následují b-strany singlů. “Lull” je důstojným, (opět je třeba říct netradičně) pozitivním pokračováním nálady úvodní písně alba “Airbag”. Co potěší nás z České republiky, je český hlásící systém pražského metra použitý na písni “A Reminder”. Celou písní se navíc ozývají zvuky ze stanice “Jiřího Poděbrad”, takže z písně doslova hraje i naše Praha.
Vince Staples a jeho příliš malé akvárium, stará dobrá trap music v podání 2 Chainze a levicová revolta Algiers
— Album týdne —
Vince Staples – Big Fish Theory
Vydavatelství: Def Jam / Virgin EMI
Žánr: Rap, West Coast Rap, Alternative Rap
Hodnocení: 4.0/5.0
Existuje teorie, podle které ryba nikdy nevyroste větší, než je její akvárium. Big Fish Theory je o rybě, která by to dokázala, jenže nikdo ji do většího akvária nedá. Ryba je tu tak uvězněna v malém akváriu a čeká, až ji někdo vyndá a pustí do akvária většího. A nebo dokonce do velkého moře! Tohle je samozřejmě geniální metafora pro život v americké černošské komunitě a ve své podstatě v jakékoliv jiné komunitě či sociální skupině. Jak jsme ovlivňováni svým okolím, do kterého patříme, určité sociální skupiny nás bohužel nenechají vyrůst do velikosti větší než je ono akvárium. Kalifornský rapper Vince Staples se na nové desce snaží vyrůst alespoň do maximální velikosti své vlastní podmnožiny společnosti. Jeho novou deskou rezonují monstrózní basy, u kterých si musíte dávat pozor, aby vám nevysklily okna, pokud dáte reproduktory příliš nahlas. Na úvodní “Crabs in a Bucket” (vidíte další sociologickou metonymii?) se Vince vydává do vod středoproudých a tanečních jako málokdy předtím a dokonce si z toho stihne udělat legraci. “Pojďme si vydělat nějaké hovna, dej mi tam pár bubnů, abych byl pop / potřebuju bílé ženské na bezvědomých show.” Asi na největším hitu alba “Big Fish” hostuje další známá tvář hip hopu — Juicy J. “I was up late night ballin’ / Countin’ up hundreds by the thousand,” zpívá Juicy J za Vince Staplese a píseň odráží nadějně rozjetou kariéru Vince. Nedá se ale říct, že by vyloženě jásal, koneckonců ve videoklipu sedí Vince na potápějící lodi. Vince si dobře uvědomuje, že sláva může být nebezpečná mrcha, i tak ji ale přijímá a pokouší se ji prokouknout.
Na albu se objevuje spousta dalších velkých jmen nejen hip hopové kultury. Kendrick Lamar, A$AP Rocky, Ty Dolla $ign, Kilo Kish je zde hned několikrát. Na čtvrté “Love Can Be…” se přidává i Damon Albarn z Blur a Gorillaz. Produkce začínajícího producenta Zacka Sekoffa, který se poprvé ukázal ve velmi pozitivním světle na Drunk od Thundercata (recenze), dodala album správný říz, když hip hopový zvuk kolaboruje s technem — čili hudbou, která byla sice (tak jako mnoho jiných žánrů) zpočátku černošská, nyní se však stala už ryze bělošskou hudbou. Vince Staples pokračuje na Big Fish Theory v pravidelném vydávání skvělých alb. Jsme zvědavi, jaké nám připraví příště.
2 Chainz – Pretty Girls Like Trap Music
Vydavatelství: Universal
Žánr: Trap, Rap
Hodnocení: 3.5/5.0
Pretty Girls Like Trap Music následuje za albem ColleGrove, které 2 Chainz stvořil s Lilem Waynem. Nové album obsahuje spoustu hvězd: Drake, Quavo, Pharrell Williams i Nicki Minaj. Podle vlastních slov se 2 Chainz snažil vytvořit dospělejší zvuk. “Když hraje trap, začíná spousta holek mít ráda špatné kluky. A o tom album je,” říká 2 Chainz. Pokud znáte minulá alba rappera, pak věřte že se zase tolik se toho nezměnilo. 2 Chainz se hlavně snažil svůj styl zdokonalovat a vylepšovat. 2 Chainz však zní více hladověji než kdykoliv jindy. Elektrickou kytarou prosvícená “Rolls Royce Bitch” je toho důkazem. 2 Chainz je součástí velké party a je připraven se zařadit mezi tak slavné rappery, jakým je Jay-Z. To, že je 2 Chainz hladovější než kdykoliv má samozřejmě vedlejší efekt — pokud jeho styl nemusíte — bude vás iritovat ještě více než předtím. Pretty Girls Like Trap Music je ale při nejmenším dobrá pozvánka do světa trapové hudby, která slavila zlaté časy v devadesátých letech, zvláště pro mladší generaci.
Algiers – The Underside of Power
Vydavatelství: Matador Records
Žánr: Alternative/Indie Rock, Indie Rock, Punk Blues
Hodnocení: 4.0/5.0
Pokud máte chuť na něco pořádně netradičního, pusťte si druhé album Algiers The Underside of Power. Je to jeden, čtyřiceti čtyř minutový zvuk dnešní doby — nebo alespoň dnešní doby, jak ji vidí Algiers. Ke kapele se nově přidal bubeník Bloc Party Matt Ton a pomohl kapele vytvořit mimořádně silnou druhou desku. Kapela pochází z Atlanty v Georgii, zpívá v ní a hraje na kytaru Franklin James Fisher, na basu Ryan Mahan a na druhou kytaru Lee Tesche. Algiers těží ze spousty různých hudebních vlivů, hlavně z post-punku a gospelové hudby. Pokud vám Algiers na novém albu maličko v některých momentech připomínají Portishead, pak to není náhoda, album produkoval kytaristé téhle anglické kapely Adrian Utley. The Underside of Power je skoro jako nový příspěvek do Bible. Na úvodní Algiers skoro jakoby zakládali nějakou náboženskou sektu, zvolávají: “We won’t be led to slaughter / This is self-genocide / It’s the hand of the people that’s getting tenser now / And when we rise up… / Woo, I feel it coming down.” Album je věnováno hnutím Antifa, Black Lives Matter a straně Black Panther Party. Žhavým tématem alba je policejní brutalita. Zajímavé je, jak přes temná, thrillerová témata plné vražd má album i tak dost “funky” zvuky, díky kterému si album užijete i pokud nejste zrovna příznivcem výše zmíněných názorových hnutí.
Mozaikový vzorník 311, zatím neznámá ale skvělá Jessica Hernandez a vyprávěné progresivní fantasy King Gizzard & the Lizard Wizard
311 – MOSAIC
Vydaleství: BMG
Žánry: Alternative Pop/Rock, Reggae Rock, Alternative/Indie, Reggae, Rock Funk, Rap-Rock, Heavy Metal, Rap Metal
Hodnocení: 3.5/5.0
Pokud si budete někdy prohlížet nějakou internetovou databázi kapel podle abecedy, jako první na vás tutově vyskočí díky svému netradičnímu názvu 311. Vydávají své už dvanácté album. Poprvé své síly spojili sproducentem Johnem Feldmannem: zpěvákem Goldfinger a producentem alb kapel Black Veil Birds, Panic! at the Disco, blink-182 nebo Biffyho Clyra. Úvodní píseň “Too Much To Think” je výborná popová píseň, avšak tvrdé jádro fanoušků rozhodně nepotěší, protože si tak trochu vytírá zadek s původním stylem kapely a i když tradiční reggae prvky zůstávají, odsouvají je do pozadí, jakoby už v modernizované hospodě nebyli původní staří štamgasti vítáni. Naopak následující píseň “Wildfire” je pro fanoušky dostatečným odškodněním. Je to pravděpodobně nejdelší studiová skladba na albu, kterou kdy nahráli a je to zvláště pro pravé fanoušky hotová dobrodružná cesta barevným zvukem kapely. “The Night is Young” dává vzpomenout zase na tvrdší momenty tvorby kapely, stejně jako později rap-metalová “Too Late”, která začne velmi ostře a poté se klidným zpěvem Nicka Hexuma uklidní, aby to zase Doug “SA” Martinez rozjel a ukázal, že rap zkombinovaný s tvrdými kytarami ještě není zdaleka pohřben v 90. letech. Rozhodně jeden z nejlepších momentů alba podobně jako nejtvrdší píseň alba “Face In the Wind”, znějící trochu jako nějaká popovější píseň System of Down. Na “Island Sun” se povedlo namíchat reggae popový koktejl tak, že zaujme mladší publikum a zároveň nenaštve stávající fanoušky, naopak vůbec se to nepovedlo na “Til the City’s on Fire”, která zní jako nepovedená písnička Ke$hy.
MOSAIC může být různé, ale to poslední přídavné jméno, které by se pro album hodilo je přídavné jméno “nudné”.
MOSAIC je velmi nesourodý, hodinu dlouhý playlist, který je jako nějakým experimentálním vzorníkem kapely u kterého zkouší své posluchače co zafunguje. Tu je písnička pro tvrdé jádro fanoušků jejich reggae zvuku, tu pro fanoušky jejich tvrdého rap-metalového zvuku, tu je popová píseň, která se tváří, že by nejraději původní zvuk kapely vyhodila do koše, tu zase zvláštní experimenty. Fanoušci kapely budou nad albem chvíli naprosto jásat a chvíli ho proklínat stejně jako producenta Feldmanna, který si s kapelou dělal, co se mu zrovna zachtělo. Nesourodý playlist písní ale kupodivu vlastně i vcelku funguje a dobře se poslouchá zvláště pro ty, co znají 311 spíše okrajově. MOSAIC rozhodně nejsou rozpačití, spíše zkouší různé varianty, o tom je i ostatně název alba. Některé se povedly, některé ne. Některé se budou líbit jednomu, jiné druhému. MOSAIC může být různé, ale to poslední přídavné jméno, které by se pro album hodilo je přídavné jméno “nudné”.
— Překvapení týdne —
Jessica Hernandez / Jessica Hernandez & the Deltas – Telephone
Vydavatelství: Telephone / Instant
Žánr: Retro-Rock
Hodnocení: 4.0/5.0
Telephone je anglofonní já Jessicy Hernandez. Jessica, která vyrostla v latinsko americké komunitě Detroitu současně totiž vydala i album Teléfono, nazpíváno ve Španělštině, přizpůsobeno tamnímu prostředí a znějící poměrně výrazně rozdílně. Jessica Hernadez nám zpívá příjemně chytlavé písně, často těžící z jednoduchých postupů garážového rocku, místy tak připomíná moderní verzi Blondie ze 70. let. Zvláště parádní pecky jako “Apologies” jakoby z oka vypadly Blondie. “Break Your Heart” je zase perfektní moderní rádiovou skladbou, kterou jestli rádia nezařadí do svých rotací, udělají obrovskou chybu! “Hummingird” může též trochu připomínat ženskou “latino” verzi písní jako “The Death of You and Me” od High Flyin’ Birds Noela Gallaghera. Stejně jako z prvního alba Noela Gallaghera po rozpadu Oasis, z písně Jessicy Hernandez čiší atmosféra amerického venkova na počátku století, dřevěných maringotek a kejkířů. Jessica ukázala dostatek sebevědomí. Jednak odešla ze svého původního labelu, neboť ji nechtěl nechat vydat i španělskou verzi alba, pak taky když umístila své singly “Hot to Trot” a “Run Too Far” až na konec alba. “Run Too Far” je triumfální kombinací latinsko amerických rytmů a rockové hudby, když mohutný karnevalový buben vybízí stejně mohutná basa a do toho se vplétají směsice kytarových efektů a syntezátorů.
“Je jako uměle vyšlechtěná kombinace genotypů Jacka Whita, Blondie a Shakiry.”
O Jessice Hernandez zatím neví příliš mnoho lidí, zasloužila by si ale rozhodně více pozornosti. Je jako uměle vyšlechtěná kombinace genotypů Jacka Whita, Blondie a Shakiry. No prostě zábavná jako prase!
King Gizzard & the Lizard Wizard – Murder of the Universe
Vydavatelství: Heavenly / Flightless / ATO
Žánr: Psychedelický rock, Acid Rock, Progresivní rock, Garage Rock
Hodnocení: 3.5/5.0
“Vražda vesmíru” australské psycho rockové kapely King Gizzard & The Lizard Wizard. Hotová lahůdka pro fanoušky progresivního rocku. Celé album je namluveno, stejně jako předchozí album kapely Eyes Like the Sky a je rozděleno do tří částí: “The Tale of the Altered Beast”, “The Lord of Lightning vs The Balrog” a “Han-Tyumi and the Murder of the Universe”.
Ačkoli všechny písně obsahují mluvené slovo, na rozdíl od Eyes Like The Sky není vyprávěno na 100%. Murder of the Universe obsahuje čtyři různé hlasy. První a druhá část jsou vyprávěny zpěvačkou Leah Senior, pak se zde objevuje též kytarista Stu Mackenzie, který zpívá ve všech kapitolách a další kytarista Joey Walker, který screamuje a předvádí různé variace hrdelního zpěvu. King Lizzard & the Lizard Wizard vyprávějí fantasy horrorový / katastrofický příběh o planetě v zániku. Murder of the Universe je zajímavý projekt, do nekonečna opakované hudení motivy a postupy však vše dost kazí.
