Bubeník a také textař kanadské progresivně rockové kapely Rush Neil Peart zemřel po tří a půl ročním boji s rakovinou mozku. Kapela to oznámila na svých sociálních sítích.
„Se zlomeným srdcem a nejhlubším smutkem musíme sdílet strašnou zprávu, že v úterý náš přítel, bratr a spoluhráč z kapely po dobu více než 45 let, Neil, prohrál neuvěřitelně statečnou, tří a půl letou bitvu s rakovinou mozku (Glioblastoma). Žádáme přátele, fanoušky a média, aby respektovali soukromí rodiny v této nesmírně bolestivé a obtížné době,“ napsala kapela na svých oficiálních stránkách na sociálních sítích.
Kapela rovněž vyzvala fanoušky, aby podpořili výzkum rakoviny. „Ti, kteří chtějí vyjádřit soustrast, si mohou vybrat skupinu pro výzkum rakoviny nebo charitativní organizace podle svého výběru a darovat jim finance jménem Neila Pearta.“
Peartův vstup do Rush znamenal revoluci v kapele
Neil Peart byl známý pro svou skvělou techniku hraní na bicí. Časopisem Rolling Stone byl například označen jako 4. nejlepší bubeník všech dob a figuroval takřka v každém podobném seznamu nejlepších bubeníků.
Peart vyrostl v Port Dalhousie v Ontariu. Během dospívání se pohyboval mezi regionálními kapelami a snažil se o to, aby se bubnování stalo jeho profesí. Po krátkém pobytu v Anglii se Peart vrátil domů, kde se v roce 1974 připojil k torontské kapele Rush.
Neil Peart September 12, 1952 – January 7, 2020 pic.twitter.com/NivX2RhiB8
— Rush (@rushtheband) January 10, 2020
Peartův vstup do kapely znamenal, že se Rush začali soustředí na náročnější materiál a bubeník také převzal kontrolu nad texty skupiny. Dalo to sice pár alb než si nový styl kapely ovlivněný Peartem sedl (alba Fly by Night (1974) a Caress of Steel (1976), ale jak se ukázalo v roce 1976, snaha se vyplatila. Koncepčním album 2112 vyprávělo příběh boje mladého muže v budoucím dystopickém světě, ve kterém je rocková hudba zakázaná.
Kapela s tímto albem zaznamenal jak komerční úspěch, tak obrovskou chválu kritiků za originální hudbu i skvělé, propracované texty.
Komerční úspěch Rush pokračoval, když skupina vydala více progresivních rockových klasik s nádechem heavy metalu: A Farewell to Kings (1977), Hemispheres (1978), Permanent Waves (1980) a Moving Pictures (1981), které je nejčastěji považováno za nejlepší album kapely.
Kromě svých povinností v kapele Rush, si Peart také našel čas, aby rozvinul své spisovatelské schopnosti, které už ukázal na textech kapely. Peart také rád cestoval a byl vášnivým cyklistou. Tyto záliby spojil dohromady a napsal cestovatelské knihy Radiance Over the Rockies a The Masked Rider.
V 90. letech Neil Peart rovněž čelil velkým osobním tragédiím, když mu zemřela dcera a rok poté manželka. Neil Peart se z této ztráty ale oklepal a pokračoval s kapelou Rush na úspěšných turné až do roku 2015, kdy se kapela rozhodla odejít do muzikantského důchodu.
Připomeňte si umění Neila Pearta v tomto klipu z koncertu ve Frankfurtu:
