Grandaddy – Last Place

Grandaddy – Last Place

RECENZE | Novinky: Grandaddy zní na Last Place jako po dlouhém zimním spánku. Mají ale v záloze svůj enormní skladatelský cit

Kalifornská indie rocková kapela Grandaddy, založena roku 1992 okolo zpěváka/kytaristy/klávesisty Jason Lytla se vrací s prvním albem od jejich návratu v roce 2012. Jason Lytle mezitím třeba stihl produkovat nedávné album Why are you OK? od Band of Horses a kapela byla po pár koncertech v roce 2012 opět v dlouhé hibernaci. Členové se ale nakonec přece jen domluvili a to po menších porodních bolestech spatřilo nové album Last Place světlo světa.

Dalo by se říct naštěstí, protože album je – paradoxně k podmínkám  při kterých se nahrávalo – velmi svěží. Některá vyjádření Jasona Lytla totiž působí, jakoby se mu do nahrávání nového alba až tolik nechtělo. Nakonec se ale ke své původní kapele po sólových projektech nejspíš vrátil přece jen s chutí. Při vší úctě k jeho sólové tvorbě, nikdy nezněla tak silně jako alba Grandaddy.

Grandaddy (foto)
Grandaddy (Zdroj: grandaddymusic.com)

Lytle se – jako tradičně – v textech zabývá špatnými životními špatnými životními rozhodnutími, sejitím z cesty a nepodařenými vztahy. Stačí se podívat na jména písní – co se týče “I Don’t Wanna Live Here Anymore”, asi není třeba nic dodávat. Lytle zpívá: “I just moved here, and I don’t wanna live here anymore.”

V “The Boat is in the Bar” zpívá o příliš prázdném domě, po rozchodu:

“It’s like you’ve never lived here after all Maybe except for that one picture on the mudroom wall”.

Na konci alba je skvěle zapojeno do hry piáno.

Lytle se nebojí, pokud je to třeba, držet tradičních popových postupů a struktur (“Brush in the Wild”), ani udělat něco co posluchače překvapí (“Chek Injin”, “Jed 4th”). Last Place je album plné mizérie, bezvýchodných situací a rozlomených duší. Vcelku dobře se hodí na tohle období těsně po zimě. Album zní, jakoby bylo tvořeno samotnou přírodou vyčerpanou dlouhou zimou. Jen ta zima je ve skutečnosti duševní zamrznutí konkrétního člověka (či více lidí).

Emocionálně drásajicí písně jako “This is the Part” zní jako soundtrack pro černobílý snímek, ve kterém, ať už mužská nebo ženská postava, s kruhy pod očima a utrápeným obličejem, v osamělém bytě klepou do popelníku a přitom se z okna dívají na ušmudlané město nedělního odpoledne. Tyhle textové dramata jsou položeny širokou paletou zvuků, kterou si Granadde přichystali. Nebojí se sáhnout po elektro ruších, které přetrhnou jinak v podstatě popovou melodii – jako je to v “Jed 4th”. Nejedná se ale o nějaké nesmyslné pseudo umělecké výjevy.

Lytle s kapelou dokážou s náladou na albu velmi dobře zacházet a všechny zvuky mají svůj smysl. Ukázkou budiž předposlední “A Lost Machine” zahrávající si s jemným pianem i drsnými skoro až industriálními elektronickými zvuky. Kapela předvádí obří trpělivost, když natáhne píseň přes 6 minut, ve kterých na sebe postupně staví piáno a ruchy, potom se přidají i bicí a basa, aby uvolnili místo pro nabuzenou elektrickou kytaru a všechny nástroje pak zmizeli v elektronickém hukotu.

Klasické nástroje a elektronické efekty na Last Place spolupracují ve velmi dobré harmonii.

Když album dozní v klidné, skoro šeptané, akustické “Songbrird Son”, přemýšlíte jestli je album už zase loučení kapely, odbočka od nepříliš podařené sólové dráhy nebo skutečně plnohodnotnou deskou kapely. I z alba bohužel trochu jde slyšet, že Granaddy je parta hudebníků, kteří občas neví co vlastně v hudebním světě chtějí. Nejdříve opustí slušnou a nadprůměrně úspěšnou kapelu, věnují se ne tak úspěšným sólový projektům, aby je začaly nudit a s už prošedivělými vlasy a kily navíc, dali kapelu zase dohromady, přičemž ovšem nedokážou úplně zahodit své ego a album místy zní jako by to byl jen odskok od sólových projektů, který je jen nutností k přežití.

Většina alba je přitom hnána skutečným zápalem pro věc. Jsou tu ale písně “That’s That’s What You Get for Gettin’ Outta Bed” nebo “Songbird Son”, které zní i na takovou kapelu jakou je Grandaddy, až moc znuděně, unaveně a bez energie.

Grandaddy – Last Place

Vydáno: 3. březen 2017
Délka: 43:54
Žánr: Alternativní rock, Indie Rock, Neo-Psychedelia
Rozhodně musíte slyšet: 1. Way We Won’t, 2. Brush with the Wild, 5. The Boat is in the Barn, 11. A Lost Machine

Hodnocení
Celkové hodnocení:

ŽÁDNÉ KOMENTÁŘE

Komentář