RECENZE | Novinky: Druhé album Halsey hopeless fountain kingdom jako lesbický remake Romea & Julie

Halsey vydává své druhé album a je opět koncepční. Jakkoliv to může znít šíleně, hopeless fountain kingdom se drží tématu lesbické verze Romea a Julie. Za novým albem Halsey stojí producent a skladatel Benny Blanco (všechna alba Eda Sheerana, Sucker Charli XCX, Prism Katy Perry…), Nathan Perez (Machine Gun Kelly, Robin Schulz, Baby Bash, Mariah Carey…) i Sia Furler, kterou snad ani není třeba, díky její vlastní kariéře, představovat. Jen se snad hodí připomenou, že napsala jiným interpretům megahity jako “Diamonds”, “Pretty Hurts” nebo “You Lost Me”.

Světe div se, popová hudba se poslední dobou zlepšuje. Internet dal lidem velmi lehké nástroje k tomu hudbu přehrávat a i vychytralý hudební byznys pochopil, kam cesta rozhodně nevede. Z hudby se nemůže stát jen splachovací zábava bez přidané hodnoty. Hudba není kondom, který použijete a zase zahodíte. I ta mainstreamová hudba je pořád nějaký druh umění. Hudební byznys dostal strach, že jakmile se z hudby stane jen zábava na jedno použití, celý byznys půjde rázem okamžitě do kytek.

Takhle jsou navíc spokojené obě strany. Nahrávací společnosti nechají interpretům i producentům volnější ruce, oni se pak cítí jako umělci, vyjde z toho zajímavější dílo, které bude lidi zajímat více než jednoduchý virál, značka (čti jméno interpreta) nabyde větší vážnosti, fanoušci ho začnou brát jako kult, utratí více peněz za merchandise, koncerty, přehrají si celé album a ne jen jednu píseň z něho — prostě všechny strany jsou v případě této cesty tak nějak spokojené. A nezapomínejme taky na posluchače, kteří neposlouchají jen omezené množství hudby, ale rádi poslouchají nové alba od interpretů, které třeba znají, ale celé album od nich nikdy neslyšeli. I ti rozhodně budou s touto cestou spokojeni. Je to přesně ta cesta, jakým lze dosáhnout něčeho jako “důstojný pop”, “dobrý popík” a nebo “tuhle / tohohle jsem zrovna nemusel, ale tohle fakt není špatný”. Není žádným velkým překvapením, že Halsey na téhle cestě najdeme, kór když na ni vlastně už byla na minulém albu Badlands.

Lepší pop jako produkt vyšší jakosti?

Halsey řekla Rolling Stone, že umí víc než jen napsat rádiové hity. Jestli tohle bylo před vydáním alba jedním z hlavních úkolů ke splnění, pak si ho může bez váhání odškrtnout jako splněný. Nejkratší píseň alba se jmenuje “Good Mourning”, má jen 1:08 vteřin. A je skvělým příkladem toho, že tohle nejsou — alespoň ne vždycky — jen laciné rádiové hity. Skladatelé, producenti i samotná Halsey si na albu vyhráli nejen po stránce aranžování hudby, ale i po stránce melodické. Tedy alespoň nadstandardně nad tento žánr. Instrumentálně je píseň skvěle zmáknutá, pozadí dělá ze záhadného textu dětskou strašidelnou povídačku. Je to jako kdyby někdo přepsal příběh horroru do roztomilé dětské kreslené knížky.

Je skvělé, že album nenásleduje vždy úzkostlivě tradiční pořadí písní na albu. Halsey označila album stejně jako její předchozí za koncepční, což je opět třeba brát trochu s nadsázkou. Album se spíš pohybuje na hranici koncepčního alba, na popové poměry ovšem jistě méně tradiční je už jen zvoleným pořadím písní. Pak taky album začíná úryvkem z Romea a Julie. Určitě ne každé poprvé album začíná veršemi poezie. Rome a Julie je ale samozřejmě poměrně chytrý tah, protože se na tento příběh dá namontovat leccos, a v popu je tak nějak tradicí, že se písně motají okolo vztahů.

“Pro mě je ‘hopeless fountain kingdom’ příběh o dvou lidech, kteří chtějí mít svou lásku tak moc, že jsou ochotni se změnit, a proto nechávají skutečné verze sami sebe umřít, takže je to jako příbeh Romea a Julie...”
– Halsey o albu

Přijměme prostě kompromis a řekněme, že Halsey je méně komerční produkt, než třeba Miley a Katy.

Zase ji tedy nepřechvalme. Halsey sice vypadá jako lepší kasta vedle Miley Cyrus nebo Katy Perry, svůj obří podíl má ale taky dobře odvedená práce v zákulisí, ať už od producentů nebo módních poradců, kteří ji posunuli od debutového alba zase směrem výš po umělecké stránce i stránce imagi. Zatímco za Beyoncé na Lemonade stála hotová fabrika, tady je to středně velká firma, taky jsou to ale slušné zástupy. S Halsey si ale vyhráli velmi pečlivě, dává teď dohromady obraz dokonalého idolu mileniálů a rozhodně ne jen po sexuální stránce. Halsey na to pro Billboard odpověděla: “Konspirační teoretici, kteří si myslí, že jsem byla vyrobena v zasedací místnosti.” Přijměme prostě kompromis a řekněme, že Halsey je méně komerční produkt, než třeba Miley a Katy. Věřit ji to však nemusíte a můžete pro to mít dobré důvody.

Král Midas, Luna, Bílá noc a San Jupinero

Teď už pojďme k samotné hudbě. Album začíná power popová balada “100 Letters”, píseň obsahuje řeckou mytologii — objevuje se zmínka o králi Midasovi. Midas si přál mít schopnost proměnit věci ve zlato a když ji získal, jeho schopnost se proměnila v prokletí, protože si proměnil jídlo i svou vlastní dceru ve zlato. První velký hit alba je “Heaven and Hiding”, který dokáže velmi dobře kombinovat roli rádiového hitu i klíčově písně alba. Na následující “Alone” slyšíme pěkné producentské momenty, které prosvítávají skrze celé album. Ozývají se chytře použité cella a žesťové dechové nástroje. Další “Now and Never” je bohužel ne moc originální vyplňovací hmota. Album tak vystoupá nahoru, aby se na něm ocitlo na “Heaven and Hiding” a postupně zase spadlo do popové tuctovosti. Následuje piánová “Sorry”, která neurazí ani nenadchne a pak již onen deklarovaný a velmi zábavný moment v podobě minutové “Good Mourning”, kdy je nejdříve slyšet Halseyin mladší bratr, který vše namluvil na iPhone a poslal na dálku do studia, když mu Halsey brnkl. Pak se přidá opakovaný, chytlavý popěvek: “Sun is coming up oh, why, oh, why, oh, why…” který má odkazovat na 2 ústřední postavy alba: Luna a White Night (pravděpodobně obě ženy), které se můžou vidět jen v noci. V odkazu na Lunu je ještě předtím pronesen jeden z nejpamátnějších řádků alba:

“Don’t trust the moon, she’s always changing.”

Počínaje touto písni Halsey započíná nejsilnější pasáž alba. V tajemném, mysteriózním zvuku pokračuje “Lie” i “Walls Could Talk”. “Bad Talk” je sice možná další vynucený, klasický “Halsey hit”, který na albu musí být, album jako celek ale dolů naštěstí vyloženě netáhne, spíše naopak. “Bad at Love” otvírá znovu téma bisexuality. “Don’t Play” obsahuje nejvíce progresivní momenty alba. Razantní údery, štěrgání, hlasové efekty, produkce tradičního R&B, ostrý taneční brostepový refrén a závěr ve stylu “Hollyback Girl” Gwen Stefani. K “Strangers” si Halsey pozvala mladou, floridskou zpěvačku Lauren Jauregui z Fifth Harmony a zpívají spolu něco, co by se dalo interpretovat jako lesbický duet, když zpívají:

“Said that we’re not lovers, we’re just strangers
With the same damn hunger.”

Píseň doprovází syntezátory a velkolepý pop s retro prvky popu 80. a 90. let.

“Strangers” a vlastně celé album je jako vystřižené z epizody “San Jupinero” seriálu Black Mirror, která obsahovala futuristické prvky a zároveň se přitom odehrávala v 80. letech. Byl to taky velmi dojemný příběh lesbiček a píseň tuto seriálovou epizodu perfektně kopíruje nejen tématem, futuristicko-retro zvukem, ale i celkovou atmosférou neonového romantického melodramatu.

Halsey – hopeless fountain kingdom

Vydáno: 2.6. 2017
Délka: 38:32 (Deluxe: 48 min.)
Žánr: Pop, Synth pop, Electro Pop
Rozhodně musíte slyšet: 4. Heaven and Hiding, 8. Good Mourning, 11. Bad at Love, 13. Strangers