RECENZE | Novinky: Přepište dějiny! Harry Styles je na debutovém albu mýdlový princ rock’n’rollu a my se hlásíme do fanklubu

Zúčastnil se v roce 2010 soutěže X Factor, Simon Cowell ho dal dohromady s dalšími třemi chlapci a vytvořil se nový největší boyband na zeměkouli – One Direction. Tenhle příběh každý známe, jaký ale bude příběh Harryho Stylese v sólové kariéře?

Harry Styles je na nové desce takový mýdlový princ rock’n’rollu. Už v prvních písních je poznat, jak ze sebe chce odlepit nálepku umělého klučíka z boybandu a vytvořit něco důstojnějšího, hodnotnějšího a skutečného. Sám řekl, že ho k jeho prvnímu sólovému albu inspirovala hudba, na které vyrůstal – Pink Floyd, Beatles nebo Fleetwood Mac. I fakt, že Harry Styles už v minulosti psal písně – ať už pro 1D, Arianu Grande, Meghan Tarinor – svědčí o tom, že to žádný blbec, který zpívá jen podle notiček producentů nebude. Jeho eponymní album je tak trochu retro výlet do soft-rocku 70. let. Je vcelku příjemným překvapením, že nové album nepojal, jako grandiózní dance-popovou párty, ve které by v klipech bouchal šampaňským v tanečních klubech.

Místo toho zpívá o svých skutečných pocitech – o tom, jak strávil polovinu svého mládí zavřený v hotelových pokojích celého světa. Jeho nová deska není ani trochu umělá – a to se cení. Je z něho znát snaha vytvořit něco umělecky hodnotného. Něco, co stojí naproti produktu nahrávacích společností, jakými jsou alba One Direction. Pro tvrdé jádro fanynek 1D však v Harryho písních zůstal alespoň malý kousek této skupiny. Jeho vlastní debut nechává připomenout méně tradiční a lepší momenty tvorby boybandu, jakým je třeba píseň “Olivia” z jejich posledního alba.

Z alba je znát, že Harry Styles své publikum nepodceňoval. „Kdo říká, že mladé dívky, které mají rádi popovou hudbu – zkrátka pro populární, že ano – mají horší hudební vkus než 30 letý hipsterský týpek.” Řekl Styles pro Rolling Stone.

„Mladé dívky byly obrovskými fanoušky Beatles. Je bláznivé, když si někdo myslí, že nejsou inteligentní.” – Harry Styles pro New York Times

Nové album se vyhýbá elektronice jako čert kříže. Převládají hlavně akustické a elektrické kytary, piáno a velkolepé symfonické aranže. To všechno dokresluje atmosféru alba, které v sobě nese zlomenou duši čerstvě dospělého člověka, který si dává horkou koupel v opuštěném pokoji luxusního hotelu, po tom co mu dala nějaká modelka kopačky. Harry Styles se na svém debutovém albu vykresluje jako snobský mladík se zlomenou duší. A ačkoliv to možná nezní moc dobře, kupodivu to funguje.

První dvě skladby alba – “Sign of the Times“ a “Meet Me in the Hallway” jsou přesným odrazem této uplakané, nasládlé, ale autorsky zajímavé atmosféry temnější strany slávy, tak jak ji zachycuje obal alba. Zlobivější část Harryho se ukazuje na třetí písni “Carolina”, ve které zpívá o nějaké holce z Caroliny opakovaným, chytlavým popěvkem: “She’s a good girl (la la la la la la),” ale dost možná se taky nechal inspirovat Johnnym Cashem a jeho písní “Cocaine Carolina” a zpívá zároveň v jinotaji o kokainu. Pravý rockový nádech pak má dvojice písní “Only Angel” a “Kiwi”. První zní, jako z diskografie Aerosmith, ve druhé zpívá:

“She worked her way through a cheap pack of cigarettes
Hard liquor mixed with a bit of intellect,”

v pravém Jaggerovském / AC/DC stylu a pokračuje zpíváním o tom, jak si užívá s holkou, za kterou si nemusel zaplatit, ale je v posteli tak dobrá, že za ní nakonec zaplatí. Jasně, Harry Styles si někdy na svém albu hraje na něco, co není. Jistě by k němu někdo mohl přijít, zatřást s ním a velmi hlasitě mu promluvit do duše: “Harry, prober se! Vždyť ty jsi člen One Direction. Nejsi Elvis ani John Lennon, chlapče!”  Za desku takového člena One Direction, jakým je Harry, bychom ale klidně zaplatili zase my.

Harry Styles – Harry Styles

Vydáno: 12. 5. 2017
Délka: 40:18
Žánr: Pop/Rock
Rozhodně musíte slyšet: 1. Meet Me in the Hallway, 2. Sing of the Times, 7. Kiwi