RECENZE | Novinky: Witness mohl být strhujícím pokračováním příběhu Katy Perry, je to ale nedokončená cesta…

Předvídat myšlenkové pochody manažerů popových mega hvězd není většinou příliš těžké. A tak když si jedna zpěvačka nechá narůst dlouhé vlasy, začne skotačit po louce a hrát si na hodnou holku (Miley Cyrus), je na čase aby druhá naopak vlasy ostříhala, na louce skotačit přestala a naopak začala zpívat provokativní písně, které více rozčeří vody popmusic. Katy Perry přichází se svým čtvrtým albem Witness. 

U Katy Perry to ale ani tak není o tom, že se stane z hodné holky zlobivá, koneckonců album Witness reflektuje její současný osobní život. Změna hodné holky už tady ale hlavně byla u první desky One of the Boys, kdy se proměnila z tuctové country zpěvačky a šedé myši Katy Hudson zpívající o víře k bohu, na tanečně popový vlhký sen dospívajících. Už od dob Madonny platí, že kontrovorze i sexualita se v pop music velmi dobře prodává a tak se Katy Perry nedržela zpátky, jak sama říká, prodala duši ďáblovi, a producenti ji připravili lesbickou provokativní píseň “I Kissed a Girl”. Asi není vůbec třeba připomínat jaký to byl hit a že pro Katy Perry byl tohle teprve začátek.

Když se člověk podívá na její obaly alb, vyjadřují její příběh naprosto přesně.

Nejdříve je tu šedá myška, co se promění v dráždivou holka ze sousedství, kterou nejdříve nepoznávají ani kluci, co si jí dříve vůbec nevšímali a teď jsou z ní vedle (One of the Boys), pak je tu dráždivá megastar ve stylu Marilyn Monroe, která se vydá do velké Kalifornie splnit si svoje sny (Teenage Dream), návrat zpět domů a ukázka toho, jak holka po vydání se do světa dospěla, nabrala zdravé sebejistoty (Prism). Tyhle převraty v kariéře jsou velmi trefné, neboť kopírují osobní příběhy spousty dospělých dívek. Snad každý zná ze svého okolí takovou, které si v nejdříve kluci nevšímali, pak si ji všímali až moc a přes vyhlášenou párty holku, která jde po pár panácích s každým, se nakonec dostane ke zdravé vyváženosti a sebedůvěře.

Witness by mohlo být skvělé pokračování v podobě kulturně osobního poznání holky, která se vydá zpět do velkého města, aby se spřáhla s různými podivíny a našla další životní zkušenosti, jelikož cítí že je připravená poznat svět z jeho dalších stránek a chce od života více po intelektuální stránce. Mohl by to být skvělý příběh a koncepční album holky, která se, dejme tomu, přidala ke skupince městských nezávislých umělců. Witness mohlo být takové popové beatnické album. Mohly se k tomu přidat zkušenosti s drogami, setkání s podivíny z života v temných zákoutích velkoměsta. Byl by to strhující příbeh. A první písně alba to dokonce splňují naprosto přesně. Ve “Witness” se zpívá: “Could my love be enough to stimulate?” a

“I’m looking for someone who speaks my language,”

stejně tak v “Hey Hey Hey”, volá Katy po vlastní nezávislosti, hledání většího porozumění a vystihuje to její osobní život, kdy se přehoupla ke třicítce a v průběhu amerických voleb se silně angažovala jako aktivistka a podporovatelka Hillary Clinton. “Roulette” má v sobě ono téma života velkoměsta, “Swish Swish” trochu kazí ženská verze Pitbulla Nicki Minaj, jinak ale výborně zastupuje roli více bizarního, okrajového, kousavého a jízlivého popu jak po hudební tak textové stránce.

Witness je tak guláš všeho možného a ničeho přitom není dosaženo.

Bohužel hlavní kormidelník týmu okolo Katy producent Max Martin je hlavně hitmaker a ne vizionář, a tak se Katy na Witness vrátila do pomyslného pohodlného luxusního bytu z temných zákoutí města příliš rychle. Je jasné, že se kalkulovalo a na posunutí její tvorby ještě dál do alternativních míst hudby, prostě už nebyla dostatečná marketingová odvaha ze strany jejícho týmu. Witness je tak guláš všeho možného a ničeho přitom není dosaženo. Největší hit alba “Chained To The Rhythm”  působí v kontextu ostatních písní, jakoby byl úplně z jiné desky. Více by se hodil i do synth popové poslední desky Paramore nebo posledního alba Halsey, které rovněž navracelo duch hudby nové vlny 80. let.

Ukázalo se taky, že Katy Perry není ještě tak vyspělá, aby přinesla ve svých textech, které si z velké části píše sama, nějaké velké sdělení a stala se symbolem třeba nějakého kulturního hnutí. Beyoncé zpívá o policejní brutalitě a lidských právech, u Katy když už to vypadá, že nějaké sdělení pro svět má přichystáno, zazpívá dětinsky: “You’re all a bunch of dance zombies”. Spolu s temnější elektronickou hudbou by rovněž písně mohly být o tom již zmiňovaném temném světě, ve kterém by přišlo Katyino vystřízlivění z dříve zažitého ‘Pubertálního snu’. Na albu účinkují velezkušení matadoři elektronické hudby, jako Hot Chip, ani producenti, ani Katy ale neměli dost odvahy, aby tohle album bylo drsné a temné. A přitom ty náznaky tu zase jsou – třeba texturovaná balada “Save As Draft”, jenž s trochou, ale překvapivě ne moc přehánění, začíná jako píseň české folkově experimentální kapely Zrní nebo kapely Radiohead. Je slyšet efekt navíjení pásky, skrze elektronické piáno, a v pro Katy Perry již daleko více klasickém refrénu Katy konečně dodává hlasem taky nějaké skutečné emoce.

Minulé album Prism z roku 2013 bylo jakožto třetí album poměrně příjemným osvěžením, protože se alespoň trochu pokoušelo plakátové holce dodat noblesu. Vypadalo to, že album Prism naznačovalo nějaký směr, kterým se zpěvačka měla vydat, stejně jako to dělaly i její první dvě alba, a to ať už na tom byly po stránce kvality jakkoliv. Nové album Witness naznačuje určité obrysy, které bohužel nebyly vůbec dotaženy do konce. Po přehlídce letních hitů Prism, na které se Katy Perry ukázala jako dospělá, vyrovnaná, šťastná holka, která už nemá moc zapotřebí šokovat a prostě přichází se sérií velkých letních hitů, by Witness výborně fungovalo jako další prudká změna v její kariéře a přehlídka více okrajového, až bizarního popu, který by navíc souvisel s osobní proměnnou Katy. Witness je ale bohužel nedokončená cesta plná rozpaků.

Katy Perry – Witness

Vydáno: 9.6. 2017
Délka: 57:28
Žánr: Pop, Electro Pop
Rozhodně musíte slyšet: 2. Hey Hey Hey, 4. Swish Swish, 14. Pendulum