Lady Gaga – Chromatica
Recenze | Novinky: Královna popového kýče Lady Gaga se dostala kvůli filmu A Star Is Born zpátky na vrchol, tak to budeme muset na chvíli přežít, než zase začne tvořit lepší hudbu
Po vydání alba Chromatica Lady Gaga nabádala všechny, aby si pustili album od začátku do konce. Prý nemáte přeskakovat, protože je to její celistvý příběh. Lady Gaga buďto ten příspěvek nepsala a psal to na Twitter její Marek Prchal a nebo považuje svou hudbu za důležitější než je. V tom druhém případě je to ještě daleko horší. Znamená to totiž, že nemá žádnou soudnost a ani se neorientuje v dnešní popové hudbě. Jinak by nemohla říct, že písně, které vytváří i 12 lidí naráz a i pak zní jako obšlehnuté z alba jiné popové hvězdy, jsou tak důležité, aby se poslouchaly jako koncepční album s příběhem.
Chromatica je totiž tak šíleně neoriginálním albem, že koncepčně fungovat nemůže. To by bylo jako ukrást sousedovi kamínky z mozaiky a pak si z nich na zahradě udělat vlastní mozaiku, o které budete vykládat, že jste jí vymysleli vy. Několikrát jsem se musel dívat, jestli to není ve skutečnosti nějaký remix nebo remake písní jiných velkých popových zpěvaček. Nebo alespoň, jestli nebylo připsáno za samplování nebo vypůjčení nápadu těm, od kterých bylo vypůjčeno.
Byl bych totiž pokrytec, kdybych zrovna v této recenzi tvrdil, že hudební vypůjčování nápadů je vždycky špatné. Ani náhodou. Jde o to, aby však byly splněny dvě kritéria. Musí být provedeno férové vyrovnání mezi autory a nová píseň musí přidat té staré něco nového, co ta původní píseň postrádala. Nemusí z toho nakonec vzejít nutně lepší píseň, ale musí zde být určité inovátorství, bez kterého by to nemělo cenu.
Album je tak neoriginální, že dokáže být neoriginální i u samplování
Ani jedno se bohužel nestalo. Minimálně dvě písně alba zní tak, že Lady Gaga musí pevně doufat, že je dost dobrá kamarádka s Katy Perry, Cher a Shakirou. Podobnosti “Rain On Me” a “Sour Candy” s písněmi “Real Love” a “She Wolf”, resp. “Swish Swish” jsou totiž do očí bijící. Není to ostatně poprvé, co Lady Gaga ukradla melodii, viz. např. “Alejandro” a Ace of Base a jejich “Don’t Turn Around”. V případě “Sour Candy” je ta podobnost dána samplováním songu Maya Jane Coles – What They Say. proč ale je kruci nutné samplovat neustále ten stejný song z asi dalších 100 milionů písní, které kdy byly nahrány od počátku věků? Je to ukázka, jak i samplování může být neoriginální, i když je vlastně opakem originality už ze své podstaty.
Na obranu Lady Gaga však lze říct, že tyhle písně se jejím fanouškům prostě líbí. A vlastně je ani nezajímá, že jsou to buď tak trochu vykrádačky nebo samplování melodie, které už bylo použito jinde. Jsou to ostatně fanoušci, kteří se v drtivě většině stali fanoušky kvůli nepříjemně nakažlivým rádiovým hitům jako “Bad Romance”, které nás otravují z rádií dodnes. Některé zajímavé písničky jako “Marry the Night” byly těmito generickými písněmi jako “Poker Face”, “Paparazzi”, jejíž nakažlivost snad museli vyvinout v nějaké tajné illuminátské laboratoři na vymývání mozků světovému obyvatelstvu, hodně zastíněny.
Lady Gaga tak zastupovala ten nejhorší kýč, který v popové hudbě tehdy byl. Její hudba byla často jen prodlouženou rukou pozdních časů Madonny a třešničkou na vrcholu všeho toho avantgardního kýče bylo její extravagantní oblékání, které bylo stejným marketingovým trikem jako všechno ostatní, co se okolo Lady Gaga dělo. Marketing okolo Lady Gaga byl dokonce tak silný, že se jí podařilo být snad jedinou celebritou v seriálu Simpsonovi, ze které si tvůrci tohoto seriálu vůbec neudělali legraci a když se o to pokoušeli, tak jen hodně, hodně opatrně.
Díl Simpsonů Lisa Goes Gaga s Lady Gaga z roku 2012 je pravidelně hodnocen jako vůbec nejhorší díl Simpsonů všech dob. Lady Gaga dosáhla vrcholu kariéry na albu Born This Way (2011) a od té doby jakoby jí začínal mít svět tak akorát dost. Jakoby se Lady Gaga všichni konečně přejedli a nechuť z epizody Simpsonů byla symbolickým bodem zlomu, kdy kariéra Lady Gaga začala jít z kopce. Došlo k procitnutí, ke kterému občas dochází u drogově závislých.
Pád Lady Gaga byl paradoxně jejím nejlepším tvůrčím obdobím
K důležitému budíčku, který může přijít buďto z předávkování a nebo vám ten budíček může poskytnout nějaká jiná osoba, které mimořádně věříte. V druhém případě to mohly být jiné zpěvačky, které v té době nahradily na popovém trůnu Lady Gaga. Od country směrem k popu začala přecházet Taylor Swift, kdo chtěl něco z bizarní a extrémní stránky Lady Gaga, našel si to v radikálním přechodu Miley Cyrus od dětské hvězdy k drogové královně. Extravagantnost Lady Gaga (ale nejen jí, třeba i Keshi) pak dostala silně na frak od odměřené, přirozené, autentické a nezpochybnitelně mimořádně talentované Adele.
Lady Gaga a její manažeři si uvědomili, že tady už cesta nevede. Lady Gaga se proto snažila utužit vztah k mnoha stávajícím fanouškům, u kterých doufala, že vyrostli a začali poslouchat i náročnější hudbu než “Poker Face” a viděli možná potenciál i v získání fanoušků mezi řadami tzv. hudebních šprtů, kteří si potrpí na originalitu (to jsme zčásti ostatně i my). Paradoxně tak v období razantního ústupu slávy vydala nejzajímavější alba své kariéry.
Zpětně lze vidět Artpop jako zajímavé album, které vystoupila Lady Gaga z těžké komerce. Po stránce popularity to ale byla velká tragédie. Lady Gaga byla na nejlepší cestě do propadliště dějin a jak jsem k její hudbě vždycky choval až nezdravý odpor, bylo mi jí při pohledu na záběry a fotografie z poloprázdné O2 arény při jejím koncertě v roce 2014, upřímně líto.
Country rockové album Joanne vydané v roce 2016 pak vnímám jako jeden z mála lidí na této planetě jako nejlepší album kariéry Stefani Joanne Angeliny Germanotty (její pravé jméno v plném znění). Říkal jsem si však, že tohle je definitivní konec Lady Gaga, že takovými alby si prostě popularitu udržet nemůže, že se s tím asi i sama smířila a s důstojností se pomalu přesune do menších a menších sálů.
Bude se bavit nekomerčními projekty jako bylo třeba album s uznávaným jazzovým zpěvákem ze staré školy Tonym Benettem Cheek to Cheek (2014) a za takových deset let bude vystupovat stejně jako třeba kdysi velká hvězda Anastacia, po které dnes už neštěkne ani pes, už spíše jen po Evropě, kde se na ní sice trochu zapomene, ale ještě ne tak razantně jako v USA.
Chromatica je jenom nafouknutá bublina, která by neexistovala bez A Star Is Born
Jenže pak přišel film A Star is Born a Lady Gaga po boku Bradleyho Coopera vyprodávala kina po celém světě a s písní “Shallow” se dostala po dlouhých devíti letech znovu na vrchol hitparád v celém světě. Bylo to doslova zmrtvýchvstání Lady Gaga. Lady Gaga tak zase pěkně ambiciozně, jako za starých časů, nikoliv skromně jako na Joanne míří do hitparád a bohužel se zároveň hodně vrací k tomu kýči jejich prvních tří alb The Fame, The Fame Monster a Born This Way. A jak už je vyzrazeno v úvodu, Lady Gaga s producenty si též vypůjčují kde chtějí a album nezní vůbec originálně.
V tomhle je Chromatica ostatně ještě horší než zmiňovaná trojice. Zatímco na té se totiž najde mnoho písní, o kterých může člověk alespoň říci, že byly v té době průlomovými, byť třeba nebyly vyloženě příjemnými na poslech, na Chromatica už chybí většinou i ta originalita. Je to dnešní typický popový zvuk, který by mohl mít dnes kdokoliv od Demi Lovato přes Pink až k Cher. Dost málo jednoznačně identifikuje styl Lady Gaga.
To je panečku zase kýče! Lady Gaga je zpátky v ráži.
Ta ambicióznost se albu určitě nedá upřít a je jedním z dobrých aspektů alba. Stačí už jenom poslouchat hezké intro z filmové hudby s velkolepými aranžemi smyčců. Hluboké housové beaty na “Alice” nejsou taky vůbec špatné. Dunivé repráky však úplně nepodporuje vokální melodie, která drží píseň zpátky. Podivný robotí efekt v mezihře je pak úplně mimo.
Instrumentálně je singl “Stupid Lovel”, na kterém dělala celá řada producentů od Bloodpopa (Justin Bieber, Madonna, Vampire Weekend) po Maxe Martina (prakticky všechny velké popové hvězdy) zní hodně nadějně. Je správně napumpovaný. Textově je ale píseň totálně prázdná. Jakoby se jim vůbec nechtělo vymýšlet slova, tak Lady Gaga některé furt opakuje dokola.
“Freak out, freak out, freak out, freak out (Look at me)
Get down, get down, get down, get down (Look at me)
Freak out, freak out, freak out, freak out
Look at me now‘Cause all I ever wanted was love
Hey yeah, hey yeah (Ooh-ooh)
Hey yeah, hey yeah (Ooh-ooh)
Hey yeah, hey yeah
All I ever wanted was love
Hey yeah, hey yeah (Ooh-ooh)
Hey yeah, hey yeah (Ooh-ooh)
Hey yeah, hey yeah, hey yeah (Hey yeah, hey yeah”
Kromě toho, že je “Rain On Me” vykrádačka Cher a Shakiry, je to spolupráce, která nedává moc smysl a přiznejme si to Ariana Grande je na této písni jen protože chtějí všichni vydělat více peněz oslovením většího počtu fanoušků. K tomu levné narážky na alkohol jako “I’d rather be dry, but at least I’m alive” a k tomu ten videoklip… To je panečku zase kýče! Lady Gaga je zpátky v ráži. Jako za starých dobrých (nebo spíš špatných) časů “Bad Romance” a “Alejandro”.
Smutné je, že i přesto všechno je pořád “Rain On Me” jedna z lepších písní alba.
Písně “Free Woman” a “Fun Tonight” jsou tuctové a nudné popové písně. K tomu ani není co napsat. Pořád je to ale rajská hudba pro uši narozdíl od písně “911”, kdy člověk už fakt přemýšlí, jestli se Lady Gaga ve skutečnosti nestala popovým trollem a album Chromatica není vlastně jen jeden velký a drahý vtip.
Jedna z nejlepších písní alba je “Plastic Doll”, na které spolupracoval s Lady Gaga mimo jiných také známý producent a DJ Skrillex. Hluboké pulzující syntezátory fungují s textem, který je sice takový typicky popový.
“Don’t play with me”
bylo v ženském popu řečeno snad už tisíckrát. Proč ale ne. Někteří se v takových textech mohou najít. Zvlášť, když jsou někteří šikanování nebo zneužívání, jsou takové písně jako “Plastic Doll” důležité.
U “Rain On Me” se dá alespoň trochu mluvit o rozšíření ukradeného nápadu, u “Sour Candy” je to ale prostě jenom nějaká slabá verze “Swish Swish” Katy Perry, která obsahuje úplně stejnou basovou melodii. Nic, co by mělo nějaký důvod existovat. “Enigma” si může ve své tuctovosti podat ruky s “Free Woman” a “Fun Tonight”. Hlas Lady Gaga zde navíc ani není moc příjemný na poslech.
“Sine from Above” se samotným Eltonem Johnem alespoň přidá albu trochu důstojnosti, nicméně zní spíše jako remix sebe sama. “1000 Doves” je nápadově vyprázdněná píseň a poslední možná záchrana alba “Babylon” skončí jakmile Lady Gaga zase přepne do repetitivního stylu, kdy chce posluchače hypnotizovat svým hlasem v nízkém registru. No a pak už to konečně skončí…
Chromatica je album, které potěší mnoho fanoušků Lady Gaga, kteří se stali jejími fanoušky na základě toho, že se jim líbily písně “Bad Romance” nebo “Poker Face” tak, že jim to doslova změnilo život. Ono, pokud se stanete fanoušky někoho na základě těchto písní, pak se není ani co divit, že album jako Chromatica považujete za vrchol umění.
Co ale my, co přepínáme rádiovou stanici od roku 2009, popřípadě se snažíme vyskočit z auta nebo urychleně opustit obchod i s nezaplacený zbožím, když tam začne hrát to zdraví nebezpečné “Ráááá Rááááá Roma máááááááá Gáááágááá urlálááááááá”?
Nám se z toho chce zvracet.
Lady Gaga – Chromatica
Vydáno: 29.5.2020
Délka: 43:08
Žánry: Pop, Dance-Pop, Elektropop
Rozhodně musíte slyšet: 1. Chromatica I, 4. Rain on Me (with Ariana Grande), 9. Plastic Doll
ArtPop
Trochu přehnaně kritická recenze… album je skvělý, hlavně pro ty, kteří mají plné zuby slaďáků z filmů. EDM a trancoví lidé jsou spíše nadšení, zvláště při faktu, že lze poslouchat celé album v plné délce a nelze tam najít příliš hluchých míst… Plusy: vlastní tvorba, rychlejší rytmy v 90%, kompaktnost, bez vaty
Nooo....
Castecne zaslouzena, ale i trochu prehnana kritika. Souhlas, ze to album neni nijak objevny a treba u Stupid Love souhlas do puntiku – instrumentalne povedeny, textove meh. Stejne tak stopro souhlas se Swish Swish, pt.2, pro me nepochopitelny znovupouziti samplu. Ale pokud ti nesedne Babylon, kde se skvele upomina na Vogue, vybornej saxik v refrenu, bezva bird sample a i napadita hricka “babble on/babylon” tak to uz zase prrr 😉 prechod z Chromatica 2 do 911 taky stoji za zminku, od Rain on Me jsem cekal vic, ale Ari tam podle me pasuje vyborne a klip fajn. A na Bad Romance (ale ani Poker Face) nesahat! 😛
