Lemonade od Beyoncé je hvězdně obsazený romantický film s dobrým koncem

Letošní rok byl rokem skvělých, ale tragických alb. V našem výběru nejlepších alb roku 2016 se objeví rozloučení Bowieho, Cohena; Nick Cave se smiřuje se smrtí syna; Radiohead na A Moon Shaped Pool smutní nad rozchodem a předznamenávají smrt dlouholeté partnerky Thoma Yorka; A Tribe Called Quest se po smrti Phifa Dawga loučí s fanoušky; Kanye West zase reflektuje na The Life of Pablo svůj ne úplně ideální duševní stav. Alespoň některá alba se můžou zařadit mezi ty nejlepší i bez toho, abychom museli vzdychat nad tím, jakými hroznými věcmi si museli autoři prožít. Žádná daň za umění se v tomto případě nekoná, právě naopak.

Lemonade začíná nevěrou a končí odpuštěním. Beyoncé si uvědomuje co je v životě důležité a hledá vnitřní sílu k onomu odpuštění. V těchto dnech se dokonce objevila zpráva (bacha, odkaz na bulvár!) o tom, že je Beyoncé těhotná. Konec dobrý, všechno dobré. Před tím si však Beyoncé několikrát pořádně ulevila a vystrčila své drápy.

Šílený rok 2016: na albu Beyoncé jsou podepsaní Jack White a Led Zeppelin

Rok 2016 byl pro hudbu vůbec šíleným rokem. Tolik různých překvapení hudební svět nezažil už dlouhou dobu. Byla to smutná překvapení. Rok 2016 znamenal smrt takových ikon jakými byl Bowie, Cohen, Prince, George Michael a spoustu dalších. Naštěstí máme i dobré zprávy. Nikdo by asi  totiž nečekal, že se hudba v tomto roce bude vyvíjet způsobem, jakým se vyvíjí.

Mnoho novinářů a hudebních expertů již několikrát tvrdilo, že koncepční alba opírající se o jedno konkrétní téma jsou mrtvá. Streamovací služby a internet měly vést k totálnímu rozkladu alba jako takového. Poslouchat více písní stejného interpreta už nemělo mít v konfrontaci s playlisty žádný smysl a na žádné experimentování kvůli stále nižším příjmům neměl být prostor. Všichni kdo tohle tvrdili se ale pořádně mýlili. Kanye West vydal album The Life of Pablo (přečtěte si naši recenzi), které se skládala z 21 písní a je takovou novodobou verzí bílého alba The Beatles. Rihanna vydala trochu dezorientované, ale taky odvážné ANTI bez jakékoliv předem spuštěné mediální masáže. No a Beyoncé se na nějaké propagování desky vlastně taky vybodla a šla si vlastní cestou. Svolala hvězdný tým ve složení Jake White, Kendrick Lamar, The Weeknd a James Blake. Mezi těmi, co na albu nejsou slyšet, ale podíleli se na jeho tvorbě jsou takové jména jako Diplo (autor hitu “Lean On” od Major Lazer), zpěvák The Vampire Weekend Ezra Koenig, písničkář Father John Misty a desítky talentovaných “externistů” jako Kevin Garrett nebo Wynter Gordon.

Pokud se podíváte do výčtu všech, kdo se na tomhle albu podíleli, objeví se však ještě zajímavější jména. Beyoncé si se svým týmem půjčovala odkud zrovna bylo třeba a tak jsou na albu podepsaní i legendární skladatel Burt Bacharach, Yeah Yeah Yeahs a dokonce celá parta Led Zeppelin ve složení Page – Plant – Jones – Bonham.

Dávali mi citróny, já z nich udělala limonádu

Beyoncé pěkně vystihuje onen název alba – Lemonade. Co by mohlo být více prvoplánovitého a hloupého než pojmenovat popové album “limonáda”. Ve skutečnosti to má ale v sobě hlubší význam. Připomeňme si, že manžel Beyoncé je rappová hvězda Jay-Z. On je to docela důležitý fakt, protože celé album je o něm. 90. letá babička rappera na své oslavě měla proslov, jejíž součástí byla slova, která můžeme slyšet na konci písně Freedom:

“I had my ups and downs, but I always find the inner strength to pull myself up. I was served lemons, but I made a lemonade.”
– Hattie White (Jay-Z-ho babička)

Poslední věta je idiom, který znamená “otočit negativní situaci na pozitivní” – a přesně o to v albu jde. Není to tedy to stejné, jako když měla na posledním tour Prism Katy Perry podprsenku z citrónů. Beyoncé je sice sexsymbol, své ženskosti ale využívá ne jenom pro účelnou provokaci, jako některé její kolegyně (že Miley a Ariano), ale za účelem boje za ženská práva (She grinds from Monday to Friday / Works from Friday to Sunday) a černošská práva (Freedom! Freedom! I can’t move / Freedom, cut me loose!).

Pokud je něco na Beyoncé obdivuhodného, pak je to právě tohle. Nestačí jí být “jen” popovou hvězdou a ignorovat okolní svět. Pokud ji její fanoušci s oblibou nazývají “královna Bey”, pak to není královna, která by ze svého teplého místečka na zámku kašlala na poddané. S nadsázkou řečeno; v jejím postavení by ji bohatě stačilo párkrát zavrtět zadnicí, zazpívat pár sexuálních narážek a album by se stejně prodávalo a peníze by se stejně sypaly. Beyoncé ale tuší, že tohle není vždycky cesta. Hudební fanoušci mají obrovský výběr a možná i velké popové star tuší, že se občas musí projevit jako umělci a ne jako produkty velkoprůmyslu. Showbyznys se mění závratnou rychlostí. Před 3 lety stačilo Miley Cyrus k upoutání pozornosti celého světa twerkování (neodborně prostě vrtění zadkem) na MTV Video Music Awards. Dnes, kdy je mezi celebritami “in” řešit Trumpa a imigraci, by asi schytala jen nechápavé kroucení hlavou. Svět i showbyznys se holt změnil více, než bychom postřehli.

Není to žádná průmyslová Coca Cola, ale taková ta bio domácí limonáda, která sice není zase tak domácí, jak tvrdí marketing, avšak chutná lépe než ta černá břečka plná cukru.

Jay-Z se musel při poslechu tvářit, jakoby ten citrón snědl

Beyoncé vypustila do světa velmi osobitou výpověď. Neméně slavný Jay-Z, ačkoliv to nebylo oficiálně potvrzeno, pravděpodobně zahnul (“Something don’t feel right / Especially comin’ up after midnight / I smell your secrets”) a jeho “Bey” mu dala na albu pěknou sodu: “Bad motherfucker, God complex / Motivate your ass, call me Malcolm X”. Nejdříve v klipu “Hold Up” se stoickým klidem demoluje baseballovou pálkou výlohy a potom přejde do plného útoku v “Hurt Yourself”:

“Who the fuck do you think I is?
You ain’t married to no average bitch, boy
You can watch my fat ass twist, boy
As I bounce to the next dick, boy
And keep your money, I got my own
Keep a bigger smile on my face being alone“

Tohle už snad ani není projev feminismu, ale pořádně drsná série nadávek, kterou by jste čekali maximálně při nějaké motorkářské rvačce. Beyoncé se s tím vůbec příliš (slušně řečeno) nemaže. V prvním vydaném singlu a závěru alba “Formation” se zase objevují skoro až rasistické verše typu:

“You mix that negro with that Creole, make a Texas bama

…

I like my baby hair with baby hair and afros
I like my negro nose with Jackson Five nostrils“

Těžko si představit, že pokud by byla nevěrnou Beyoncé a Jay Z by se vyjádřil

ve stylu:

“Who the fuck do you think I is?
You ain’t married to no average boy, bitch
You can watch my fat ass twist, girl
As I bounce to the next pussy, girl
And keep your money, I got my own
Keep a bigger smile on my face being alone”

Nebo ještě hůře – kdyby podobnou přehlídku znaků rasy provedla zpěvačka bílé rasy.

Žijeme ale ve světě předsudků, nedá se tomu divit. Přitom rúzné studie ukazují, že pachateli domácího násilí jsou častěji ženy než muži a rasisté více černoši než běloši. Ať si každý udělá názor sám. Takové projevy z jedné či druhé strany jsou ale pro umění jen dobře. Nietzsche by měl radost. U mě má Beyoncé plus stejné, jako kdyby si takové vyjádření z opačné strany neodpustil Jay Z. Jestliže však žijeme ve společnosti, která velmi oceňuje feminismus a hrdé hlášení se k tmavé pleti jako statečnost, jen dobře pro ni. Společnost ji může díky tomuto albu vnímat jako hrdinku více než kdy před tím.

I get by with little help from my friends…

Celý proces skládání písní na alb tohohle typu je vůbec pozoruhodný. Skládání písně alba “Hold Up” třeba probíhalo asi nějak takhle: Ezra Koenig z The Vampire Weekend 5 let zpět na něčem spolupracoval s Diplem. Ze spolupráce vznikla píseň, která se po dlouhé době nějakým způsobem dostala k Beyoncé, která se svým týmem nějakým způsobem píseň předělala. Nějak takhle to probíhalo skoro na každé písni. Ačkoliv je to možná neuvěřitelné, výsledek kupodivu není žádný paskvil. Vůbec je to triumf moderní technologie. Nikdy by totiž asi nedošlo k tomu, že by si ikona nezávislého rocku Ezra Koenig nebo folkař Father John Misty sedli do studia s Beyoncé a začali spolu psát píseň. Ať to může vypadat jakkoliv chaoticky, tohle psaní písní “přes e-mail” odstraňuje hranice mezi hlavním proudem popu a nezávislou/alternativní scénou. A to je pro kvalitu popové hudby jenom dobře! Dokonce je to ukázka toho, že album stvořené 50 lidmi nemusí být paskvil. Může se jednat o zajímavý střet dvou různých světů obřích popových hvězd a “obyčejných” muzikantů, kteří by se jinak k takovému počtu posluchačů nikdy nedostali. Je to triumf moderní tvorby hudby a taky elektronické hudby, která už není jen chladnou hudbou robotů, ale má svoji duši a může koexistovat spolu s hudbou vytvořenou “skutečnými” nástroji. A je to taky samozřejmě triumf již výše zmiňovaných konceptuálních/tématických alb.

Album bylo vydáno společně s filmem v produkci HBO. Hrají v něm velkou roli obrazy afroamerických žen, hnutí Black Lives Matter, ona již zmiňovaná manželská krize, vážně nádherné montáže přírody amerického jihu či nočního velkoměsta. Specialista na hudební filmy Jonas Åkerlund a Mark Romanek (režisér klipů Hurt Johnnyho Cashe, Shake it Off Taylor Swift nebo epizody seriálu Vinyl) asi lepší vizuální podkres alba ani dodat nemohli.

12 fází nevěry

Chuť udělat něco netradičního se v případě Lemonade rozhodně vyplatila. Album mění nálady a hudební žánry jako na běžícím pásu a to všechno pro účel onoho příběhu odpuštění a uvědomění si za co v životě stojí bojovat. Na livescience.com byl dokonce vydán článek, který album přirovnává k typickým pocitům a stavům, kterými si páry čelící nevěře procházejí.

1. Pray You Catch Me

Protože každá píseň hraje na albu nějakou roli, pojďme si celé album projít. Album otevírá velmi upřímná zpověď “Pray You Catch Me”, která má reflektovat intuici “něco není v pořádku”.
Strohé ale silné vyjádření:

“I can taste the dishonesty, it’s all over your breath”

hned ze startu udává tón toho, jak se zpěvačka vyrovnává s nevěrou svého manžela.

Beyoncé nás nechává vstoupit do jejího života pozdního večera. Jakoby seděla doma u krbu s tlumenými světly, zatímco tuší, že její manžel ji právě někde podvádí s jinou. Intimní zpověď pak končí bolestivou větou “What are you doing my love?”.

2. Hold Up

Úvodní skladba reflektuje ránu v jejím srdci, když se dozví že něco není v pořádku. “Hold Up” se nese v pohodové, plážové reggae atmosféře. Reflektuje to jakýsi stav, kdy si Beyoncé ujasňuje, zda se třeba nemýlí a sama se obviňuje (“There’s something that I’m missing, maybe my head for one”). Odborně se to nazývá fáze odmítání.

“What’s worse, lookin’ jealous or crazy? Jealous or crazy?”

Je to nabroušené, výrazné, je zde skvěle zvládnuté frázování, hravá melodie. Skladba má sice 20 skladatelů, ale když baví – tak co!

3. Don’t Hurt Yourself (ft. Jack White)

V “Dont Hurt Yourself” už ale naplno vzplane vztek. Mainstreamový pop a rock se propojí, aby vyjádřili pocit bezprostředního hněvu.

“Who the fuck do you think I is?
You ain’t married to no average bitch, boy”

Před refrénem se snad do Beyoncé vtělí samotný Robert Plant a John Lennon:

“We just got to let it be
Let it be, let it be, let it be, baby”

a objeví se Jack White z White Stripes. Kdo by to byl čekal, že Jack White a Beyoncé budou mít na svědomí tak skvělé spojení. Potom ho Beyoncé zase vystřídá a s již klidným hlasem dodá:

“This is your final warning
You know I give you life
If you try this shit again
You gon’ lose your wife”

4. Sorry

Následuje jeden z vrcholů popové hudby roku 2016. Apatická skladba “Sorry” má zmáknutou produkci, provokativnost, chytlavost i vtipné momenty (“You better call Becky with the good hair”).

“Middle fingers up, put them hands high
Wave it in his face, tell him, boy, bye

…

“Sorry, I ain’t sorry
I ain’t sorry, nigga, no”

“Dont give a fuck” feeling ze začátku alba (“Headed to the club, I ain’t thinking ’bout you”) ale nakonec vystřídá vážnější nota a dojde i na silná vyjádření:

“Looking at my watch, he shoulda been home
Today I regret the night I put that ring on

…

Suicide before you see this tear fall down my eyes”

5. 6 Inch (ft. The Weeknd)

“6 Inch” na které zpívá The Weeknd je možná tak trochu zradou feministek. Nejdříve je to sice opěvování nezávislosti žen:

“Six inch heels, she walked in the club like nobody’s business
Goddamn, she murdered everybody and I was her witness
She works for the money, she work for the money”

Pak ale jakoby odmítala sama převzít tento způsob života a na konci zoufale volá:

“Come back, come back
Come back, come back”

Jistě to může být vysvětleno různými způsoby. Jestliže však má tato píseň symbolizovat fázi prázdnoty, pak tohle vysvětlení zapadá. Beyoncé obdivuje neohrožené, nezávislé ženy, sama ale na konci přiznává, že nedokáže taková být.

6. Daddy Lessons

“Daddy Lessons” je jedna z nejzajímavějších písní alba. Beyoncé poprvé přičichla ke country a překvapivě ji padne tahle čistě bělošská hudba skvěle. “Good job, Bey” – jak říká její dcera na konci. Beyoncé dokonce udělal ještě jednu verzi skladby s populární dívčí country skupinou Dixie Chicks.

“Daddy Lessons” je o tátovi Beyoncé. “Starý” Knowles – Matthew, je člověkem který asi největší mírou přispěl ke slávě Beyoncé. Do roku 2011 byl jejím manažerem, potom byl její matce Matthew Knowles nevěrný a Beyoncé mu to dala sežrat vyhazovem. Tahle píseň má představovat první fázi obnovení či přestavby. Je to odproštění od prvotních vzteklých pocitů a převzetí zodpovědnosti za své činy. Beyoncé vzpomíná na své dětství s tátou prožité v Texasu:

“And we rode motorcycles
Blackjack, classic vinyl”

a zřejmě si uvědomí, že i přes jeho nevěru ho má jako dcera pořád ráda a nikdy nezapomene, co pro ni znamená:

“And daddy made a soldier out of me

…

With his gun and his head held high, he told me not to cry

…

Daddy made me fight, it wasn’t always right

…

He held me in his arms and he taught me to be strong”

Představuje si ho jako statečného kovboje a ve stylu Westernů vypráví:

“He said, ‘Take care of your mother
Watch out for your sister'”

Kruh se uzavírá, když přirovnává otce k jejímu manželovi:

“Cause when trouble comes to town and men like me come around
Oh, my daddy said shoot”

Beyoncé si uvědomuje, že pokud dokázala odpustit svému otci Matthew Knowlesovi, může to být i Jay-Z, kdo dostane odpuštění.

7. Love Drought

Sedmá “Love Drought” je klidná, povznášející skladba reflektující opatrné znovuobnovování vztahu.

8. Sandcastles

“Sandcastles” dala Beyoncé strhující pěvecký výkon. Ukázala, že se dokonale dokáže vcítit do písní, které byly napsány převážně někým jiným. Střídá vokály z jemné do syrové polohy a podtrhuje nejsilnější emocionální momenty alba.

“What is it about you that I can’t erase, baby?”

9. Forward (ft. James Blake)

V roli mužského hosta se tentokrát objevuje skvělý anglický zpěvák s hladkým hlasem James Blake, který dostane prostor pro celou píseň. Beyoncé mu v podstatě jen přizvukuje a nechává na něm, aby vyjádřil odpuštění. Jack White byl ďáblem na rameni, který Beyoncé radil rozcupat vztah, Blake naopak velí odpuštění a posunutí dál:

“Forward
Best foot first just in case”
– James Blake

Forward znamená moment, kdy se mění vše k lepšímu.

10. Freedom (ft. Kendrick Lamar)

Nezmar Kendrick Lamar letos pomáhal, kde se dalo. Je ho slyšet snad všude. Podle našeho žebříčku 10 nejlepších alb roku 2016 se přímo podílel hned na 3 albech a inspiroval i Bowieho Blackstar! “Freedom” je stadiónová pecka enormních rozměrů. Černošská hymna věnovaná hnutí Black Lives Matter. Kontextu nevěry a vztahu se vyhýbá, ovšem svým nábojem má prý představovat vzkříšení vztahu. Kendrick Lamar odvedl ve svém partu jako vždy skvělou práci.

“And when they carve my name inside the concrete
I pray it forever reads”
– Kendrick Lamar

11. All Night

Jedenácta skladba “All Night” je diamantem alba. Jak se na ní zpívá: “But every diamond has imperfections”. Tenhle jich ale moc nemá. I když hlavní podíl má asi Diplo (Major Lazer), člověka nepřestává udivovat, jak může kolektivní práce tolika autorů dát dohromady něco tak hezky znějícího a tak kompletního, jako je tahle píseň.

Musí to být epické poslouchat v autě při projíždění prosvětleným nočním velkoměstem. Nezapomenutelný moment, kdy po velké bolesti a emocionální houpačce v průběhu alba přijde konečně usmíření a návrat lásky. Písni vévodí sample dechové části z písně “SpottieOttieDopaliscious” od Outkast.

12. Formation

V poslední “Formation” se Beyoncé již plně staví na nohy a vyráží opět do boje za černošská práva. Jak říká v úvodu hostující Messy Mya: “Bitch, I’m back by popular demand”.

K tomu si Bey neodpustí rýpnout do konspiračních teoretiků:

“Y’all haters corny with that Illuminati mess”

a bulvárních novinářů (“Paparazzi, catch my fly and my cocky fresh”)

“Formation” je jeden velký nářez bounce music – New Orleanského stylu hip-hopu. Formation byla představena jako první píseň z alba o tak hodně sledované přestávce Superbowlu. Těžko by se hledal okázalejší způsob jak uvést tohle album. “Formation” je na jednu stranu netradiční a provokativní; na stranu druhou je tahle zběsilá pecka s šílenou produkcí jako ze srandovní farmy (“Co mělo sakra znamenat to štěkání psa?”).
Je takovou lacinou “děvkou” s umělými čtyřkami mezi krásnými “normálními” holkami. V kontextu intimních zpovědí alba je “Formation” asi jediným vyloženě slabším momentem.

Beyoncé dala na frak i Radiohead

Nebudeme si nic nalhávat. Lemonade není album “Beyoncé” ale “Beyoncé a 50 dalších kamarádů”, kteří jsou po hudební stránce většinou daleko talentovanější než ona sama. Roli hlavní tváře by ale nikdo z nich nezvládl. Beyoncé dala albu autentickou tvář a příběh. Odhalila nám svůj vlastní příběh, který vyprávěla za pomocí hvězdného obsazení zpěváků. Tohle vyžaduje značnou porci umělecké duše. Stavět mezi sebe A Moon Shaped Pool od Radiohead a Lemonade je trochu šílené, ale já to musel udělat při sestavování žebříčku 10 nejlepších alb roku 2016. Lemonade tenhle souboj kupodivu vyhrálo u většiny hudebních kritiků na plné čáře (pokud porovnáme hodnocení těchto alb např. na Metacritic.com). Beyoncé si své album sama nenahrála, ale svůj příběh podala zábavnějším způsobem než Radiohead. Paradoxně to byla právě ona, oproti rockovým experimentátorům, kdo se nebál vykročit více ze zajetých kolejí.

Nikdy bych nevěřil, že budu autorem téhle věty: Beyoncé vydala letos lepší album než Radiohead.

Vydáno: 23. duben 2016
Délka: 45:42
Žánr: R&B, Pop
Rozhodně musíte slyšet: 3. Don’t Hurt Yourself, 6. Daddy Lessons, 7. Love Drought, 10. Freedom, 11. All Night