St. Vincent – MASSEDUCTION

St. Vincent – MASSEDUCTION

Recenze | Novinky: St. Vincent je připravena rozjet to ve velkém. Na MASSEDUCTION  je na vrcholu své kariéry

A máme tady po třech letech nové album původně texaské hudebnice St. Vincent. Její nové album MASSEDUCTION je jako odvážná a milostná hořkosladká symfonie roku 2017, pojednávající o velice naturalistických výjevech a o velice věrných osobních a vztahových příbězích.

Na čtyřech z předchozích pěti alb můžeme vidět na obalu Annie Clark, tentokrát na obalu teprve podruhé od debutového alba Marry Me z roku 2007, paradoxně chybíí. Přitom album MASSEDUCTION je o osobnosti Annie Clark víc než jakékoliv předchozí album. Dává to ale smysl. Nepotřebuje se na tomto albu ukazovat na obalu, její osobnosti je totiž výrazně otisknuta přímo v hudbě a je tentokrát zachycena obzvláště osobně a intimně. St. Vincent vždycky bylo o Annie Clark jako o umělkyni a zdroji nápadů, nyní se ke všemu přidává i její osobnost.

Písně vznikaly různými způsoby. Někdy vznikly z příběhů jako z literárních povídek, jindy začaly obyčejnými rytmy elektronických bicích. Často to byly nápady, které měla Annie Clark v hlavě po tom, co se vzbudila a mnoho z písní alba tak vzniklo z malých nápadů zaznamenaných do diktafonu v mobilu.

Foto St. Vincent k albu MASSEDUCTION
St. Vincent při vydání nového alba změnila i vizuální prezentaci a vlastně i svůj vlastní vzhled

“Pokud byste věděli, co z toho vznikne, když začnete, byla by to nuda. Všechno je to o tom procesu.”
Annie Clark a.k.a. St. Vincent o vzniku alba

Asi těžko si lze tedy představit, že by si před rokem sedla Annie Clark s producentem Jackem Antonoffem do nějaké zapadlé kavárny a začali spolu spřádat mistrovský plán, kdy by Clark na konci rozhovoru za hudby “Eye of the Tiger”, slavnostně zvolala: “Tentokrát to rozjedeme ve velkém!” Jack Antonoff nicméně dokázal tento mistrovský plán realizovat i za pochodu a dodal hudbě St. Vincent něco, co jí zásadně chybělo: rozměr a barevnou pestrost.

Pořád umělecky hodnotné, ale tentokrát i zábavné

Předchozí alba působila jako dokonalé, ale strašně chladné umění. Vezměte si filmovou paralelu. Filmovými znalci vyzdvihované černobílé drama z roku 1941 Občan Kane (Citizen Kane) a zábavný, lidský, hřejivý a dojímavé příběh Forresta Gumpa. Teď nebudeme uvažovat o tom, že Občan Kane je filmem archaickým. Je to ale film, který nedocení mnoho diváků, protože je to už samo o sobě (a to není důvod zastaralosti), poměrně špatně přístupné, chladné a méně záživné dílo. Oproti tomu Forrest Gump zaujme jak naprosté filmové diletanty, tak labužníky. Je to totiž film, který je pro většinového diváka zábavnější, přitom ale přináší podobně silný lidský příběh.

Album je koktejlem elektronických nástrojů. St. Vincent dostala pod Jackem Antonoffem velice přeslazenou příchuť vycházející z dnešní posedlosti hudbou osmdesátých let, kdy se smíchala popová ztřeštěnost s experimentálními nápady. MASSEDUCTION je vlastně kombinací několika povedených alb tohoto roku. Zní to jako Antonoffův projekt Bleachers s výraznými melodiemi, ke kterému se přidala schopnost LCD Soundsystem přijít s nějakými odvážnými elektronickými nápady, barevnost nových směrů hudby Paramore a Arcade Fire, lidskost Sufjana Stevense a emocionálnost Lorde.

U ní riskovat znamená nesnažit se za každou cenu vypadat jako snobský umělec, který dělá hudbu jen pro náročné posluchače.

Kontrolovaný elektronický pop artový chaos “Sugarboy” je ukázkou toho, jak se tentokrát Annie Clark při vytváření alba ohromně bavila, zkusila riskovat a v jejím případě to znamená něco úplně jiného než u více mainstreamových interpretů. U ní riskovat znamená nesnažit se za každou cenu vypadat jako snobský umělec, který dělá hudbu jen pro náročné posluchače.

Do zběsilé a pulzující elektroniky se ozývají sborová zvolání jako z nějaké puberťácké písničky “Boys! Girls!”, píseň pak konečně dospěje ve své tří čtvrtině do parádního syntezátorového sóla, jako ze soundtracku staré videohry, na které jakoby se píseň celou dobu připravovala. V následujícím singlu “Los Ageless” se začíná v testosteronovém a drsném Depeche Modím stylu. “How can anybody have you and lose you / and not lose their mind, too?” konstatuje Clark v refrénu písně dokonale vyjadřující šílenost doby, ve které chceme být všichni rychlejší a dokonalejší než ti druzí, zapomínáme ale mít rádi bližního svého.

Los Angeles, New York a záhadný Johnny

“Los Ageless” byl druhý vydaný singl z alba. Ten první byl také ovlivněn geopozicí a byla to deštivá piánová balada “New York”, která rovněž řeší samotu a odloučení v lidnatém, ale občas nepřátelském velkém městě. V loserovském stylu MASSEDUCTION i začíná, když na intimní, večerní elektronické baladě “Hang On Me”, zpívá Clark romantickou ztroskotaneckou hymnu:

“’Cause you and me
We’re not meant for this world.”

Neuvěřitelně hravá a zábavná, ale i poselstvím velice důležitá, je druhá píseň ”Pills”. Annie Clark na MASSEDUCTION sociální témata neřeší a pokud, tak pouze skrze osobní příběhy, “Pills” je jediným přímým sociální komentářem alba, který St. Vincent podává podobně, jakým dojmem působí z fotografií, na kterých má vždy jemný, spiklenecký úsměv, ze kterého vyzařuje obrovský nadhled. Ironická píseň o přílišném užívání léků (“Pills to walk, pills to think / Pills, pills, pills for the family”) a různých doplňků stravy, je jednou z nejzábavnějších a vůbec nejchytlavější písní alba MASSEDUCTION.

Na třetí písni “Masseduction” slyšíme poprvé naplno řešit sexualitu zpěvačky. Annie Clark se už dávno veřejně přihlásila k homosexualitě, tentokrát to ale poprvé naplno vytáhne na povrch i ve své hudbě, když zpívá:

“I can’t turn off what turns me on.”

Produkce je neuvěřitelně šťavnatá, detailní a celou píseň zpěvačka vede tak odhodlaně, jako snad ještě žádnou jinou píseň. Její hlasový výkon je dechberoucí a skladatelská genialita Antonoffa se zase projeví v mezihře, kdy se píseň na chvíli ze sexuálně vyzývavého elektronického rocku, přenese do důstojné a okázalé balady. Další píseň z podobným tématem je píseň “Young Love”, která ani není alternativní rock, ale rovnou taneční pecka pro parkety klubů.

Vedle hřejivé “New York” stojí snad ještě hřejivější a útulnější píseň “Happy Birthday, Johnny” o nějakém záhadném (nebo snad dokonce imaginárním) Johnnym, o kterém zpěvačka nechtěla mluvit a neprozradila, kdo to má být.

Nenápadný a netradiční zázrak jménem “Slow Disco”

Když jsem album poprvé poslouchal, nový směr St. Vincent mě tak překvapil, že jsem si album zrovna dvakrát neužíval, protože jsem se v něm snažil hlavně zorientovat a na první poslech mě MASSEDUCTION proto příliš nebavilo. Byla to ale předposlední píseň “Slow Disco”, která mě přinutila k tomu mít s albem více trpělivost a zjistit, proč se zahraniční recenze předháněly ve vysokých hodnoceních.

“Slow Disco” je vlastně přesně tím, co říká název. Akordovou progresí diskotéková píseň ve stylu “Believe” od Cher, ovšem zahrána pomalu, pouze se smyčci a bez jakýchkoliv bicích. Poslouchat tuhle píseň v autě při západu slunce (jak se mi to podařilo), je nezapomenutelný zážitek. Nádherně dojemné písni pomůže i její intro “Dancing With a Ghost”, jehož název se odvolává na refrén písně “Slow Disco”, kde se zpívá textově naprosto jednoduchá, ale zároveň geniální část, kdy se podařilo Annie Clark napsat jeden z nejvíce ikonických útržků z textů tohoto roku:

“Slip my hand from your hand
Leave you dancin’ with a ghost”

Když to St. Vincent zakončí skvělou melodramatickou “Smoking Section” s mimořádně procítěným zpěvem “It’s not the end,” po několikátém poslechu celého alba je jasné, že stojí za to.

…ta úplně největší změna je v personálním obsazení všech spolupracujících na albu.

Výše byly uvedeny nějaké změny, které se v hudbě St. Vincent udály po umělecké stránce. Když budeme uvažovat čistě pragmaticky, ta úplně největší změna je v personálním obsazení všech spolupracujících na albu. Personální složení se rozrostlo oproti minulému albu asi čtyřikrát. Do programování beatů a elektronických efektů byli zapojeni externí lidé, kteří odvedli skvělou práci. Celý tým řídily dva hlavní producentské mozky nejen alba, ale i roku 2017. Když se podíváte do našeho žebříčku nejlepších alb toho roku, dvě nejlepší alba tohoto roku (a není to tak pouze na našem webu) jsou Melodrama od Lorde a Hot Thoughts od Spoon. Hádejte, kdo je produkoval?

Jack Antonoff dal St. Vincent nový směr a John Congleton, který produkoval předchozí alba dohlédl na to, aby to i na MASSEDUCTION byla pořád ještě Annie Clark a St. Vincent.

St. Vincent MASSEDUCTION

Vydáno: 13. 10. 2017
Délka: 40:04
Žánr: Alternative/Indie Rock, Indie Pop, Alternative Pop/Rock
Rozhodně musíte slyšet: 2. Pills, 3. Masseduction, 4. Sugarboy, 5. Los Ageless, 6. Happy Birthday, Johnny, 8. New York, 10. Young Lover, 12. Slow Disco (+ 11. Dancing With a Ghost), 13. Smoking Section

Hodnocení
Celkové hodnocení:

ŽÁDNÉ KOMENTÁŘE

Komentář