Jeden je druhým povoláním fotograf, druhý zrovna zkouší sólovou kariéru jako zpěvák RG Lowe. Dohromady je svedla čistá láska a vášeň k hudbě, jak sami říkají. Na vysoké škole tak založili skupinu Balmorhea, ze které se vyklubala unikátní kombinace instrumentální folkové hudby, která však svými experimentálním sympatiemi a velkolepostí kompozic připomíná post-rockové kapely.

Skupina z Austinu si stále uchovává pevné dvoučlenné jádro, které tvoří pouze dva přátelé Michael A. Muller a Rob Lowe, avšak bohatou instrumentaci, kterou tvoří tradiční hudební nástroje jako banjo, violoncello, housle, basa nebo vibrafon doplňuje také mnoho dalších mladých talentovaných amerických hudebníků. Balmorhea má za sebou společné koncertování se skupinami jako This Will Destroy You, Tortoise, Thurston Moore nebo dokonce Fleet Foxes.

Jejich hudby se dostalo uznání od hudebních kritiků z publikací BBC, Pitchforku, Paste, NME, NPR nebo The Wall Street Journal a mohli jste je také pravidelně slyšet v úvodní znělce vysoce hodnoceného dramatického seriálu Rectify o obviněném muži Danielu Holdenovi (herec Aden Young) propuštěném na svobodu po 17letém čekání ve věznici na trest smrti.

Oba členové skupiny souhlasili s rozhovorem, který je startovacím v sérii Průplav, který Music NOW připravil o nezávislých hudebnících. S Michaelem a Robem jsme si povídali o tom, jak vůbec vnímají hudbu, o vztahu mezi Balmorheou a jejich jinou prací, o seriálu Rectify nebo o tom, co si myslí o vlivu internetu na hudbu. Prozradili nám také pár svých studiových triků, což se jistě bude hodit všem čtenářům hudebníkům.

Čistá vášeň a láska k hudbě jsou důvod, proč věřím, že jsem na Zemi naživu.
— Michael A. Muller (Balmorhea)

Michaele, jsi hudebník, ale také fotograf. Rozhodl ses živit svou kreativitou a povedlo se ti to. Téměř vše ale má své stinné stránky. Jsou tyhle stinné stránky tohoto druhu obživy tak malé, že na ně pokaždé zapomínáš a nebo občas přijdou časy, kdy musíš zkoušet, jestli doopravdy pevně věříš v to, co děláš?

Mít možnost vytvářet svět umění a žít uvnitř něj je v podstatě proces nekonečného zkoušení a ten nemůže být už z principu nikdy dokonalý. Čistá vášeň a láska k hudbě jsou důvod, proč věřím, že jsem na Zemi naživu. Každý pohyb a myšlenka v sobě skrývá hudbu. Je to tvoření, koncepce, zaznamenávání, vystupování, umění uznávat a zkoumání. Jsou chvíle, kdy to nepřichází snadno a zdánlivě každá snaha o úspěch selhává, ale když z vás vyjde čistý tón a ostatní lidé se jich mohou dotknout, pak to všechno stojí za to, bez ohledu na cenu, jakou za to dáte. Jsme velice šťastní, že můžeme dělat hudbu a poslouchat ji. Je to ta nejlepší práce na světě.

Michaele, protože jsi také fotograf, má tvoje mysl tendenci vnímat hudbu prostřednictvím obrazů? Myslíš si, že existuje hluboké spojení mezi zvukem a vizí nebo jsou to úplně odlišné věci?

Je to zajímavé, ale sluchová stimulace je nejvyšším motivátorem pro můj veškerý tvůrčí výstup — dokonce i ve fotografii. Hudba inspiruje ty nejhlubší části ve mně a to ve všech aspektech života. Vize je pro mě trochu jiná a inklinuje k probuzení nějaké napůl utvořené paměti a nebo snu pohřbeného uvnitř mne. Někdy je to skutečné a někdy si to představujete. Tento proces je také inspirující, ale sluchová forma umění jde na jednoznačně podvědomé místo a probouzí více neviditelných sil.

Robe, tvůj sólový projekt s názvem RG Lowe je indie pop/rock, ale hlavně zde tady zpíváš. Bylo to omezení instrumentální hudby, které tě vedlo k tomuto sólovému projektu nebo spíše k to, že styl Balmorhey je meditativní a klidný a chtěl jsi udělat něco hlasitějšího, více bezstarostného a jednoduššího?

Určitě obojí. Vyrůstal jsem jako zpěvák a to bylo pro mě primární formou hudebního vyjadřování. Změnilo se to, až jsem odešel na univerzitu. Když jsme začali s Balmorheou, Michael a já jsme se začali zajímat o instrumentální hudbu, a tak jsem svůj zpěv musel odložit. Po asi 8 letech se zaměřením na klavír a kytarovou hudbu jsem se rozhodl, že je čas vyzkoušet něco jiného. Zajímá mě tolik různých druhů hudby, že jsem byl nadšený, že jsem mohl vyzkoušet něco mimo svět, který jsme vytvořili s Balmorheou.

Nikdy jsme nepochopili nálepku, že jsme „post-rocková kapela“, ale to je v pořádku

Lidé potřebují kategorie, aby mohli organizovat své životy a jasně vymezit hranice.
— Michael A. Muller (Balmorhea)

Je zajímavé, že média často označují Balmorheu jako post-rockovou kapelu, nicméně váš zvuk je tvořen akustickými nástroji pro folkovou hudbu, někdy se širokými a reverbovými syntetizátory. Není to tak snadné, abyste byli snadno zařaditelní do jakékoliv kategorie. Jak jste vyvinuli takový jedinečný zvuk? Byla to náhoda, okolnosti nebo spíše vize, kterou jsi ty a Rob měli ve vaší mysli a která vedla k vašemu zvuku?

Nikdy jsme nepochopili tu nálepku „post-rock“, která se na nás vztahuje, ale to je v pořádku. Lidé potřebují kategorie, aby mohli organizovat své životy a jasně vymezit hranice. Náš zvuk je čistě organický, protože jsme se nikdy nesnažili vytvořit konkrétní a specifickou věc — vždycky to vychází přirozeně a přidáváme jenom některé jemné šťouchance a za běhu procesu je upravujeme. Doufáme, že organická povaha naší hudby je snadno rozpoznatelná a pro vnímavé posluchače je známkou určité jakosti a kvality.

Jeden trik, který jsme použili v nedávné době, je nahrávání kytarové smyčky ze zesilovače na kazetový magnetofon a poté nahrávání reproduktoru, který tu kazetu přehrává. — Michale A. Muller

Vaše hudba je založena na čistých vrstvách nástrojů, kdy je můžete také, kromě celkové estetiky, hezky rozpoznat a poslechnout si je odděleně. Můžete nám prozradit něco z toho, co se děje ve studiu? Máte nějaké studiové triky, které rádi používáte?

V prvních letech naší kapely jsme si mohli dovolit být ve studiu jen den nebo dva, abychom mohli nahrávat a míchat naši hudbu. To nás přimělo k tomu, abychom předem velice intenzivně zkoušeli. Pak jsme mohli maximálně využít náš čas ve studiu. Teď máme trochu více svobody a ve studiu si můžeme dát nějaký ten  čas na prozkoumávání různých možností. Jeden trik, který jsme použili v nedávné době, je nahrávání kytarové smyčky ze zesilovače na kazetový magnetofon a poté nahrávání reproduktoru, který tu kazetu přehrává. Tato znovu nahraná pásková část je pak navrstvena vysoce kvalitním čistým záznamem stejné smyčky přímo ze zesilovače, čímž se získá jedna měkká a druhá více zakalená vrstva. Zajímavé je míchání vysokých a nízkých forem kvality. Ve ztrátě kvality je něco velmi lidského a přístupného, co celou skladbu uvolní.

Poslední album Clear Language (2017) obsahuje i některé elementy elektronické hudby. Například píseň “Sky Could Undress” s jemnými elektronickými bubny. Používáte nyní i nějaký počítačový software pro tvorbu hudby?

Několik „elektronických“ prvků v naší hudbě je z větší části digitálně vytvořeno a nabízí dobrý kontrast něčeho odděleného a strojově orientovaného, co se pak dá dohromady s jemným lidským swingovým rytmem při živém nahrávání. Většinu hudby nahráváme živě na akustických nástrojích bez počítačů. Stejné je to u živých vystoupení.

Internet byla pro nás většinou pozitivní věc, mohli jsme rozšířit dosah. S herci Rectify jsme se spřátelili

Rockoví hudebníci ze staré školy jako Debbie Harry nebo Dave Grohl prohlásili v rozhovorech, že internet zničil hudbu. Producent Steve Albini byl na druhé straně ohledně internetu velice optimistický. Je zajímavé, že jste začali svou kariéru s Balmorheou okolo roku 2006, což byly přesně ty časy, kdy se využívání internetu mezi společnostmi rychle rozmohlo. Efekt internetu na hudební průmysl je asi téma pro samostatný rozhovor, ale co si myslíš o tom, jak internet ovlivnil posluchače?

Albini má ve svém hodnocení asi pravdu. Lidé, kteří by neměli možnost navštívit živá vystoupení nebo specializované prodejny hudby mají nyní přístup k této hudbě a to i v místech, kde to bylo dříve nedosažitelné. Pokles tržeb fyzických médií je poněkud zřejmý, ale opačný vzestup v digitální hudbě v posledních letech silně rozkvétá. Je těžké rozeznat, zda internet průmysl zlepšil nebo ne. Pro nás to byla většinou pozitivní věc tím, že jsme rozšířili dosah naší hudby o mohli jsme oslovit více lidí naší krevní skupiny.

Vaší kapelu tvoří kromě vás také skvělí muzikanti jako houslistka Aisha Burnsová, violoncellový hráč a kytarista Nino Soberon, bubeník/vibrafonista Jeff Olson nebo basák Sam Pankey, ale i mnoho dalších muzikantů. Řekl jsi také, že Balmorhea vznikla z tvého přátelství s Robem. Jak se vám daří držet všechny pohromadě?

Kapela byla založena a je stále provozována Robem a mnou z hlediska managementu a celkové funkčnosti. Máme specifickou vizi toho, co a kam chceme jít s hudbou a našim souborem muzikantů. V minulosti existovalo něco jako otevřené dveře, ale nyní jsou muzikanti na hlavních nástrojích zhruba od roku 2009 stejní. Doufáme, že náš svět a naše zvuková paleta bude na našem novém albu rozšířena pomocí nových nástrojů i spolupracovníků.

Lidé mohou znát Balmorheu z dramatického televizního seriálu Rectify, kde část vaší písně “Bowsprit” byla hlavní znělkou pro každou epizodu. Jak se tam tahle píseň dostala?

Píseň byla přidána do seznamu možných skladeb tvůrcem seriálu Rayem McKinnonem. Nejsme si jisti, jak to tam vůbec skončilo, ale řekl nám, že mu uvízla v hlavě a věděl, že je to to správné pro úvodní titulky. Byli jsme velmi poctěni, že jsme mohli pracovat s Rayem a byli součástí tohoto krásného seriálu.

Viděli jste celý seriál? Jak se vám vůbec líbil? Rectify bylo hodně o křehkosti, ale také o neuvěřitelné síle člověka zároveň. Nemůžu si pomoct, ale cítím něco velice podobného i z vaší hudby.

Ano, viděli jsme všechny 4 řady a bylo nám velkým potěšením setkat se a dokonce se spřátelit s některými z herců. Existuje vrozená symbióza s tichým, přesto velkolepým stavem hlubokých emocionálních stavů, které seriál ukazuje a naše hudba se jich také dotýká. Můžeme jen snít, že jednou opět budeme mít to štěstí a budeme moct s Rayem znovu spolupracovat.

Poslední otázka je trochu předvídatelná. Vaše poslední album bylo vydáno v roce 2017. Pak jste měli velké turné v roce 2017 a 2018 v USA a Evropě. Jaké jsou plány nyní?

V současné době píšeme nový materiál pro další nahrávku. Máme velké plány a nemůžeme se dočkat, až uslyšíme, co si pro nás budoucnost schovává. Díky všem, kdo tohle čtou za přečtení!

Autor: Patrik Müller, Foto: Matt Rainwaters