Recenze | Novinky: The Now Now od Gorillaz je jako pohlednice z dovolené u moře, která vás moc nebaví

Na nové album Gorillaz jsme čekali tentokrát pouze rok a zhruba tři měsíce. The Now Now přichází po tom, co z Gorillaz odešel basák Murdoc a jestliže minulé Humanz mělo být diskotékou odehrávající se vteřiny před apokalypsou, nyní je The Now Now jako diskotéka na vesmírné lodi, která letí hodně rychle a hodně daleko, až do neprobádaných vesmírných prostorů, kde se dějí věci pro náš pozemský život velice nezvyklé.

The Now Now se až překvapivě hodně točí okolo stvořitele Gorillaz Damona Albarna a jeho modrovlasém alter-egu 2-D. Minulé album Humanz mělo mnoho hostů a na podobné megalomanské vlně se vezlo i Plastic Beach (2010) . Asi by to nemohlo být album Gorillaz, kdyby se nějací hosté neobjevili tady, je to ale nezvykle osobní a vlastně i hudbou více ploché album.

Zatímco se kreslíř Jamie Hewlett zavřel na měsíc do své pracovny a tvořil nové vizuály, Damon se společně s producentem Jamesem Fordem (Arctic Monkeys, Florence & The Machine…) a již tradičním partnerem pro Gorillaz Remim Kabakem, zavřel do londýnského Studia 13. Když ze studia vylezli, vyšlo z toho album silně syntezátorové a „osmdesátkové“.

Zoufalá snaha o navázání kontaktu s lidmi

Není asi překvapivé, že ani Damon se nevyhnul politickým komentářům a ačkoliv pochází jeho kapela z jiné reality, je docela zábavné poslouchat, jak virtuální postavičky 2-Dho, Noodla, Russela Hobbse a Boogiemana řeší problémy vycházející z Damonovy mysli, která stvořila většinu hudebních nápadů při turné po USA a tudíž jí rezonovalo přemítání nad současným stavem Bílého domu. Jak 2D zpívá v první písni alba a zároveň jeho prvním singlu:

„Calling the world from isolation
‘Cause right now, that’s the ball where we be chained.”

(„Volám po dostání světa z izolace / Protože nyní je to koule, na které budem přivázáni.”)

Damon Albarn používá metonymii izolace, aby vyjádřil nejen své pocity a názory na dění dnešního světa, ale zároveň je píseň také o jeho virtuálních postavách, kdy se frontman 2-D chce cítit osvobozen od druhého tvůrčího mozku kapely — basáka Murdoca. Celé album je také protkáno humanismem a vírou v lidskou soudržnost.

2D/Damon často zpívají z pohledu někoho, kdo se cítí být izolován od světa, někoho trochu žijícího si ve vlastním světě, zároveň ale chtějícího se z této bubliny dostat a propojit se s lidmi. Jakoby se Damon Albarn a 2-D vznášeli v průhledné létající kouli a pozorovali ho z dálky.

„Do you look like me?
Do you burn like me?
Do you dance?”

ptá se například na skvělé taneční pecce “Tranz”.

„Build a tunnel from Zurich to New York / I find it hard to share this with anyone,” zpívá dále na “Lake Curich”, kde lze vedle elektronických beatů slyšet výrazně zvonivé činely a je to jinak světlý moment zlepšení v jinak příliš syntetické produkci, která jakoby albu ubírala velikost a album díky tomu vůbec nepůsobí dostatečně živě. Jakoby The Now Now nebylo tak zvukově barevně rozmanité z důvodu toho, že tentokrát chtěl Albarn vytvořit jednotné album, jenž bude tvořit opak toho minulého, které znělo spíše jako seskupení písní, které Albarn napsal pro jiné interprety.

To by samozřejmě nebyla chyba, problém je, že zasněný a přesně vyměřený a propočítaný, vyleštěný elektronický zvuk s Albarnovým, i na něj mimořádně znuděným stylem zpívání, které stejně jako poslední sólový materiál Albarna a nebo polední album Blur, zní jako když jste na krásné pláží, ale jste strašně znudění tím přelidněním a neustálým horkem.

Lepší poslouchat záznamy písní z koncertů, než je poslouchat na albu

Damon tak vytvořil album, na kterém je velice těžké najít něco, co by člověka vyloženě nadchlo. Album se přitom hezky poslouchá a občas i příjemně překvapí nějakým nečekaným zvukem, který do písně perfektně zapadne a doslova převálcuje posluchače jistotou, bohužel momenty překvapení nepřijdou zdaleka tak často, jak by si asi většina z nás přála a melodicky zase není album zvládnuto natolik, aby z toho něco vzešlo.

Například první píseň “Humility” je velice detailně propracovaná, když na sobě v refrénu leží multivrstvy syntezátorů. Jakmile si ale poslechnete živé verze písní “Tranz”, “Hollywood”, “Magic City”, “Sorcererz”, “Lake Zurich” nebo “Souk Eye” (doporučuji si pustit povedený koncert Gorillaz na letošním na Rock am Ring), nemůžete se zbavit dojmu, že tyto písně mají v sobě ve skutečnosti tak třikrát více, než když je porovnáme s tím, co se podařilo zachytit do trochu moc sterilně znějící nahrávky.

Je to velká škoda. Rozdíl je krásně slyšet při porovnání živé a studiové verze písní “Sorcererz”. Ve studiové verzi jsou ruční bubny zaplácány hlasitými vrstvami syntezátorů a elektronických bicích. V daleko více prostornější verzi, kterou hrají Gorillaz na koncertech naopak tvoří kostru písně a když tenhle song takto přirozeně dýchá a zní více naturálně, je to daleko větší zážitek.

“Hollywood” je pak také naživo obrovská a rozlehlá pecka, ale na albu je přiškrcená a plochá, a to přitom má “Hollywood” typicky Albarnovský, chytlavý refrén a Snoop Dogg zde předvede, že může být pořád označován za mistra svého rapového řemesla. Druhý “Clint Eastwood” z toho ale nevznikl. Zajímavě zní též tajemná “Fire Flies”, kterou vede výrazná elektro basa a mihotající dodatečné syntezátory.

Dvojice písní pojmenovaných po severoamerických státech “Idaho” a “Kansas” pak trpí na pomalé tempo a tentokrát na mimořádně utahaný dojem, který píseň vyvolává.

Gorillaz – The Now Now

Vydáno: 29. 6. 2018
Délka: 40:49
Žánry: New Wave, Synth-Pop, Elektronická hudba, Alternativní Rap, Alternative pop/rock
Rozhodně musíte slyšet: 1. Humility, 2. Tranz, 3. Hollywood, 11. Souk Eye