Recenze | Novinky: King Gizzard & the Lizard Wizard mění styl. Jejich překvapivý speed trash metalový směr je na novém albu Infest the Rats’ Nest k nezastavení

Jedna z nejproduktivnějších kapel současnosti, australská kapela z Melbourne King Gizzard and the Lizard Wizard, vydává letos už druhé album nazvané jako Infest the Rats’ Nest. Při počtu vydání alb této kapely (jen za rok 2017 například vydali 5 alb), mohl leckdo podlehnout lehké skepsi vůči tomu, že by kapela odbočila ze svého sice velice dobrého, ale nikoliv extrémně zajímavého standardu pohybujícího se s různými úpravami nejčastěji na poli psychedelického a garážového rocku.

Od vydání skvělého osmého neo-psychedelického alba Nonagon Infinity v roce 2016 (pouze 4 roky od debutu 12 Bar Bruise) jakoby kapela nemohla překročit tu čáru výjimečnosti, kterou se podaří překonat jen pár mimořádným hudebníkům a kapelám. Jejich alba byla vždycky trochu jiná a King Gizzard jednou třeba představili hudbu inspirovanou špagetovými westerny Eyes Like the Sky (2013), jindy zase směs garážového rocku, jazz rocku a progresivního metalu (právě Nonagon Infinity z roku 2016) a nebo progresivní rock jako na Polygondwanaland (2017).

Byla to všechno zajímavá alba s originálním zvukem, zaměřením, takřka vždycky i s příběhem a konceptem, ale postupně jakoby se ostří této australské kapely pomalu otupovaly. Pomalu jsem si i začal přát, aby nevydávali alba tak často, protože z úvdivu nad tím, kolik skvělých alb stihne kapela nahrát za tak krátkou dobu se spíše stalo přání, aby si dali klidně i na pár let oraz a potom vytvořili jedno super album, které by bylo zase minimálně tak silné, jako první polovina diskografie King Gizzard & the Lizard Wizard.

To stejné jsme ostatně mohli slyšet i na hudebně barevném a hravém minuloém albu, které bylo vydáno na konci dubna Fishing for Fishes, na kterém dokázala kapela pomocí nástrojů vykreslovat obrazné zvukové krajiny, chyběla v tom však přece jen větší emocionální nebo významová hloubka. Bylo to takové tvůrčí muzikantské hraní si a možná i taková tvůrčí relaxace.

Planetu A jsme si zničili a Planetu B nemůžeme najít

Nyní ale kapela úplně obrátila. Zatímco minulé album bylo hravé a relaxační, to současné je tvrdé a nekompromisní a King Gizzard and the Lizard Wizard totálně změnili svůj žánr z neo-psychedelického rocku na speed/trash metal a ať už s tím přišel z kapely jako první kdokoliv, zasloužil by si za ten nápad metál! Kapele to totiž v tomhle stylu šlape naprosto parádně.

Infest the Rats’ Nest začne i na jejich tvorbu dosti tvrdou písní.

“There is no Planet B,”

zpívá nekompromisně zpěvák o tom, že nemáme šanci na nápravu jinde než na planetě Zemi.

Vlastně už v několika vteřinách projdou King Gizzard and the Lizard Wizard univerzitou speed a trash metalu a jejich hra má všechny parametry vysoké speed metalové kvality – technicky vyspělá sóla ve vysoké rychlosti, temnou energii kolem sebe vysílající bicí s virtuózními pentatonickými basovými licky a samozřejmě pořádně chraplavé vokály.

Tím, že byli z minulosti King Gizzard and the Lizard Wizard z minulosti zvyklí používat obrovské množství kytarových efektů, stejně jako zkoušet všemožné studiové triky, tím, že na ně úplně nezanevřeli, vlastně zajistili, že album netrpí ze syndromu suché metalové produkce, která kromě technicky dokonalých muzikantských výkonů a zajímavých harmonií, nenabídne díky absenci bohatejších zvukových barev, či témbrů, žádnou poutavou atmosféru, která by posluchače úplně pohltila do svého vlastního světa, které vytváří.

Svět, který Infest the Rats’ Nest King Gizzard and the Lizard Wizard vytvářejí, vlastně trochu pokračuje v tom, co kapela započala na minulém albu Fishing for Fishies a znovu se zde objevují enviromentální témata.

V první písni tedy kapela vypráví příběh ne nepodobný tomu, jak začíná mnoho sci-fi filmových trháků, jako třeba Interstellar. Planeta je zničena kvůli enviromentální katastrofě, začíná být neobyvatelná a jediné, co nás může zachránit je další planeta. Jenže se zdá, že žádná „Planeta B“ tu není.

Zbohatlíci zdrhají na Mars

Jenže zbohatlíci si tuhle situaci samozřejmě nemohli nechat líbit, a tak si zajitili kosmickou loď s letenkou přímo na Marsu. Rychlé tempo nahradí rock and rollovým válivým tempem, ovšem s heavy metalovou drtivou silou pokračuje druhá píseň “Mars for the Rich“, která není nepodobná Mötorhead. Bohatí tedy odlétají na Mars, zatímco chudí zůstávají v bídě a čekají na smrt. “Mars for the Rich” je další naprosto parádní písní.

Opět na plné obrátky rychlosti se jede, když přijde píseň třetí “Organ Farmer”, která vypráví o hamižných velkofarmářích, kteří dávají zvířatům různé chemické preparáty, aby jim narostlo více masa a ničí půdu, aby jim vyrostlo více zeleniny.

Škoda, že King Gizzard and the Lizard Wizard neopcházejí z ČR, jestli je zajímají taková témata, měli by zde inspirace habaděj.

Pozornější posluchači si jistě všimnou produkčních a mixážních triků, které si pro posluchače kapela připravila. Bicí jsou hodně roztaženy přes oba kanály, a tak hezky buší do každého ze sluchátek nebo reproduktorů.

Hypnotizující a pomalejší song “Superbug”, který hodně připomíná praotce heavy metalu Black Sabbath je jako zhudbnění pohybu hovnivála, který pomalu, ale jistě válí svou kuličku dopředu. Jen s tím rozdílem, že hovnivál King Gizzard & the Lizard Wizard měří tolik, co Godzilla a tu obří kouli vysokou jak fotbalové hřiště válí přes ulice velkoměsta.

Píseň ale není doslova o “superbug” jakožto o nějakém superbroukovi, jak bychom řekli doslovným překladem v češtině, nýbrž o supernákaze. Song varuje před přílišným předepisování léků na předpis a riziku, že se na ně stanou lidé imunní a poté přijde průšvih v podobě pandemie virů, které budou imunní vůči antibiotikům, či jiným druhům léků na předpis.

Všechny naděje končí v pekle

Pátá píseň “Venusian 1” jde ještě více do temnoty. Je to jako temná mlha, která se stahuje kolem vás a nepustí vás. Kapela nejspíše chtěla přirovnat Venuši (“There is a planet V,” jak zní úplně na konci písně) k naší zelené planetě a ukázat, že z naší planety se může stát stejně nehostinná planeta, jakou je Venuše.

Když se podíváme do pozdějších fází alba, dostane se k nám třeba písně “Perihelion”. Neuvěřitelný nářez po všech stránkách.

„Space is the place for the human race
Chasing the race for the new place,“

pokračují King Gizzard and the Lizard Wizard svůj příběh o hledání nové planety, na kterou by se mohlo přemístit lidstvo, které si zničilo svou domovskou planetu Zemi.

Nebudeme vás ale napínat a prozradíme, že to s nimi moc dobře nedopadlo a posádka záchrané mise shořela ve vesmíru, stejně jako asi brzy i ti, co zůstali na Zemi a čekají na spásu. Poslední píseň se pak jmenuje příznačně “Hell”, jelikož se zkrátka vše promění ve skutečné peklo. Zajímavou ironií, kterou King Gizzard & the Lizard Wizard tak je, že se ho lidé tak báli, až si ho sami vytvořili a přímo na své planetě.

Není to samozřejmě poprvé, co King Gizzard & The Lizard Wizard představili na albu nějaký příběh nebo koncept, avšak tenhle krátký, jednoduchý, ale velice úderný a taky brutální svou nekompromisností, je jeden z jejich nejpovedenějších, se kterým přišli. A přesto, že je poměrně stručný, je i propracovaný. King Gizzard & The Lizard Wizard dokonce vydali i videohru Mars for the Rich, ve které střílíte krysy.

Infest the Rats. Nest. z početné diskografie kapely vyčnívá jako mimořádně nekompromisní, tvrdá a hlavně energická nahrávka. Slovo „nářez“ nepoužívám pro vyjádření hudby moc rád, ale v tomto případě se to hodí naprosto dokonale, protože Infest the Rats’ Nest je skutečně „nářez“ v tom pravém slova smyslu.

King Gizzard & the Lizard Wizard – Infest the Rats’ Nest

Vydáno: 16. 8. 2019
Délka: 34:50
Žánry: Thrash Metal, Speed Metal, Psychedelic Rock, Heavy Metal, Alternative Metal, Garage Rock
Rozhodně musíte slyšet: 1. Planet B, 2. Planet B, 4. Superbug, 6. Perihelion, 8. Self-Immolate