NA VRANÍM HNÍZDĚ: Chemical Brothers, Khalid, Michal Pavlíček, Korben Dallas a Simple Creatures
Chemical Brothers si díky novince No Geography alespoň částečně udrželi dobrou formu z minulého alba Born in the Echoes a drží si nyní lepší formu než v dobách tvůrčí krize mezi léty 2003 až 2014. Khalid na druhém albu sice baví pár hity, ale ty málem zapadnou v jinak ke smrti nudném albu Free Spirit. Česká kytarová legenda Michal Pavlíček je fenomenální na instrumentálních skladbách, ale písně, kde se zpívá jsou občas až nehodné jeho jména.
Slovenské čím dál tím zajímavější seskupení Korben Dallas se rozhodlo, že je na čase opustit komfortní zónu, zavolalo tak domestikovanému producentovi Eddiemu Stevensovi a vytvořili spolu vynikající „bazénové“ album. Projekt Simple Creatures basáka blink-182 Marka Hoppuse a frontmana All Time Low Alexe Gaskartha sice taky dostal z komfortních zóny, ale je na něm poznat, že se v nových žánrech necítí tolik jistí.
„Vraní hnízdo“ není název nové dotované stavby Andreje Babiše, nýbrž je to místo, odkud na lodích sleduje námořník okolí. Stejně, jako je pro plavce velké moře, je pro běžného posluchače velká hudební scéna. My proto sledujeme každý týden ty nejpozoruhodnější, nejpodivnější i nejkrásnější hudební místa (rozuměj alba a EP), představujeme vám je a dáváme vám na ně doporučení.
Chemicals Brothers se drží na No Geography v dobré formě. Singly jsou ale paradoxně nejslabší stránkou alba
The Chemical Brothers – No Geography
Vydavatelství: Astralwerks / Virgin EMI
Žánry: Electronická hudba, Big Beat, House, Techno, Trip Hop
Hodnocení: 3,5/5,0
Jedny z největších postav v historii elektronické hudby a big beatové hudby 90. let (ano, tohle je big beat, ne rock’n’roll, jak se tomu idiotsky říká v ČR) Tom Rowlands a Ed Simons, vydávají nové album, které to v konkurenci tak kultovních nahrávek jako Exit Planet Dust (1995), Dig Your Own Hole (1997) a nebo Come with Us (2002) nebude mít vůbec lehké. Kde by to o něco lehčí naopak mohli mít, je druhá půlka jejich kariéry.
Chemical Brothers totiž měli problémy navázat na svůj hvězdný začátek kariéry a ačkoliv pokusy jako více experimentální We Are the Night (2007) nebo ostatně i poslední album Born in the Echoes (2015). Tomu nemalým podílem přispěli skvělí vokalisté (na albu se objevili Beck nebo St. Vincent) a Chemical Brothers se částečně vrátili se silným beaty, melodiemi a „hooky“ do formy.
No Geography je v tomto pokračováním a ačkoliv to má daleko do těch „starých“ Chemical Brothers, překonávají hluché pasáže mezi léty 2003 až 2015. Titulní track “No Geography” kombinuje neuvěřitelným způsobem 90. léta a současnou elektronickou scénu. Tahle píseň má obrovské rozměry. Stejně tak “The Universe Sent Me”, která pálí syntezátory jednu geniální melodii za druhou.
Přemýšleli jste někdy o tom, jaké by to bylo umět cestovat volně skrze prostor? Tak, že byste za pár vteřin mohli být na místech na několika místech zároveň? Píseň má v sobě takovou silnou a zároveň netradiční energii, že přesně toto evokuje. “We’ve Got to Try” nemusí už být tak lichotivá pro ucho.
Má serpentinové syntezátory a běží docela rušivým způsobem start-stop, kdy rozjetou hudbu střídají falešné samply, které ve skutečnosti samply nejsou, jsou to originální melodie a prostě pouze znějí jako samply nějaké staré písně jako od Jackson 5. “MAH” je pak vyloženě napůl experimentální a občas ty zvukové ruchy, se kterými Chemical Brothers přijdou už nejsou taková legrace, nicméně pořád ukazují, že umí a jakmile se píseň rozjede, stojí to stejně nakonec za to.
Na albu je rozhodně co objevovat a nelze k němu jen tak hned říct jednoznačné stanovisko. Je to ten typ alba, které je velice rozmanité se vyplatí pouštět více a více. Bohužel je zde mnoho písní jako “Got to Keep On” nebio “Free Yourself” (není to ironické, že zrovna singly jsou asi vůbec nejslabšími články alba?), které zní jako až moc přímočaré pokusy a které tím ztrácejí hlubší hudební vizi nebo myšlenku. Zároveň nejsou ani tak nápadité, aby se daly posoudit, jako geniální výtvor rychlého elektronického jamování uvažování Chemical Brothers. Hlavní zprávou však je, že Chemical Brothers se po minulé povedené nahrávce stále drží v dobré formě .
Khalidovo Free Spirit je pár skvělých písní, ale zbytek dlouhé nudy
Khalid – Free Spirit
Vydavatelství: RCA
Žánry: R&B
Hodnocení: 2,5/5,0
Teprve 21letý Khalid je vzhledem k obrovskému úspěchu jeho debutu American Teen již na scéně velkou postavou. Na Free Spirit se tak může pochlubit zajímavými a zároveň různorodými hosty. Na albu mu tak přispěl svými rýmy rapper Murda Beatz, ale zároveň taky zazpíval a zahrál folkový písničkář Father John Misty. Kromě toho najdete na albu taky známého amerického kytaristu Johna Mayera. Khalidovy melodie jsou víceméně univerzální, a tak se do nich hodí akustické kytary jako na “Saturday Nights” a nebo taneční píseň, kterou produkoval samotný Disclosure “Talk.”
Bohužel žádný z hostů nedokáže vymanit Khalida z toho vakua kreativního prázdna a Free Spirit je nejenže šíleně bezzubé a opatrné album, ale kromě “Talk” a perfektní melancholické “Hundred” a naopak pohodové a chytlavé “Right Back”, je to také album bez hitů. A to při celkové stopáži někde k hodině není vůbec dobré. Album se sice bude nejspíše pořád slušně streamovat, protože bude skvěle fungovat jako bílý šum pro ty kteří nechtějí být hudbou příliš odtrženi od práce. Pokud si ale tuhle hudbu pustíte na cestě z práce domů, nebezpečně hrozí nebezpečí usnutí za volantem. Díky 3 skvělým písním, které jsou výrazně nad ostatními sice silnějších, ale pouze 2,5.
Jakmile Michal Pavlíček hraje, je pravým kytarovým bohem, když se v jeho písních zpívá, padá až moc tvrdě na zem
Michal Pavlíček – Pošli to tam!
Vydavatelství: Warner Music
Žánry: Rock, Alternativní rock, Kytarový virtuóz
Hodnocení: 3,0/5,0
Přes všechen respekt k jednomu z nejlepších českých kytaristů je potřeba ke splnění veškeré upřímnosti, kterou na našem webu vždycky ctíme, musíme konstatovat, že nové album Michala Pavlíčka Pošli to tam! je hodně rozporuplné a v některých ohledech přímo zklame.
Písně, které si uchovávají velkou porci instrumentálního ducha, jako například “Anděl” (píseň, kterou hrál Pavlíček na koncertech už před několika lety), patří k tomu nejlepšímu z alba a můžete vidět Pavlíčka jako toho kytarového génia.
Jakmile ale Pavlíček přestane hrát na kytaru, většinou to moc dobře nedopadne a podstatnou část viny nesou také hosté. Ze všech hostů předvede vyloženě kvalitní výkon hodný alba takové legendy, jakou Pavlíček je, v podstatě jenom Richard Müller. Na to, že texty přispěly takové velké persóny jako Michal Horáček nebo Vlastimil Třešňák, se jeví taky tak nějak moc mělce.
Například “Babalu” (autorkou Markéta Pilátová), je velká hrůza. Vzpomínka na Václava Havla “Odcházení” Vlastimila Třešňáka pak alespoň dopadne daleko důstojněji a spolu s Monikou Načevou jí taky moc hezky nazpívali.
Zrovna Monice Načeva ale vůbec nesedne již zmiňovaný Černý Petr alba, píseň “Babalu”. Její hlas se perfektně hodí do pomalých, melancholických, zakouřených bluesových skladeb, ale v daleko rychlejší a hlasitější skladbě to skoro zní, jakoby nestíhala.
Michal Pavlíček dal vedle profíků šanci taky některým mladým, doteď prakticky neznámým zpěvačkám a podle toho to bohužel taky vypadá. Milly Honsová se se skladbou “Časy jsou zlý” sice pere statečně, jenomže možná i díky hodně přímočaré produkci alba, nevyznívá její hlas jako něco, co patří do alba jedné legendy české hudby, ale je „jen“ nadprůměrem hodícím se spíše ke špičce okresní scény.
Přesto přese všechno, skalní fandové Pavlíčka asi smutnit nebudou, protože v porovnání s posledním albem Stromboli Fiat Lux se alespoň nejedná o tlakovou nevýraznou šeď.
(Pozor, přijde osobní vsuvka!) Stejně tak jsem možná jen já už zdegenerovaný přehnaně post-produkovanou současnou hudbou a ryzí rockový muzikantský a textařský projev těžící hlavně z nahrávání už nedokážu ocenit.
Pošli to dál! se ale bohužel jeví i přes famózní muzikantské výkony Pavlíčka i jeho kapely jeví jako odkrytí jeho slabších produkčních schopností. Já, vím. Na taková jména jako Michal Pavlíček se zpravidla nesahá, ale nemůžu si pomoci. Jsem přesvědčen, že album by mohlo dopadnout lépe, kdyby ho produkoval někdo jiný než samotný Michal Pavlíček. On termín producent je dost vágní, takže je těžké určit, jestli je tím myšleno, že Pavlíček mixoval i masteroval. U skladeb jsem nicméně nenašel jiné jméno a tak předpokládám*, že album mixoval přímo Pavlíček.
*Slibuji, že se při nejbližší příležitosti zajedu podívat do kamenného obchodu s CD — ano, to ještě existuje, ale musí se k tomu už jezdit a ne chodit pěšky — a podívám se podrobněji na kompletní výpis zásluh, který je na fyzické kopii). Jestli se mýlím, svoje předpoklady upravím.
Není to jen o tom, jak vybíral lidi do týmu, ale i o mixu. Ten totiž taky není zrovna dvakrát vydařený. Bubny na první písni “Dunění”, které zní jako by si někdo až moc hrál s ekvalizérem a kompresorem a jsou příliš hlasité. Zkrátka rockerské uši, které už něco zažily jsou asi trochu jinak stavěné.
Teď tu však nastane ten možná očekávány zvrat, kdy to alespoň částečně vyvážím tím pozitivním.
Zrovna úvodní song “Dunění” obsahuje perfektní ústřední kytarový riff a taky zpěv, který dává vzpomenout na ty nejlepší časy Pražského výběru. A ty kytarová sóla… No, Pavlíček není považován za jednoho z nejlepších pro nic za nic. To je prostě lahoda pro uši.
A instrumentální kytarové orgasmy “Anděl” … Můžou se tyhle slova vůbec použít vedle sebe? V tomhle případě asi ano… jsou TEN Pavlíček. TA legenda. Když to navíc podporuje skvělý bubeník Miloš Maier, pak je to ještě větší lahoda.
Kdyby neměla “Babalu” takové sloky, jaké má, a už tak povedený refrén by byl zesílen lepším hlasem a nebo sbory už od začátku, byla by to velká pecka. Ještě méně si člověk ten větší rozměr musí domýšlet u pravé rockerské vypalovačce „Časy jsou zlý“.
Na konci, když slyšíme napodobování nějakých kmenových rituálních písní či modliteb, má píseň “Odcházení” až spirituální rozměr. Jakoby se Pavlíček, Načeva a Třešňák doslova snažili vyvolat zpět ducha Václav Havla.
“Ve znamení Jayi” je další kytarová paráda. Na rozhraní druhé a třetí třetiny písně hraje Pavlíček možná jedny z technicky nejvíce náročných kytarových sól kariéry. “Odcházení”, jak již je zmíněno, je velice důstojnou vzpomínkou na našeho prvního prezidenta (tomu druhému je možná věnována píseň “Modrý pták” :-)). Na konci, když slyšíme napodobování nějakých kmenových rituálních písní či modliteb, má píseň “Odcházení” až spirituální rozměr. Jakoby se Pavlíček, Načeva a Třešňák doslova snažili vyvolat zpět ducha Václav Havla.
Richard Müller je na “Jen ten, kdo zbloudí, najde cestu” rovněž skvělý a do textu se autenticky vžije.
“Bioelektrik” — další kytarová sóla, ze kterých běhá mráz po zádech a o “Červánky” a hlavně pak “Na druhém břehu” to platí dvojnásob.
Tyhle momenty stojí za to, ale zároveň vlastně i bolí, protože ukazují, jak skvělé by mohlo album být, kdyby se podařilo vše dotáhnout na sto procent.
DOPORUČUJEME: Korben Dallas vylezli ze své komfortní zóny do Bezénu a povedlo se vytvořit zajímavý nový směr
Korben Dallas – Bazén
Vydavatelství: Slnko Records
Žánry: Alternartive/Indie Rock, Electronický Rock, Alternative Pop, Art Pop, Art Rock
Hodnocení: 4,0/5,0
Jedno z největších jmen slovenské alternativní scény — kapela Korben Dallas — se pro nové album Bazén dala dohromady s producentem a klávesistou Eddiem Stevensem. Mimo jiné partner Jan Kirschner spolupracoval i na albech elektronického anglicko-irského dua Moloko nebo dokonce na albu Sii.
Volba Stevensona byla součástí změny, díky které kapela začala vytvářet písně s větším podílem elektronické hudby a experimentálních prvků. Stevens údajně napsal kapele, že je čas na jejich „bazénové album“. Narážel tak na to, že některé kapely, aby vystoupily ze své komfortní zóny, provedly nějakou šílenou věc, co se týče nahrávání a například nahráli album ve vypuštěném bazénu.
KVÍZ:
Dáme si z legrace schválně takovou zde nevídanou věc a sice kvíz. Víte, jaká kapela skutečně nahrála své album v opuštěném objektu, kde byl původně plavecký bazén?
Možná nápověda zde: Kapela původně chtěla nahrávat na základně parašutistů NATO, nakonec si ale vybrala bazén z 30. let, který přestavěla na hudební studio. Kapela je stále vlastníkem tohoto bývalého bazénu (nyní studia) a stále ho používá pro nahrávání.
Odpověď naleznete na konci článku.
Korben Dallas ale zároveň dobře vyvažují staré nástroje s elektronikou. V písni “Raketa” tak můžeme vedle sebe slyšet asi nejstarší hudební nástroj vůbec — ruční buben — a současnost, s největší pravděpodobností i budoucnoat hudby: výrazně modulované elektronické signály (ať už kytar nebo syntezátorů).
Korben Dallas jsou v dobré skladatelské formě, spolupráce s schopným producentem Stevensem jim sedla a z alba je to poznat. Lepší by bylo jen, pokud by se nebáli projevit více svou melodickou část a album by tím získalo více emocí.
Občas je totiž díky zvolené moderní syntetické produkci dojem z alba trochu plochý a s připočtením dlouhých stopáží, mají písně za alba Bazén trochu problémy více zařezat se do kůže. Největší výjimkou tohoto tvrzení je píseň, která je od této produkce nejvíce vysvlečená. Tichá poslední píseň “Po kúpeli”.
To je něco, na čem by asi měli Korben Dallas ještě zapracovat. Pokud na tom ale budou pracovat znovu s Eddiem Stevensem, pak jenom dobře, protože z téhle spolupráce může vzniknout ještě mnoho zajímavého.
Simple Creatures jsou zábavnou odbočkou pro fanoušky blink-182 a All Time Low, v rámci nových žánrů se ale o nic zvláštního nejedná
Simple Creatures – Strange Love (EP)
Vydavatelství: Warner Music
Žánry: Pop/Rock, Pop, Synth-pop, New Wave
Hodnocení: 3,5/5,0
Projekt basáka blink-182 Marka Hoppuse a frontmana All Time Low Alexe Gaskartha je moderní a energický. Pokud budeme brát EP Strange Love vzhledem k dosavadnímu působení jejich kapel, musí se uznat jejich odvaha a chuť objevovat nové hudební styly a způsoby, jak tvořit hudbu. Vzhledem k celkové scéně a žánru, do kterého nyní zasahují (synth pop a new wave) se ale bohužel už o nic tak revolučního nejedná. Právě naopak.
Taková Evropská liga oproti Lize mistrů. Je to taky zábava, ale víte, že by to mohla být zábava daleko větší, kdyby váš oblíbený tým postoupil do lepší soutěže.
“Adrenaline” je sice super píseň napumpovaná a pánové zhodnotí zkušenosti ze svých kapel na to, aby stvořili skvělý refrén. Stejně na tom je třeba i “Strange Love”.
Ostatní bohužel vyvolává jenom slabší verze Twenty One Pilots. Taková instantní náhražka za jídlo. Taková Evropská liga oproti Lize mistrů. Je to taky zábava, ale víte, že by to mohla být zábava daleko větší, kdyby váš oblíbený tým postoupil do lepší soutěže.
Generické popové písně jako “How to Love” a “Ether” nezaujmou nikoho, kdo není fanouškem alespoň jedné z kapel a kdo není zvědavý na to, jak bude jeho oblíbená kapela znít, když opustí svou komfortní zónu.
Správná odpověď na otázku která kapela nahrávala album v bazénu je: Sigur Rós
