Recenze alb vydaných od 29.7.2017: Alice Cooper, Manchester Orchestra, Hans Zimmer a další…
Arcade Fire se na Everything Now snažili dokázat, že nejsou suchaři
Arcade Fire – Everything Now
Vydavaterlství: Columbia / Sony Music
Žánr: Alternative/Indie Rock, Indie Rock, Dance-Rock
Hodnocení: 4.0/5.0
Když už vás noví Arcade Fire budou otravovat, alespoň musíte uznat, že mají koule na to dělat věci riskantnějším způsobem a hlavně uznat neoddiskutovatelný fakt, že to nejsou žádní suchaři. A to i přes pochmurný fakt, že ‘Everything Now’ je asi nejslabší album Arcade Fire.
Na A Black Mile to the Surface jsou Manchester Orchestra dokonalí, ale zpohodlněli
Manchester Orchestra – A Black Mile to the Surface
Vydavatelství: Loma Vista
Žánr: Indie Rock, Alternative/Indie Rock, Indie Pop, Post-Hardcore
Hodnocení: 3.5/5.0
Páté studiové album nahráli atlantští Manchester Orchestra vlastní produkcí a též produkcí Johna Congletona (producent St. Vincent, Future Islands, Explosion In the Sky, posledního alba Nelly Furtado), Johnathana Wilsona a dlouholetého spolupracovníka Dana Hannona.
Když se v roce 2007 prodrali do hudební branže skrze začínající internetové služby jako Myspace, překvapili sebejistým počínáním ostřílených hudebníků a textařů. Ačkoliv to byli mladí floutci, nebáli se řešit důležitá, vážná témata každodenního života. Nynější Manchester Orchestra toho mají v sobě méně punkového a více folkového. Jejich privilegiem je propracovaný zvuk kytar, rozsáhlé, stadiónové popěvky, orchestrální vznešenost, melancholická a důstojná nálada.
Kapela má na krku třicítku a je usazenější. Andy Hull už není rozervancem žijícím s komplexem toho, že je jeho otec kněz. Nějakou tichou meditaci ve stylu London Grammar zase ale nečekejte. První dvě písně jsou skoro jako od Mumford and Sons, třetí píseň “The Moth” si však pořád uchovává trochu podrážděně a rozervané nálady příbuzné kapelám jako Silversun Pickups nebo dokonce Brand New. Temno krásnou atmosféru přináší “Lead, SD”, střídající výhružnou kytarovou melodii tvořenou přejížděním z pražce na pražec, tvrdé bicí a mohutné akordy rytmické kytary; s poklidnými ozvěnami a nasládlým Hullovým hlasem. Těch poklidných pasáží je tu jen zkrátka více než za starých časů.
Kapela hraje pěkně, o producentských kvalitách nemusíme mít obavy, všechno funguje tak nějak moc dokonale, zároveň ale ničím nevybočuje a album trochu ztrácí energii, kterou měla kapela v mládí. Chlapi příliš zpohodlněli. Album je podobné jako jeho obal. Pěkné, ale ne oslňující.
Isley Brothers a Santana se spojili, aby zrestaurovali legendární písně pro nové generace
The Isley Brothers / Santana – Power of Peace
Vydavatelství: Legacy / Sony Music
Žánr: Rock, Funk, Soul, Virtuoz
Hodnocení: 4.0/5.0
Už jen spojení dvou kapel bývá obvykle pořádný egoistický “sajgon”, ne tak ještě spojení dvou superkapel. Tohle album naštěstí tento případ rozhodně není. Bez většího ohlašování či příprav před vydáním, nahráli držitelé Grammy za celoživotní přínos The Isley Brothers a legendární kapela jednoho z nejlepších kytaristů Carlose Santany, v Los Angeleském studiu album Power of Peace.
Album obsahuje 13 písní, většinou předělávek ikonických hitů napříč žánry funku, soulu, bluesu, či rythm and blues. Otevírá ho ale autorská vložka bubeníka Juliana Chamberse, který se také k nahrávání přidal. “Are You Ready” otevírají jeho pořádně energické konga bubny, ke kterým se přidává rozlehlý popěvek vokalistů, Carlos Satana začíná vyhrávat své kytarové licky a je jasné, že tohle bude velká párty skvělých hudebníků. Následující Swamp Doggova píseň “Total Destruction to Your Mind” je pořádný nářez vedený spoluprací s neuvěřitelným nasazením zpívajícího Rona Isleyho a s elegantní bravurností hrajícího Carlose Santany.
Následuje předělávka legendární písně Stevieho Wondera “Higher Ground”, ve které Ernie Isley přivede zpět ducha Jimiho Hendrixe, jeho bývalého dobrého přítele, který s Isleyho bratry i chvíli hrál v kapele. Dalším zajímavým momentem je předělávka spektakulární písně “Love, Peace, Happiness” od The Chambers Brothers, v originále je píseň dlouhá 16 minut, tady je její podstata zachycena v silném koncentrátu hlavních nápadů písně na délku jen lehce přes 3 minuty. To jak píseň zní, vyjadřuje samotnou podstatu tohoto alba. Jde o to starými bardy nahrát znovu staré písně v modernější formě novým generacím, aby se neustále aktualizovaly, nebo říkejme tomu restaurovaly a nikdy se tak na ně nezapomnělo.
Stará rocková škola Alice Cooper je zpět v akci a je to opět zábava
Alice Cooper – Paranormal
Vydavatelství: earMUSIC
Žánr: Hard Rock, Rock, Heavy Metal
Hodnocení: 3.5/5.0
Co je v hudebním světe více, než snažit se oslovit nejvíce možných posluchačů? Alice Cooper se vrací s albem Paranormal a je radost slyšet starou rockovou školu znovu v akci.
Vše to začalo v roce 1969 vydáním alba Pretties for You. Tehdy ještě kapela Alice Cooper, ze které poté vznikl sólový zpěvák Alice Cooper, zaujala svým ostrým, progresivním zvukem i vzhledem a texty, jenž byly jako z Halloweenského večera: plné pavučin a horrorových povídaček. V té době to bylo něco nevídaného a nového, co svou odvážností oslovilo masy. Na svém zatím posledním albu z roku 2011 pak Alice Cooper spojil síly s interprety jako: Ke$ha, Patterson Hood (z kapely Drive-By Truckers), Vince Gill nebo Rob Zombie a vystihuje to, jak různorodé fanoušky může Alice Cooper mít. Od tatíků s pivním břichem a džínsovou bundou s vyšívaným AC/DC na zádech, až po puberťácké “emo” holky které se o Alice Cooperovi dozvěděli od Marilyna Mansona.
Alice Cooper se snaží na Paranormal najít vhodný kompromis, kterým by potěšil co nejvíce možných fanoušků. Vlastním jménem Vincent Furnier měl v poslední době spoustu řečí v rozhovorech, že dnešní rockové kapely nemají žádné koule. Alice Cooper se na Paranormal snažil dát mladým kapelám lekci. Je to podobné tomu, když hrají fotbalové zápasy bývalé legendy, které jsou nyní již ve sportovním důchodu. Někdy vypadá jeho zastaralý přístup ke kytarové hudbě spíše směšně, pořád ale vyniká v něčem, co mladé kapely nedokážou. V případě Alice Coopera to bude asi schopnost od boha (nebo spíše ďábla?) strhnout davy na svou stranu a bavit je poctivým rockem.
Expandovaná reedice druhého a třetího alba The Cars je ukázka jejich nejsilnější zbraně
The Cars – Candy-O a Panorama (Expanded Edition)
Vydavatelství: Elektra/Rhino
Žánr: Rock, New Wave, Punk/New Wave, Alternative/Indie Rock
Hodnocení: Původní alba (obě): 4.0/5.0; Reedice (obě): 4.5/5.0
Je podivuhodné, jak vysokou laťku nasadili The Cars svými prvními třemi alby. Debutové The Cars se smějící se ženou za volantem na obalu, je kultovní klasikou, která se často objevuje v žebříčcích nejlepších alb všech dob. Následují jej další slavná alba Candy-O a Panorama a právě na ty tentokrát přišla řada v reedici.
Remasterované verze písní The Cars už mohli fanoušci slyšet na boxsetu z minulého roku, nyní je čas na expandovanou verzi. Ta obsahuje sedm b-stran, remixy i tři dříve oficiálně nevydané písně. The Cars byl komerční úspěch ukradený, pokud by měl přijít na úkor risku ztráty určitých standardů, a tak raději nenásledovali cestu většiny jiných kapel, které se postupně popularizují. Candy-O je v mnohém naopak odvážnější než debut, Panorama zase sice obsahuje hit “Touch & Go”, který si našel cestu do amerických hitparád, jinak je to ale album bez výrazných hitů, které je uznáváno hlavně jakožto jedno z nejzajímavějších a nejvíce trvanlivých alb The Cars k dnešnímu datu coby svou produkcí a tvůrčím nápadům. První čtvěřici alb The Cars produkoval Roy Thomas Baker.
Druhé a třetí album je přehlídkou těch nejsilnějších zbraní The Cars: umění uspět v předních příčkách hitparád a zároveň neslevovat ani o píď ze svého experimentování a nahrát ve studiu přesně to, co chtějí a bez nějakého velkého přemýšlení o tom, co na to řekne publikum.
Golden Retriever a jejich přírodně digitální zvuky
Golden Retriever – Rotations
Vydavatelství: Thrill Jockey
Žánr: Experimental, Ambient, Post-Rock, Alternative/Indie Rock
Hodnocení: 4.0/5.0
Portlandské duo experimentátorů Golden Retriever si uchovávají na novém albu pověst trpělivých skladatelů, kteří velmi opatrně a houževnatě pracují se zvuky tak, aby zachytili přesně ty nálady, jaké chtějí.
Golden Retriever zachycují album jako improvizované vystoupení a vytvářejí tak svůj vlastní specifický styl, kterého se snaží dosáhnout hlavně pomocí počítačových nul a jedniček modulárního syntezátoru a upraveného zvuku basového klarinetu, přičemž se snaží o to učinit digitální zvuk takový, aby co nevíce odpovídal různým přírodním harmoniím. Můžete tedy v digitálních zvucích slyšet nepřímo vlny moře i kymácení a šustění stromů v lese, kde zrovna zuří bouřka. Dvojice začala na albu pracovat po tom, co si připravila sérii zvukových podkladů pro vystoupení v historickém portlandském starém kostele (v portlandský The Old Church byly taky nahrány varhany pro album). Skupina pak začala pracovat na vytvoření melodických složek písní pomocí piána a basového klarinetu a poté do sebe pečlivě skládala jednotlivé vrstvy zvuku, přičemž se nechali inspirovat v tématech koloběhu života v přírodě a vyrovnáváním se s těžkými životními traumaty. Výsledkem je 35 minut nádherných zvuků, kde se zúročilo puntičkářství a pracovitost tvořivé dvojky Jonathan Sielaff, Matt Carlson.
Klidná atmosféra sluší Jillette Johnson stejně jako teatrální pop z debutu
Jillette Johnson – All I Ever See in You Is Me
Vydavatelství: New Rounder
Žánr: Adult Alternative Pop/Rock, Pop, Indie Pop
Hodnocení: 4.0/5.0
Jillette Johnson vyrazila do RCA studia A, kde Dolly Parton nahrála slavnou píseň “I Will Always Loe You” s producentem Sturgilla Simpsona a Chrise Stapletona Davem Cobbym, aby nahrála své druhé album All I Ever See In You Is Me, které je ještě osobnější než debut, a je seriálovou terminologií řečeno takovým rodinným dramatem.
All I Ever See in You Is Me je velmi rozdílné než její první album Water In a Whale, které se snažilo svou velikostí v teatrálních písních jako “Torpedo” dosáhnout alb popových hvězd jako Kelly Clarkson. Johnson si díky tomu zahrála jako předskokan kapely Delta Rae a Mary Lambert, nějakou obrovskou hvězdou se ale díky němu nestala a to přesto, že album bylo velmi sympatickým počinem. Když Jillette Johnson vypadla z hudebního světa, začala žít v chatě na samotě v lese a to nové album výrazně ovlivnilo. Zní velmi poklidně, rozmýšlivě, meditačně a soustředěně. S pomocí doznívajících vibrací Cobbem produkovaných úspěšných alb Sturgilla Simpsona a Chrise Stapletona, Jillette nový kabát sluší minimálně stejně jako ten starý.
Dunkirk je slabší práce Hanse Zimmera, pod standard jeho kvality ale nejde
Hans Zimmer – Dunkirk (Original Motion Picture Soundtrack)
Vydavatelství: Warner Music
Žánr: Soundtrack
Hodnocení: 3.0/5.0
Návštěvnost v kinech nyní válcuje nový trhák Christophera Nolana, který se nově pustil do oblasti historického válečného filmu. U takového megafilmu nemůže chybět skladatel filmové hudby Hans Zimmer.
Problém Zimmerova soundtracku je v tom, že ve formátu alba se neposlouchá příliš dobře. Je to jeden z těch soundtracků, který příliš nefunguje samostatně bez obrazů a příběhu. Soundtrack Dunkirk jako samostatná jednotka je někdy příliš monotónní a to přesto že bylo provedeno v některých částích rearanžování, ve filmu působí daleko lépe a dobře vystihuje hrozivé napětí. Vzbudil ale také rozpaky, protože se zdá být příliš nahlas. Tracky jako “Supermarine” zní trochu jako z nějakého balíčku filmových soundtracků zdarma pro začínající střihače a na takové jméno, jakým je Hans Zimmer, jsou nedůstojným zástupcem jeho celoživotního díla. Povětšinou si ale drží soundtrack Dunkirk kvalitu, která by měla být zaručena, pokud vám vytváří hudbu do filmu taková legenda jakou je Hans Zimmer.
