Písničkáři s akustickou kytarou mají u nás velkou tradici, která dnes nevymizela a v české hudbě se neustále objevují nové a nové osobnosti, které nejraději zpívají písně založené na brnkání strun. Jon Wate je zástupce této nové generace navazující na tuto tradici. Je to ale rovněž zdatný hudební kutil, nadšenec a organizátor, kterému se daří s minimem finančních prostředků a s přispěním přátel odvádět práci, za kterou si u nás i v zahraničí často kasírujou nemalé peníze umělecké agentury.
„Nemít žádné kamarády, tomu já říkám neštěstí,“ zpívá se v legendární české pohádce Tři veteráni. Jon Wate jakoby podle tohoto hesla přímo žil. Ač za ním nestojí manažeři, velké agentury a nahrávací společnosti, s pomocí dnes už skoro nevidaně pevného a opravdového kamarádství, dokázal zorganizovat jak zvuková nahrávání, tak natáčení videoklipů, které mu mohou závidět i profesionálové. Kamarádství, láska, jednota a naděje ostatně vyplňují i většinu jeho písní. Jon Wate jakoby dokázal navracet zpět kus světa ještě nezkažený sociálními sítěmi, kde na mezilidských vztazích stále záleží ze všeho nejvíce.
PRŮPLAV #5
Nedostávají miliony, nedostanou se do těch nejlepších studií a k těm nejlepším lidem za oponou. Přesto dokážou díky svému talentu, odhodlání nebo pracovitosti držet krok i s těmi nejznámějšími kolegy z branže. Série Průplav je o nezávislých hudebnících, kteří denně dokazují, že umění není o penězích, ale o naplnění účelu sdělení. Série pro hudební fanoušky i aktivní hudebníky, kteří by rádi od kolegů pochytili pár rad a zkušeností.
Chtěl bys být vnímán publikem spíše jako písničkář anebo spíše jako popový zpěvák? Mezi tímhle je samozřejmě rozdíl hlavně v tom, že popoví zpěváci jsou často spíše v roli interpretů písní jiných skladatelů a producentů. Dokážeš si tedy představit, že bys třeba v nějakém bodě tvé kariéry zpíval taky třeba několik let hlavně písně, kteří ti napsali nebo pomohli napsat jiní?
To, jak mě vnímá publikum nechám na něm. Já si každopádně všechny písničky a texty píšu sám. Možná se to v budoucnu změní, kdo ví. Určitě nemám nic proti tomu, když interpret zpívá písničku, kterou mu napsal někdo jiný. Každý nemá skladatelskou múzu, stejně jako spoustu hudebních skladatelů nebude mít bůh ví jak zajímavý hlas. Já osobně preferuji variantu, když umělec zpívá své vlastní písně. Pro mě je velmi důležitý ten příběh a mám rád, když každý člověk vypráví ten vlastní.
Pokud mám tu možnost, vždycky chci daný nástroj nahrát naživo. I na úkor toho, že je třeba v určitém směru zvukově nedokonalý
Jaký máš jakožto mladý hudebník názor na konzervatoře? Někteří říkají, že z konzervatoří zase tolik těch převratných muzikantů vlastně nevzešlo. Na druhou stranu jsou tam čistě technicky vzato výborní muzikanti i zpěváci a možná je to i dobrý způsob, jak se s některými seznámit. Nelákalo tě tak na nějakou jít?
Konzervatoře jsou určitě super. Hudební vzdělání je pro mě důležitou součástí toho, co dělám. Skládání písniček ale hlavně studiová práce se podle mého názoru bez základního povědomí hudební teorie neobejde. Sám jsem nad konzervatoří kdysi taky přemýšlel, ale nakonec mě život zavál úplně jinou cestou, takže na to nedošlo.
Máš vlastní studio, sám i produkuješ. Využíváš spíše té ohromné variability dnešních možností softwaru anebo raději používáš, např. pro efekty, či kompresi zvuku hůře finančně dostupný, ale maximální kvalitou oplývající hardware?
V současné době mám studio tak půl na půl. Používám analogové zesilovače a další analogový hardware na zpracování zvuku. Má to pro mě svoje kouzlo. Do budoucna určitě plánuji investovat do dalšího analogového vybavení. Většina procesů a úprav ale probíhá v počítači. Technologie ohromně pokročila. Dnes můžete bez nadsázky řečeno nahrát album klidně doma v obýváku.
Prý si taky zveš na nahrávání i na živé vystoupení hudebníky např. orchestrálních nástrojů jako housle nebo violoncello. To už je dneska, kdy mnoho lidí už ani nenahrává bubny a radši je “programuje” asi docela vzácnost, ne?
Mám hodně rád, když je nahrávka autentická. Tím neříkám, že nepoužívám programované zvuky. Někdy to situace přímo vyžaduje, ale pokud mám tu možnost, vždycky chci daný nástroj nahrát naživo. I na úkor toho, že je třeba v určitém směru zvukově nedokonalý. Právě tyhle drobné nedokonalosti tomu dodávají ten pocit živosti.
Naštěstí mám kolem sebe spoustu kamarádů hudebníků, kteří mi to pomáhají realizovat. Čas od času se mnou i vystoupí na koncertech. Je to skvělý pocit, když velká parta muzikantů hraje dohromady. Ale platí že čím více lidí, tím je komplikovanější to dát všechno do kupy, a tak je pro mě živé vystupování s akordeonistou či cellistou spíše ojedinělá záležitost.
Hrál jsi prý v několika kapelách. Proč ses nakonec rozhodl vystupovat pod pseudonymem, a ne pod jménem kapely?
Hrál jsem dohromady ve třech kapelách a za tu dobu jsem dospěl do fáze, kdy jsem si řekl, že bych rád vystupoval a psal písničky sám za sebe. Žádnou hlubokou myšlenku to nemá. Na jednu stranu je to svobodnější role, ale zároveň to je mnohem více zodpovědnosti a práce, pokud v tom chce být člověk „sám“. Uvozovky u slova sám, jsou v tomhle případě nutností. Mám kolem sebe spoustu dobrých lidí, kteří mi na mé cestě pomáhají a čas od času mě zvedají, když zakopnu.
V začátcích pandemie měl Jon Wate na pilno. Několik měsíců pomáhal v nemocnicích a skladech
Dáváš si kromě hudby samotné i hodně záležet na videoklipech, které tvoříš s kamarády a vypadají skutečně velice povedeně, dalo by se říct profesionálně. Je to aktuálně naprosto stěžejní pro někoho, kdo chce v hudbě uspět a zaujmout druhé?
Díky za slova chvály. Všechny videoklipy, co jsem natočil, jsou více méně z amatérské produkce. Udělat opravdu dobře vypadající a moderní videoklip v dnešní době stojí velkou spoustu peněz a moje rozpočty prozatím nejsou takové, abych si to mohl dovolit. I tak se do toho vždy všichni snažíme dát maximum a nenechat se mírou finančních prostředků brzdit.
Myslím si, že mít videoklip není nutností. Jsme muzikanti a ne herci. To, co chceme předat je primárně ta hudba. Nicméně určitě je to v dnešní době dobrá forma prezentace na internetu. Pro lidi je jednoznačně atraktivnější píseň s klipem než bez něj. Když už jsme u klipů, zrovna 7. 11. jsem vydal nový. Je k písničce „Vlaštovky z papíru“ a jeho natáčení jsme si hodně užili. Celý se odehrává v přírodě s partou kamarádů. Určitě se na něj koukněte.
Co pandemie a ty? A co pandemie a ostatní hudebníci z tvého okolí, které znáš? Byl to velký problém pro tebe a muzikanty z tvého okolí? Slyšeli jsme hodně ohlasů od těch největších kapel a zpěváků/zpěvaček, ale co ti zatím menší? Neměli to ještě daleko horší?
Pandemie nepochybně poznamenala nás všechny. Vzhledem k tomu, že alespoň zatím nejsem na příjmech z hudby nijak závislý, do žádných problémů jsem se nedostal. Několik měsíců v začátcích pandemie jsem pomáhal rozvážet roušky do nemocnic a třídit ochranné pomůcky na centrálních skladech, takže i když se nekoncertovalo, měl jsem na pilno. Snažil jsem se taky přispívat kolegům muzikantům, kteří na tom byli díky výpadku příjmů hůře. Velkým zážitkem byl pro mě taky můj životně první autokoncert. Byl jsem na mé oblíbené Vypsané FiXe v Holešovicích. Atmosféra byla nepopsatelná. Držím nám všem palce, abychom se z toho co nejdříve dostali a vše se vrátilo do starých kolejích. Začínáme plánovat koncerty na rok 2022 a já pevně doufám, že se budou moct uskutečnit.
V poslední době se taky hodně řeší streamovací služby a jejich finanční i umělecký stránka. Přijde ti např. Spotify, Deezer a spol. jako férová a výhodná možnost, jak šířit hudbu k lidem a vlastně výhoda pro ne velké hudebníky nebo bys byl radši, aby se vše vrátilo do časů cédéček, kazet nebo vinylů, na které si mohl člověk fyzicky sáhnout a mít je např. vystavené na poličce jako knížky
Streamovací služby jsou podle mě zároveň to nejlepší, a to nejhorší co mohlo hudební průmysl potkat. Poslouchat hudbu nebylo nikdy jednodušší. Což je sice skvělá věc, ale může to vést k tomu, že se z ní časem stane jen konzumní produkt a lidi přestanou vnímat její sílu. Zmíněná CD jsou už dle mého názoru v dnešní době pasé. Já například nemám žádné zařízení, na kterém bych si ho mohl pustit. Pár CDček mám vystavených na polici pro dekoraci.
Co jsi v poslední době slyšel a zaujalo tě?
Snažím se poslouchat hudbu, jak jen to jde, ale vzhledem k tomu, že mám studio, kde stále někoho nahrávám, ne vždy mám potom náladu, a hlavně čas poslouchat nějaké další skladby. Mojí srdcovou kapelou je Metallica, to už je pro mě ale taková klasika. Kdybych měl vypíchnout konkrétní album nebo písničku, určitě by to bylo cokoliv od Davida Stypky. Musím přiznat, že mě velmi mrzí, že jsem nikdy nebyl na jeho koncertě. Jeho písničky jsou geniální, jak po skladatelské, tak po produkční stránce. Hodně mě oslovují i jeho texty.
Autor: Patrik Müller
Foto: Facebook
