Kings Of Leon – When You See Yourself

Recenze | Novinky: When You See Yourself Kings of Leon je více zachmuřené a produkčně vylepšené

Problém Kings of Leon vždycky byl, že ač mají některé skvělé písně, jenž jsou ozdobou indie rocku a dokonce patří k mým nejoblíbenějším písním vůbec, jejich alba jako celek jsou vždycky taková nemastná neslaná a často jim chybí ta magická atmosféra živých vystoupení, která sálá na člověka i ze záznamů koncertů. Teď, když Kings of Leon vlastně nezbývá nic jiného než nahrávat alba, znamená to, že budou propracovanější, energičtější a skvělá atmosféra jejich živých vystoupení bude přenesena do studia? When You See Yourself byl unikátní pokus, jak všechno soustředit pouze do studiové práce.

Kings Of Leon. Jedna z největších a nejúspěšnějších rockových kapel tohoto století. Skupina trochu tvrdých a ješitných bratranců, co se občas poperou, občas si zamanou a odejdou z pódia dříve, pokud se jim zdálo, že je lidé málo povzbuzují. Skupina, jejíž frontman Caleb Followhill je schopen seřvat svou fanynku v backstage kvůli tomu, že mu snědla brambůrky značky Sunchips (skutečná story o setkání s kapelou z Redditu). Hlavně ale parta výborných hudebníků vedená zpěvákem s fakt hezkým hlasem.

Úspěch kapely je nesporný. Vždyť jejich asi dvě nejznámější písně “Sex On Fire” a “Use Somebody” byly vlastně jedny z hrstky rockových písní tohoto století, které dokázaly v hitparádových žebříčcích čelit takřka totální nadvládě všem možným odnožím elektronické popové hudby.

Když začali být Kings of Leon vnímáni jako rock pro mamky na tahu

Pravda, po tomhle jim začaly hodně fandit takové ty typické americké mladší mamky. Takové ty, co v sobotu ráno fandí dětem na fotbale a večer si ještě někdy rády vyrazí s kámoškama za kulturou. A když ve městě zrovna nehráli Nickelback, Kings of Leon pro ně byla skvělá náhrada. Podezřele vysoká přízeň této ne zrovna náročné hudební sorty lidí je v rockové komunitě něco jako polibek smrti.

Kings of Leon si ale vážnou tvář uchovávali nejen ve svých vystoupeních (možná jste si všimli, že to zrovna veselé kopy nejsou a nečekejte už vůbec, že si budou umět udělat legraci sami ze sebe), ale i díky svým prvním dvěma albům hodně ovlivněným klasickým rockem ze 70. let. (taky že v té době Kings of Leon vypadali jakoby přifrčeli v DeLoreanu ze sedmdesátek).

Na strohá, ale úderná alba Youth and Young Manhood (2003) a Aha Shake Heartbrake (2005) rocková komunita nikdy nezapomněla, respektuje je dodnes a jsou vlastně zárukou toho, že ať už budou Kings of Leon provádět cokoliv, takřka vždycky se alespoň objeví začátek věty “Měl jsem rád starší Kings of Leon, ale…” doplněný o nějakou typickou negativní větu typu “…než se zaprodali mainstreamu”, “než začali hrát pop”, “než začali hrát pro mamky” a podobně.

Když tak teď nad tím uvažuji, nikdy jsem si dostatečně neuvědomil, že Kings Of Leon jsou kapelou, která asi nejvíce v historii dokázala spojit rockery i hipstery (resp. fanoušky nezávislé hudby), aby se poté vlastně k oběma skupinám otočila zády. V tomhle se jich ale musím trochu zastat. I když alba Mechanical Bull (2013) a WALLS (2016) nestála za moc jako celek, našly se v nich některé hodně povedené jednotlivé písničky jako “Reverend”, “Waste a Moment” a především má osobně oblíbená “Find Me”.

U nového alba When You See Yourself se nějaké mega překvapení nekonají. I tady je bohužel nebo bohudík několik skvělých písní, pak ale spíše jen nudná vata okolo.

Přesto – na rozdíl od dvou posledních alb – je zde něco, co se zdá být jakousi proaktivní chutí vystoupit z takového toho pohodlíčka kapely, co už prakticky všechno dokázala a jediné, co si musí hlídat je, aby neudělala nějaký jó velký ať už tvůrčí nebo osobní přešlap. Ve zvuku kapely je slyšet určitý progres a asi se dá říct, že i snaha o určitý jednotný zvuk alba a společnou atmosféru. Album jako celek má konečně zase nějaký odstín.

Rockový western vystřídaný sousedovým pobrukováním

Album je taky trochu překvapivě vcelku zamračené. Ne, že by bylo nějak zvlášť temné, ale oproti zvuku “Pyro” či “Radioactive” z příznačně pojmenovaného Come Around Sundown (2010), které byly skutečně jako nějaké soundtracky k západům slunce pohodových dnů někde u pláže v Kalifornii, tohle je rozhodně takové buďto rovnou severské album a nebo když tak album z osamělých pouští, kde chcípla pouštní kráva.

Album na druhou stranu není rozhodně tak emocionální a dramatické jako komerčně nejúspěšnější album kapely Only By the Night (2008). Oproti tomu je to album velmi klidné. Jako nový element by se dala počítat také jazzově znějící basa v písní “Stormy Weather”  a “Supermarket”. Výraznou roli na albu hrají také retro syntezátory, které všechno vhodně dokreslují.

Úvodní a zároveň napůl titulní píseň “When You See Yourself, You Are Far Away” (byl toto původní název alba a někdo jim to rozmluvil a poradil zkrátit?) začíná hezkými kytarami. Úvody alb, to je ostatně vždycky prostor, kdy po zaznění několika tónů víte, že jste u Kings of Leon. Ti na zvuk svých kytar dbají s pečlivostí. Minulé album WALLS začínaly hezké zvonivé kytary na euforické písni “Waste a Moment”. Tentokrát Kings of Leon začínají zachmuřeně jako, před blížící se bouři, ale jejich střídání strun zní opět skvěle. Chvíli jsem si sice nebyl jistý, ale časem jsem musel uznat, že “When You See Yourself, You Are Far Away” je slušný začátek alba, který dobře připraví půdu pro jasný hit číslo jedna alba – “The Bandit”.

Čistý kovový zvuk vystřídá jemně zkreslená kytara Matthewa Followilla a přidá se v písních Kings of Leon vždycky správně masitá a poskakující basa s dopředu uhánějícími bubny. Tohle jsou přesně takoví Kings of Leon, proč je máme rádi. Sloka se protáhne skoro k minutě a půl, ale s výborně nahranými hudebními výkony a i bez studiových úprav prakticky výborným hlasem Caleba Followilla, vůbec nenudí. Tohle je prostě rock v HD. Není se co divit. Kings of Leon obyčejně používají špičkovou studiovou techniku. Žádné nahrávání doma jen do převodníku a do počítače. Vsadím se, že za kus takového předzesilovače, který byl použit na albu by si normální smrtelník koupil i slušnou ojetinu.

Ťu tůůů. ťu tůůů, ju důůů, ťu tůůů, du důůůů…” Takhle si občas prozpěvuje můj soused, když jde vynášet smetí.

Na písni pak přijde napětí ještě posilující výborný předrefrén a konečně dobrodružný refrén tohoto rockového westernu, kdy přímo cítíte vítr ve vlasech:

“Must catch the bandit
Reckless abandon
Rundown and stranded
Must catch the bandit“

Škoda, že to vystřídá asi nejpitomější píseň alba “100,000 People”. “Ťu tůůů. ťu tůůů, ju důůů, ťu tůůů, du důůůů… Ťu tůůů. ťu tůůů, ju důůů, ťu tůůů, du důůůů…” Takhle si občas prozpěvuje můj soused, když jde vynášet smetí. Musím mu, až jej potkám říct, že by mohl skládat vatové písničky pro Kings of Leon.

Středně tempý, sice trochu ospalý, ale pohodový song “Stormy Weather” vystřídá vlastně dost podobná “A Wave”. Druhá jmenovaná je ale přeci jen více dramatická a více komplexní. Dobře přichystá půdu pro jednu ze tří nejlepších písní alba “Golden Restless Age”. Nostalgická píseň jakoby střídala v zasněné sloce slunečné počasí s bouřkou. Zatímco Caleb Followill zpívá do spokojených kytar, jakmile se odmlčí kytara zaburácí temnějšími, hlubšími tóny. Vybrnkávání zvonivé kytary v refrénu zní výborně. Hezky jsou napsána i slova v refrénu. Písně zamýšlející se nad časem bývají obvykle zajímavé, protože jdou obyčejně do nějakých citlivých míst našeho života a to jaký byl a bude.

“The golden restless age
And time won’t turn the page
You’re only passing through a form of you,”

zpívá Caleb Followil v refrénu.

A téma času neopouštíme. Ač bylo při prvních pár posleších mým největším favoritem alba “The Bandit”, asi po třetím poslechu přebrala pomyslné čelo alba “Time in Disguise”. Kráska, na jejíž původ přijdete až po nějakém čase. Pauza v půli sloky přinese posluchači napětí a poněkud zamyšlený, ale ohromně stylový refrén musí nadchnout nebo minimálně zaujmout. Píseň má například se skoro až industriálními efekty v mezihře a pianem jednu z nejlepších produkcí na albu.

WALLS nebo When You See Yourself?

Zatímco strohá, temná balada “Supermarket” nenadchne, akustická píseň “Claire & Eddie” je vcelku roztomilým pokusem o Kings of Leon verzi “Ob-La-Di, Ob-La-Da”. Text je sice místy jak z nějaké skladby bez licence ze svatebního DVD, ale melodicky je to velice povedená písnička.

Až se rozjedou festivaly, jednou z „highlightů“ setlistu Kings of Leon bude asi “Echoing”. Úplně ale nevím, jak se k této písni postavit. Je to docela chytlavé, ale tenhle poskakující song mi připomíná spíše někoho jako George Ezru. Tedy, ne, že by George Ezra nebyl fajn, ale fajn je, když je to skutečně George Ezra. Je to taková nějak moc umělá píseň bez větší hloubky. Pořád ale přeci jen o něco lepší než poslední “Fairytale”, která je vyloženě jen dojezdem alba a pochybuji, že si na ní někdo vzpomene byť jen za dva roky.

Takže finální verdikt? Nové album Kings of Leon je podobné těm minulým dvěma v tom, že zase tolik výrazných písní, které byste si chtěli pustit i za několik let poté tu není. Pozitivní ale je, že album alespoň obstojí jako celek. Že jednotlivé písně mají podobný odstín, že drží pospolu. Dává taky smysl, že do pandemické doby vydali Kings of Leon vcelku výrazně zachmuřenější a pomalejší než kdy jindy. Když jsem si pouštěl minulé album WALLS, napočítal jsem 5 písní, které bych chtěl slyšet i po delší době. Jmenovitě “Waste a Moment”. “Reverend”, “Find Me” a “WALLS”. Na tomto albu by to byly asi jen 4. Je tu ale daleko více písní, které bych slyšel taky rád, byť bych je přímo nevyhledával.

“When You See Yourself, Are You Far Away”, “The Bandit”, “Golden Restless Age”, “Time in Diguise” a čtvrtinku z podílu by si klidně mohli rozdělit “Claire & Eddie”, společně s “Echoing”, “A Wave” a “Stormy Weather”. Takže možná přeci jen nakonec také 5, jestli se to tedy dá brát i takto…

To značí, že na When You See Yourself jsou písně rozprostřeny přeci jen o něco lépe. WALLS má ale zase “Reverend” a “Find Me”, které jsou IMHO o něco lepší písně než “The Bandit” a “Time in Disguise”.

Kdybych si však měl vybrat mezi WALLS a When You See Yourself, zvolil bych raději When You See Yourself. Druhá polovina WALLS byla přeci jen hodně, hodně slabá a na When You See Yourself je ta síla písní rozložena daleko lépe. A stejně tak je produkčně současné album jinde.

Kings Of Leon – When You See Yourself

Vydáno: 5.3.2021
Délka: 51:26
Žánry: Rock, Alternativní rock, Pop/Rock, Soft-Rock
Rozhodně musíte slyšet: 1. When You See Yourself, Are You Far Away, 2. The Bandit, 6. Golden Restless Age, 7. Time in Disguise