NOVÁ ALBA: Moby, Christine and the Queens, Carly Rae Jepsen, Austra a The Magnetic Fields

V dalším přehledu nových alb, které byly vydány na jaře tohoto roku přinášíme nová alba amerického elektronického skladatele Mobyho. Ten se vrací ke svému optimističtějšímu staršími stylu, je ale znát, jak je izolován do své bubliny. Mnohojazyčné album Christine and the Queens boduje za pomoci Caroline Polachek i Danteho Beatrice. Pevný hlas kanadské hudebnice Austry vede její nové album Hirudin. Podobnosti se známější Florence + The Machine jí pomáhají i škodí.

Bostonští Magnatic Fields jsou po dvě hodiny dlouhém albu zpět s albem krátkých písní a je to velká legrace. Album nevydaných písní z posledního alba Carly Rae Jepsen Dedicated Side B pak přináší překvpení. Je možná lepší než původní album.

Moby se vrací ke svému optimističtějšímu staršími stylu, je ale znát, jak je izolován do své bubliny

Moby – All Visible Objects

Vydavatelství: Mute
Žánry: Electronice, Downtempo, Alternativní elektronická hudba, Ambientní hudba,  Instrumentální hudba
Hodnocení: 3,0+/5,0

Legendární producent elektronické hudby Moby vydává už své sedmnácté album. Na tom minulém viděl Moby svět velmi černě. Everything Was Beautiful, and Nothing Hurt bylo album se zlověstným zvukem, po jehož poslechu měl člověk velice intenzivní pocit, že zítra bude konec světa. Nyní se však Moby vrací zpět do výšin a k velkým, euforickým a pulzujícím tanečním peckám, které se nostalgicky vrací k nejslavnějšímu albu Mobyho Play z roku 1999. Je hezké se zasnít a vrátit se zpátky.

“My Only Love” s americkou zpěvačkou Mindy Jones je výbornou písní, která skutečně navrací časy epických Mobyho hitů “Porcelain”, “Natural Blues” nebo “Why Does My Heart Feels So Blue?”. Je ale škoda, že v takové formě připomínající tu formu z vrcholu kariéry, nevydrží Moby i nadále. Pak už je to totiž nutně jen vzpomínání na to, co bylo kdysi lepší, což bohužel není příliš zajímavé a Everything Was Beautiful, and Nothing Hurt bylo v tomto ohledu daleko lepším, protože přineslo na hudbu Mobyho nový pohled. S takovou hudbou, jakou tvořil předtím si ho totiž automaticky neasociujeme.

All Visible Object je jen dalším Mobyho albem, na kterém předvádí to, co umí, ale rozhodně ne tak, jak umí nejlépe. Moby je bohužel nyní až moc izolován od normálního světa. Stačí si přečíst některá jeho vyjádření pro noviny. Obyčejně ani nikde nedojde pro rozhovor a novináře si pozve do své vily v Hollywoodu, kterou takřka neopouští. V roli zmateného, věčně nesebejistého génia, který se uzavírá stále více a více do problémů, které trápí buďto jen jeho samotného nebo pár lidí z intelektuální smetánky velkého showbyznysu, nemá nám obyčejným lidem svou hudbou, co sdělit, bude muset z oblaků skočit ve skafandru zpátky na zem.

Mnohojazyčné album Christine and the Queens boduje za pomoci Caroline Polachek i Danteho Beatrice

Christine and the Queens – La Vita Nuova

Vydavatelství: Because Music
Žánr: Elektropop, Art Pop, Synth-Pop, Alternative Pop
Hodnocení: 4,0/5,0
Francouzskou elektropopovou zpěvačku Christine and the Queens (Héloïse Adelaïde Letissier) nejspíše znáte díky společné písně s Charli XCX “Gone” a nebo díky jejímu povedenému albu Chris. La Vita Nuova je velice těžké album na pochopení, protože je protkáno odkazy na klasickou literaturu.

Už třeba název alba je odkazem na stejnojmenný latinský text Dante Alighieriho, který je – snad milovníci klasické literatury a profesoři literatury prominou – takovým prequelem jedné z nejdůležitějších knih všech dob – Božské komedii a vysvětluje život a předčasné smrtí Beatrice Portinari, jenž se v Božské komedii objevuje jako jedna z průvodkyní Danteho v části, kdy je v ráji a očistci. Přebírá Danteho u bran ráje, protože básník Virgilius nemůže jakožto pohan do ráje vstoupit.

La vita nuova má také 13 minut a 47 vteřin dlouhý, vizuálně působivý krátký film, který přidává do alba další význam. Objevuje se na něm i američanka Caroline Polachek, která zpívá na titulní písni. Lepšího hosta si na toto krátké album ani nemohla pozvat, protože stejně jako Christine and the Queens, patří Caroline Polachek mezi zpěvačky, které tvoří zajímavou kreativnější a atmosféričtější alternativu ke komerčnímu mainstreamovému popu. Album je pestré jak hudbou, tak jazykem, kdy alb vévodí tentokrát francoužština, ale na poslední “I Disappear in Your Arms” přichází Angličtina. Aby toho nebylo málo, tak “Nada” je zase španělsko-anglická písnička a duet s Caorlinou Polachek v Danteho italském jazyce.

Málokdo tedy celému albu porozumí, ale člověk se na něm alespoň nenudí a toto krátké album je díky tomu správně záhadné.

Pevný hlas kanadské hudebnice Austry vede album, podobnosti s Florence + The Machine jí pomáhají i škodí

Austra – Hirudin

Vydavatelství: Domino
Žánr. Pop/Rock
Hodnocení: 3,5/5,0

Kanadská hudebnice Katie Stelmanis, známá ale také někdy pod jménem své skupiny Austra na svém čtvrtém album Hirudin potvrzuje, jak je těžké její hudbu nemít rád. Její hudba je decentní a sofistikovaná, ale coby jindy mohla ohrožovat planá chuť, koření Austra elektronikou a skoro až filmovými aranžemi syntezátorů simulující smyčcový orchestr. Obdivuhodné je, jak se dokáže držet pořád podobného stylu a to přesto, že Austra často mění žánry a od temných a náladových akustických, folkových balad se dostává k synth-pop a taneční hudbě až po uklidňující new age. HiRUDiN v tomto trendu pokračuje. Austra se snaží zase trochu vylepšit to, co dělala před tím namísto, aby vymýšlela úplně něco nového.

HiRUDiN je ale jednoznačně dosud největším albem Austra. Má nejvíce čistý zvuk a nejvíce popový zvuk. Oproti minulému albu Future Politics (2017) došlo k jakémusi zaostření zvuku. Vše zní více profesionálně a ve vyšším rozlišení. O produkci se ostatně postaral i producent, který je zvyklý produkovat také velké popové hvězdy. Skot Rodaidh McDonald produkoval kromě alternativních kapel jako The xx, King Krule nebo Savages i velké popové písně Adele, Vampire Weekend, či písně elektronické skupiny Hot Chip. Druhý producent alba Kanaďan Joseph Shabason produkoval zase spíš alba alternativních projektů jako DIANA, Destroyer a The War on Drugs.

Zatímco je však hudba pevná a sebejistá, stojí v kontrastu s texty plnými nejistoty, které hodně pramení i z toho, že se Katie Stelmanis identifikuje, stejně jako její spoluhráčka z kapely Maya Postepski jako “queer”. “There’s a feeling I can’t handle / When it’s too hard to be standing,” zpívá Austra na hudebně dobrodružně znějící písni “How Did You Know?”. Člověk si díky hlasovým i zvukovým podobnostem nemůže nevšimnout obrovské podobností s Florence + the Machine se započítáním elektroniky se pak můžeme dostat k podobnostem s irskou éterickou zpěvačkou Enyou.

S tou velkou hlasovou podobností je to skutečně trochu prokletí. Jinak má totiž Austra brilantní hlas schopný neskutečných hlasových vibrát a jiných kousků. Takový hlas určitě ani nepotřebuje, aby byl někomu podobný, aby se stal oblíbeným. To, za co Austra nemůže, jí však přeci jen trochu škodí a vlastně brání většímu rozvoji. Kdekdo jí totiž může brát skutečně jen jako alternativnější verzi “té pravé” Florence + The Machine.

Hlas Austry však stojí uprostřed celého alba jako pevný sloup. Album se vyvíjí, písně přicházejí a odcházejí v jiném kabátu, Austra prozkoumává různé hudební možnosti, ale její hlas vše drží pohromadě a způsobuje, že i více žánrů může znít jako jeden celek.

Ve spojení s optimistickými syntetizovanými arpeggiemi a trochou jakési přírodní záhadnosti, která čerpá z folkových vlivů dostáváme velice solidní album. Některé jsou více ambientní a alternativní, jiné jako například úvodní „Anywayz“ nebo devátá  „I Am Not Waiting“ (nejspíše nejlepší píseň alba) jsou spíše chytlavé popové písně. Na písních jako “Risk It”, které známé z moderní popové hudby, jsou pak prvky jako strojově opakující se rytmy elektronických bicích doplňovány o prvky alternativní jako vysoce modulovaný hlas.

Na HiRUDiN však existuje také až příliš mnoho takových nulových míst. Pomalé písně jsou zahaleny do rozlehlého a ambiciózního gotického melodramatu. Jsou v pohodě, když je slyšíte hrát právě teď, ale nikdy si pak neřeknete: “Tak tohle musím slyšet znovu!”

HiRUDiN je ale zajímavým a kreativním albem, kde se míchají zvukově známá místa s neznámými. Album je ostatně zajímavé poslouchat taky jenom kvůli svůdnému a záhadnému hlasu Katie Stelmanis.

Magnatic Fields jsou po dvě hodiny dlouhém albu zpět s albem krátkých písní a je to velká legrace

Magnetic Fields – Quickies

Vydavatelství: Nonesuch / Warner Records
Žánry: Písničkář, Indie Pop, Indie Rock
Hodnocení: 3,5+/5,0

Po minulém skvělém albu 50 Song Memoir jsem si myslel o Stephinu Merittovi, hlavně tři věci: je to podivín, člověk se smyslem pro humor a taky megaloman. Koncepční album mělo jednoduchou myšlenku, ale velice složitou na provedení: Stephin Merritt měl 50 let a tak se rozhodl vytvořit ke každému roku svého života jednu píseň o tom, co zažil nebo co pro něj ten rok charakterizoval. Vznikla tak vtipná, ale i dojemná kolekce jednoho hudebníka z bostonské kapely Magnetic Fields, která je na alternativní scéně v USA poměrně známá, u nás ale prakticky vůbec.

Nejspíše právě protože byly na minulém albu reflektory pevně namířeny na Merritta, tentokrát přenechal více než obvykle mikrofon také Shirleymu Simmsovi a to přesto, že všechny písně napsal kompletně opět pouze Stephin Merritt.

Většina písní je nyní na albu opět velice prostá svou produkcí. Málokdy vůbec slyšíme bubny. Jednoduchost je ještě větší než na 50 Song Memoir. To ale umožňuje posluchači soustředit se na texty. Ty jsou někdy nepříliš zajímavé, jako například “Love Gone Wrong” s podivnými řádky: “With his sad arm / He found a trick / Let me cook / And eat your dick,” někdy zase takové až puberťácké, ale myslím, že docela vtipné.

Ostatně se už smějete už jenom, když si čtete názvy písní, které si některé dovolím přeložit: “Největší cecky v historii”, “Den, kdy zemřeli politici”, “Koupelnová rychlovka”, “Můj pitomý přítel”, “Kraftwerk v blackoutu”, “Měl jsem rande s Ježíšem”, “(Chci se přidat) k bajkerskému gangu”, “Pojďme se znovu ožrat (a rozvést)”, “Když má spratek nad vámi bicí”, “Přeji si, abych byl znovu prostitut”. To je jeden z nejvtipnějších tracklistů, které znám. U těch vtipných názvů to navíc většinou nezůstane a v textu toho vtipu dokážou využít.

“Billions laughed and no one cried
The day the politicians died,”

zpívají například Magnetic Fields a nebo další perla:

“You and me, baby
We are like Kraftwerk in a blackout”

Takový humor se musí ocenit. V zahraničí narozdíl od naší scény není zase tolik kapel, které by si v textech dělali legraci, spíše se berou smrtelně vážně. The Magnetic Fields tak nabízí i dobrou parodii některých alternativních kapel, které by podobné řádky jako “We are like Kraftwerk in a blackout” považovali za velké umění.

Oproti minulému albu ale má stejně člověk pocit, že je Quickies jakožto album rychlovek, které mají průměrnou délku tak okolo 1:30, přeci jen album trochu odbyté a že si to tímto konceptem “rychlovek” chtěli Maginetic Fields oproti minulém megalomanskému albu, které je dlouhé 2 a půl hodiny, trochu moc ulehčit. Silnějších 3,5.

Album nevydaných písní z posledního alba Carly Rae Jepsen Dedicated je možná lepší než původní album

Carly Rae Jepsen – Dedicated Side B

Vydavatelství: Interscope / Schoolboy
Žánr: Pop/Rock
Hodnocení: 3,5+/5,0

Carly Rae Jepsen na albu Dedicated připravila s producenty tolik písní, že z těch, co se na albu nevlezly, sestavila další plnohodnotné album. Je to divné, ale tohle album je v lecčems dokonce lepší než “áčko” loni vydaného Dedicated. Albu vévodí první píseň, jasný hit “This Love Isn’t Crazy” produkován a napsán frontmanem Bleachers a producentem Taylor Swift, Lorde nebo Lany Del Ray Jackem Antonoffem, u kterého člověk routí hlavou a nechápe, jak je možné, že se nedostalo na Dedicated. 

Dedicated Side B má oproti Dedicated výhodu v tom, že je velice nenucené. Zatímco Dedicated muselo být komerčně úspěšným albem, aby byli u Interscope spokojeni a neřekli: “Hudry, hudry, hudry, proč se kruci album nepřehrává!?” Dedicated Side B je album velmi uvolněné a nenucené a tím pádem i příjemnější na poslech. Album “náhradníků” s písněmi jako “This Love Isn’t Crazy”, “Stay Away”, “Heartbeat”, “Summer Love” nebo “Let’s Sort this Whole Thing out” tak hravě překoná i “řádná” studiová alba jiných popových hvězd.