Charli XCX – Charli

Charli XCX – Charli

od -

Recenze | Novinky: Návrat do budoucnosti Charli XCX. Na albu Charli se vzpomíná na minulost i představuje budoucnost popové hudby

Charli XCX vydává své třetí řádné album Charli poté, co vydala EP Vroom Vroom a dva mixtapy Pop 2 a Number 1 Angel, na kterých představila svůj nový styl, ke kterému přišla za pomocí producenta a majitele moderního hudebního vydavatelství PC Music A. G. Cooka. Charli je album na kterém se vyvažují extrémy často velice progresivní a futuristické elektronické hudby. Její hudba tak zní místy jako ze současnosti, místy jako z budoucnosti, ale přijdou taky chvíle, kdy se opět vrací zpět do jejich oblíbených devadesátých let.

Pop tehdy přežil jednu z jeho nejhorších dekád na konci a začátku přelomu 2010, kdy popová hudba buďto zamrzla v naprosté předvídatelnosti a nebo se snažila o šokování, které bylo tak strašně vykalkulované a hloupé, že snad mohlo platit jen na lidi, kteří ještě ani neobdrželi občanku (a možná se i o to tehdy „korporáti“ a producenti snažili). Poté ale přišlo album Prism od Katy Perry plné příjemného popu, který nebyl tak provokativní a nestavěl již zpěvačku do role dívky stojící na frekventované benzince ve velice krátkých zlatých šatech a s cigaretou v ruce, její projev byl najednou snesitelný a písně skvěle poslouchatelné.

Charli XCX (Foto: Facebook)
Charli XCX (Foto: Facebook)

Asi rok poté, kdy ještě rádii doznívaly hity Katy Perry “Roar” a “This is How We Do” jsem objevil na YouTube nějakou zpěvačku, co vypadala a hlavně zněla jako britská verze Katy Perry z devadesátých let. Zvolání “I don’t want to go to school / I just want to break the rules,” je sice klišovité, ale v písni, která byla ve sloce punk rockem a v refrénu dance popem bylo konečně slyšet něco hodné následování.

Z dob, kdy začal být pop skutečně „cool“

Charli XCX byla zkrátka na rozdíl od jejich slavnějších amerických kolegyň, které byly v té době na vrcholu slávy (Lady Gaga, Ke$ha, Miley Cyrus, Rihanna) skutečně „cool“ a oproti těmto komerčním hvězdám působilo její rebelství (byť také skryto za poměrně účelová slova) daleko více skutečně. Druhou kategorii tehdy tvořil sladký romantický pop Carly Rae Jepsen a Taylor Swift, ke kterému volnomyšlenkářský a punkem inspirovaný pop Charli XCX působila rovněž kontrastně.

Poté, co už vlastním jménem Charlie Atchinson pomohla skládáním a zpěvem švédskému elektro duu Icona Pop k hitu “I Love It” a rapperce Iggy Azaeele k ještě většímu hitu “Fancy”, její druhé album Sucker s hity “Break the Rules”, “Doin’ It” a “Boom Clap” znamenal komerční úspěch pro ní samotnou a zapsala se do povědomí lidí na celém světě. Od té doby se Charli XCX vydala zvláštní cestou, kterou leckdo nemusel úplně pochopit, ale z nynějšího ohledu zpět se ukázala jako velice chytrá.

Místo rychlého navázání na úspěch a připomenutí se světu, dokud si jí lidé pamatují druhým albem Charli XCX spíše pokračovala v tom, co dělala před vydáním alba Sucker a znovu začala spíše jako někdo, kdo se snaží teprve prorazit, účinkovat na písních jiných interpretů, vydala EP Vroom Vroom (2016) nebo po vzoru rapperů 2 mixtapy (definujme to jako n2co mezi demem a albem) Number 2 Angel (2016) a Pop 2 (2017).

Charli XCX v té době začala spolupracovat s jedním správným hudebním producentským šprtem, jistým Alexandrem Guyem Cookem. Ten jejím písním dodal díky jeho kousavé elektronice značnou agresivitu a v jejich písních bylo slyšet daleko více rapových vlivů než kdy jindy.

Dalo se tedy předpokládat, že i nové album bude pokračovat v tomto směru. Progresivní, futuristický elektropop na tomto albu skutečně zní jako budoucnost popu a jako něco, co předběhlo dobu. Ovšem tím, že A. G. Cook není jediný producent, dostane se i na pop který zní více současně a dokonce i na pop, který naopak zní jako by pocházel z devadesátých let. Snad vůbec nejpodstatnějším elementem nového alba Charli XCX je zvuk elektronických basů, na kterém albu stojí a který doopravdy baví.

Mix všeho, co by kdo po Charli XCX chtěl

Charli je vlastně takový mix pro všechny, kdo by mohli být jejími fanoušky. Je tu něco pro hudební šprty, kteří chtějí slyšet něco, co ještě nikdy dříve neslyšeli (“Click”), pro fanoušky alba Sucker (“1999”) i pro fanoušky, kteří znají z dřívějška jen její mainstreamové počiny (“Blame it On Your Love”). Charli rovněž zní místy nebezpečně a dravě (“Next Level Charli”) a místy také zranitelně a křehce (“White Mercedes”), aby byly obsaženy všechny její pózy z minulosti.

Na albu je také velice mnoho spolupracujících, přičemž některé asi ani nebyly úplně nutné (HAIM). Některé se však naopak povedly. Když se využila ověřená formule rapu v mezihře popové písně, překvapivě skvěle si vedla rapperka Lizzo. Ta se ukázala jako rozhodně lepší varianta pro případy, kdy potřebujete do písně nějakou černošskou holku, která to umí rozjet k Nicky Minaj a Cardi B, které byly v poslední době pro tyto účely využívány.

“Blame it On Your Love” má pravděpodobně největší rádiový potenciál a nebyla by bez povedeného rapového předělu tak dobrá. Instrumentální breakdown sice trochu drhne a nefunguje, jak by měl a navíc je předvídatelná, stejně jako celá píseň, avšak oproti jiným písním s progresivnějším a alternativnějším zvukem působí píseň jako dobrá protiváha.

Trapový experiment “Click” je poprvé naprosto nepochopitelný, ale po několika posleších si ho začnete vcelku vážit. Pro Charli XCX je ale špatné, že spíše kvůli neznámému estonskému rapperovi Tommymu Cashovi, který přivede do alba kus své kupodivu slovanské duše (má prý předky na Ukrajině a v Rusku) a tak slyšíme v jeho rapu slovo “babushka”. Právě přivedení méně známých interpretů, kteří většinou patří pod label A. G. Cooka PC Music vedle těch osvědčených, ale nikoliv úplně profláknutých (Troye Sivan, HAIM, Lizzo) je rovněž něco, co na albu baví.

Trap, synth-pop i eurodance

“Click” obsahuje rovněž zajímavý experiment v podobě praskajícího zvuku v mezihře, kdy má člověk skutečně pocit, že mu vystřelí mozek z hlavy a má možnost zažít při poslechu něco dost netradičního.

Trochu nudí naopak třeba romantická píseň “Official” a album taky končí ve slabších chvílích “February 2017” a “2099”. Předchozí “Shake it” (třetí od konce) pak je skvělá se svým kopákem a propracovanou prací s vokály hudebně, ale u textu musíte raději hodně vypnout mozek.

“Gone” je perfektní synth-popová píseň a s basou progresivně trancovou mohutnou basou zní doopravdy monstrózně. Hostující Christine and the Queens odvede skvělou práci. Stejně tak “Cross You Out” s špinavým industriálním nádechem smíchaným s naopak optimistickým synth-popem, kde září kalifornská zpěvačka Sky Ferreira, velice potěší a jedná se rozhodně o jednu z nejlepších písních na albu. Ze zpěvu Sky Ferreiry, kterému navíc pomáhá špičková produkce skoro až mrazí v zádech. Píseň má silné emoce a pohlcující atmosféru. Takové písně si prostě musíte pustit v autě, když projíždíte večer městem, abyste poznali jejich sílu.

“Silver Cross” sice tak silná není zvukově, ale je důležitá v tom, že se Charli XCX konečně taky trochu otevírá a prozrazuje posluchače k tomu, kdo vlastně je. Mnohdy to totiž působí, že je spíše alter-egem než jí samotnou. Stejně jako “Thoughts”. Tato náladová hořkosladká melancholie v Kalifornii je něco, co nepotřebuje žádné pózy a je to rozhodně příjemná změna.

Pak je tu samozřejmě píseň eurodance popová “1999”, která nejenže má velký hitový potenciál, ale nechtěně pobaví i tím, jak se nad ní rozplývají hudební hipsteři, pro které je jinak jakákoliv nostalgie po 90. letech a obzvláště v tom duchu, jak jí podává Charli XCX, jako peklo na Zemi.

Charli XCX – Charli

Vydáno: 13. 9. 2019
Délka: 50:53
Žánry: Elektropop, Dance Pop, Synth-Pop, Pop, Trap, Alternativní Pop, Avantgardní Pop
Rozhodně musíte slyšet: 2. Gone (with Christine and the Queens), 3. Cross You Out (feat. Sky Ferreira), 4. 1999  (with Troye Sivan), 7. Thoughts, 8. Blame It on Your Love (feat. Lizzo), 10. Silver Cross

ŽÁDNÉ KOMENTÁŘE

Komentář