Hurts, Demi Lovato, Relatives in Descent a další v recenzích alb tohoto...

Hurts, Demi Lovato, Relatives in Descent a další v recenzích alb tohoto týdne

Verdikt posluchačů k novému album Shanii Twain Now bude buď “That Don’t Impress Me Much” a nebo “You’re Still the One I Love”

Shania Twain – Now

Vydavatelství: Universal
Žánr: Pop
Hodnocení: 2.5/5.0

Inu, přizpůsobení Shanii Twain dnešnímu hudebnímu světu moc dobře nedopadlo. Cynici v řadách ne-fanoušků si jistě neodpustí kousavý vtípek a ohodnotí album Now popěvkem “That Don’t Impress Me Much”. Zároveň je ale jisté, že její věrní fanoušci, kteří s Shaniou Twain vyrůstali ca čekali velice trpělivě a věrně na nové album proklatě dlouhých patnáct let, nové album Shanii přivítají a budou právem oddaně zpívat “You’re Still the One I Love”.

CELÁ RECENZE

Miley Cyrus – Younger Now

Vydavatelství: Sony Music
Žánr: Country pop, Pop
Hodnocení: 3.0/5.0

RECENZE VYJDE NA HUDEBNÍ DATABÁZI ONEMUSIC.CZ

S novým producentem Hurts táhnou už podruhé  k rádiovému popu

Hurts – Desire

Vydavatelatví: Sony Music
Žánr: Elektronická hudba, Pop
Hodnocení: 3.0/5.0

Manchesterské duo Adam Anderson a Theo Hutchcraft nikdy nebylo lehké zařadit. Tíhnou spíše k tomu dělat umění a nebo jsou čistě mainstreamoví? Nové album Desire trochu jejich identitu osvětlilo.

Hurt doslova vystřelili se svým atmosférockým singlem “Wonderful Life”, ale i alba stála za to. Ať už to bylo Hapiness (2010) nebo Exile (2013), Hurts oslňovali svou kombinací přístupnosti a zároveň originality a zvukové vynalézavosti. Poté ale nastala změna a namísto 3D rozměru jsme dostali před dvěma roky plochou a docela nudnou desku Surrender. Na novém albu Desire bohužel ještě více pokračují v tomto stylu. Z jejich temné elektroniky která tak bavila v úvodních pokusech, pořád ještě něco zbylo, avšak spíše by se dalo Desire charalterizovat tím, že je to jeden unáhlený a nedostatečně propečený refrén za druhým. Úvodní “Beautiful Ones” je až příliš tuctová a zapomenutelná pecka, v “Something I Need To Know” se emoce naštěstí najdou, jedná se jinak bohužel o výjimku v řemeslně dobře zvládnutého, avšak bez čehokoliv navíc obsahujícího popu.

Hurt stejně nedokážou tak dobře konkurovat interpretům v mainstreamu, jako jim dokázali konkurovat s více alternativním a progresivnějším zvukem

Hurt už podruhé spolupracují s jiným producentem. Jonase Quanta už podruhé nahradil Lael Goldberg, tahle spolupráce ale skupině  zatím moc nesvědčí. S Goldbergem to Adam a Theo táhnou směrem k rádiovému popu, což by samo o sobě nebylo nikterak špatné, jenže Hurt stejně nedokážou tak dobře konkurovat interpretům v mainstreamu, jako jim dokázali konkurovat s více alternativním a progresivnějším zvukem na starších albech.

Demi Lovato je černým koněm Disneyho velké čtyřky. Její album Tell Me You Love Me si na nic nehraje a dá posluchači přesně to, co očekává

Demi Lovato – Tell Me You Love Me

Vydavatelství: Universal
Žánr: Pop, Dance Pop, R&B
Hodnocení: 3.5/5.0

Po mnoha rozpačitých popových albech, které v těchto týdnech vycházejí, je nové album Tell Me You Love Me od Demi Lovato příjemným překvapením. Album si nehraje na nic víc než na odreagovačku pro páteční noční kluby, stejně jako cesty v autě po náročném dni v práci. Svou roli na hudební scéně ale plní Demi Lovato s Tell Me You Love Me přesvědčivě. Demi Lovato z velké Disneyho čtyřky Selena Gomez – Miley Cyrus – Nick Jonas, je překvapivým černým koněm těchto “zlatých dětí” a v současnosti se jeví jako nejsilnější ze čtveřice. Možná proto, že nevymýšlí různé veletoče jako Miley Cyrus, Nick Jonas sice nahrál možná své nejlepší sólové album vůbec, pořád je to ale Nick Jonas a Selena Gomez teď má zdravotní problémy a na její comeback budeme muset ještě nějakou dobu počkat. Demi Lovato si jede na svých albech více méně pořád to svoje, jen do toho přimíchává různé přísady. Tell Me You Love Me, jakožto flirtovné R&B funguje skvěle.

Otevírák a hlavní singl “Sorry Not Sorry” je pozvolna, ale ladně pohybující se a posilující skladba s těžkými beaty. Parádní pecka je následující povznášející stadiónová hymna “Tell Me You Love Me” s trubkami a tleskáním. Demi Lovato si vede skvěle hlasově na pomalé baladě “You Don’t Do It for Me Anymore”, kterou napsala Lovato o rozpadlém vztahu spojeném s problémy s alkoholem a drogami. Demi Lovato nezklame ani ve vyloženě oddychových momentech jako “Sexy Dirty Love” a “Daddy Issues”. Skvělý kompromis mezi vážností a odreagováním nabízí “Ruin the Friendship”. Takový popový hit o překračování hranic přátelství se prostě musí umět napsat! Demi Lovato a její spoluskladatelé Ido Zmishlany, Brittany Amaradio, Angelides udělali skvělou práci.

Dokonce ani Lil Wayne, který je často kritizován při svých vstupech do písní jiných interpretů, do písně “Lonely” tentokrát perfektně zapadne. Vedle So Good Zary Larsson, hopeless fountain kingdom Halsey, je Tell Me You Love Me jedním z nejlepších letošního alb mainstreamového popu. Všechny je samozřejmě nechává míle za sebou Lorde, ale ta nechala letos za sebou nejen mainstreamový pop, ale takřka všechny.

Visions Of A Life od Wolf Alice nepřekonalo debutové album, je ale pořád hodně dobré

Wolf Alice – Visions of a Life

Vydavatelatví: RCA
Žánr: Alternative/Indie Rock, Indie Rock
Hodnocení: 4.0/5.0

Dostávat se pod slupku novému albu ‘Visions of Life’, je trochu těžší, než dostávat se pod slupku prvnímu, zvukově i sdělením přímějšímu albu ‘My Love Is Cool’. ‘Visions of Life’ nedosáhne takových otáček, jako skvělé první album, pořád je ale hodně dobré a i když mezi novými alby trochu zapadlo a nemluvilo se o něm tolik jako o debutu, je skvělé mít tady další album Wolf Alice.

CELÁ RECENZE

Druhé album Relatives in Descent Protomartyr je naprosto skvělé když funguje, avšak trochu fádní a unavující, když fungovat přestane

Relatives in Descent – Protomartyr

Vydavatelství: Domino
Žánr: Alternativní rock, Indie Rock, Alternative/Indie Rock, Noise-Rock, Punk Revival
Hodnocení: 3.5/5.0

Čtvrté album Detroitské kapely Relatives in Descent je naprosto skvělé když funguje, avšak trochu fádní a unavující, když fungovat přestane. Z textového hlediska se hudba Relatives in Descent příliš nemění, pro nováčky jsou ale texty alespoň pořád stejně zajímavé. Celé album je v podstatě zpověď jednoho přemýšlivého chlápka, který je tak trochu ztracený ve světa a marně se v něm snaží najít nějaký smysl.

Kapela se vzdálila ze svého rodného Detroitu a nahrála album s producentem Sonny DiPerrim (podepsán jako hlavní producent alba Painting With Animal Collective, sekundární producent Woodstock Portugal. The Man nebo Loveland Wall of Death). “Here Is the Thing” vymetá všechna temná zákoutí alba a ihned zadupe vcelku povzbuvivou atmosféru úvodní “A Private Understanding”. “My Children” připomíná svou razancí a elegantní surovostí The Clash, podobně je na tom “Caitriona”, která dokáže vystřihnout i skvělou sloku a Relatives in Descent ukazují, že umí jít naproti přístupným melodiím, i když ve svých písních nemají tradiční posloupnost sloka-refrén-sloka.

Kapela umí pracovat s hudbou jako se štětcem a ví, jak na sebe nanášet jednotlivé vrstvy zvuku.

“Winsdor Hum” je pravý zhudebněný horror, když zdvojená kytara neustále opakuje jedny a ty samé vysoké tóny, zatímco se přidají naléhavá basa a bicí. “Everything’s fine,” zpívá zpěvák Joe Casey, moc to na “všechno je fajn,“ ale náladou nevypadá ani náhodou. “Don’t Go to Anatica” zní jako kombinace The Cure a Police na baterkách. Album je velice zajímavé, originální, kapela umí pracovat s hudbou jako se štětcem a ví, jak na sebe nanášet jednotlivé vrstvy zvuku. Jediný, ale dost podstatný problém alba je ten, že po celou dobu čekáte na něco, co se nakonec nestane a máte tudíž neustálý pocit z toho, že album mělo ještě větší potenciál.

Nejvíce komplexní a nejvíce jednotné album Imodium je to nové s názvem Element

Imodium – Element

Vydavatelství: Supraphon
Žánr: Hard Rock, Rock, Post-Grunge, Heavy Metal
Hodnocení: 3.5/5.0

‘Element’ je jednoznačnou zpátečkou a návratem zpět k albu Imodium, kde se tradiční grungeové inspirace mísily s vlivy heavy metalu. Ne, že bychom byli takoví burani, kteří tvrdí: “Jedině tvrdá hudba, voe, pořádný bigbít!” Tenhle styl však sluší Imodiu sakra víc!

ČTETE RECENZI

Doporučujeme: Jessica Lea Mayfield přetvořila svůj rozchod ve skvělé album Sorry Is Gone

Jessica Lea Mayfield – Sorry Is Gone

Vydavatelství: Bertus
Žánr: Alternative/Indie Rock, Písničkářka, Indie Rock
Hodnocení: 4.0/5.0

Na světě je tolik alb, které inspirovaly rozchody, že by to snad i v čísle googolplexu bylo problém vyjádřit. Mnoho skvělých skladatelů si taky na tomto tématu hlavně textařsky vylámalo zuby. To naštěstí není v žádném případě případ Jessicy Ley Mayfield. Rozchod má však několik částí a pokud by se vám zdálo, že album Sorry Is Gone zní občas až nějak příliš radostně, pak se nemýlíte, protože se zabývá tou úplně poslední částí rozvodu, která začíná být i když ne úplně radostná, alespoň světlá. Jessica Lea Mayfield se obklopuje skvělou indie rockovou kapelou, která jí dává přesně to, co k její hudbě potřebuje. A taky k tomu, aby pomocí bouřících se kytar dosáhla konečné duševní porozvodové rovnováhy, i když se nakonec úplného rozuzlení nedočkáme.

“I’m done excusing myself,”

zpívá na titulní skladbě. Světlou náladou to ale vůbec neskončí a album nabízí něco jako překvapivý zvrat: je čím dál více temnější a zpěvačka jakoby postupně upadá zpět do post-rozchodové depresivní prázdnoty. Vše jakoby se zlomilo na konci skladby “Maybe Whatever” a pak definitivně v písni “Soaked Through”, kde slyšíme velice tíživé efekty kytar a hlas Jessicy Ley Mayfield jakoby byl v letargii. “He shook me and he cried … Please stay,” přináší zpěvačka zdrcují obrazy, které trhají duši. Pak ale jakoby znovu vyšlo slunce, ptáci začali zpívat a přišel třetí zvrat v podobě písně “Offa My Hands”.

Jessica Mayfield, její kapela a producentská ikona nezávislého rocku John Agnello (Kurt Vile, Sonic Youth, Alvvays, Sweet Apple, Dinosaur Jr.) udělali skvělou práci se zvukem, díky kterému si zpěvačka může dovolit vypalovat jeden chytlavý refrén za druhým a zároveň znít mimořádně a originálně. Ozvěnová kytara na poslední “World Won’t Stop”, všudy přítomný chorusový efekt na pozadí, který spolupracuje s pobrukující basou; temná a hluboká grungová podladěná kytara na “Bum Me Out”, znějící jakoby zrovna vylezla z temného lesa a nebo křišťálově čistá akustická kytara na “Safe 2 Connect 2”, jsou jen některé výstřižky z úžasné atmosféry alba. Nikomu bychom nepřáli prožít to, co si prožila Jessica Lea Mayfield, alespoň ale svou bolest přetvořila v něco tak krásného, jako je tento kus hudebního umění.

Ibeyi vydávají druhé album Ash, které je malé zvukem, ale velké sdělením

Ibeyi – Ash

Vydavatleství: XL
Žánr: Indie Electronic
Hodnocení: 3.5/5.0

Po povedeném eponymním debutu francouzsko-kubánských dvojčat Lisa-Kaindé a Naomi Díaz na duo byla navalena určitá tíha očekávání. Na alba Ash pokračují do své hudby implementovat vlivy soulu, elektroniky, dancehall a hip hopu. Pomocí vlivů africké tradiční hudby pak Ibeyi vytváří úžasný kontrast mezi futuristickým zvukem a minulostí. Produkcí je album minimalistické, svými tématy, které řeší feminismus, rasismus (skladba “Deathlesss”) či přizpůsobení jiným kulturám, je naopak velkolepé. “The measure of any society is how it treats its women and girls,” samplují Ibeyi bývalou první dámu USA Michelle Obamovou na písni “No Man Is Big Enough for My Arms”. Některé písně jsou už trochu přeprodukované. Mnoho písní jako třeba “Numb” nebo “When Will I Learn” celkem nepochopitelně využívají levně znějící efekt “auto tune” pro zpěv, který i jindy nevede album s takovou odhodlaností a sebejistotou, jaké je sdělení písní.

ŽÁDNÉ KOMENTÁŘE

Komentář