Recenze | Novinky: Liam Gallagher má na druhém albu Why Me? Why Not. pár perfektních písní, které se vyrovnávají nejlepším časům Oasis. Jinak je ale album zklamáním

Druhé album Liama Gallaghera Why Me? Why Not. vyšlo těsně poté, co byl vydán dokumentární film As It Was o jeho návratu na výsluní, který započal vydáním singlu “Wall of a Glass“ a pokračovalo úspěšným turné a vydáním alba As You Were. Na novém albu je slyšet, že je spokojený v osobním životě, ale jako sólový zpěvák se pořád necítí ve své kůži a musí se podotýkat s hlasovými omezeními i nedostatkem tvůrčího talentu.

Ex-frontman Oasis a pravděpodobně poslední narozená nefalšovaná rocková hvězda Liam Gallagher v roce 2017 rozjel svou sólo kariéru skoro až překvapivě dobře. Musel se přitom obejít nejen bez bratra Noela, který napsal drtivou většinu slavných písní Oasis, ale i bez svých bývalých spoluhráčů z poslední sestavy Oasis, kteří se s ním pokoušeli neúspěšně nastartovat kapelu Beady Eye.

Na debutovém sólovém albu As You Were si Liam Gallagher ponechán napospas producentům, mezi nimiž byli i třeba taková velká producentská jména jako Greg Kurstin (Adele, Sia, Beck, Kelly Clarkson, Paul McCartney…) a Dan Grech-Marguerat (Lana Del Rey, Keane, Hurts, The Kooks, Scissor Sisters, Moby….) vedl překvapivě dobře a všichni čekali, jak na tohle Liam naváže.

Jak z nejlepšího frontmana na světě nebyl ani nejlepší frontman v Oasis

Mám jako dneska před sebou ten živý přenos z charitativního koncertu pro oběti Manchesterského teroristického útoku u haly, kde vystupovala Ariana Grande. Akce byla skoro takovým malým moderním Live Aid, protože byla vysílána do mnoha zemí světa a i my v České republice jsme tentokrát dostali možnost sledovat tuhle pro svůj účel naprosto skvělou akci, na které však toho nebylo zase tolik zajímavého, protože ačkoliv se na pódiu střídala jedna velká jména za druhým, výkony to nebyly nikterak oslnivé.

Když na pódiu nakráčel ve své oranžové dlouhé bundě Liam Gallagher, který před pár hodinami dohrál koncert na německém festivalu Rock am Ring a do svého rodného Manchesteru se přepravoval vrtulníkem, museli si snad i největší fanoušci Ariany Grande říct, že tohle je prostě masakr. Ne, že by snad Liam předvedl takový výkon jako Freddie Mercury na Live Aid, samozřejmě že ne, ale určitá paralela, kdy zpěvák, který byl považován za něco, co už není v módě, přišel a všechny naprosto uchvátil, se přeci jen nabízela.

Liama přitom mnoho lidí odepisovalo a musím se přiznat, že i já jsem byl k jeho sólové kariéře skeptický. Zvlášť s ohledem na to, jak neslavně dopadlo Beady Eye a hlavně kvůli toho, že to není žádný velký skladatel a taky s ohledem na to, jaké slabé pěvecké výkony Liam na albech podával.

V dobách největší slávy Oasis se projevoval jeho talent od Boha a když zpíval jeho lehce nosním arogantním hlasem a pořádně do hlasivek zařezal jeho “sunshiiiiine”, nebylo moc pochybů o tom, že tohle byl jeden z nejlepších rockových frontmanů tehdejší doby.

A obzvlášť s jeho památným postojem u mikrofonu, vizáží současné verze Johna Lennona a chováním na úrovni fotbalového chuligána. Léta neřízeného pití, šňupání kokainu, celkově velice špatné životosprávy a odmítání zahřívat před koncertem hlasivky (když ho jednou potkal legendární zpěvák The Who Roger Daltrey a měl starost o jeho hlasivky, Liam ho údajně po svém poslal do zadních částí těla) se bohužel musely projevit a v letech 2008 a 2009 už bylo poslouchat živé vystupování Oasis skutečně utrpením a modlili jste se ať už raději zas přijde nějaká část, kterou zpívá jeho bratr Noel.

Silné singly jako zdvihač laťky očekávání

Jenže, kdo by to byl řekl, i starý pes se může změnit a Liam v poslední době šel do sebe. Po jeho rozvodu a pádu na dno si našel novou přítelkyni, začal běhat, chodit dříve spát a pití omezil. Přišlo se taky na to, že má problémy s příliš velkou štítnou žlázou a tenhle faktor mu pochopitelně hlasivky rovněž omezoval. Liam v roce 2017 zněl nejlépe cca od roku 2004 a byl připraven zpívat své nové písně. A některé se i povedly. Už s první singlem “Wall of a Glass” úplně rozdrtil všechny pochybnosti. Pak tu byly povedené “For What is Worth” nebo “Bold”, kterou nejprve všichni znali z YouTube díky videu z irské hospody, kde Liam ve značně pivem Guinessem ovlivněném stavu píseň poprvé zahrál na veřejnosti. Když jste pak slyšeli verzi na albu, muselo vám být jasné, jaký kus skvělé práce velká producentská jména na Liamově albu odvedla.

As You Were kombinovalo starý dobrý rock’n’roll s moderní hudební produkcí a všechno to zapadlo do sebe. Liam dokonce začal být (hodně i kvůli charitativními koncertu v Manchesteru) velice oblíbený u mladé generace a na jeho koncerty začali jezdit vlastně rozdílné generace otců a matek i jejich synů a dcer. Liam byl prostě zase v módě. A ani se nebylo čemu divit, protože koho by nebavil týpek, který dokáže i obyčejné vaření čaje před kamerami převrátit ve špičkovou komedii.

I první vydané písně z Why Me? Why Not. byly slibné a napovídaly, že by druhé album mohlo být něčím podobným, co As You Were . “Shockwave” a “The River” jakoby byli bratranci “Wall of a Glass”. Frajerská stránka Liama Gallaghera. “Once” je zase epická a srdnatá balada s pořádným kusem inspirace Johnem Lennonem.

Pak vyšla píseň “One of Us” a jakožto někomu, kdo zná Oasis tak dobře, že mi snad někdy připadá, že jsem tehdy na tom Knebworthu hrál s nimi, vždycky když vidím tenhle videoklip, při záběrech na dveře, na kterých je nasprejováno datum rozpadu Oasis, mi vždycky přejede mráz po zádech.

Bylo tedy napínavé, co bude na albu dál. Je jasné, že vždycky jsou už předem vydány silné písně, aby si interpret udělal reklamu, ale obvykle toho na albu zůstává ještě hodně k objevení. V tomto ohledu je velice vtipné, jak byly písně seřazeny.

První hraje “Shockwave”. Greg Kurstin použil podobnou formuli, jako u “Wall of Glass”. Kytary ve spojení s agresivní foukací harmonikou. “Shockwave” sice nebyla taková pecka jako “Wall of a Glass”, ale proč ne. Když Liam v bridži posílá z hlasivek vibrace do nosu a tím jeho nynějším trochu otravným, ale konečně zas výrazným hlasem zpívá:

„You’re a snake
You’re a weasel
You’re a pebble in the sea
And the pain you feel
Is washing over me,“

naprosto vás nakazí pravým rockovým volnomyšlenkářstvím a rebelstvím. Je to ten druh hudby, který vás nenechá v klidu.

Pokud používáte hudbu místo bílého hluku, zatímco děláte něco jiného, než že aktivně posloucháte hudbu na prvním místě, takovouhle hudbu si radši ani nepouštějte. Kdybyste při tom pracovali, bude se vám chtít zapálit ten štos pracovních papírů, co máte na stole, shodit ho na zem a začít kolem něj blbnout jako pohan o Beltainu.

“One Of Us” je jako Liamova modlitba za Oasis a bratra Noela a tomu odpovídá také zvuk. Výbornou práci odvádí vokalisté se svými soulovými přídavky do písně, ale mimo jiné i Liamův syn Gene, který hrál do písně na bongo bubny.

V první sloce Liam nejspíše vytahuje jeho oblíbený příběh o tom, jak všechno zkazila Noelova nynější manželka Sarah a vzpomíná na tu dobu jako na dobu, kdy Liam Noela ztratil jako bratra.

V refrénu ho pak vyloženě zve k udobření a trefně ho oslovuje s narážkou na legendární píseň z prvního alba Oasis “Live Forever”:

“Act like you don’t remember
You said we’d live forever.”

Od rozpadu Oasis se samozřejmě vždycky spekulovalo, jaká z písni je o druhém bratrovi, popřípadě o Oasis. Obsah písní obou bratrů, u nichž bylo potvrzeno i jimi samotnými, že skutečně jsou o minulosti, perfektně souhlasí i s jejich postojem. Zatímco Liam by se nejraději vrátil zpět časem do nejslavnějších dnů Oasis a když to nejde, alespoň by chtěl navrátit zpět kus těch starých časů, Noel zpíval před 4 lety (oficiálně spíše fanouškům Oasis než Liamovi, ale kdoví) „Je to všechno v pořádku, ale víš, že zpět už jít nemůžem.”

Je popravdě docela bizarní, jak je Liam nyní v zajetí producentů, kteří se snaží mu napsat písně tak, jakoby je mu psal přesně na míru Noel. A někdy se jim to skutečně podaří. Minule to bylo třeba “For What it’s Worth”, která zněla jako jeden z nejlepších hitů Oasis, kteří Oasis nikdy nevydali.

“Once“: Píseň od producenta Lady Gagy a Bruna Marse, na kterou čekali fanoušci Oasis dlouhá léta

Nyní tuhle roli plní píseň “Once”, kterou s Liamem napsal Andrew Wyatt (je mimochodem vtipné, že je to producent popových hvězd jako Lady Gaga, Lorde a Bruna Marse, tedy interpretů, kterými fanoušci Oasis obyčejně opovrhují). Tenhle song si všichni fanoušci Liama (a Oasis) okamžitě zamilovali a zpívají si jí na koncertě skoro stejně jako staré hity Oasis. Akustická kytara, piáno, emoce a silný refrén. Tohle Wattovi skutečně povedlo a Liam to perfektně zazpíval. Dneska jsou ty hudební cesty skutečně nevyzpytatelné a je hodně legrační, že další stadiónová píseň pro společný zpěv, na kterou všichni fanoušci Oasis čekali od vydání písně “Lyla” v roce 2005.

Hned po “Once” bylo na albu jasné, že tady přece jen něco zbylo na později. Nakažlivě song Simona Aldreda z kapely Cherry Ghost, který stojí i za “For What is Worth” z minulého alba “Now That I’ve Found You” vyšel Liamovi také skvěle a opět je to naprosto adekvátní a důstojná náhrada melodického talentu Noela Gallaghera.

Kdyby album takhle pokračovalo, snad by se dalo mluvit o tom, že Liam v lecčems překonává Oasis (alespoň tedy v období po třetím albu Be Here Now (1997). Jenže varovným příznakem je už dost otravná píseň “Halo”, která měla být očividně něčím jako na minulém albu “Greedy Soul”. Zkrátka taková opilecká rock’n’rollová vypalovačka pro taťky.

Co se ale dalo na této písni z minulého alba skousnout, nyní už vyloženě irituje. Když přijde ve vyšinuté písni otravné pískání v mezihře, člověk má trochu obavy, jestli kokainová devadesátá léta nenechaly na Liamovi až příliš velké škody. Ve skutečnosti zní píseň jako parodie songu “Bring The Light” od Beady Eye. A že její poslech způsobí to, že se vám začne stýskat po Beady Eye, to asi mluví samo o sobe.

Titulní píseň má výborný refrén a vcelku pobaví i Beatles inspirovaný předrefrén.

Sloka je sice dost předvídatelná, protože připomíná všechny ty trefy mimo od Beady Eye, ale pro ten refrén to klidně zapomenete. Zvlášť, když přijdou daleko horší časy.

“Be Still” je v jádru dobrá píseň, jenže je zbytečně přeprodukovaná. Bůhvíproč slyšíme kytaru, která zní jako ta od Marka Knopflera z Dire Straits. Píseň neví kam jít. A to je mimo jiné ostatně další důvod, proč tohle album nefunguje jako to minulé.

Zatímco na minulém albu držela Liama nad vodou špičková produkce i když zrovna nemohl skladatelsky, tady to už ani ona občas nezachraňuje. Producenti jakoby chtěli jít více do minulosti, ale podepsalo, že to jsou sice producenti naprosto špičkoví, ale retro rock ve stylu šedesátých let není jejich domácím žánrem.

Liamova sebejistá povaha dostává na frak, když po tvůrčí stránce neví, co si má počít

Liam to někde navíc bohužel ani nezvládá hlasově a rovněž mu chybí – i přes obdivuhodnou schopnost adaptovat se na tuto roli – textařská bystrost. Liam sem tam napsal něco pro Oasis (nejslavnější byla jeho jednoduchá, ale účinná akustická píseň “Songbird”), stejné to bylo i v Beady Eye. V obou případech, ale ty největší hity tvořili jiní.

Tady Liam je tak nějak u všeho, ale u ničeho zároveň. Přitom dle zvuku by se dalo hádat, že ho možná producenti poslouchali více než na prvním albu. Jenže to možná právě byla ta chyba. Zatímco minulé album bylo Liamovi ušité na míru tak, aby na ty písně stačil. Tady jakoby Liam měl obrovské plány a chtěl skládat něco jako John Lennon v období svého debutového sólo alba z roku 1970 nebo Van Morrison.

Jenže každému soudnému člověku musí být jasné, že pokud umí na kytaru zahrát jen pár akordů a zbytek musí nechat na producentech, nemůže z toho vzniknout nic kdovíjak velkého.

Všechny tyto nedostatky, které jsou slyšet i jinde na albu, ale tady se zrovna všechny shromáždí, slyšíme na “Alright Now”. Píseň je ve velice zvláštní pozici, kdy nezní retro, ale zároveň zní strašně staře. Kytarové sólo jako z těch nejlepších časů léta 1969 je sice hezké, ale postrádání tvůrčí vize píseň stejně zničí ještě než přijde.

Konec alba je pak takové pomalé umírání nadějím, že by tohle album mohlo být minimálně stejně dobré, jako to minulé. A nazachrání to ani již vydaný singl “The River”, který samostatně vcelku fungoval (a zvlášť s jeho povedeným videoklipem), po takovéhle společnosti, v jaké se song objevil na albu, ho už ale raději nechcete slyšet. Po tom, co přijde “Meadow” se chcete snad jenom schoulit do klubíčka, chránit se starým cédečkem (What’s the Story?) Morning Glory a doufat v nějaký zázrak, že třeba na bonusových písní z deluxe verzi se objeví něco, co bude znít líp.

Závěrečná píseň standardního délky alba “Gone” má totiž sice možná vůbec nejzajímavější zvuk z alba, když zní jako soundtrack francouzského historického velkofilmu ze sedmdesátých let, ale prakticky je zde úplně stejný problém jakona  “Alright Now”. Je to jako malování Mony Lisy reklamní tužkou z Ikee.

Liam jakoby si pořád nebyl svou sólovou kariérou jistý.

O tom, jak Why Me? Why Not. zaostává za As You Were leccos řeknou i bonusové písně na Deluxe verzi.

Zatímco na minulém albu zde byla výborná trojice písní “Doesn’t Have to Be That Way”, “All My People / All Mankind” a “I Never Wanna Be Like You”, tady zní bonusy, jakoby si Liam vymyslel v pátek v hospodě cestou na záchod a pak je v pondělí zahrál producentům. Čest tedy alespoň úplně poslední “Glimmer”, která se, pokud raději nebudeme poslouchat text, vcelku povedla a klidně bych jí radši slyšel na albu místo jiných písní.

Zatímco u minulého alba jsem byl skeptický k tomu, že by Liam mohl vydat album, kterým by mohl hrát ve stejné lize jako Noel, ale nakonec se tak stalo, u alba druhého udělal Liam zásadní chybu. V nynější době, kdy Noel vydává pouze EP o třech písních, měl Liam raději vydat taky třeba taky EP se silnějšími kousky, ty úplně nejlepší kousky si nechat na další album a sbírat materiál všude jinde, kde by to šlo.

Očividně totiž na světě jsou lidé, kteří dokážou napsat písně alespoň podobně dobré, jaké uměl psát Noel Gallagher v jeho nejlepším období. Jen by se jim muselo na to dát víc času. Zvlášť, když ještě souběžně musí napsat plno písní pro Pink nebo Siu…

Liam Gallagher – Why Me? Why Not.

Vydáno: 20. 9. 2019
Délka: 39:30
Žánry: Rock, Britpop
Rozhodně musíte slyšet: 1. Shockwave, 2. One of Us, 3. Once, 4. Now That I’ve Found You, 6. Why Me? Why Not.