Dolores O’Riordan, zpěvačka irské kapely Cranberries, zemřela dnes v Londýně ve věku 46 let. Informují o tom BBC nebo agentura AP s odvoláním na prohlášení její tiskové mluvčí.
O’Riordan se dostala do kapely, která se později jmenovala Cranberries skrze konkurz, který vyhrála. Kapela známá svým jedinečným zvukem s post-punkovými vlivy a elementy irské lidové hudby, se rozpadla v roce 2003 a v roce 2009 se dala opět dohromady. Minulý rok vyšlo akustické album Something Else (psali jsme recenzi), na kterém kapela znovu nahrála své největší hity v akustické podobě.
O’Riordan napsala text i složila hudbu k nezapomenutelným hitům jako “Deams, “Linger” a “Zombie” (za tu obdrželi Cranberries cenu MTV Europe Music Awards za rok 1995 v kategorii Nejlepší píseň), které nazpívala její jedinečnou a snadno rozpoznatelnou hlasovou technikou. Kromě Cranberries vydala též dvě sólové alba v roce 2007 a 2009. Nedávno také hrála zpívala v kapele D.A.R.K., kterou založil basista Andy Rourke z kapely The Smiths.
Podle její tiskové mluvčí přijela Dolores O’Riordan do Londýna kvůli “krátkému nahrávání ve studiu”.
Žádné podrobnější informace o příčině jejího úmrtí zatím nejsou známy.
V porovnání se zahraničním seznamem je zde jeden hlavní rozdíl: není tady ani jedno album, které by bylo vyloženě popové. Dalším rozdílem se zdá být větší žánrová pestrost u toho domácího seznamu. To potvrzuje jednu věc, kterou má asi zpozorovanou každý fanoušek hudby: nezávislá/alternativní hudební scéna u nás a na slovensku je rozdělena velkou propastí od komerčního úspěchu v rádiích, na internetu a v prodejních čísel. Dle mého názoru je to přece jen trochu škoda, protože pak se člověk o těhchto albech těžko dozvídá… Naštěstí se i tady objevilo pár alb, kterým se prostor mezi alternativní a mainstreamovou scénou daří vyplnit (J.A.R. nebo David Stypka). Pak je tu další očekávatelný rozdíl. Zatímco snad všechna alba ze zahraničního seznamu byla myšlena smrtelně vážně, typický český a slovenský nadhled zapříčinil, že je na místních albech daleko více humoru.
Stejně jako v přehledu nejlepších zahraničních alb je zde uveden krátký popis, který by měl co nejvýstižněji popsat album a sdělit důvod, proč se zde nachází.
Přes hodinu chytře a pečlivě udělané taneční hudby ze Slovenska. Letošní album bratislavského DJ má obzvlášť šťávu.
39. Uzavřenej kruh od Škwor
Žánr: Nu-Metal, Heavy Metal, Hard Rock
Druhá položka a hned asi nejvíce kontroverzní album na tomto seznamu. Mnozí možná nebudou souhlasit, že zde patří. Je to ale skvělé a velice rázné probrání z velké bubliny alternativní scény. Škwor letos oslaví 20 let a Uzavřenej kruh je dobrou připomínkou toho, proč jejich popularita stále roste. Tomuto albu se daří 3 věci, které žádnému jinému albu tady. 1. přinutit lidi, aby skutečně zvedli zadky a přišli na koncert; 2. komentovat a kritizovat povedeným způsobem různé společenské jevy; 3. zaujmout velký počet lidí žánrem, který ve světě prakticky vymřel (nu-metal).
38. Protisvit od Nightlines
Žánr: Alternativní elektronická hudba
I další položka na seznamu pochází ze slovenského hlavního města. Spolu s hostující Elou Tolstovou z kapely Tolstoys na skladbě “Dievča” se podařilo Dominikovi Kopcsayovi vytvořit vyspělé album, které (ač je věku nízkého) zní jako od ostříleného kompozéra elektroniky.
37. Sonda od Hudba z Marsu
Žánr: Ska, Indie Pop, World Music
Zkušená slovenská kapela Hudba z Marsu si opět žádá o pozornost a člověk si může vykroutit hlavu nad tím, že takhle kvalitně produkovaná směsice pohodové hudby nenašla na Slovensku i u nás více fanoušků. Kdybych byl programový ředitel rádia, nechal bych písničky “Som tu a žijem” a “Raz to vyjde” rotovat v éteru tak dlouho, dokud by si i ten největší životní mrzout stojící v pondělním ranním dešti v zácpě na rozflákané “dé jedničce”, neuvědomil jejich pozitivní poselství.
36. Papyllon od Papyllon
Žánr: Alternative/Indie Rock, Experimentální Rock, Jazz Rock
Další album ze Slovenska. Papyllon na svém debutu jedou většinou zlehka, pak nepravidelně a umí to i rozjet. Jejich písně se řídí často filozofií volnosti i ležérnosti jazzu, když to ale rozjedou ve větším tempu a zapojí hutnější zkreslené kytary, připomínají dokonce i Hentai Corporation. Debutové album cestuje zběsile napříč žánry a nuda je to poslední, co by se od něj dalo čekat.
Pokáč je zvláští úkaz, který na jaře přínesl do naší hudební scény (i tohoto výčtu nejlepších alb) potřebný nadhled. Jeho texty jsou vtipné, umí si hrát ze slovy a některé písně mají v sobě i určité (snad to v nich neslyším jen já) sdělení o dnešní mladé generaci.
34. Půl Litru Země od Pacino
Žánr: Post-Rock, Emo, Post-Hardcore, Alternative/Indie Rock
Pořádně intenzivní album, které si člověk zapamatuje svými výraznými nápady, které předává s jistototou posluchači. Části jako:
“Voda neteče, ale stojí vždycky, když stojím já,“
si zapamatujete na dlouhou dobu.
33. High Notes by For you Katrina
Žánr: Experimentální hudba
Zajímavý německo-slovenský experimentální projekt s jasně rozpoznatelnou uměleckou vyspělostí a detailní prací s elekronikou.
Producent elektronické hudby z Trienčanských Teplic Samo Štefanko na svém debutu představil zvukově bohatý zvuk, který drží pohromadě jednotným zvukem, zároveň je však opatřen zajímavými a nečekanými nápady.
31. Botanika od Tolstoys
Žánr: Indie Pop, Dream Pop
Kromě na hostování na Nightlines vydala Ela Tolstová povedené album i se svou kapelou Tolstoys. Zasněné a jemné album s jejím hebkým hlasem pracuje často s folkovými vlivy díky houslím, nebojí se ale ani vlivů elektronické taneční hudby díky liquid-funkovým bicím na skladbě “Diamond Coat” a závěrečného remixu skladby “Agape”.
30. Štěstí od Nauzea Orchestra
Žánr: Alternative/Indie Rock
Jinak těžkopádný zvuk alba vyvažují melodicky nenáročné momenty jako druhá píseň “Star” společně se zajímavými textovými obraty jako:
“Nejdřív si ale dám cígo s Maradonou.”
29. The Last Summer od Cold Cold Nights
Žánr: Emo, Alternative/Indie Rock, Post-Rock
A je tu další debut. Pořádně melancholický a trpký, ale možná víte, co zjistili vědci. Smutná hudba pomáhá z depresí. Není divu, když zní tak hezky…
28. Časomlýn od Notime
Žánr: Pop Rock, Alternative/Indie Rock
NOTIME nabízí pomyslné stéblo všem, kteří zde hledají něco méně náročného, co se lépe poslouchá. Notime je kapela složena z hudebníků středního věku a o něco mladší frontmankou Nelou Doležálkovou. Časomlýn je pohodový pop rock, který tento seznam jinak tak moc postrádá a ze kterého jdou slyšet životní a muzikantské zkušenosti. Obzvláště povedená, vtipná a hlavně pravdivá je píseň “Životopisy”, který je takovým zhudbněným sarkastickým českým snem o všech velko-korporátních a konzumních nesmyslech naší země.
27. Analemma od Shina, Slavo Solovic
Žánr: Alternative Folk, Písničkář(ka), Art Rock
Dvojice kompozérů hudby, kteří se rozhodli vystoupit ze stínu projektů, kterým pomáhali (třeba Korben Dallas nebo filmová a divadelní hudba) a patřičně zužitkovali svá léta zkušeností.
26. Apoka od Kurkus
Žánr: Experimentální elektronika, Elektronická hudba
Explozivní beaty, záplava nervózních syntezátorů a existencionální texty. Tak by se dalo nejlépe vyjádřit další album košické skupiny Kurkus.
25. až 11. místo:
25. The Whitecrow od Hypnos
Žánr: Death Metal, Black Metal
U Death Metalu není jednoduché zachytit klišé, pokud si kapela dá na obal morovou masku, pak je to však jasným varovným znamením. The Whitecrow je naštěstí hlavně o skvělých muzikantských výkonech, slušné hlasové technice a hypnotizjícím (název kapely je příznačný) zvuku.
24. Invisible Faces od Tomáš Liška
Žánr: Folk Jazz, Jazz, Alternative Folk, Instrumentální hudba
Nikdy bych neřekl, že instrumentální album jazzového kontrabasisty může být tak napínavé a uhrančivé. Smysl pro detail Tomáše Lišky dokáže zaujmout nejen fanoušky náročné hudby.
23. Prázdniny odDěti mezi reprákama
Žánr: Post-Rock, Indie Rock, Písničkář, Alternative/Indie Rock
Skoro to vypadá, jakoby se z Česka stávala velmoc smutné kytarové hudby. Prázdniny jsou pořádně temným pohledem na naši zemi a to přesto, že jsou Děti mezi reprákama více melodičtí než jindy. V průběhu alba se dostaneme od moravského Zábřehu a Studénky po finské Rovaniemi. Jakoby si z těchto míst Dominik Zezula vybíral ty nejvíce zapadlé kouty s pozůstatky šedivých rozbitých staveb zarostlých trávou. V celém albu je slyšet úpadek a proudění aktuálních negativních pocitů. Krásnou ukázkou je, když používají na skladbě “Malá strana 333 Studénka” zvukovou stopu, ve které respondenti na ulici odpovídají na to, co se jim vybaví pod slovem “chlad”.
22. Tretí album by Saténové ruky
Žánr: Alternative/Indie Rock, Rock
Příjemně poslouchatelné třetí album kapely Saténové album se skvělými texty jako:
“Robil som kutila, manžela, debila,
keď si si v IKEA poličku kúpila,”
které jsou o určitém úpadku a většinou o padání na hubu. Saténové ruky se ale paradoxně za své looserství nestydí a dokonce se zdá, že jsou na své looserství pyšní.
Druhý Liška na seznamu — ovšem tentokrát Juraj ze Slovenska. Společné mají však nejen jméno, ale i smysl pro detail. Juraj Liška využívá hlavně elektroniku, hlavní myšlenkou jeho zvuku je ale prokládat elektroniku s akustickými nástroji, díky čemuž se tvoří zajímavý kontrast mezi chladně znějícími elektro prvky a nejrůznějšími exotickými a subjektivním pocitem hřejivými akustickými bubny. Oproti Tomášovi také Juraj využívá i lidských hlasů, na kterých ovšem album nestojí a tvoří spíše další nástroj, jak je to pěkně slyšet na možná nejvýraznější a nejchytlavější skladbě “Session”.
20. Lusux Clan od Modré hory
Žánr: Rap, Alternativní Rap
Rap s originálním podkladem a chytrými rýmy je vždycky vysoce ceněný.
19. Nvmeri od I Dont Think So
Žánr: Alternative/Indie Rock, Indie Pop, Synth Pop, Synth-funk, Alternative Funk, Acid Jazz, Alternative Dance
Po produkční stránce mimořádně kvalitně zpracované album kapely původně známé jako The Uniques s lehkým zvukem, ale zároveň zajímavými aranžérskými nápady a zvukovými detaily.
18. Pohledno od Nanosféra
Žánr: Pop Rock, Rock, Electropop
Tohle obzvlášť baví. Čáslavské kapele se podařilo vytvořit chytlavou a textově výraznou kytarovou hudbu, kterou je v těchto hudebních časech těžké najít. Já vím, je to trochu líné přirovnání, ale Nanosféra je tak trochu průnik Paramore a PVRIS. Obzvláště povedená je klubový dance-rock “Paralyzér”.
17. Bez klobouku boss od Kapitán Demo
Žánr: Rap, Komediální hudba
Nevím, jestli lze úplně pochopit fenomén jménem Kapitán Demo. Je to průměrný rapper s texty, které vlastně nejsou ani tak moc vtipné. Jeho přístup při kterém si s posluchačem přímo vytírá zadek, je však něco tak neotřelého, že jeho nové album je velká zábava, která se v některých částech (“Kdo to má”, “Českej humor” nebo “Kamion předjíždí kamion”) přibližuje ideálu žánrové originality. Nemělo by se zapomenout ani na vymakané audio tracky a talent pro chytlavou melodii.
16. Soul Paper Scissors od Petijee
Žánr: Alternativní R&B
Ačkoliv je R&B v českých a slovenských končinách hodně exotickým žánrem, který tady nemá tradici, rodilý prešovčan Petijee ale dokázal nahrát s rodilým američanem Milesem Bonnym pestro barevnou směs zvukových vrstev, která zní jako dlouhé dívání se na pop artové obrazy.
15. Mama neviem kedy pridem domov od Samey
Žánr: Rap
Nikdy jsem na tohoto košičana nebral nějaký zřezel. Po tom, co jsem slyšel, jak začal album projevem Janis Joplin z Woodstocku, navázal na to nejlepší českou/slovenskou rapovou písní, za poslední dobu (“Vlasy Veju Vo Vetre”), skrze kterou drze vyhrává zkreslená flangerová elektrická kytara a po tom, co mu na albu hostovali členové Kontrafaktu, asi budu muset tuhle původně součást Haha Crew pečlivě pozorovat. Produkce světové úrovně!
14. Jaro od Or
Žánr: Post-Hardcore, Noise Rock, Alternative/Indie Rock
Máte té temnoty už pokrk? Tak to máte smůlu, ani zdaleka jí není konec. Tajemné texty, nedržení se jakýchkoliv zvyklostí a mimořádně temný zvuk posouvají výrazným způsobem hranice kytarové hudby.
V těsně po sváteční době asi nemáte náladu na další Vánoce, věřím ale, že vánoční album Radůzy je tak jedinečné, že se dá poslouchat po celý rok. Nenapsal bych to lépe, proto si propůjčím to, co napsal o Studně v poušti Karel Souček pro web Hudební Knihovna: “Radůza dokázala přesně vystihnout pravou podstatu vánočních svátků.”
Žánr: Rock, Adult Pop, Pop Rock, Alternaive/Indie Rock
O Davidovi Stypkovi toho bylo napsáno letos už hodně a jsem moc rád, že se dostal do rádií. Snad jen dodám… Protože autor tohoto textu pochází z končin vzdálených jen kousek od těch, ze kterých pochází také David Stypka, moc dobře ví, jak Neboj vyjadřuje naprosto přesně atmosféru života i povahu lidí v napůl pochmurném a napůl krásném podbeskydí, kde z nádherných přírodních scenérií vyčuhují ze země mohutné šedivé betonové budovy velko montoven a pozůstatky těžebních staveb. Snad to cítíte i z jiných částí republiky a ze Slovenska taky…
11. Vzpomínka od Richter & syn
Žánr: Experimentální hudba, Experimental Rock
Experimentální rock se samplovanými hlasy politiků, známých osobností nebo televizních postav konceptovaný jako vzpomínkové album na to “co bylo”. Jednoduchý nápad, ale skvěle zpracován.
Teď ještě prostor pro 3 alba, které se do TOP 40 nedostaly, ale byla by škoda je nezmínit:
Kingdom Come od Fiordmoss
Žánr: Experimentální elektronická hudba
Struny od Fast Food Orchestra
Žánr: Reggae, Ska-Reggae, Pop Rock
Stredovek od Korben Dallas
TOP 10:
10. Sbohem & šáteček od Wild Tides
Žánr: Alternative/Indie Rock, Rock, Rock&Roll
Kytarové album trochu ve stylu Dinosaur Jr, jak se patří. Občas pořádný nářez, většinou melancholie a dostávání emocí ze sebe pomocí špinavého zvuku kytar a smutně zdrceného tempa bicích. Některé texty jako ten v písni “Úplně to samý” jsou až překvapivě dojemné. V tom ostatně spočívá další síla alba, když střídá nálady z nervózně rozpustilé do těžce depresivní a naopak poklidné a uklidňující jako třeba country “Nemám tě rád”. To vše je činěno jednoduše a prakticky s neměnným zvukem nástrojů. Naprosto perfektní je předposlední Rock&Rollová “Další rok bídy”.
9. Zvíře jménem Podzim od Zvíře jménem Podzim
Žánr: Alternative Folk, Art Rock, Alternative/Indie Rock, Neofolk, Experimentální hudba
Znáte takové ty ponuré nedělní odpoledne v městě, kdy se lidi začínají připravovt na další těžký pracovní den a přemítají o problémech, které každým týdnem odkládají, pátek je odhodí pryč, ale v neděli večer jsou tady zase zpátky? Asi tak nějak by se dalo nejlépe vyjádřit Zvíře jménem Podzim.
Tak dlouho na hudební scéně, a pořád umí přijít s něčím tak svěžím jako Eskalace dobra. J.A.R. mají obrovskou výhodu, že jejich funk-rapový styl je unikátem nejen u nás, ale vůbec v celém světě. I kdyby ale nastalo těžko představitelná, ale pořád možná situace, že by se jejich styl stal novým hudebním trendem a začaly by ho hrát kapely ve velkém, pořád by J.A.R. v tomhle byli nejlepší, protože své řemeslo prostě umí a na Eskalaci dobra. Vypisováním všech povedených textových perel, rýmů a slovních hříček by se tento text příliš natáhl, tak jen ty nejlepší:
“Žádnej z nás nebere takový prachy, jak tehdy kecal Jakeš.”
“Hledám klidu koutek, kde nenajde můj proutek.”
“Správnej herec, muzikant za Chrysler, za Trabant.”
“Ty můj sladkej strýčku / pusť naplno myčku.”
“Blitzkrieg naopak / teď mi klesá tlak.”
“Závislosti mlýn / dej sem ten pervitin / nebo ti dám do fusekle granát a pár min.”
Hentai Corporation na novém albu trochu zklidnili hormon (ne ale zase natolik, aby vyprchala jejich energie), učesali svůj zvuk a zdá se, že celkově zvukově i textově výrazně vyspěli. Není to možná taková nespoutaná jízda jako jindy, album se ale mnohem lépe poslouchá.
6. Saffron Hills od Kalle
Žánr: Alternative/Indie Rock, Písničkář(ka)
Někdy stačí dvojice muzikantů a magnetofonová páska. Veronika Buriánková a David Zeman dokázali vytvořit za skromných domácích podmínek krásné a jemné album s vyspělým skladatelstvím i výbornými anglickými texty.
Žánr: Alernativní Písničkář(ka), Indie Electronic, Folktronica, Alternative Folk, Experimentální hudba, Avantgardní hudba
Tante Elze umí přenést posluchače do nějakého zvláštního jiného prostoru, kde neexistuje prostor ani čas. Poslech alba by se dal asi nejlépe přirovnat k té scéne z Interstellaru, kde se ocitl Matthew McConaughey v tom zvláštním meziprostoru po tom, co vletěl do černé díry.
Odklon od folku směrem k rocku a elektronice zapříčinil více megalomanský zvuk kapely, se kterým je kapela více přístupná běžnému posluchači, ale zůstává pořád stejně zajímavá pro hudební fajnšmekry, hledající něco neotřelého. V majstrštycích jako “Odpočinout” je tak moc slyšet, jaká úleva byla pro členy, kteří nezažívali v osobních životech úplně nejšťastnější období, že jsou zpátky a můžou se uchýlit k hudbě, která je nikdy neodmítne.
3. Prekrásný nový svet od Bad Karma Boy
Žánr: Alternative/Indie Rock, Indie Rock, New Wave, Post-Punk Revival
Tempem rozvážná, zpracováním velice jistá deska trojice z Bratislavy. Jedno z nejlépe technologicky zvládnutých alb, které moc dobře ví, jak kombinovat typické nástroje s eletronickými, stejně jako tajemnost s přístupností a ještě k tomu umí v písních i sdělit něco důležitého.
Žánr: Folktronica, Alternative Folk, Art Rock, Neofolk, Alternative/Indie Rock,, Experimentální hudba
Zrní jsou stále lepší ve studiu, přičemž není možné zapomenout ani na studiového mága Ondřeje Ježka, který stojí za mnoha zdejšími alby, právě na tomto si ale vyhrál nejvíce. Na Jiskřící je nejlepší, že Zrní nestojí na místě — a to nejen z hlediska jejich diskografie, ale i z hlediska jednotlivých písních na albu — neustále na posluchače vybalují něco nového a neustále obnovují a inovují svůj styl.
1. Společnost psů od Esazlesa
Žánr: Screamo, Metalcore, Post-Rock, Emo, Stoner Metal
Nikdy by mě nenapadlo, že jako nejlepší Česko-Slovenské album tohoto roku označím album, ve kterém ústřední motiv otevírací písně zní:
“O kolik lehčí byl by svět bez lidí.”
Společnost psů je ale tak silný nával emocí, jaký se jen tak neslyší ani ze zahraničích alb, že svou syrovou brutální sílou Esazlesa rozcupovali na padrť všechno ostatní, co jsme z domácí scény mohli slyšet.
V obodbí Vánoc proběhla tiskem zpráva, že novozélandská zpěvačka Lorde zrušila z politických důvodů koncert v Izraeli. Přidala se tak k dlouholetým zastáncům (nejen) kulturního bojkotu Izraele a hnutí BDS Brianu Enovi a Rogeru Watersovi. Tito dva nejhlasitější podporovatelé bojkotu se snažili od koncertu v této blízkovýchodní zemi odradit také mnoho dalších umělců a jejich naléhání udolali třeba Thom Yorke z Radiohead a nebo Nick Cave, kteří se Izraele zastávají. A dobře dělají!
1. Hudba není politická zbraň
Ať už jsou vaše postoje v izraelsko-palestinském konfliktu jakékoliv, neměli byste zapomínat, že hudba nemá sloužit jako politická zbraň, která přidělává lidem potíže a rozeštvává lidi proti sobě. Možná to bude znít jako klišé, ale co jiného je smyslem hudby než to, aby pomocí ní mohli lidé upustit páru, uvolnili se, přenesli se do tak trochu jiného světa odděleného od osobních problémů a taky co jiného je smyslem hudby než to, aby hudba spojovala lidi? Hudební bojkot Izraele představuje přesný opak samotné podstaty hudby.
2. Nakonec to jsou obyčejní lidé, kteří trpí
Tohle je asi vůbec nejzávažnější důvod, kteří přispěl k tomu, proč tento článek vůbec vznikl. Pokud Izrael a nebo Palestina udělá nějaký krok, který bude stát tu druhou stranu lidské životy, budou zde zranění a nebo psychické újmy, budou za těmi rozhodnutími stát hlavně politici, nikoliv samotní lidé. Ani pokud bychom se bavili o civilním terorismu, není možné tento strašný jev vztahovat na celou společnost a řídit se principem kolektivní viny.
Jsem přesvědčen, že většina obyvatel Izraele i Palestiny by si přála prostě klid pro svůj život. Norská organizace Fafo Research Foundation ve svém průzkumu z roku 2010 zjístila, že 73% Palestinců si přeje zahájit mírové jednání s Izraelem. Bohužel palestinští představitelé byli vždycky proti jakémukoliv kompromisu. A to se to pak těžko jedná.
3. Izrael může být jen těžko viděn v konfliktu jako “ten špatný”
Následující část textu již může být kontroverzní a nikoliv politicky nestranná, je každopádně založena na faktech a historických událostech.
Pojďme nejdříve ještě zpátky k běžným lidem a nikoliv k politikům. Podle průzkumů Tami Steinmetz Center for Peace Research (TSC), Tel Aviv University a Palestinian Center for Policy and Survey Research (PSR) si přeje 53% Izraelců a 52% Palestinců, aby existovaly 2 státy, které spolu budou vycházet. Dokonce ani když se podíváme na Izraelskou vládu a na historii jejich kroků, těžko z toho může vyjít Izrael jako ta špatná strana. Izraelská vláda nabídla palestinské vládě řešení dvojitého státu hned pětkrát.
Už v roce 1936 nabídli Britové okolo 80% území pro vznik samostatného arabského státu. Židé toto řešení přijali, Arabové nikoliv. Situace se pak opakovala o 11 let později.
V roce 1967 pak proběhla Šestidenní válka, po které Izraelcům zůstalo území, které je dnes známo jako Pásmo Gazy, stejně jako východní území počínající Jeruzalémaem a končíčí hranicí Jordánu. Izraelská vláda se v té době chtěla dohodnout, jak s tímto územím naloží. Jedna část ho chtěla vrátit Jordánu a Egyptu, druhá chtěla, aby území připadlo Arabům a ti si mohli vytvořit svůj palestinský stát. Vyústilo to bohužel v odmítnutí, vyhlášení netolerance Izraele a v další válku, kterou rozpoutala arabská část.
Bohužel, mladí lidé ze západního světa jsou vtaženi naplno do anti-izraelské masírovací kampaně, kterou vedou média, školy a právě umělci včetně Lorde.
Teď se přesuňme více do současnosti. Tehdejší izraelský premiér Ehud Barak nabídl předsedovi organizace za osvobození Palestiny Yasseru Arafatovi celé pásmo Gazy, 94% území západního břehu Jordánu a východní Jeruzalém. Arafat odmítl a samotný tehdejší americký prezident Bill Clinton (paradoxně člen Demokratů — strany, která nyní ve velkém podporuje hnutí BDS a bojkot Izraele) řekl Arafatovi toto: “Pokud jsou Izraelci připraveni uzavřít kompromisy a Vy nemůžete, měl bych odletět domů.Byli jste tady 14 dní a odpověděl jste na všechno ‘ne’. Tyto věci budou mít důsledky. Tohle selhání ukončí mírový proces.”
V roce 2008 proběhlo to stejné, jen s jinými zástupci obou stran. Izraelský premiér Ehud Olmert přihodil navíc ještě kus půdy navíc. Bohužel byl palestinskou stranou opět odmítnut.
Otázka tedy zní: jak po tom všem, co se událo v historii může být Izrael viděn jako ten špatný?
Bohužel, mladí lidé ze západního světa jsou vtaženi naplno do anti-izraelské masírovací kampaně, kterou vedou média, školy a právě umělci včetně Lorde. To se pak pořádá na Oxfordu debata s těžko uvěřitelným tématem o tom, zda je větší nebezpečí pro mír demokratický stát Izrael a nebo teoristická organizace Hamas.
4. Lorde nemá kompetenci na to ovlivňovat tolik mladých lidí a už vůbec ne zasahovat do mezinárodní politiky
U Briana Ena a Rogera Waterse by se dalo předpokládat, že mají konflikt nastudovaný — což ostatně lze vyčíst z jejich různých vyjádření — a mají argumenty, se kterými sice osobně nesouhlasím, ale alespoň je mají. Lorde nemá ani ty argumenty. Na Twitteru se vyjádřila, že prý zrušila koncert protože dostala “ohromný počet zpráv a dopisů”, který ji k tomu nabádal. No, ještěže jí dopisy neposílali zřeba neonacisté, kdoví jak by to skončilo! Uvědomuje si vůbec Lorde, co dělá a jaké její činy můžou mít důsledky? Ve 21 letech by o tom už mohla mít ponětí.
5. A komu tím jako prospějete?
Proč můžou mít koncert v Izraeli, můžou ho zrušit, popřípadě ostatní vyzývat ke zrušení koncertu, ale v Palestině koncertovat nemůžou vůbec?
Je jasné, že obě strany mají své mouchy, Izrael je ale jakž takž funkční parlamentní zastupitelská demokratická republika se všeobecným rovným volebním právem. Pravděpodobně nejvyspělejší na Blízkém východě. Má své mouchy, ale kdo je nemá? Izrael je uznaný stát OSN, Palestina není (přestože být mohla, viz předchozí bod). Palestinská strana je tak agresivní, že jakékoliv podkopávání demokratického režimu Izraele může mít strašné následky, které můžou vést k tomu, co si vrchní palestinští představitelé přejí již dlouhou dobu: vymazání Izraele z mapy. Je to skutečně to, co si přejí i Brian Eno, Roger Waters nebo Lorde? Doufám, že nikoliv.
Záhada je také to, proč si vlastně ani jeden z nich nepoloží jednu zásadní otázku. Proč můžou mít koncert v Izraeli, můžou ho zrušit, popřípadě ostatní vyzývat ke zrušení koncertu, ale v Palestině koncertovat nemůžou vůbec?
Dobře známé přísloví říká, že nemáte soudit knihu podle obalu. Stejně tak tohle platí i pro hudební desky. V době streamovacích služeb obaly alb možná nehrajou takovou roli, stejně je to ale důležitý umělecký i marketingový prostředek, jak nalákat posluchače, aby si z těch milionů tlačítek “přehrát” na obalech alba vybrali zrovna to vaše. Pojďme se podívat na ty nejhezčí i nejstrašnější z tohoto roku.
Pacific Daydream od Weezer
Verdikt: Hezké
Co si budeme povídat… nové album Weezeru za moc nestálo. Řetízkový kolotoč nad naší modrou velkou koulí ale vyčuhoval a musel každého zaujmout. Španělský grafik Fran Rodríguez může být na tohle své dílo pyšný.
War & Leisure od Miguel
Verdikt: Hezké
Chtěl bych vědět, co se honilo hlavou autorovi námětu, padající Miguel do písku je ale velice nápaditý obal alba a to nemluvě o tom, že ho správně vyfotit muselo být technicky obtížné.
Blue Lips od Tove Lo
Verdikt: Strašné
Hele Tove Lo, my jako chápeme, že chceš sexuálně šokovat se vším, co uděláš, ale tohle je fakt strašné. Strašnější je to ještě po tom, co začnete přemýšlet, zda ta boule v kalhotkách není na ženské pohlaví nějak příliš velká… Brrrr…
Take Me Apart od Kelela
Verdikt: Hezké
Tohle je naopak skvělá demonstrace ženské síly a vlastní sexuality. Obal alba se perfektně hodí k jeho obsahu plného “late night R&B”.
Younger Now od Miley Cyrus
Verdikt: Strašné
Už jsme si asi zvykli, že obaly alb Miley Cyrus jsou pokaždé nějaká extravagantní hrůza. Vždycky když vidím obal tohohle alba, čekám kdy z něj vyskočí žlutý pták Tweety a za ním ušišlaný kocour Sylvester a další postavičky z Lonney Toones od Warner Bros.
Lust for Life od Lana Del Rey
Verdikt: Strašné
Chápeme… šedesátá léta, hippies a tak. Jako kdyby toho retro kýče u tebe nebylo už tak akorát na hranici snesitelnosti.
Science Fiction od Brand New
Verdikt: Hezké
Už obal alba The Devil and God Are Raging Inside Me se stal v alternativní scéně kultovním, tohle má taky potenciál. Proč ty holky skáčou z okna? Nezlomí si nohu? Je ten černý Mercedes jejich? Jak tohle vůbec Thobias Fäldt fotil? Foto, které bylo nafoceno v roce 2008 pro módní a lifestylový časopis Vice vyvolává samé otázky.
Melodrama od Lorde
Verdikt: Hezké
Jednoduchý nápad prostě namalovat olejovými barvami zpěvačku, jak leží v posteli, ale jak účinný! Brooklynskému malíři Samu McKinnissovi se tohle povedlo.
Tyler, the Creator od Flower Boy
Verdikt: Strašné
Jako plakát na ples, který pořádá klub včelařů super, nějak to ale kazí ta postava v kšiltovce uprostřed…
Hopeless Fountain Kingdom od Halsey
Verdikt: Strašné
Obsahem je album povedené, to prapodivné nelidské monstrum na obalu ale zase tak povedené není. Bojím se, aby nezačaly oči zpěvačky vydávat nějaké paprsky a já pak neskončil takto:
Harry Styles od Harry Styles
Verdikt: Hezké
Obal alba vystihuje mimořádně přesně jeho obsah týkající se života plných nocí strávených v luxusních hotelích na nejrůznšjích částech světa se všemi jeho klady i zápory.
DAMN. od Kendrick Lamar
Verdikt: Hezké
Věřte nebo ne, i tohle je svým způsobem hezké. Možná ne esteticky, je v něm ale něco netradičního a silného. To potvrzuje, že se obal alba se stal internetovým memem a někteří říkají, že prý vystihuje povolební náladu ve Spojených státech.
Witness od Katy Perry
Verdikt: Strašné
Jediní, kdo budou mít z tohohle obalu radost budou konspirační teoretici, protože najdou další důkaz toho, že je Katy Perry ovládána illumináty. Pro normální lidi tohle bude jen nějaká podivná podobizna Katy Perry s okem v hubě.
Arca od Arca
Verdikt: Strašné
Tak tady přesně platí to nesuď desku podle obalu. Album venezuelského elektronického mága je skvělé, bohužel na album se nedá dívat déle, než nejmenší potřebný čas určený k vyndání CD s obalu a nebo stisnutí tlačítka přehrát. Mohou vznikat různé challange jak dlouho se na tuhle hnusnou tvář dokážete dívat v kuse. To je tak jediné k čemu je takový obal dobrý.
Sleep Well Beast od The National
Verdikt: Hezké
Ticho, klid a přemýšlení nad osobním životem. Obal na kterém je zachyceno potemnělý dřevěný dům se studiem i obsah alba spolu dokonale spolupracují.
The Navigator od Hurray for the Riff Raff
Verdikt: Hezké
Obal řekne někdy více než tisíc písní. Album inspirované vyrůstáním zpěvačky v Bronxu vyjadřuje přesně obal s kulisami vypadající jako scéna z brodwayského muzikálu, popřípadě amerického filmu z padesátých let.
Utopia odBjörk
Verdikt: Strašné
Pokud vás zlobí dítě a potřebujete ho vylekat, tahle maska Björk vám asi poslouží velice dobře…
Rainbow odKesha
Verdikt: Strašné
Autoři obalů popových hvězd se museli letos asi zcvoknout a nebo do sebe ládovat nějaké hodně silné drogy. Tohle přece normální člověk nevymyslí.
Pure Comedy od Father John Misty
Verdikt: Hezké
Citací z Pelíšků vyjádřeno: „Tohle ale muselo dát práci. A přitom taková blbost, že?”
Plunge od Fever Ray
Verdikt: Hezké
Je to vlastně úplně stejné, jako s písněmi na tomto albu. Vůbec nevíte, co to má znamenat, je to tak trochu hloupé, provokativní a pozérské, není to zase tak dobré, jak si to o sobě myslí, ale vlastně nakonec je to přece jen zajímavé.
Meaning of Life odKelly Clarkson
Verdikt: Strašné
Po dlouhé době povedené album Kelly Clarkson pokazil jeho obrázek. Není to sice tak strašné jako některé jiné hrůzy tady, dokonce samotná Kelly ale na něm křičí: „Proč to vypadá, jakoby mě někdo zezadu fláknul přes hlavu šutrem!? A proč je ten font vlevo nahoře tak nečitelný a ještě k tomu zakroucený do kruhu? Proč jsou ty barvy tak blbě zvolené?”
Evolution odAnastacia
Verdikt: Strašné
Jak bídné album, tak bídný obal. “Umělec”, který tento obal tvořil, ho zřejmě tvořil v nějaké mobilní aplikaci na úpravu fotek, kterou stáhl zdarma z Google Play. On by si koneckonců ani žádný lepší software nemohl dovolit, pokud takové výtvory dělá běžně.
World Eater od Blanck Mess
Verdikt: Hezké
Zvířecí tesáky nějaké psovité šelfy (sorry, nejsem zoolog) jsou skvělý způsob, jak vybočit z řady a upozornit na sebe.
Drunk od Thundercat
Verdikt: Hezké
Snad nejvtipnější obal alba tohoto roku. Ten výraz v očích je dokonalý a souhlasí s pološílenou hudbou na albu.
The Thrill of it All od Sam Smith
Verdikt: Strašné
Takhle asi nějak vypadali chovanci ústavu šíleného neurologa Waltera Freemana po lobotomii. Nevím, proč chtěl Sam Smith vypadat na obalu svého druhého alba zrovna takhle…
Red Pill Blues od Maroon 5
Verdikt: Strašné
Jako vážně!? Ale třeba předškolním dětem se tohle jistě bude líbit.
Komik do půl osmé od Květy
Verdikt: Hezké
Za zdánlivě obyčejnou fotkou, při jejíž focení si fotograf hrál s hloubkou ostrosti, se skrývá příběh nemoci a smrti partnerky zpěváka Kyšperského Aleny Černé. Stejně jako celé album skrývá i jeho obal dojemný příběh toho, jak nás dokáže hudba utěšovat.
Black Origami od Jlin
Verdikt: Hezké
Autoři obalů musí počítat s tím, že dneska se posluchač dívá hlavně na malý obrázek na monitoru, nikoliv na velký obal “elpíčka”. Není tudíž tolik prostor pro detaily, ale jde o to podat jasné obrazové sdělení. Tahle hra s gradientními přechody i hrou s významem barev je výborná.
A pokud ještě nemáte dost, tady jsou další hezké obaly:
Recenze | Novinky: St. Vincent se z křiklavého Masseduction pustila do retro béžového Daddy's Home. Album jí dodává uměleckou i osobní sebejistotu
Annie Clarke, resp....
Zpět
