Denní archiv:20.9.2019

Recenze | Novinky: Slipknot si na We are Not Your Kind zase o něco zvyšují reputaci. Jejich album je intenzivní, místy děsivé a nostalgické i moderní zároveň

Populární metalisté Slipknot vydávají alba o něco méně častěji než jejich mladší kolegové a tak je vydání šestého alba We Are Not Your Kind opět velkou událostí. Slipknot jsou kapelou, která byla takovou první hudební láskou jistě pro mnoho lidí, kteří dnes poslouchají přece jen už trochu jinou hudbu. K Slipknot se z nostalgie vždy ale rádi vrací. A není divu, protože kapela ukazuje i po těch letech, že i přes občas přehnaně excentrický projev, má svou neoddiskutovatelnou kvalitu.

Dokonce i dnes jsou střední i základní školy ještě plné cápků, kteří kašlou na nejnovější trendy jak v hudbě, tak v módě a chodí zásadně jenom v černé nikdy nevyprané mikině Slipknot oficiálního merche (kterou však danému prodal Vietnamec na pouti někde ve Vrchlabí nebo bůhvíkde), bez které v žádném případě nevkročí někam, kde dosáhne denní světlo. Pokud jste ze základní školy nevyšli dříve než v roce 2000, pak snad ani není možné, abyste nepotkali někoho podobného na vaší základce neměli.

Slipknot (Foto: Roadrunner Records)
Slipknot (Foto: Roadrunner Records)

Poslední album Slipknot .5: The Gray Chapter vyšlo v říjnu roku 2014 a šlo z něj cítit, že Slipknot vcelku povedeně zrají. Alba jako Iowa z roku 2001 nebo debutové Mate. Feed. Kill. Repeat (1996) jim totiž možná zajistilo miliony fanoušků po celém světě, byla to ale spíše pozdější alba jako All Hope Is Gone a právě .5: The Gray Chapter, jenž Slipknot potvrdila větší důvěryhodnost a neklesající kvalitu. Slipknot prověřeni léty pak začali být oceňováni dokonce i těmi, kteří se předtím smáli jejich dětinskému nasazování masek a rádoby drsňáckému projevu.

Příznivci americké kytarové hudby konce 90. let a začátků 2000 let: SEM

Na úvod alba překvapí intro, které by člověk čekal spíše od nějaké undergroundové kapely a nebo nějakého skladatele instrumentální hudby. Velice ponuré “Insert Coin” příjemně překvapí svou prozíravostí a vyspělostí a poskytne vhodný rozjezd pro album. To pokračuje drtivou písní “Unsainted”, která střídá sloku s black metalovými vokály a melodický hard rockový refrén.

Ten sám o sobě není vlastně ani tolik zajímavý. Je to takový běžný refrén, který okolo roku 2003 plodily i daleko méně úspěšnější americké rockové kapely od kapely Adema až k Modern Day Zero. Díky smršti ve sloce ale přebere kus energie z ní. Hlavně pak na konec písně je povedený, kdy je ta zničující energie přímo enormní a za tuhle smršť by se nemuseli stydět ani zástupci extrémnějších forem metalu.

“Birth of the Cruel” má opět velice silnou sloku. Refrén této písně připomíná slavné časy alternativního metalu s příměsí grunge Alice In Chains. Kapela tušila, že je potřeba na albu rychlé písně něčím rozdělit a tak se dočkáme dvou předělů – “Death Because of Death” a “What’s Next”. Ty fungují dobře vzhledem k dynamice.

Mohly by být sice zajímavější – zvláště ta první, kde se jen opakuje zkresleným hlasem do ještě více zkresleného syntezátoru a elektronického ruchu “Death because of, death because of you” by se i s tak malou porcí času dala rozvést v něco lepšího, ale těžko může být zrovna tohle bráno jako slabina alba.

To spíše je škoda, že “Nero Forte” má hrozně profláknutý kytarový riff a jestliže jsme první dvě písně “Unsainted” a “Birth of the Cruel” chválili za skvělou sloku, “Nero Forte” má naopak sloku po tvůrčí stránce hodně chabou a profláklou. Naštěstí je zde skvělý refrén a opět připomíná Alice in Chains. Je to mimochodem zvláštní, že se zrovna tahle podobnost vynořuje. Dříve jsem u Slipknot u žádného alba nic podobného neregistroval.

Hudba jako ze starých her NHL, ale s nejmodernější produkcí

Tahle hudba má dar znít nostalgicky a zároveň moderně a to se cení.

Protože na rozdíl od některých mám určitou slabost pro tvrdou americkou rockovou hudbu konce 90. let a počátků 2000 let a nepatřím zrovna mezi ty, pro které tato hudba skončila vydáním debutového alba The Strokes a White Stripes, zahřál mě na duši refrén písně “Critical Darling”. V tom je totiž strašně hodně z hudbu, na které mnoho z nás vyrůstalo a když už ne přímo, mnoho z nás jí poslouchalo třeba skrze počítačové hry. Takové skvěle vybrané hudby totiž byla vždycky plná sportovní série NHL.Tahle hudba má dar znít nostalgicky a zároveň moderně a to se cení.

“What is coming has begun
It’s something that you gotta see
We lie and say that it’s too late for some redemption,”

 

(„To, co přichází už začalo / Je to něco, co musíš poznat / Lžeme a říkáme, že už je moc pozdě na vykoupení“)

zpívá vyčítavě Corey Taylor, který podává na albu skvělý výkon.

Píseň “A Liar’s Funeral” jako první píseň na albu začíná v pomalejším tempu a navazuje na povedené zakončená songu “Critical Darling”.

Jak Slipknot lekají děti

“A Liar’s Funeral” je bohužel trochu rozpačitou písní a změna tempa s pomalé balady na jakýsi utahaný vojenský pochodový metal se dvakrát nepovedl. Ani následující píseň s nervózním zvukem “Red Flag” příliš nenadchne. Zatímco první písně měly masivní hloubky, tady jsou osekané a neprojeví se to v dobrém světle.

Píseň “Spiders” si hodně zakládá na formování tajuplného zvuku pomocí industriálních zvuku a daří se jí to skvěle. Refrén:

„The spiders come in side by side
Two by two and night by night
Who is food and who is thrown away?“

je sice dosti slabý a nudný, ale překvapivé zvraty v průběhu písně, kdy perfektní mezihra připomenou nejlepší momenty Marilyna Mansona a nálada se zase napraví. Škoda jen, že Slipknot někdy dávají přednost tak laciným lekačkám, které mohou vyděsit snad jen skutečně děti mladší 10 let.

V druhé polovině alba tempo a intenzita dost poklesla a proto tu je také píseň “Orphan”, ve které v průběhu celé písně bubeník Jay Weinberg, který je se Slipknot od roku 2014, kdy nahradil Joeyho Jordisona.

Na “My Pain” a “Not Long for This World” si Slipknot dávají práci s budováním atmosféry a jak je poznat už jen z délky písní, která se pohybuje nad šesti minutami a 30 vteřinami, dělali to skutečně trpělivě.

Jak Slipnot lekají dospělé

Poslední píseň “Solway Firth” je přímo majstrštyk. Sliponot předvádějí špičkovou produkci, když z jedné strany slyšíme elektronické ruchy s děsivou plíživou kytarou a na straně druhé filmové smyčcové aranže. Uprostřed toho stojí v ozvěně zabalený hlas Coreyho Taylora a jakmile píseň vybuchne je to neskutečný nářez.

Dokonce bych se odvážil tvrdit, že jestliže jsem se někdy u písně Slipknot cítil skutečně napjatě a pocítil prvky hororové hudby na holou kůži, je to právě tahle píseň. “Solway Firth” ničí obraz Slipknot jako lekačky pro děti a je to skutečný krvák, ze kterého vyváznou se zdravým strachem i dospělí.

Je samozřejmě lahoda poslouchat, co dokáže ta nejlepší dnešní studiová technika s jejich hudbou a tohle je ta pravá vysoká kvalita, ve které jde rozeznat naprosto jasně všechny hudební složky. Dokonalé muzikantské výkony podtrhnuté a lehce dobarvené post-produkcí té nejvyšší světové kvality. Lépe album asi zakončit ani nešlo.

Šesté album Slipknot We Are Not Your Kind jen těžko přepíše dějiny tvrdé hudby – na to obsahuje především v textech až příliš mnoho žánrových klišé. Je to nicméně album, které ukazuje vyspělost Slipknot a ukazuje, že jejich kvalita s léty v žádném případě neklesá, právě možná naopak. Je třeba vyzdvihnout především špičkovou produkci.

Nejenže album zní skutečně ve vysoké kvalitě a jednotlivé nástroje netvoří jeden chumel, ale na albu slyšíme zajímavé syntezátory a elektronické ruchy s nádechem alternativní, experimentální a instustriální hudby, které dodávají albu kýženou atmosféru. Znovu je třeba dodat. Je škoda, že Slipknot v sobě má pořád hodně klišé a někdy se jim to jejich lekání a drsňáctví zrovna moc nedaří a to pak nedělá vůbec dobrý dojem.

Slipknot – We are Not Your Kind

Vydáno: 9. 8. 2019
Délka: 63:29
Žánry: Alternativní metal, Nu Metal, Groove Metal, Extreme Metal, Industrial Metal, Heavy Metal, Hard Rock
Rozhodně musíte slyšet: 2. Unsainted, 3. Birt of the Cruel, 5. Nero Forte, 6. Critical Darling, 11. Orphan, 14. Solway Firth

SLEDUJTE NÁS

NOVINKY

Jedna z největších popových hvězd současnosti Taylor Swift se rozhodla nebrat si příliš velké osobní volno a po velkém turné k albu reputation, které...

REEDICE

Recenze | Reedice: Vrcholné album R.E.M. Automatic for the People je album o světlu na konci tunelu, ještě více však o rozdílech dvou generací Když...

STROJ ČASU

Recenze | Stroj času: Průlomové druhé album Adele 21 vytřelo zrak všem, kteří si mysleli, že už se hudba přestala kupovat 25 nejprodávanějších alb všech...

SÍŇ SLÁVY

Nietzsche by měl z Davida Bowieho radost. Jeho život přetvořil v umění a stejně ho zakončil V předchozím albu The Next Day to vypadalo, že...

NÁHODNÉ ALBUM

Recenze | Novinky: Wolf Parade se vrátili po šesti letech a chtěli z Cry Cry Cry udělat více bezprostřední a více popové album. Jejich...