Denní archiv:25.3.2020

Recenze | Novinky: Nada Surf na devátém albu Never Got Together opět v životní formě

Alternativní rocková kapela Nada Surf z New Yorku se dokázala uchytit na hudební scéně díky jejich unikátní kombinaci melancholické nálady spojené s darem pro melodické písně. Na poslední chvíli dokázali najet na vlnu doznívajícího trendu prosazování alternativních kapel do mainstreamových médií a nejvíce lidí je může znát díky jejich hitu “Popular” nebo díky nasazení jejich písní do památných scén památných seriálů jako The O.C., Six Feet Under, Gilmorova děvčata nebo How I Met Yout Mother. Nyní Nada Surf vydávají deváté album Never Got Together, které je nezvykle přemýšlivé, ale i pozitivní.

Skupina Nada Surf je pop/rockovou stálící. Tahle léty prověřená kapela z New Yorku prověřená časem navíc zůstala převážně pospolu, protože trojice členů Matthew Caws (pěv a kytara), Daniel Lorca (basa, vokály) a Ira Elliot (bubny) zůstala stejná od samotných počátků kapely.

Nada Surf (Foto: Big Hussle)
Nada Surf (Foto: Big Hussle)

Nada Surf si uchovali dědictví devadesátek a stejně jako mnoho dalších kapel z tohoto období mají pořád umění vytvořit písně, které jsou chytlavé, ale nikoliv lacině a i přes chytlavost zní zároveň sofistikované.

Pohodová píseň, která přejde v nezastavitelný tok myšlenek zpěváka Matthewa Cawse

Občas se stane, že takto zkušená kapela najednou přijde s albem, které zní jako jejich nejlepší momenty a současné album Never Not Together je jedním z příkladů. Frontman Caws se buďto nachází v nějaké důležité etapě jeho života a nebo velice dobře tušil, že tohle album bude jedno z nejlepších alb kapely. Přenechal si totiž pro něj texty velmi přemýšlivé a více filozofické než obvykle.

Jedna z výrazných písní alba “Something I Should Do” začíná v odpočítávacím diktujícím tempu kytar a poté se přidají s riffem druhá kytara a melodický syntezátor, o který se postará host kapely, klávesák Louie Lino. Caws mluví o jednom obyčejném hezkém říjnovém dnu a pak přijde neméně pohodový a nenáročný refrén:Dance dance / Around the door”

Jenže poté jeho hlavou začne proudit nezastavitelný proud myšlenek. Hlavou nechá probíhat tenhle tok přicházející patrně odněkud z hlubin vesmíru, odkud mu něco otevře hlavu a on začne drmolit mluveným slovem, co mu běží hlavou.

V tomto proudu vědomí například prozrazuje, že mu řekli, aby napsal píseň o sociálních sítích, ale necítil se na to kritizovat je, protože je sám hodně používá a nechce tak být pokrytcem. Uznává, že i před všechny jejich nevýhody, je z části dobře, když se lidé dokáží na dálku s někým identifikovat a poslouchat, co mají druzí na srdci nebo, co ukazují.

Od toho to ale přejde k hlubšímu uvažování, které už je daleko hůře rozluštitelné. Craws například ale říká:

“But I don’t know what it means yet
That we are partially migrating into a silent conversation”

(“Zatím nevím, co to znamená / Že se částečně přesunujeme k tichým konverzacím”).

Na konci pak přemýšlí o empatii. O tom, že hippies měli v něčem pravdu, postrádat empatii je špatné a i racionálně a matematicky čistě vzato, jsme jakožto lidé spojení určitými elementy.

Zajímavé je, že je asi poprvé, co Caws na písni používá mluvené slovo od jejich průrazového hitu (a nejspíše jejich vůbec největšího hitu kariéry) “Popular”.

Empatie až na prvním místě aneb jak pro Matthewa Cawse myšlenky hippies nikdy neumřely

Když už jsme u těch raných Nada Surf, pokud znáte jejich počáteční tvorbu, je příjemné slyšet, že ze smutných a depresivních písní jsou dnes vcelku optimistické písně, které vyjadřují nějaký životní vývoj k lepšímu.

Ačkoliv to dá několik poslechů dokonce i pro rodilé anglické mluvčí, aby zachytili, co v jeho zběsilém povídání Caws naznačuje a stejně to nerozluštíte úplně celé, je jasné, že jedním z klíčových prvků jeho veřejné rozmluvy, která zní ze začátku jako rozmluva samého se sebou, ale postupně to připomíná spíše rozhovor s celým světem, se celá točí okolo empatie.

Té se týkají hodně také další písně na albu, jako například “Live Learn & Forget”, která jakoby si brala hodně ze skvělých klasických hitů alternativní pop rockové hudby “Beautiful Day” U2 a “Clocks” Coldplay. Tyhle tři písně mají společnou rozlehlou atmosféru, prostorově široký zvuk a dar přenášet vás někam pryč z místa, kde jste teď.

Je pravda, že Matthew Caws z dnešního hlediska působí jako dinosaurus, ale jeho sladká naivita je prostě nakažlivá a i když třeba tomu, co zpívá kvůli životním zkušenostem už nevěříte, alespoň tomu chcete věřit a to je velice důležité.

Piáno s ozvěnou sice není tak výrazné jako v “Coldplay” a kytara není tak dominantní jako v “Beautiful Day”, ale oba nástroje spolu perfektně pracují s rytmickou linkou bicích a basy a píseň se žene dopředu jako ve větru rozlehlého letiště za slunečného, ale ne tolik parného dne jara.

Album silnou písní také začíná. “So Much Love” opět dokazuje, že pro Cawse myšlenky hippies prostě nikdy neumřely a láska k ostatním lidem je pro něj důležitá. Je pravda, že Matthew Caws z dnešního hlediska působí jako dinosaurus, ale jeho sladká naivita je prostě nakažlivá a i když třeba tomu, co zpívá kvůli životním zkušenostem už nevěříte, alespoň tomu chcete věřit a to je velice důležité.

“Come Get Me” připomíná britskou hudbu  Stereophonics, možná i trochu Oasis. Opět je to nenáročná, pohodová píseň. Tentokrát s výrazným medúzovitým syntezátorem. Až bude venku pěkně a my budeme moci po téhle pandemii konečně vytáhnout paty z domu – a bez roušek – bude to skvělé a tahle píseň může být toho soundtrackem.

Přes již zmíněnou “Live Learn and Forget” se dostaneme k “Just Wait”. Dle mého názoru nejlepší písni alba. Lehce nesoucí se, jemná a houpavá píseň pluje ve vzduchu jako pírko, které se nechce dotknout vzduchu. Podle mě je to jedna z nejlepších 5 písní, jakou kdy Nada Surf vydali.

“So when it feels too big and you can’t find your place
Got too many choices
Are you the only one who doesn’t know their way?
There’s so many noises”

 

A “Something I Should Do” o které už také byla řeč, mohlo být klidně hned za tím šestou písní. Prostě taková klasika z devadesátek, která byla napsána až příliš pozdě na to, aby se stala klasikou.

Škoda snad jen, že není produkce více údernější a Nada Surf mladší

V dětském sboru začínající “Looking for You” je napůl beatlesácké kytarové melodii lehká, ale Caws zní trochu ustaraně a v půlce se píseň skutečně pohybuje hodně na hraně pozitivního a negativního.

“Crowded Stars” zní smutná už od začátku, je to ale ve skutečnosti přemýšlivý vesmírný soft-rock ne příliš vzdálený od Spiritualized. Jakoby se Caws díval do hvězdných dálek na obloze a uvědomoval si, že je to všechno trochu zbytečné, když jsme tak malými pány v tak obrovském nekonečném prostoru, ale zároveň je to vlastně všechno dojímající a krásné, že tady vůbec můžeme být. A to i když jsme nejspíše na triliardy světelných let sami.

“Comin’ into land
I had more than one chance
Can’t believe my luck
I love how you dance”

Chyby alba jsou jen tři. Jednak je to, že se album oposlouchá trochu rychleji než by bylo zdrávo. Je to dáno melodiemi, které jsou někdy vcelku předvídatelné. I tak to ale klidně může být, pokud je zvolena bohatší rozvrstvená produkce.

Produkce Iana Laughtona, který spolupracoval s kapelami, které dvakrát velké jméno do světa neudělaly (Supergrass, Ash, Pig) je někdy taková moc opatrná. Ne, že by Ian Laughton odvedl vyloženě špatnou práci, nechal kapelu projevit ve své nejpřirozenější formě bez nějakých velkých zásahů. Můžeme slyšet některé titěrné nepřesnosti, které hrají do karet zážitku. Je to ale všechno takové hodně opatrné a nevýrazné.

Přál bych si, aby byla produkce více údernější, protože by si to kapela s materiálem, který je možná jejich životní, rozhodně zasloužila.

Druhá věc, která s tím úzce souvisí, je pak jakási zaprášenost samotné kapely. Album zní jakoby bylo nahrané v roce 1998, což samo o sobě není nikterak ostudné, jenomže kapely jako Nada Surf moc nových fanoušků nenasbírají, spíše si drží ty stávající. Škoda je to s ohledem na to, že vytvořili svůj další životní materiál.

S volbou producenta a celkového aranžmá a atmosféry alba lze soudit, že o tom kapela možná ani neměla tušení, jak silný materiál nahrává (a to, že je to mimořádně silný materiál, neříkáme jen my, ale i zahraniční hudební tisk). Být to v dobách jejich největší slávy v 90. letech a na začátku milénia, měli by kolem sebe nejlepší lidi a větší drajv pro to dělat věci jinak než zaběhnutým způsobem.

Díky tomu všemu je to bohužel album, které se oposlouchá trochu rychleji, než byste chtěli. Postrádá zvukový detail a zvukovou hloubku a proto mám strach, že i přes výborné nápady melodické i textové, se na něj za pár let zapomene. Naštěstí však není důvod ke smutku, protože Never Got Together je pořád tak trochu zázrakem.

Nada Surf – Never Got Together

Vydáno: 7. 2. 2020
Délka: 42:24
Žánry: Pop/Rock, Alternative Rock
Rozhodně musíte slyšet: 1. So Much Love, 2. Come Get Me, 3. Live Learn and Forget , 4. Just Wait , 5. Something I Should Do, 7. Crowded Star

SLEDUJTE NÁS

NOVINKY

Recenze | Novinky: Třetí album Blossoms Foolish Loving Spaces je pohodovým, ale někdy až příliš málo dobrodružným albem Z anglického Stockportu pocházející Blossoms se vyplatí...

REEDICE

Recenze | Reedice: Vrcholné album R.E.M. Automatic for the People je album o světlu na konci tunelu, ještě více však o rozdílech dvou generací Když...

STROJ ČASU

Recenze | Stroj času: Průlomové druhé album Adele 21 vytřelo zrak všem, kteří si mysleli, že už se hudba přestala kupovat 25 nejprodávanějších alb všech...

SÍŇ SLÁVY

NÁHODNÉ ALBUM

Recenze | Novinky: Morrissey na novém albu Low in High School dokazuje, že je jedna z posledních skutečně nezávislých osobností popkultury Není lehké být jedním...