Recenze | Novinky: The Head and the Heart na Living Mirage: Album, kde sympatické ambice výrazně vítězí nad zaprodáním se mainstreamu
The Head and the Heart se rozhodli pro své čtvrté album Living Mirage nachystat pořádnou změnu a album je zatím jejich nejvíce ambiciozní a nejvíce popový dosavadní počin. The Head and the Heart, které jde ve výrazném kontrastu s velice skromným a tichým debutovým albem přesvědčují, že to nemusí být ani náhodou synonymum zaprodání se podřadnému stylu. Ještě nikdy neměli tolik síly a ještě nikdy nebyli tak svěží.
Americká alternativní hudba, která byla vytvořena po roce 2000 se vezla nejen na proudech alternativního rocku, ale i folku, křesťanské moderní hudby a samozřejmě také popu, který funguje na celé hudební scéně jako jakési oko na vrcholu pyramidy, které ovlivňuje úplně všechny. Bon Iver, The Decemberists, později také Mumford & Sons no a po nich přišli na začátku tohoto desetiletí také zatím sice ne tolik známí, ale zatím vždycky pevně konzistentní a kvalitu slibující The Head and the Heart.
Kapela ze samotného srdce americké alternativní hudby 90. let Seattlu se nyní však ale možná úplně konzistentní zdát leckomu nebude. Parta skvělých muzikantů okolo frontmana Jonathana Russella a vokalistky a houslistky Charity Rose Thielen, doplněná nyní nově také o jejího manžela, kytaristu Matta Gervaise, se do toho nyní rozhodla obout více než jindy a čtvrté album Living Mirage je jejich projektem, který má nejvíce ambice a také, který se přibližuje nejvíce mainstreamové části hudební scény.
Studii napříč Amerikou
Album vznikalo a nahrávalo se skrze celou Ameriku. Začalo se připravovat v pouštní oblasti kalifornského národního parku Joshua Tree a poté se tvorba přesouvala z městečka Appletonu ve Wisconsinu do domovského Seattlu, poté do Naschvillu a aby bylo zakončeno tohle kolečko, také do Los Angelských studií Barefoot Recordings a Way Above Studios.
Na albu se podílelo několik producentů a zvukových inženýrů. Mezi nimi byl například Captain Cuts, který je autorem a producentem například songu “Party for One” z posledního alba Carly Rae Jepsen Dedicated nebo “Shut Up and Dance” od Walk the Moon.
Další producent Alex Salibian zase třeba spolupracoval na debutovém sólovém albu Harryho Stylese. Stejně tak i další producent Tyler Johnson.
I z personálního obsazení je vidět, že kapela spíše sázela na jména, která se vyskytují spíše v popové hudbě a jejich album je skutečně primárně popové a až pak folkové, rockové a jestliže byla předtím kapela řazena občas i do kategorie nezávislé a alternativní hudby, dnes je tomu spíše okrajově.
Co bylo pro Portugal. the Man Woodstock, je pro The Head and the Heart Living Mirage
Někomu ale tahle změna směrem k více mainstreamové hudbě a velké ambice hodně sluší a The Head and the Heart jsou jedněmi z nich.
Vždycky, když se kapela rozhodne rozšířit svoje ambice a pokusit se o to být větší a prorazit do povědomí více posluchačům, setká se to s hodně rozporuplnými ohlasy ze strany hudebních fanoušků. O tom se ostatně mohli přesvědčit třeba Portugal. the Man na jejich zatím posledním albu Woodstock. Někomu ale tahle změna směrem k více mainstreamové hudbě a velké ambice hodně sluší a The Head and the Heart jsou jedněmi z nich.
Jedenácti písňové album otevře chytlavá píseň středního tempa “See You through My Eyes”, ve které skvěle spolupracují mužské a ženské vokály Jonathana Russella a Charity Rose Thiele.
Pulzující hudbou následuje první song o poznání temnější pilotní singl alba “Missed Connection”, která má bezpochyby velký rádiový potenciál. Hlavně ale má i skvělou atmosféru (hodně tomu napomáhají elektronické efekt, které v písni slyšíme) a není i přes svou vysokou melodičnost a dynamiku vůbec žádnou povrchní písní.
Z refrénu písně:
„Standing there in a purple dress
Point my eyes in the right direction
Find myself in a conversation
From a missed connection“
lze poznat, že jako nějací geniální textoví mágové se na Living Mirage The Head and the Heart neprofilují. Sdělení je ale od kapely směrem k posluchači přeneseno bez vyloženě hloupých přirovnání a pseudo-intelektuálních textových přešlapů a to je to hlavní.
“People Need a Melody” je hodně sladká píseň, ale nepřekročí hranici přílišného kýče a to zejména kvůli geniálním smyčcům na pozadí, které se rozezní pokaždé, když utichne hlas Jonathana Russela. V půlce slyšíme hezky znějící klavírní sólo.
Píseň “Brenda” není vůbec přitažlivá ve sloce, refrén, který zpívá Charity Rose Thiele je ale skvělý stejně jako vířící melodie syntezátoru, které uzavřou píseň.
Pořád radši komerční momenty The Head and the Heart než běžných rádiových miláčků
Funguje taky skvěle gospelem inspirovaná píseň “Honeybee” a “Running through Hell”. První jmenovaná je bohužel trochu málo trvanlivá a ačkoliv zní na prvních pár poslechů dobře, snadno se poté oposlouchá. Druhá jmenovaná zní jakoby byla inspirována hudbou Ryana Adamse a kolegy ze Seattlu, Kurta Vileho a jeho kapely The War On Drugs.
Kapela ukazuje, jak kromě více popu, přidala také více alternativního rocku.
Ještě daleko více jako The War On Drugs zní předposlední píseň “Living Mirage”. Akorát, že na rozdíl od The War On Drugs, jsou u Head and the Heart daleko silnější vlivy country hudby a tak můžeme slyšet na pozadí krásně znějící kytary v ozvěně s atmosférou noční pouště a svobodného venkova, také foukací harmoniku. Kapela ukazuje, jak kromě více popu, přidala také více alternativního rocku. Produkce, hudební výkony i výběr nástrojů je zvládnutý naprosto perfektně a nešlo by to ani udělat lépe.
Kdyby na albu nebyla “Saving Grace”, asi by se vůbec nikdo nezlobil. Je to bohužel takový ten typ písně, kterou nějak poslouchat vydržíte, ale zároveň hypnotizujete očima posuvník času skladby, aby konečně dorazil až na konec a začal hrát nějaký silnější kousek.
Ještě předchozí skladba “Up Against the Wall” je už trochu přehnaně vlezlá směrem k mainstreamu a zní jako generický rádiový pop pro posluchače středního věku, podobně jako přehnaně sluníčkářská, láskyplná píseň “I Found Out”. Takové momenty moc dobře kapele nevěříte a větříte nějaký ten kalkul. Je ale fakt, že raději asi budeme všichni poslouchat z rádií písně jako “Up Against the Wall”, namísto abychom po sté slyšeli “Sweet But the Psycho” Avy Max nebo další vlezlou dance-popovou píseň, kterou nemůžou v českých rádiích přestat hrát.
Uzavírací “Glory of Music” je prostá, svlečená akustická píseň na které skutečně slyšíme pouze kytaru, hlas Jonathana Russela a nic jiného. Tedy, abychom byli úplně přesní, ještě jeho pískot, ale jinak skutečně nic. Ani žádné smyčce, ani piáno, které by doplňovala akustickou kytaru.
The Head and The Heart – Dedicated
Vydáno: 17.5.2019
Délka: 42:23
Žánry: Pop/Rock, Pop, Folk Rock, Indie Pop, Alternativní Rock
Rozhodně musíte slyšet: 1. See You Through My Eyes, 2. Missed Connection, 3. People Need a Melody, 6. Running Through Hell, 10. Living Mirage
