Denní archiv:10.8.2020

Landa-Klus-Koronvairus

Raději bych sice před vítězným zvednutím prstu do vzduchu počkal, co udělá podzim, ale je přirozené, že pokud lidi nevidí kontejnery mrtvol před nemocnicemi, tak je omezení štvou a bouří se proti nim. Mnoho lidí přišlo o práci (z části vlastně i já sám). Nejspíš ještě více o ní teprve přijde. Jednou z takovou skupin jsou zpěváci, muzikanti, ale i zvukaři, osvětlovači, DJové, bedňáci, pódioví technici, sekuriťáci a plno dalších, co se motá okolo hudebních akcí. Je tu ale také velký počet takových, který zrovna tuhle skupinu lidí prý nepotřebuje.

Když před dvěma týdny probíhaly demonstrace této nemalé skupiny lidí, tak mě hned napadlo zavítat do obvykle velmi výživné diskuze na serveru Novinky.cz. Kromě úplných idiotů žvanících něco o HAARP a maďarském milionáři Georgu Sorosovi, mě zaujal následující názor jednoho diskutujícího, který jsem tady bez úprav zkopíroval. Zněl takto:

„Kdyby to byli farmáři co dodávají brambory,nebo zubaři,nebo třeba popeláři…bez nich by jsme toho za chvíli na hrbu měli až nehezky hodně.Ale umělci si stěžují,že nemají kšefty?Klobouk dolů před všemi z nich co pochopil,že normální dělník z fabriky je na tom úplně stejně a ještě navíc není muzikant…a taky,vážení,mají rodiny a raději by rachotu na pohodu s prémiemi…jenže tohle je prostě život.Hnusný a dost často nefér směrem k běžným lidem…a ti se musí většinou starat bez nějakého demonstrování.Pokud se cítíte jako běžní lidé,tak začněte shánět normální práce a počkejte až se to přežene, a pokud ne…mě nedojmete.“

Ano, fenomén diskutujícího z Novinek došel tak daleko, že existuje oblíbená facebooková stránka Idioti z Novinek, kde jsou největší nesmysly z diskuze zveřejňovány. Tohle ale zrovna není názor, který by se nějak výrazně lišil od toho, co si myslí běžná důchodkyně Máňa z paneláku v Litoměřicích. Ale nejen ta…

Nikdo vám nebere právo si myslet, že hudbu nepotřebujete, ale vy nám neberte právo jí potřebovat

On má takový názor třeba i 30letý obraběč Petr z Vyškova, 45letá účetní Petra ze závodu chemičky v Neratovicích nebo 28letá uklízečka Žaneta z Mostu. Je to přitom zvláštní. Ani jeden nepatří do neurologicky známé, ale vzácné kategorie lidí, kteří ať už kvůli vrozenému deficitu nebo získanému deficitu (například úrazem nebo mrtvicí), nedokážou vnímat rytmus nebo tóny. Máňa poslouchá Zagorovou, Petr Ortel, Petra Kryštof a Žaneta Nicki Minaj.

Nikdo z nich ale nepřizná, že je k životu potřebuje. A nejspíš by ani nelhali, kdyby řekli, že jí nepotřebují. Hudba je pro ně totiž něco jako dát si čokoládu nebo mít v mobilu nainstalovanou zábavnou hru. A i kdyby všichni muzikanti pomřeli hlady, tak si furt budou moci pustit staré písničky, které tu budou až do dalšího masivního vymírání druhů napořád.

Jsou ale lidi (včetně mě), kteří, když nejsou nějakým způsobem zapojeni do hudby aktivně nebo pasivně, tak pořádně nežijí. Mají pocit prázdnoty, která se dá připodobnit k blbé náladě při nachlazení. Důležitost míti muzikanta zkrátka není u každého jedince stejná. Měli bychom respektovat právo na to, že někdo hudbu ke svému životu potřebuje i ty, kteří jí nepotřebují.

Pocaď si myslím, že se musí tenhle názor, který, znovu připomínám, rozhodně není jen jednoho diskutujícího z Novinek, respektovat. Co mi ale vadí, je to jakési všeobecné kulturní buranství a totalitářství.

Pokud jste jedni z těch, kteří souhlasí ve všem, co sdělil onen diskutující, já vím, že populární umění přináší spoustu divných lidí i výtvorů, které nesnášíte. Dobrou pověst nedělají určitě ani velkolepé show, které mají zakrývat nedostatky v samotném umění. Co si třeba musí myslet o dnešní pop music ta průměrná důchodkyně Máňa z Litoměřického paneláku, co si pustila minulý rok Eurovizi a byla svědkem toho podivného vystoupení Madonny, která tam na pódiu rozjela něco, co vypadalo (a popravdě nejen pro tu Máňu) jako velkolepý satanistický rituál, ale nedokázala odzpívat solidně ani 5 vteřin své písně?

Proč ale někdo bere právo protestovat za své živobytí? Znovu opakuji: Nejsou to jenom hudebníci. O práci přišli i lidi, kteří musí dřít fyzicky v úporných vedrech jako bedňáci a jiní pódioví technici, lidé z pořadatelských služeb nebo sekuriťáci. Mnoho českým lidem se však hudební byznys rovná flákačům z kaváren, kteří vstanou v 11, celý den berou drogy, večer v rozhovoru pro noviny zkritizují vládu, vyjádří podporu utlačovaným a pokud nemají zrovna koncert, tohle je jejich veškerá práce.

Hudebníky potřebujeme všichni a navíc hodně z nich kope za nás za všechny

Historik Dušan Třeštík říkal, že Češi jsou národ venkovanů a maloměšťáků. Prý jsme přišli z venkova do měst až při průmyslové revoluci, a tak si uchováváme své maloměšťáctví a venkovanství i v tom špatném slova smyslu dosud a nemůžeme se jej pořád zbavit. Něco jako bychom si jej dědili z generace na generaci. Je tedy možné, že takový masový názor na hudebníky je pozůstatkem tohohle? Že proto umíme perfektně šít roušky, ale kultura je pro nás přežitek? Nebo ve společnosti pořád probíhá nějaké z komunismu zděděné naštvání dělnického lidu proti buržoazii, mezi kterou podle mnohých patří i všichni, kteří se motají okolo hudby?

Hudba hraje na operačních sálech, když se rozhoduje o životě. Hudba pravděpodobně bude hrát na vašem pohřbu, až umřete.

Je to záhada. Přeji si ale, aby si to někteří lidé dokázali uvědomit. Krátkodobě bez hudby společnost přežít dokáže, dlouhodobě ale nikoliv. Hudba často hraje, když potkáte lásku svého života. Hudba často hraje, když počínáte dítě. Hudba hraje skoro vždycky, když se jdou lidé oddávat. Hudba hraje na operačních sálech, když se rozhoduje o životě. Hudba pravděpodobně bude hrát na vašem pohřbu, až umřete. Nebuďme tedy směšní. Muzikanty potřebujeme všichni.

I přes výrazný pokles nebezpečnosti viru zůstáváme všichni i nadále součástí nějaké hry na dobře zamýšlenou totalitu, kdy se rozhodnutí sdělují doslova z hodinu na hodinu. Dokonce ani podrobení se pravidlům hry není dost. Své o tom by mohli vyprávět pořadatelé Colours of Ostrava. Lidé se sice občas chovají jako hlupáci. A někdy ještě k tomu jako ten kluk z obrázkového memu, co si sám strčí klacek do vidlice kola a pak z toho obviňuje někoho jiného. Lidé ale nejsou hloupí natolik, aby se s nimi muselo zacházet jako s malými dětmi a říkat jim, kdy si mají nasadit roušku a kdy nemají chodit na koncert.

Na závěr zde dám fotografii Daniela Landy a Tomáše Kluse. To jsou dva muži, kteří se svým názorem často rozcházejí, ale jsou dostatečně rozumní, aby dokázali táhnout za jeden provaz, když mají společný zájem. Je škoda, že mnoho obyčejných lidí, co před dvěma týdny nadávalo na protestující hudebníky (a další lidi spojené s hudbou), si neuvědomilo, že je to protest i za jejich svobodu. V tomto je Landův “Blanický manifest” povedenou záležitostí. Jak se píše v tomto manifestu: „Jako rovnoprávní občané této země, zároveň daňoví poplatníci a jako obyvatelé Evropy cítíme a vnímáme, že jsme hrdými nositeli nikoliv jen daňových povinností, ale i stovky let budovaných a krví vykoupených práv jednotlivce, žijícího uprostřed starého kontinentu. A budeme si za tím stát..“

Tohle jménem Music NOW taky podepisujeme.

Téma “Mizící svoboda” trápí všechna názorová spektra. Zastavil se Tomáš Klus, shodneme se na mnohém podstatném a nechceme mlčet. www.blanickymanifest.cz

Zveřejnil(a) Daniel Landa dne Sobota 8. srpna 2020

 

Autor: Patrik Müller

SLEDUJTE NÁS

NOVINKY

Recenze | Novinky: Norah Jones na sedmém albu Pick Me Up Off the Floor zůstává věrná svému talentu a vyvažuje svou normálností současnou hudební...

REEDICE

Recenze | Reedice: Vrcholné album R.E.M. Automatic for the People je album o světlu na konci tunelu, ještě více však o rozdílech dvou generací Když...

STROJ ČASU

Recenze | Stroj času: Průlomové druhé album Adele 21 vytřelo zrak všem, kteří si mysleli, že už se hudba přestala kupovat 25 nejprodávanějších alb všech...

SÍŇ SLÁVY

Nietzsche by měl z Davida Bowieho radost. Jeho život přetvořil v umění a stejně ho zakončil V předchozím albu The Next Day to vypadalo, že...

NÁHODNÉ ALBUM

Recenze | Novinky: Po svěžím Beautiful Trauma ze sebe P!nk na Hurts 2B Human udělala popelnici producentů Z Pennsylvánie pocházející, ale nyní nikoliv překvapivě v již...