Měsíční archiv:Únor 2021

od Patrik Müller -
Nejlepší hudební alba - 2020

40. až 10. místo

40. Yves Tumor – Heaven to a Tortured Mind

Země původu: 🇺🇸
Žánr:
Rock
Producent:  Justin Raisen, Mahssa Taghinia, Yves Tumor

Neřízený živel Yves Tumor překračuje stereotypy žánrů. Rock ze staré školy smíchaný s psychadelickým soulem dělá divy a Yves Tumor intenzitou své trochu ďábelské hudby čerpající z lidských potěšení a chtíče, překonává sám sebe.

39. Pa Salieu – Send Them to Coventry

Země původu: 🏴󠁧󠁢󠁥󠁮󠁧󠁿
Žánr:
Rap
Producent:  Aod, Felix Joseph, Kwes Darko, Jevon, Sillkey, Chucks, Honeywood6, The Fanatix, Wauve, Yussef Dayes

Mixtape Send Them to Coventry britského rapera s gambijskými původem Pa Salieuho odemyká pandořinu skříňku temné strany Evropy. V temné atmosféře je popisováno, jak Pa Salieu vnímá problémy v chudých evropských čtvrtích plných násilí, drog a podvodů. Osud se s Pa Salieum nikdy nepáral a to už od velmi útlého věku. Už jako ročního jej matka poslala babičce zpět do Afriky, protože pro něj paradoxně nedokázala vytvořit lepší prostředí než by měl v zemi, odkud utekli za lepším životem. Pa Salieu se tak vrátil od prarodičů do své rodné Británie až v osmi letech. Té části obyvatelstva naší země, kteří si myslí, že si všichni uprchlíci do Západních zemí Evropy žijí po migraci ze své země jako pohádce by tohle album možná mohlo trochu otevřít oči, že ono to tak v mnoha případech vážně není. Na druhou stranu ale i třeba těm, co z Afriky unikají a je jim různými pašeráky nakukáno, že se v Evropě budou mít jenom jako v ráji a létají tu všem automaticky do huby pečení holubi.

38. Jarv Is – Beyond the Pale

Země původu: 🏴󠁧󠁢󠁥󠁮󠁧󠁿
Žánr:
Art Rock
Producent: Jarvis Cocker, Jason Buckle

Frontman dnes už snad i legendární frontman britpopové kapely Pulp Jarvis Cocker je jako obvykle studna hudebních nápadů. Namísto sólových alb si nyní usmyslel, že založí novou kapelu pojmenovanou po sobě Jarv Is. Beyond the Pale není album, které by nějak předefinovalo hudební scénu, ale je to album mistra řemesla, na které jeden z nejtalentovanějších skladatelů a textařů své generace ukazuje svůj um a výborně připomíná sílu raných alb Pulp jako Separation (1992).

37. The Strokes – The New Abnormal

Země původu: 🇺🇸
Žánr:
Indie Rock
Producent: Rick Rubin

The Strokes učinili silný comeback a výborně vyvážili nové elektronické elementy se starým zvukem.

36. Norah Jones – Pick Me Up Off the Floor

Země původu: 🇺🇸
Žánr:
Jazz Pop
Producent: Norah Jones, Jeff Tweedy

Pick Me Up Off the Floor je hudební noblesa, galance a styl jaký se jen tak nevidí. Norah Jones je výborná zpěvačka i textařka a se svým šarmem patří mezi jedny z největších dam dnešní hudby.

35. Hayley Williams – Petals for Armor

Země původu: 🇺🇸
Žánr:
Art Pop
Producent: Taylor York

Ač jsme byli tady na Music Now zpočátku k tomuto albu i přes některé velmi povedené písně lehce skeptičtí, nakonec se nám uleželo v hlavě a museli jsme uznat, že Petals for Armor je jako celek album, které bylo výborným krokem pro frontmanku Paramore a že to bylo album z velké části taky velmi zapamatovatelné a taky originální a obohacující hudební scénu.

34. PVRIS – Use Me

Země původu: 🇺🇸
Žánr:
Elektronický rock
Producent: Lyndsey Gunnulfsen, JT Daly

PVRIS patří mezi velká jména festivalů už delší dobu. Jejich silou bylo vždy, že díky své kombinaci elektroniky a rocku mohli vystupovat jak na rockových, tak popových festivalech. Na Use Me udělali zase podstatný krok ve vývoji svého zvuku. Posunuli se spíše k elektronice, což bylo ještě před pár lety pravděpodobným podpisem ortelu, časy se ale mění a PVRIS už mají s elektronikou velké zkušenosti. A tak neztratili nic ze své původní a spíše naopak ještě zesílili, to co chce Lynn Gunn podporována svou partou říci.

33. Moses Sumney – græ

Země původu: 🇺🇸
Žánr:
Experimentální Pop
Producent: Moses Sumney Adult Jazz Ben Baptie John Congleton FKJ Daniel Lopatin Matthew Otto

Jedno z těch nejvíce experimentálních alb na tomto seznamu má v sobě strašně zajímavý mix žánrů. Jsou zde slyšet vlivy hudby 40. let, avantgardního jazzu, art rocku, klasické hudby, folku. Pokud je pro vás originalita hlavním měřitkem, pak si tohle album nemůžete nechat ujít, protože tohle album zní prostě úplně jinak než všechny ostatní.

32. Waxahatchee – Saint Cloud

Země původu: 🇺🇸
Žánr:
Indie folk
Producent: Brad Cook

Jedno z nejlepších alb v oblasti americké folkové hudby loňského rocku. Velice přirozené album, které byste si měli poslechnou hlavně, pokud se vám zdá, že při těch lockdownech, kdy je naše jediná zábava často hledění do obrazovek, se cítíte tak nějak odtrženi od přírody.

31. Childish Gambino – 3.15.20

Země původu: 🇺🇸
Žánr:
Alternativní rap
Producent: Donald Glover, DJ Dahi, EY, James Francies, Jr., Ludwig Göransson, Chukwudi Hodge, Riley Mackin, Jai Paul Kurtis McKenzie

Childish Gambino patří k jedněm z největších postav hudebních hnutí, které si berou za své umělecký přístup k rapové hudbě. Na albu je minimum písní pojmenováno názvy, protože ústřední téma je digitální svět založený na matematice a ztráta lidství v moderním světě. To ale albu neubírá na síle, protože je plné velice intenzivních písní ostré a chladné elektroniky, po které člověku stávají chlupy na zádech.

30. Morrissey – I Am Not a Dog On a Chain

Země původu: 🏴󠁧󠁢󠁥󠁮󠁧󠁿
Žánr:
Alternativní rock
Producent: Joe Chiccarelli

Morrissey je stejně pořád frajer a ať si každý říká, co chce. Alespoň tedy, pokud se bavíme o hudbě. Ač je Morrissey už nějaký ten pátek závislý na nápadech skladatelů, vůbec to nevadí, protože poskytují bývalému frontmanovi kultovní kapely The Smith přesně to, co potřebuje. Vlastenecký kousek našeho já může těšit, že se na tomto albu podílel také Pražský filmový orchestr.

29. HAIM – Women in Music Pt. III

Země původu: 🇺🇸
Žánr:
Pop/Rock
Producent: Danielle Haim, Rostam Batmanglij, Ariel Rechtshaid

Protože neustále slyším od různých zdrojů, v jakou se Los Angeles změnilo díru plnou lidí bez domova, odpadků na ulici a drog, odkud utíkají všichni, kdo můžou, nejdříve mi připadalo, že snad Haimovic ségry musí být padlé na hlavu, když vydaly album, jehož podstatným tématem je vedle už jejich tradičních vztahových textů, opěvování tohoto města, jak se říká sice ohraně, ale hezky „padlých andělů“.Když to ještě člověk spojí s jejich aktuálními videoklipy, nemohl jsem si cynicky nepředstavit, jak kráčejí Los Angeles v podprsence jako královny města, zatímco překračují stany s bezdomovci. Haim skutečně i v těchto krušných časech města pějí na Los Angeles velmi krásné ódy ve stylu starého dobrého amerického heartland rocku. Jednou ale něco miluješ, tak to miluješ i s vadami a v tom je vlastně strašně krásná paralela s jejich věčně utrápenými, ale nakonec vždycky nějak pozitivními texty o vztahu mezi lidmi v páru.

28. Laura Marling – Song for Our Daughter

Země původu: 🏴󠁧󠁢󠁥󠁮󠁧󠁿
Žánr:
Písničkářka
Producent: Laura Marling, Ethan John

Laura Marling stvořila velmi osobní album, na kterém se otiskuje osobnost a život umělce tak 1:1, jako na málokterém jiném albu.

27. Freddie Gibs and The Alchemist – Alfredo

Země původu: 🇺🇸
Žánr:
Rap
Producent: The Alchemist

Už minulý rok vydané album Freddieho Gibse Bandana obsahovalo některé velice povedené momenty, jen se mu zatím nedařilo udržet si kvalitu tracků po celou dobu alba. Alfredo je ale už vysoká úroveň naplno a Freddie Gibs nabíí jedno z nejzajímavějších rapových alb tohoto roku.

26. Fleet Foxes – Shore

Země původu: 🇺🇸
Žánr:
Alternativní folk
Producent: Robin Pecknold

Ač album Shore obsahuje více nástrojů než některá tichá alba písničkářek zde uvedených, je to vlastně jednoznačně nejtišší album tohoto seznamu. A to ne ani tak samotným zvukem, jako celkovou velmi uklidňující a vyrovnanou atmosférou a také samozřejmě texty, ve kterých to poslední, co by Fleet Foxeses chtěli, by bylo šokovat. Ty totiž využívají na stvoření jakési hezké krajiny někde na ostrově v severnějších částech polokoule, ve které vás nechají odpočívat a nabírat potřebné síly než se zase vrátíte zpět do skutečného světa.

25. Caribou – Suddenly

Země původu: 🇨🇦
Žánr:
Alternativní elektronická hudba
Producent: Dan Snaith

Projektu Caribou kanadského hudebního producenta Dana Snaitha je jedno z nejlepších alb, na kterých se dá demonstrovat, jak může být elektronické album velice lidské a které také může demonstrovat, jak lze předsatvit album velmi lehce poslouchatelné, ale také nesmírně vynalézavé a těžké předvídatelné.

24. Dua Lipa – Future Nostalgia

Země původu: 🏴󠁧󠁢󠁥󠁮󠁧󠁿
Žánr:
Pop
Producent: Jeff Bhasker, Jason Evigan, Koz, Ian Kirkpatrick, SG, Lewis Lindgren, The Monsters & Strangerz, Stuart Price, Take a Daytrip, TMS, Andrew Watt

Duu Lipu jsme na Music Now málem zavrhli po prvním albu. Přiznám se, že kdybych si měl vsadit buď na to, že její hudební kariéra se zvedne nebo naopak po komerčně poměrně úspěšném debutu spadne dolů, byla by to spíše ta druhá možnost. Dua Lipa samozřejmě může být ráda hlavně, že její producenti byli v té době v dobrém rozpoložení, protože, nic si nenalhávejme, bez nich by toho moc nestvořila. V popu je to ale také hodně o tom, že zpěvačka musí ukázat, že je silnou osobností. Že dokáže slávu ustát. A hodně je to také o tom, čemu říkám “voice acting“, což je technicky vzato v angličtině trochu něco jiného, ale vyjadřuje to trefně to, co se děje v popu, kdy je zpěvačka vlastně něco jako herečkou, která musí umět perfektně měnit barvu hlasu a artikulaci během písně. Musí umět hlasově vést dialog s posluchačem. Dělat si z něj třeba legraci, koketovat s ním nebo si mu stěžovat. A musí přitom umět zpívat vlastně tak trochu muzikálově, napůl hraně. Toto Dua Lipa vypiplala v tomto retro-futuristickém albu do naprosté bezchybnosti.

23. Sad13 – Haunted Painting

Země původu: 🇺🇸
Žánr:
Experimentální pop
Producent: Sarah Tudzin, Erin Tonkon, Maryam Qudus

Zběsile kreativní album Sadie Dupuis překvapuje svou přímočarostí a bezprostředností. Elektronika bodá člověku do uší až agresivní, rychle měnící se zvukové barvy i tvary. Album zní místy až amatérsky, ale je to jedno z těch alb, které jsou tak cenné díky naprosto upřímnému, nestrojenému vyjádření umělce.

22. Stephen Malkmus – Traditional Techniques

Země původu: 🇺🇸
Žánr:
Indie Rock
Prodcuent:
Chris Funk

Musíme si trochu přihrát vlastní polívčičku a upozornit na to, že na Music Now vždycky dáváme prostor všem druhům hudby. Jak velmi okrajové, tak komerční. Stepen Malkmus je perfektní ukázkou, že k skvělému dobrému albu vůbec nepotřebujete obří rozpočet a kapelu plnou prvotřídních hudebníků. Album Traditional Techniques skutečně nemá své jméno nadarmo a vrací samotnému nahrávání hudby jeho původní podstatu.

21. Creeper – Sex, Death & The Infinite Void

Země původu: 🏴󠁧󠁢󠁥󠁮󠁧󠁿
Žánr: Rock
Prodcuent: Xandy Barry

Jo, rock žije i v roce 2020. Creeper jsou kapela, která dokáže přinášet balíky rockových klišé nashromážděnách od 70. let, ale když máte srdce alespoň trochu rockové, nemůžete si prostě pomoci. Tohle je rockové album, které rozhodně originální není, ale čerpá z těch mnoha let tohoto žánru a bere si z něj ty nejlepší momenty.

20. Bruce Springsteen – Letter to You

Země původu: 🇺🇸
Žánr: Rock
Producent: Ron Aniello

S alby Bruce Springsteena to bylo v poslední době vždycky tak, že jste sice byli rádi, že něco zase vydal, protože se tam objevily vždycky alespoň 3 písničky naprosté mistrovské hudební třídy. Ale trochu vám bylo líto, že raději na chvíli Bruce Springsteen nesklapne a raději nesoustředí síly do jednoho alba po delší časové řadě, které by vydal, až se mu nashromáždí více silného materiálu. Vzhledem k tomu, že nyní byla prodleva mezi alby ještě daleko kratší – pouze 1 rok, už už jsme v naší redakci převraceli oči do stropu a mysleli si, že to bude podobná písnička jako minulá alba. Springsteen ale velmi překvapil a vydal jeho nejlepší album za tak dlouhou dobu, že se to až nechce věřit. Pokud mě totiž paměť nešálí a nezapomněl jsem na sílu z některých jeho alb, musíme jít až někdy do roku 1987 a albu Tunnel of Love, abychom našli lepší album než toto!

19. Taylor Swift – Folklore

Země původu: 🇺🇸
Žánr: Alternativní folk
Producent: Aaron Dessner, Jack Antonoff, Taylor Swift

Zlom v kvalitě tvorby Taylor Swift nastal už na albu 1989 a od té doby nevydala prakticky žádné slabé album. Po Reputation jsem se přistihl při obrovském těšení se na další album. Musíme se tedy poplácat po zádech a říci — my jsme vám to říkali i v momentě, kdy bylo mezi hudebními znalci v módě vést na hudbu Taylor Swift kamikaze „hejtování“. Jakmile přišla pandemie, Taylor Swift skvěle vycítila, že nikdy nebyl lepší prostor k učinění některých velkých uměleckých kroků a nahrála album, na kterém měla velký podíl nejen po stránce textové, ale i skladatelské. Vydala se do lesů, hledat v sobě kreativitu a skutečně jí našla. Jediné, co kazí její přechod do folku, je že její texty jsou i nyní pořád jaksi sebestředné a Taylor Swift působí neustále nějak příliš posedlá sebe samou.

Ještě více procházek po lese, sezení s Antonoffem, Bon Iverem, The National a možná se to konečně změní! Folklore bylo bezesporu lepší z dvojice folkových alb loni vydaných, protože folklore, ač taky dobré album působilo trochu jako dvojka vašeho oblíbeného filmu, ve které tvůrci až moc opakují dějové linky a vtipy z jedničky. Jste rádi, že to natočili, ale už to není tak jedinečné  Proto dostalo přednost folklore.

18. Bob Dylan – Rough and Rowdy Ways

Země původu: 🇺🇸
Žánr: Folk
Producent: Americana

Rough and Rowdy Ways Boba Dylana bylo další unikátní zasvěcení do práce mistra a pozorování profesora při provádění jeho práce. Je pravda, že Bob Dylan dlouho se svou vlastní hudbou nepřišel, a tak byla očekávání s ohledem na to, že se (bez uvažování nad tím, kdo by zde figuroval) bezesporu jedná o jednu z největších 10 žijících hudebních osobností, možná až příliš přemrštěná. Zatímco však po hudební stránce bylo album poněkud zklamáním, Bob Dylan přinesl mnoho nesmírně zajímavých textů o kterých můžeme dumat a studovat je ještě velice dlouho. Alespoň je ale zde naděje, že se Bob Dylan ještě bude těšit dobrému zdraví a tohle nebyla ani zdaleka jeho poslední hudební výprava, protože se mi nechce věřit, že by se Dylan neuměl rozloučit skvělou tečkou, minimálně stejně dokonalou jako velikánů, kteří už bohužel mezi námi nejsou — Cohenovou nebo Bowieho.

17. Lianne La Havas – Lianne La Havas

Země původu: 🏴󠁧󠁢󠁥󠁮󠁧󠁿
Žánr: Neo Soul
Producent: Lianne La Havas, Matt Hales, Beni Giles, Sam Crowe, Mura Masa, Nick Hakim, Chris Tabron

Jestliže jsme mluvili o velkolepém noblesním stylu Norah Jones, i tady musíme pochválit sympatickou, až staroškolskou důstojnost alba, která působí velmi stylově. Britská zpěvačka Lianne La Havas má velký úspěch k historicky významným umělcům jako brazilské zpěvačce Milton Nascimento, ale i třeba Radiohead. Tato versatilita vlastního hudebního vkusu se výborně projevuje i na její tvorbě, která má mnoho chutí, ale přesto dává dohromady celek, který dává smysl.

16. Bartees Strange – Live Forever

Země původu: 🇺🇸 / 🏴󠁧󠁢󠁥󠁮󠁧󠁿
Žánr: Indie Rock
Producent: Bartees Strange, Will Yip

Debutové album v Anglii narozeného, ale nyní v USA žijícího Barteese Strangera šokuje talentovaným skladatelstvím, zajímavými tématy, které rezonují s mladšími až středně starými posluchači, nádherný, charismatický hlas i schopností najít onen kýžený balanc mezi hudební vynalézavostí a velikostí melodií.

15. Jehnny Beth – To Love Is to Live

Země původu: 🇫🇷
Žánr: Art Rock
Producent: Johnny Hostile, Flood, Atticus Ross, Adam Bartlett

Vydat debutové album až ve 36 není úplně tradiční, ale Jehnny Beth je francouzská umělkyně, která spolupracovala už několik let jako vokalistka s tak velkými jmény jako Gorillaz, Noel Gallagher nebo Julian Casablancas a vydává se tedy možná trochu cestou její popové kolegyně Sii, kdy osoba za oponou vychází na pódium. To Love Is to Live je album zvukově i tématicky silné stejně jako jeho název. Jehnny Beth na něm v podstatě vede 38 minut dlouhý zápas se životem, kdy není jisté, jestli z něj vychází po doznění tónů vítězně. Je to mimořádně zajímavé, umělecky hodnotné a správně podivínské album.

14. Nada Surf – Never Got Together

Země původu: 🇺🇸
Žánr: Indie Rock
Producent: Ian Laughton

Pop-rocková kapela Nada Surf z New Yorku zraje nádherně a vůbec nevadilo, že jejich nové album znělo jako vzpomínka na přelom století — spíše naopak. Byly to časy plné optimismu, nových technologických pokroků za dveřmi, avšak negativními vlivy technologií ještě nezkažené. Dokonce i ty proklaté koronaviry se v té době porážely hudebními festivaly. Diví se tedy někdo Nada Surf, že radši zůstali v období, kdy se i jejich popularitě nejvíce dařilo? Já tedy rozhodně ne. Dobré písně jsou prostě dobré písně a pokud nejsou zasazeny do špatného kontextu, nezáleží tolik na tom, jestli znějí jako ze 70., 80. let a nebo let méně dávných.

13. Perfume Genius – Set My Heart on Fire Immediately

Země původu: 🇺🇸
Žánr: Art Rock
Producent: Blake Mills

Na tomto albu se neustále něco děje a způsob, s jakým Michael Alden Hadreas (Parmufe Genius) mění žánry je skutečně obdivuhodný a v lecčems připomíná album Moses Sumney, jen je to všechno ještě více dokonalejší a promyšlenější.

12. Drive-By Truckers – The Unraveling

Země původu: 🇺🇸
Žánr: Jižanský rock
Producent: David Barbe

Něco mezi kapelou a folkovým písničkářem. Něco mezi country a rockem. Úspěšná americká kapela okolo Pattersona Hooda Drive-By Truckers si už na scéně také zažila mnoho, ale pořád má co nabídnout. Do hudby tihle jižanští chlapi dávají neskutečné množství srdce a poctivého muzikanství. Mou oblíbenou parafrází Homera Simpsona se musí říct: „Koho nebaví Drive-By Truckers, toho nebaví ani život“.

11. Jessie Ware – What’s Your Pleasure?

Země původu: 🏴󠁧󠁢󠁥󠁮󠁧󠁿
Žánr: Disco
Producent: Benji B, James Ford, Joseph Mount, Kindness, Morgan Geist, Matthew Tavares, Midland

Jessie Ware vydala skvělé album, na kterém si vyloženě užívá svou pozici ženy v polovině třicítky, která už leccos zažila, ale zároveň má plné právo na to se stále cítit mladě. V disko-popu inspirovaném nadšenou a žhavou atmosférou osmdesátých let přináší do ponurého pandemického světa porci povyražení a zábavy. Je to sice klišé říkat, ale tohle album je doopravdy neskutečně sexy.

Nevešlo se, ale stojí za zmínku

AC/DC – Power Up

Beabadoobee – Fake It Flowers

BC Camplight – Shortly After Takeoff

Thundercat – It Is What It Is

Ozzy Osbourne – Ordinary Man

Bill Callahan – Gold Record

Beach Bunny – Honeymoon

Low Cut Connie – Private Lives

Jeff Tweedy – Love Is the King

Jason Isbell and the 400 Unit – Reunions

Kareem Ali – Growth

10. až 1. místo

10. Deftones – Ohms

Země původu: 🇺🇸
Žánr: Alternativní metal
Producent: Teny Date

Mistři temných kytar Deftones se konečně vrátili a určitě nezklamali. Nabídli opět silný materiál pramenící z let broušení diamantu jejich unikátního zvuku, který ještě pořád zůstává věrný původním pramenům, které protékaly z na konci 90. let velmi populárního nu-metalu, ale obsahující podstatné netradiční kytarové a sem tam i elektronické prvky alternativního rocku, shoegaze a hraného vláčivým tempem, které spíše připomíná post-rock nebo stoner rock. Deftones je jedna z mála kapel, která ještě nevydala špatné album a svou unikátní hudební pouť zase pokračují ve velkém stylu. Jestli se Ohms nečím odlišuje, tak pak snad ještě temnější a atmosférou odsouzení k zániku než měla alba poslední kontrastující se zasněnou atmosférou alba, která jakoby dával vzniknout nějakému úplně novému žánru, který by se dal nazvat jako dream metal.

9. Neil Young – Homegrown

Země původu: 🇺🇸
Žánr: Country Rock
Producent: Neil Young, Elliot Mazer, Ben Keith, Tim Mulligan

Legenda na kterou je zvlášť u nás tak moc zapomínáno letos vydala album, které se i tak velký hudebník jako Neil Young styděl vydat dlouhá léta. Homegrown je ale prostě dar z nebes. Neil Young byl sice ve špatném životním období zlomeného srdce a životního zmaru, ale pořád v jedné z nejlepších tvůrčích fází jeho kariéry.

8. Tame Impala – The Slow Rush

Země původu: 🇦🇺
Žánr: Psychadelic Pop
Producent: Kevin Parker

Udělat album originální a ještě k tomu celistvé. Takové, aby chvílí smysl dávalo a za chvíli vás něčím překvapilo, je velice těžká disciplína. Tak těžká, že jí zvládnou jen ti nejlepší z oboru. Kavin Parker je známý tím, že si dělá většinu věcí sám, dokonce i bez pomoci kapely. Navíc ještě cestuje skrze různá časová období, což všem ještě dodává na obdivu.

7. Caroline Polachek – Pang

Země původu: 🇺🇸
Žánr: Indie Pop
Producent: Danny L Harle, Caroline Polachek, Dan Carey, A. G. Cook, Jim-E Stack, Daniel Nigro, Valley Girl, Andrew Wyatt

Pop má své velice kouzelné místo ukryté v podvodních jeskynních hudebního moře. Taková místa, která jsou neviditelná pro běžné smrtelníky, kteří poslouchají jen rádia nebo mainstream a my můžeme děkovat, že je známe. V takových tajemných, neprobádáných vodách se nachází i z Connecticutu pocházející Caroline Polachek se svým kreativním elektronickým popem, jenž nejenže se dobře poslouchá, ale díky používání unikátních zvukových palet se mu daří znít úplně jinak než od ostatních.

6. Rolling Blackouts Coastal Fever – Sideways to New Italy

Země původu: 🇦🇺
Žánr: Indie Rock
Producent: Burke Reid

Album australských Rolling Blackouts Coastal Fever je albem ještě z dob necovidových, kdy bylo cestování součástí životního stylu milionů mladých lidí. Rolling Blackouts Coastal Fever měli ještě to štěstí, že cestovali jako kapela. Jejich vůbec první turné po Evropě bylo zvěčněno do takového skoro zhudebněného uměleckého dokumentu Sideways to New Italy, ze kterého přímo sála vůně větru a sála z něj slunce letní Evropy.

5. Run the Jewels – RTJ4

Země původu: 🇺🇸
Žánr: Rap
Producent: El-P, Josh Homme

Černobílá dvojice opět vyráží po vzoru podobných filmových dvojic bojovat proti bezpráví ve světě. Jejich album produkováno kromě Run the Jewels také rockerem Joshem Hommem z Queens of the Stone Age bylo nejen ozdobou současné hip hopové hudby, ale také rapově-společenským manifestem za lepší svět.

4. Mystery Jets – A Billion Heartbeats

Země původu: 🏴󠁧󠁢󠁥󠁮󠁧󠁿
Žánr: Indie Rock
Producent: Blaine Harrison, Matthew Twaites

Kapela Mystery Jets má mnoho paralel se zde rovněž uvedenými Nada Surf. Mystery Jets jsou totiž přesně něco jako současná verze Nada Surf. V porovnání s Nada Surf jsou totiž Mystery Jets sice rozhodně tvrdší a dramatičtější kapela. Nakonec ale i oni vždycky přijdou s nějakým pozitivním závěrem. Je to dobře poslouchatelná někdy spíše noise-rocková, někdy spíše popová hudba, která rozhodně není fádní nebo nedostatečně kreativní. Jiné roky by si takovéhle hudby člověk možná nevážil tak jako nyní, kdy člověku taková alba dávají sílu a naději.

3. Mac Miller – Circles

Země původu: 🇺🇸
Žánr:
Trip Hop
Producent: Alexander Spit, David x Eli, Eric Dan Guy Lawrence, Jon Brion, Mac Miller, Shea Taylor, Vic Wainstein

Jakmile se jednou člověk dostane do bludného kruhu, je nesmírně těžké se z něj dostat. Mac Miller bohužel svůj boj prohrál. Kloubouk dolů nejen před ním, ale i před hlavním producentem Jonem Brianem, který si poradil bravurně s takřka nelidským úkolem — dokončit album umělce, který zemřel v průběhu tvorby alba. Circles je otisk srdcervoucího lidského příběhu a zvěčnění předčasného odchodu jednoho populárního mladého rappera.

2. Phoebe Bridgers – Punisher

Země původu: 🇺🇸
Žánr:
Folk Rock
Producent: Tony Berg, Ethan Gruska

Tragédie moderního světa stvořená nesmírně talentovanými mladými americkými hudebníky a mající ještě větší dopad díky současné pandemii. Punisher Phoebe Bridgers rýpe do bolestivých ran pocitů mnoha z nás týkajících se digitální disasociace od skutečného světa, nezvykle složitých vztahů, pramalé důležitosti pravdy v záplavách konspiračních teorií, nadužívání drog a alkoholu, pocitech vlastní méněcennosti i otázkách smrti a konce světa.

1. Fiona Apple – Fetch the Bolt Cutters

Země původu: 🇺🇸
Žánr:
Minimalistický Art Pop
Producent: Fiona Apple, Amy Aileen Wood, Sebastian Steinberg, Davíd Garza

Fiona Apple měla s tím zavřením doma trochu přednost před námi. Víc jak 7 let už pořádně nekoncertovala a na veřejnosti se pracovně ukazovala hlavně při charitativních akcích. Její uzavřenost na hraně nezdravého jí však dovolila se naprosto ponořit do svého vlastního kreativního světa a stvořila album, na které hraje nějaký svůj vlastní, dříve neslýchaný hudbení žánr, jenž je velmi minimalistický studiovou technikou. Většna alba byla nahrána doma a velká část dokonce s minimem hudebních nástrojů. Harmonie zde tvoří často buď jen mnohovrstvé vokály, různé domácí potřeby, zvuky domácnosti a když tak, spíše jen bubny nebo basa a samozřejmě piáno. Jako zázrakem má ale tenhle minimalismus, kterým se Fiona Apple pyšnila už v budoucnosti, ale nikdy to nedotáhla do takovéhoto extrému, kdy se její minimalistické hudbení portrérty přetvářejí ve výpravnost a ambici velkofilmů. V historii populární hudby a hudebních alb jako takových, kterou můžeme sledovat někdy od poloviny 50. let je dohadem takových 250 až 300 alb, které mohou být označeny za historicky vysoce cenné umění vedle cenných obrazů nebo literatury. Fetch the Bolt Cutter je nepochybně jedno z nich.

od Patrik Müller -
Nejlepší písně roku 2020 Fiona Apple Phoebe Bridgers Mac Miller

Podle první dvaceti pětice nejlepších písní roku 2020 dle Music NOW to vypadá, že rok 2020 byl skutečně rokem postaveným na hlavu. Folk a rock v něm totiž představovali mladé generace – a to ve velice povedené formě – popová megastar a raper! Stejně tak bylo šokující, jak se producenti rozhodli mladé generaci naservírovat regulérní 80. léta. Stejně tak je podivné, že se do 25 nejlepších písních dostala country skupina, jenž byla donedávna symbolem toho největšího kýče americké hudby.

Liberální části čtenářů jistě udělá radost, že v seznamu jednoznačně dominují ženy. Na rozdíl od většiny jiných hudebních webů jsme však také nezavrhovali některé nepohodlné významné postavy hudební scény, z čehož budou mít možná radost zase trochu jinak názorově smýšlející lidé.

25. Delete Forever – Grimes

Hudba Grimes není zrovna přívětivá pro obyčejné lidi a musíme se přiznat, že i my máme občas problémy poznat, jestli je nějaký její výtvor ukázkou její geniality a nebo jsou to už jen prostě náhodně sestavené tóny bez nápadu. Píseň“ Delete Forever“ se však drží skoro až popové struktury a vůbec to není na škodu — spíše naopak. Když se chaos poletující všude okolo, v němž dříme její velká tvůrčí energie alespoň na jednu píseň za čas seskupí v něco celistvého, zní to potom doopravdy krásně.

24. No Time To Die – Billie Eilish

Dostat možnost nahrát píseň k bondovce patřilo vždy k velkým poctám směrem k hudebníků. Pro ty to nebylo jen automaticky vydělaných několik tisíc dolarů kvůli automaticky zajištěné reklamě písně v jedné z nejslavnějších filmových sérií všech dob, ale také známka toho, že jste v hudebním průmyslu něco dokázali a byla jim dána tak důvěra se tohoto úkolu, na který bude namířena velká pozornost médií, zhostit. V minulosti tak tento úkol byl svěřen takovým jménům jako Paul McCartney, Louis Armstrong, Bono a Edge, Madonna nebo Sheryl Crow. Producenti filmu si však zároveň uvědomují, že je nutné jít s dobou, a tak v poslední době angažovali pro tuto úlohy hudební postavy sice velmi úspěšné, ale ve své době o poznání méně zkušenější než ty jmenovány před tím — Adele a Sam Smith a nyní Billie Eillish s bratrem Finneasem O’Connellem. Úkolu se ale zhostili výborně. Byly tady sice povedenější písně pro bondovky než tato, ale vzhledem k tomu, s jakými jmény se musí porovnávat, si zaslouží Eillishovic děcka opět obdiv.

23. Time – Jack Garratt

Většinou jsou na tomto seznamu písně spojeny se silnými alby. Album Love, Death & Dancing talentovaného anglického hlasu Jacka Garatta však upřímně zase tak nic extra nepřivedlo. Byla zde ale jedna naprosto výjimečná píseň nazvaná “Time”, která je jako kapsule nostalgických emocí. Produkce písně má ambice jako soundtrack velkofilmu a z textu písně je prostě cítit… Život! Jack Garratt to pak se svou perfektní barvou hlasu skvěle podává.

22. Blinding Lights – The Weeknd

Ano, chápu. Tahle píseň se stala neuvěřitelně ohranou. Vždycky jakmile se mi ale podařilo jí nějakou dobu neslyšet někde v supermarketech a pak si jí pustit v klidu večer doma, tak se mi ukázalo, jakou má v sobě tato píseň krásu, kterou nerozeznáte hned jakmile jí slyšíte s levných reproduktorů na nízkou hlasitost. Ač je produkce této písně vlastně strašně jednoduchá a skoro jako ze začátečnických kurzů hudební produkce v Abletonu nebo FL Studiu, Weeknd by si ale zasloužil metál už jenom za ten husarský kousek v podobě toho, že se mu podařilo na první místo hitparády přivézt snad nejlepší období taneční hudby, jaké zde bylo — období 80. let a synth-wave. Zasněnost, která se bohužel v 90. letech zvrhla do více technicky založených přístupů podstavených víc na bicích a bizarní výraznosti syntezátorů než na využití jejich atmosférického a melodického potenciálu. The Weeknd samozřejmě nebyl ani zdaleka prvním, kdo 80. léta přivedl zpět, ale byl asi prvním, kdo je dostal v plné podobě zpátky na čela hitparád. A to se cení!

21. Gaslighter – The Chicks

Nikdy, ale absolutně nikdy mě nenapadlo, že bych do takovéhoto seznamu někdy mohl začlenit country skupinu, která si ještě nedávno říkala Dixie Chicks. Skupina tří sice jistě milých dívek, ale svou hudbou a stylem projevu přímo vystihující americký country kýč. Jenomže to by se nesměli dát dohromady s producentem Jackem Antonoffem, který už před tím proměnil jeden takový symbol country kýče Taylor Swift nejprve ve velkou postavu pop music a nyní folkové hudby. Pochodový, nadšený rytmus písně běžící Gaslighter” kontrastuje s příběhem písně inspirovaným rozvodem zpěvačky Natalie Maines s hercem Adrianem Pasdarem.

20. JU$T (feat. Pharrell Williams & Zack de la Rocha) – Run The Jewels, Zack De La Rocha, Pharrell Williams

Spojení Run The Jewels, Zacka De La Rocheho a Pharrella Williamse dalo stvořit velice ostré a nekompromisní písni, na které si Run the Jewels vyříkávají, co a kdo je štve. Na prdel od nich dostávají businessmani, akademici, ale i instagramové hvězdy.

19. Kyoto – Phoebe Bridgers

Mistrovská třída psaní písní se na druhém albu Phoebe Bridgers Punisher objevovala pravidelně. “Kyoto” má všechno, co by dobrá píseň měla mít. Chytlavé melodie, celistvou atmosféru, která vás dokáže přenést někam jinam, nápaditý text i nějaké ty překvapivé prvky a originalitu.

18. Save A Kiss – Jessie Ware

Osmdesátá léta útočila také z písní Jessie Ware. Druhá píseň Jessie Ware z první padesátky patří ke spíše výjimečně klidně části jinak velmi neposedného tanečního alba. Jessie Ware v polovině třicítky může těžit výborně jak z mladistvosti, tak už z životní rozvahy a zkušenosti. V “Save a Kiss” toto výborně úročí.

17. Don’t Start Now – Dua Lipa

Trošku zafixlujeme a dáme tady píseň, která se objevila již na seznamu nejlepších písní roku minulého. Dostáváme se totiž do trochu prekérní situace, zda má být pravidlem, že píseň patří do roku, kdy vyjde jako singl nebo kdy vyjde na albu. Nakonec jsme to vyřešili tak, že v takovém případě se může píseň objevit klidně na obou seznamech, protože v kontextu alba a nebo doby píseň může za tu dobu ještě dozrát. A to přesně se stalo s “Don’t Start Now”. Když si vzpomenu na dobu okolo roku 2010, kdy byl rádiový pop takřka neposlouchatelný, je skoro zázrak, jak se stal najednou daleko kreativnějším a otevřenějším ať už svěžím a nebo retro nápadům. “Don’t Start Now” má v sobě kus obojího. Kromě obrovského podílu producenta Iana Kirpatricka se nemůžu vynaposlouchat dokonalého hlasového “actingu” Dua Lipy, která nepředvádí nějaké těžké hlasové polohy, ale dokáže písni dát příběh změnami barvy hlasu a do detailu vypiplanými proloženími v podobě různých smíchů, vzdechů a podobně.

16. Graceland Too – Phoebe Bridgers

Ač  je Phoebe Bridgers v některých písních spíše indie rocková zpěvačka, v této písni se Phoebe Bridgers přihlásila hrdě k americkému folku, popřípadě klasickému country a stylu “americana”. Měsíční balada “Graceland Too” rozjasnila dlouhé lockdownové noci mnoha posluchačům.

15. Mr. Motivator – IDLES

Aby nebylo té něžnosti až příliš, jsou tady také týpci, co chtěli povzbudit obyvatelstvo této planety poněkud jiným přístupem. IDLES se rozhodli poslat fanouškům vzkaz z karantény pomocí poměrně netradičního spojení punku s motivačními vzkazy. Společně s fanoušky pak natočili klip o cvičení v karanténě. Krása IDLES spočívá v tom, že ač jsou to kapela hlásící se poměrně hlasitě k progresivní levici, mají nespočet momentů, kdy se musíte připojit ať už máte názory na politiku jakékoliv.

14. Bloody Valentine – Machine Gun Kelly

Tohle byl minulý rok takový prazvláštní a vlastně strašně povedený kousek, že to zde nemohlo chybět. Že se vrací hudba osmdesátých let totiž bylo jasné už několik let, že má ale potenciál se vrátit i emo a skejťácký punk začátku století, to nás nenapadlo ani náhodou. Zatímco rockové pokusy Miley Cyrus nedopadly špatně, ale skončily trochu na půl cesty ať už kvalitou výsledku nebo samotným stylem, velepopulární americký rapper Machine Gun Kelly stvořil plnohodnotnou pop-punk-rockovu klasiku, která se může zařadit mezi písně kapel Sum 41, Jimmy Eat World, Blink-182, My Chemical Romance a podobně, na kterých jistě mnoho z nás vyrůstalo nebo dospívalo.

13. Darling, I Hug a Pillow – Morissey

My chceme znovu The Smiths. A posluchači mají rádi toho Morrisseye, můžou si kecat novináři, co chtějí. Mají, je to pravda. Já jsem byl v Lysé nad Labem na výstavě.

12. Exile (feat. Bon Iver) – Taylor Swift, Bon Iver

Ten, kdo neuvízl někdy v roce 2010 si musel již všimnout, že Taylor Swift dělá kvalitní muziku nabitou emocemi už nějaký ten pátek. Její vlastní přínos byl občas ještě přeci jen upozaděn tou komercí a falešnou velkolepostí, kterou do ní narvali producenti taneční hudby, ale Taylor Swift je nejen výborná zpěvačka, ale i skvělá textařka a skladatelka. Když se teď obklopila namísto toho bohy a folku a alternativního rocku, vzešly z toho výborné výsledky. Jako vůbec nejpovedenější počin jsme vybrali duet s Bon Iverem.

11. People, I’ve Been Sad – Christine and the Queens

Francouzskou zpěvačku Christine and the Queens ukázala světu Charli XCX ve společné písni “Gone”. Nyní má Christine and the Queens skvělou příležitost ukázat světu, co v ní je a zatím toho využila skvěle. Anglicko-francouszká píseň “People, I’ve Been Sad“ je výbornou ukázkou uměleckého pojetí soudobého elektropopu ve skoro až divadelní důstojnosti.

10. Dragonball Durag – Thundercat

Hravá basa Thundercata vyhrává pořád skvěle. Tentokrát v o poznání vážnější hudbě než na minuém skvělém albu Drunk z roku 2017 a ač jeho současné album Is It Wahat is It nepřekonalo svou kreativitou minulé album, “Dragonball Durag” je jako výstavní skříň všeho, co Thundercata zdobí a na této písni ukázal kromě své basy také své pěvecké schopnosti..

9. Kerosene! – Yves Tumor

Poslední umístění Yvese Tumora v tomto seznamu je epická pecka “Kerosene!”. Jakoby k nám z alba promlouval ze záhrobí samotný legendární Prince.

8. No – Fontaines D.C.

Že umí pukeři občas také sklidnit svou naštvanost, na chvíli se zadumat a ponořit se do smutku, ukazují irští Fontaines D.C. se svou srdcervoucí baladou o pocitu zmaru nad vlastním žitím “No”.

7. Just Wait – Nada Surf

Ač zažila kapela Nada Surf nejlepší léta na počátku století, stále zraje jako víno a jejich uklidňující pop-rock zní stále velice svěže a hlavně povzbudivě.

6. Cameo Rolling – Blackouts Coastal Fever

Když byl svět ještě (jakžtakž) normální, mohli jste podniknout nějakou skvělou cestu po světě a cítit se naprosto svobodní. Blackouts Coastal Fever jsou mladá kapela z Austrálie, co nemá v životě co ztratit. Mohla si tak užívat pouze jejich přítomné okamžiky na turné po Evropě a ta atmosféra letních cest, kdy nemusíte myslet na nic jiného než na cestu před sebou se naprosto úžasně přenesla do jejich písně “Cameo”. Ach, jak krásný pocit to je být volný!

5. Lost In Yesterday – Tame Impala

Kevin Parker je známý svými zvukovými experimenty a inovátorstvím v oblasti produkce. Občas se ale zapomíná, že to je také úžasný textař. Heslo písně o vlastní minulosti: “If they call you, embrace them / If they hold you, erase them“ se mi líbilo natolik, že jsem chvíli uvažoval o tom, že bych si s nimi nechal vyrobit nějaký plakát a pověsil si je nad svůj pracovní stůl. Tato slova musí být zvláště pro ty, kteří mají ten život trochu jako horskou dráhu a zažili nějaké velmi hezké i velmi těžké časy. Nenechte se zmást tóny skoro jako z reklamy na “Holiday Inn”, v téhle písni je ukryto strašně moc.

4. Murder Most Foul – Bob Dylan

Tahle píseň o postřelení amerického prezidenta Kennedyho není ani tak písní, jako zhudebněným dějepisem. Bob Dylan si tu Nobelovu cenu za literaturu zasloužil naprosto právem!

3. Relay – Fiona Apple

Nebýt zrovna ve veřejné dopravě, když jsem slyšel tuto píseň poprvé, asi by mi z toho spadla čelist. Neslyšel jsem totiž pořádně dlouho něco tak neotřelého a geniálního. Ačkoliv v písni není kromě bubnu a následně basy vůbec žádný jiný nástroj, dokáže vytvořit tak obrovskou sonickou bublinu, že z toho jde málem strach. “Relay” zní jako bojová hymna, ale osobní. Bude to znít trochu legračně, ale mám pocit, že “Relay” by se dalo popsat jako: “Kto sú boží bojovníci” Fiony Apple a nějaký zcela nový hudební žánr.

2. Good News – Mac Miller

Nemá cenu nic říkat, stačí ukázat, jak zareagoval na Mac Millerův posmrtný singl Anthony Fantano (Needledrop):

1. I Know The End – Phoebe Bridgers

Středověk měl Nostradama, my Phoebe Bridgers. Velikost písně “I Know the End”, která ji řadí mezi nejlepší hrstku písní poslední dekády spočívá v tom, že má v sobě tak moc různých nálad, že vás donutí být strašně smutnými, za chvíli dojetými k pláči, pak vás uklidní, za chvíli váš naštvaně a úplně na konec dokonce hodně vyděsí. Píseň je krásná, jemná, klidná, ale i velmi, velmi zneklidňující a těžko by se dalo hledat něco, co je nejen tak geniálně napsáno, ale i tak strašně moc v kostce sumarizuje pocity, které většina z nás v přelomovém roce 2020 měla. Když se navíc podíváte na živou verzi, kde Phoebe Bridgers zpívá prázdnému sálu. Je to zkrátka síla, ale alespoň jsme v tomhletom srabu všichni společně. Jak se v písni vtipně a trochu cynicky zpívá s narážkou na toto klišé “nejsme sami” obyvatel:  „Na pobřeží jsou všichni přesvědčeni / Že je to buď vládní dron a nebo mimozemská loď / V každém případě tady nejsme sami“.

Nejlepší písně roku 2020 Eminem Bartees Strange Mytsry Jets

2020 byl rok, kdy se život nás všech změnil k nepoznání a většině z nás, co chodíme na tento web asi k horšímu. Živá kultura a zábava obecně dostala na frak pořádně. Hudbě se ale dařilo alespoň v nahrávkách písní. Zdá se nám, že tak našlapaný výběr písní tady za čtyřletou existenci Music Now nikdy nebyl. I proto to trvalo déle, ale snad ten výběr alespoň bude stát za to a třeba díky němu přijdete na nějakou novou skvělou hudbu, protože to je to nejvíc, co vám můžeme nabídnout a nebo si připomenete některé skvělé hudební momenty roku 2020.

Na konci článku si pak také můžete prohlédnout dalších bonusových 15 písní, co se do 50. nevlezly, ale bylo nám je líto vynechat.

50. Heavy Balloon – Fiona Apple

Hned na úvod se připravte, že Fiona Apple tady nebude jen jednou. Její album Fetch the Bolt Cutters bylo unikátní a vygenerovalo hned několik písní, které si zasloužily být v TOP 50. Fiona Apple popisuje na “Heavy Balloon“ psychické pohnutky velmi netradičně jako zahradní procesy. Zní to jako jakýsi pokus o napojení moderního člověka zpátky k přírodě.

49. Blue World – Mac Miller

Album Circles Maca Millera by se klidně mohlo zařadit někde mezi 20 nejlepších posmrtně vydaných alb hudební historie. Guy Lawrence a jeho producentský tým udělali obrovský kus ne moc vděčné a emocemi vypjaté práce, aby tohle album dokončili, ale výsledek se povedl a “Blue World” bylo jednou z ozdob alba.

48. Shook – Tkay Maidza

Černý kůň tohoto playlistu, píseň “Shook”, se šplhala výš a výš, až nakonec zůstala v první padesátce. Tahle rapová píseň je hodně nápaditá, hlasitá a okázale se hlásí o pozornost. Protože drzý ženský rap měl v letech 2019 a 2020 velkou sílu, asi není náhoda, že se zde dostala alespoň jedna zástupkyně, která sice není tak známá jako třeba Cardi B, Lizzo nebo Megan thee Stallion, ale dotyčné hravě překonává jak tou ostrostí, tak nápaditostí.

47. Stain – Soccer Mommy

Pouze s talentovaným hlasem, kytarou a syntezátorem se dá hrát velkolepé divadlo, když víte, jak tyhle ingredience dát dohromady.

46. Martin – Car Seat Headrest

Nové album Car Seat Headrest bylo sice po skvělém znovu nahraném a vydaném Twin Fantasy vcelku zklamáním, alespoň jedna památná píseň zde ale zůstala.

45. Lock It Up (feat. Anderson .Paak) – Eminem, Anderson .Paak

Perfektní spojení dvou hip hopových generací a také dvou rozdílných přístupů k rapům — jeden s brilantní technikou a rychlostí veršování, druhý se špičkově vypracovanou nakažlivou výslovností a hlavně výraznou barvou hlasu, kterou si dlouho zapamatujete.

44. Forever – Charli XCX

Sic moc nepatříme mezi fanoušky toho, čemu se říká PC Music (label a vlastně už taky hudební hnutí, či podžánr, trochu podivínské experimentální elektronické hudby okolo producenta A.G.Cooka), každé hnutí a podžánr má však své světlé stránky. “forever” je velmi silným, emotivním, ale také inovativním momentem posledního alba Charli XCX, kde se spojil jak přístup „originalita za každou cenu“ A.G.Cooka, tak melodický popový talent Charli XCX.

43. I Want You To Love Me – Fiona Apple

A hned tu dáme další Fionu Apple. Tentokrát v trochu jiném stylu. Doprovázenou klavírem ve skoro šanzonových melodiích znějících jako dílo nějaké New Yorské zpěvačky luxusní restaurace v 50. letech.

42. Levitating – Dua Lipa

Dua Lipa a její producenti Ian Kirpatrick, KOZ nebo Stuart Price vrátili do popu neřízenou zábavu. V roce 2020 jsme měli starostí nad hlavu než abychom poslouchali nějaká komerční prvoplánovitá pseudo-feministická hesla z pera mužských textařů, takže Dua Lipa ve svém vesmírném autě, co vás zve na projížďku, byl loni naprosto adekvátní odpočinek.

41. Love Is on Its Way Out – Morrissey

Pokud jste vyznavači “Cancel Culture”, tak se omlouváme a můžete si jít počíst vedle na A2Alarm, ale my posuzujeme hudbu hlavně podle hudby a umělce podle jejich děl, ne podle toho, zda se jeho politické názory shodují s mými. Morrissey stvořil s “Love Is on Its Way Out“ výbornou hymnu ochránců zvířat o tom, jak „Smutní boháči honí a střílí slony a lvy“. To nám také stačí k důkazu, že má Morrissey pořád srdce.

40. Parasite Eve – Bring Me the Horizon

Bring Me the Horizon se dokážou už víc než dekádu až neuvěřitelně flexibilně přizpůsobovat hudebnímu prostředí a měnit zvuk takovým způsobem, že to není vůbec na škodu výsledku. Písně jako “Parazite Eve“ jim tak pomáhají zaslouženě rekrutovat do své silné armády stoupenců další mladé lidi, co hledají trochu odvážnější hudbu než slyší obyčejně z rádií. Bring Me the Horizon jsou čím dál tím víc také uznávání mezi různými hudebními fajnšmekry a takovou tou smetánkou, která si potrpí na maximální originalitě a progresivitě nápadů.

39. Wash Us In The Blood – Kanye West, Travis Scott

Kanye West měl letos rok dilemat a nějak vycítil, že éra Trumpa, kterého v minulosti hlasitě podporoval, je u konce. Jeho politické “osamostatnění“ pak ještě posílil americký červen a vše, co se událo po smrti George Floyda. Kanye West se pak vydal skutečně kandidovat na prezidenta a nasbíral celkem něco okolo 65 tisíc hlasů.

38. Lucy – Jay Som, Soccer Mommy

Dvě skvělé americké hudebnice Jay Som a Soccer Mommy vymyslely unikátní projekt, kdy vytvořili jakýsi “cover duet”. Obě si vybraly pár písní z diskografie druhé, vytvořily cizí písni nový kabát a pak to společně nazpívaly. Cover písně “Lucy” od Jay Som, nazpívaný s původní autorkou Soccer Mommy, má v sobě kus unikátní atmosféry, která působí velice věrně a jako nějaký silný halucinogenní zážitek.

37. Tondo – Disclosure, Eko Roosevelt

Žánr taneční hudby tady skvěle zastupuje spolupráce anglické dvojice Disclosure a jejich slunečnými, africkými rytmy nabitá píseň čerpající ze samplu takřka neznámého kamerunského zpěváka Eko Roosvelta a ještě méně známé písně “Tondoho Mba“. Parádní spojení hudební historie a současnosti, kterou je ohromná zábava poslouchat a je prakticky nemožné, aby vás alespoň na židli trochu nerozhoupala!

36. Simmer – Hayley Williams

Hayley Williams udělala se svým albem Petals for Armor obrovský umělecký skok a za pomocí jejího parťáka z Paramore (a jak se spekuluje, možná i životního) Taylora Yorka vytvořila velmi originální, minimalistické album mixující akustickou i elektronickou hudbu, postavené hodně silně na jejich vskutku návykových a roztomilých vokálech. Nejvíce se z alba vyjímala píseň “Simmer”, která zároveň tak nějak shrnuje a charakterizuje celé album.

35. Gasoline – HAIM

Kalifornská dívčí pop-rocková skupina HAIM mi vždy přišla lehce přeceňovaná a humbuk okolo ní nadnesený. Jejich poslední album ale bylo naprosto perfektní a ač se zdálo, že to v současném stavu Los Angeles není snad ani možné, přeneslo na posluchače pohodu tohoto města s typickou něžností, chytrostí a poctivým muzikantstvím HAIM.

34. Kawasaki Backflip – Dogleg

Asi jedno z nejméně známých jmen tohoto alba. Detroit má v poslední době velmi silnou scénu post-hardcorové hudby a Dogleg je dalším zástupcem této scény.

33. Cars In Space – Rolling Blackouts Coastal Fever

Austrálii moc úpadek rockové hudby nezajímá, naopak se tam neustále rodí nové a nové, naprosto výborné kytarové kapely. Rolling Blackouts Coastal Fever minulý rok přišli se čtvrtým albem Sideways to New Italy, na kterém výborně zachytili své zážitky a atmosféru, kterou cítili na svém letním a prvním turné po Evropě.

32. Soul Control – Jessie Ware

Jessie Ware je už taková máma popové hudby a nikoho by nenapadlo, že ještě dokáže udělat takovou díru do světa. Její retro osmdesátkovým diskem nabité album What’s Your Pleasure? bylo plné vyzývavých rytmů i textů a vyzařovalo takovou tou správnou ženskou silou ze staré školy, která je velmi sebejistá nebere protějšek jako svého nepřítele, ale životního parťáka.

31. Napalm Girls – Creeper

Kapela Creeper se bezesporu zrodila v trochu jiné době než měla, nicméně možná právě odstup od klasického rocku 70. let a také moderního rocku začátků století dovolil téhle britské kapele tak výborně vybrousit diamant kytarové hudby a stvořit naprosto epické rockové pecky, které je řadí mezi největší držáky nejnovější generace kytarových kapel.

30. Gospel For A New Century – Yves Tumor

Druhá píseň Yvese Tumora v tomto seznamu jakoby mixovala to dobré ze stadiónově orientovaného rocku Lennyho Krevitze a náruživostí inspirovanými písněmi Prince.

29. Say the Name – Clipping.

Clipping jsou projekt, který spadá do kategorie, kterou tady často nazýváme jako „extrémní hudba“. Tahle kalifornská trojice je něco jako více posluchačsky přívětivá verze také z Kalifornie pocházejí a také trojčlenné a dokonce i stejným poměrem etnicky zastoupené skupiny Death Grips. Jejich velmi temná píseň “Say the Name” se výborně hodí pro popis některých událostí minulého roku — zejména pandemie a následných amerických protestů.

28. Mustang – Bartees Strange

Jestliže panuje takový ten stereotyp, že Elvis na konci 50. let ukradl rock’n’roll afroameričanům, které pak přestala kytarová hudba zajímat a až na výjimky se začali orientovat spíše nejprve na disko a následně na hip hopovou hudbu, letošní rok hovoří dost jiným způsobem. Nejen totiž američan Yves Tumor, ale i Bartees Strange táhnou současnou kytarovou hudbu svými velkolepými písněmi, které by si zasloužily stát se klasikami. Píseň “Mustang“ má v sobě perfektní vyvážení alternativní hudby a pop-rockové melodičnosti. Krátce by se to dalo popsat jako rande mezi Kings of Leon a Wolf Alice.

27. A Billion Heartbeats Mystery Jets

Na anglickou indie rockovou kapelu Mystery Jets jsme málem zapomněli, že vůbec ještě pořád existuje. Nakonec jsme ale na poslední chvíli narazili na jejich nové album, které se jmenuje přesně jako tato skladba A Billion Heartbeats. Jsme za takovouto hudbu moc vděční, protože nejen tahle píseň, ale i jejich album, které tak nějak výborně zastupuje právě tento singl přináší neuvěřitelně mnoho emocí a pozitivity do nynějšího emočně poněkud prázdného a ponurého světa. Poslouchat tyhle písně dává člověku naději, že se zase vrátíme ke světu, jaký byl dříve a nutí jej říct takové to otřelé: „Lidstvo snad ještě není úplně ztraceno“.

26. Godzilla (feat. Juice WRLD) – Eminem, Juice WRLD

Eminem se vracel s dalšími alby tak často, až ukázal, že to pořád má v sobě. Píseň “Godzilla“ se zapsala do Guinessovy knihy rekordů, protože Eminem předvedl obdivuhodný výkon, když dokázal za 31 vteřin říct neuvěřitelných 224 slov! Eminem si tímhle počinem tak nějak zase na chvíli nasadil pomyslnou korunu krále rapu. Je v tom ale i něco velice sympatického s ohledem na lidský element v hudbě, který se neustále skloňuje. Dneska není zvykem před nahráváním vlastně ani moc zkoušet. To ale Eminem dělat musel, Musel přímo trénovat s disciplínou vrcholového sportovce, aby tento obdivuhodný výkon dokázal a to se cení.

Stojí za zmínku:

A na závěr, co se tu nevešlo, ale je nám to líto a není možné, to nezmínit:

New Normal – Caroline Polachek

Lost Powers – Everything Everything

The Steps – HAIM

Brooklyn Bridge To Chorus – The Strokes

Dance Of The Clairvoyants – Pearl Jam

Through The Mists Of Time – AC/DC

Blowback – The Killers

Sugar On The Rim – Hayley Williams

House Party – New Kids On The Block, Boyz II Men, Big Freedia, Naughty By Nature, Jordin Sparks

ooh la la (feat. Greg Nice & DJ Premier) – Run The Jewels, Greg Nice, DJ Premier

Ordinary Man (feat. Elton John) – Ozzy Osbourne, Elton John

Say So – Doja Cat

If You’re Too Shy (Let Me Know) – The 1975

Hasdallen Lights – Yves Tumor

We Had A Good Time – Bullion

Circles – Mac Miller

od Patrik Müller -
rupert-neve-header

Legendární zvukový inženýr, vynálezce záznamových zařízení a podnikatel Rupert Neve zemřel. Prohlášení bylo zveřejněného na jeho oficiálních webových stránkách. Nekrolog sdílený zástupci odhaluje, že příčinou smrti byl zápal plic, který neměl původ v nemoci Covid-19 z toho plynoucí a srdeční selhání“. Rupertu Neveovi bylo 94 let.

Neve se narodil v Newton Abbott v Anglii v roce 1926 a během druhé světové války se jako teenager dobrovolně přihlásil do pomocného armádního oddílu Royal Corps of Signals britské armády. Před založením vlastní společnosti Neve Electronics v roce 1961 pracoval v dalších firmách pro výrobu elektroniky.

Odkaz Ruperta Nevea zůstává otisknutý ve slavných písních. Jeho přístroje využívali skoro všichni významní hudebníci

O tři roky později navrhl vůbec první komerční mixážní konzoli založenou na tranzistorech pro Phillips Studios v Londýně. Ta nahradila tradiční návrhy založené na elektronkách, které do té doby byly v nahrávacích konzolích využívány.

Hlavně v 70. letech 20. století definovaly mixážní desky Neve zvuk klasického rocku. Konzole Neve 8028, kterou proslavil i dokument bubeníka Nirvany a frontmana Foo Fightersa Davea Grohla z roku 2013 Sound City, byla použita na nahrávkách umělců jako Fleetwood Mac, Grateful Dead, Santana, Tom Petty a nespočet dalších.

Pravděpodobně nejdůležitějším z jeho vynálezů je však předzesilovač Neve 1073, který se používá k formování zisku a zvuku mikrofonů v procesu nahrávání. Mnoho zvukových techniků jej považuje za jeden z nejlepších předzesilovačů všech dob a v současnosti je často napodobován jak výrobci hardwaru, tak softwaru. Neve a jeho manželka Evelyn prodali společnosti Neve Companies v roce 1975, ale vynálezce pokračoval v práci na navrhování nových inovací nahrávání po zbytek svého života. V roce 1994 se přestěhoval do Texasu a v roce 2005 založil společnost Rupert Neve Designs. V roce 1997 získal Neve cenu Grammy za celoživotní dílo.

Rupert Neve patřil mezi hlavní muže za oponou, kteří nejsou příliš známí, ale umožnili naší oblíbené hudbě vůbec vzniknout.

Konzoli navrhovanou Rupertem Neveem používají také v pravděpodobně nejslavnějším českém nahrávacím studiu — unhošťském studiu Sono a to konkrétně model pultu Neve 5088.

Rupert Neve patřil mezi hlavní muže za oponou, kteří nejsou příliš známí, ale umožnili naší oblíbené hudbě vůbec vzniknout. Ačkoliv se obvykle nezveřejňuje, s jakým vybavením jste nahrávali, bez přehání lze říct, že s tím, jak jsou vynálezy značky Neve hojně ve studiích používány, jsou součástí alespoň jedné písně téměř každého významného hudebníka. Odkaz Ruperta Nevea tady tak zůstane tak dlouho, jak zde zůstanou písně, které obsahují už nesmazatelně sice na první dobrou nepatrný, ale velice důležitý zvukový otisk jeho vynálezů.

Autor: Patrik Müller
Foto: RupertNeve.com

The Weeknd Dominik Feri

Redakci Music NOW se podařilo získat šokující informace. Podle neuvedeného zdroje na přestávkové Half Time Show nejsledovanější americké sportovní akce Super Bowl, nevystoupil namísto producenta a zpěváka The Weeknda, nikdo jiný než český politik Dominik Feri.

„Nejen hráči, ale i pořadatelé a klíčoví účastníci akce byli testováni na Covid-19 hned několika testy. Bohužel se při posledním pátečním testu, i při následném přetestování ukázalo, že je hlavní vystupující na tradiční, velmi očekávané hudební přestávkové show, The Weeknd, pozitivní na Covid-19.“

Show už nebylo možné zrušit, ani najít jiného vystupujícího. Musel se proto hledat dvojník

Super Bowl je nejsledovanější americkou sportovní událostí a celosvětově je to každoročně jedna z nejsledovanějších událostí. Sponzoři utrácejí za reklamy astronomické částky a s takovouto výraznou změnu programu by vyžadovali odškodnění.

„Všechno se událo na rychlo. V sobotu ráno došlo k přetestování. Nejde o to, že by se v USA některá z hvězd nestačila za jeden den dopravit na floridský stadion Raymond James Stadium, problém je ale vše okolo show. Nachystány byly choreografie, vizualizace na obří LED obrazovku, která stála sestavit a pronajmout spoustu peněz. Stejně tak samozřejmě velká světelná show, kostýmy pro tanečníky a ohňostroj přesně načasován do hudby. Pro Super Bowl Half Time Show nelze zavolat jen tak nějaké kapele nebo folkaři s kytarou. Každý rok je to obrovská show a diváci mají na ní velké nároky,“ vysvětlil zdroj, proč nebylo možné narychlo zamluvit jiného vystupujícího.

Nebylo tedy prý možné couvnout, a tak začali pořadatelé hledat náhradu. „Rozhodli se využít služeb specialistů se softwarem pro nalezení přesné kopie The Weeknda na základě porovnání jeho fotografií a veřejně přístupných fotografií na internetu.“ Program na bázi umělé inteligence vybral několik kandidátů. Byl mezi nimi také například americký moderátor Trevor Noah nebo britský herec ze seriálu IT Crowd Richard Ayoade a právě mladý český politik Dominik Feri. „U toho byla shoda ze známých osobností nejvyšší. Dvojníci by se sice našli, ale pořadatelé nemohli dát takto narychlo šanci někomu, kdo nikdy nestál před kamerou.“

Feri zpíval na playback s Covidem zpívajícího The Weeknda

The Weeknd tedy nahrál doma zpěv. „Protože se u něj dostavily příznaky nemoci, působil jeho zpěv poněkud udýchaně. To však alespoň simulovalo reálnou situaci,“ prozradil redakci anonymní zdroj.

Dominik Feri byl předem otestován a bylo mu narychlo vyřízeno odletět na Floridu soukromým letem hrazeným pořadateli. „Podepsal s pořadateli Super Bowlu smlouvu o mlčenlivosti, proto se o tom nejspíše nikdy nedozvíme a nemůže to využít pro svou politickou kariéru. Má ale jistě nezapomenutelný zážitek,“ dodal anonymní zdroj.

Jak to Dominik Feri, tedy pardon, The Weeknd zvládl si můžete prohlédnout a poslechnout zde:

Autor: Patrik Müller

Upozornění pro méně chápavé: Věci uvedené v článku se většinou nezakládají na pravdě (ale mohly by).

od Patrik Müller -

Bývalá partnerka a snoubenka Marilyna Mansona Evan Rachel Wood obvinila Mansona ze zneužívání. V prohlášení na Instagramu, které bylo později zveřejněno v plné délce prostřednictvím pop-kulturního magazínu Vanity Fair řekla: „Začal mě zneužívat ještě, když jsem byl teenager a trvalo to roky.“

Po obvinění Woodové se objevilo hned dalších devět žen, které tvrdily o Mansonovi podobné věci. Bývalá přítelkyně Jenna Jameson uvedla, že se s Mansonem rozešla poté, co „nonšalantně řekl, že fantazíroval o tom, že jí upálí zaživa“. Bývalý osobní asistent Dan Cleary uvedl, že viděl na vlastní oči fyzické a psychické týrání a že ti, kteří pracují s Mansonem, se báli promluvit ze strachu ze ztráty zaměstnání.

Ruší se spolupráce s nahrávací společností i s televizním seriálem American Gods

Wes Borland, kytarista Limp Bizkit, který pracoval také jako Mansonův kytarista v letech 2008 a 2009, v rozhovoru uvedl, že byl svědkem zneužívání vůči Woodové.

V návaznosti na obvinění byla Mansonovi rozvázana spolupráce se společnosti Loma Vista Recordings. U té neměl Manson podepsán kontrakt, a tak vlastní práva ke svým posledním třem albům. Loma Vista Recordings však udělil na alba licenci.

Společnost Loma Vista vydala prohlášení, ve kterém uvedla, že: „…okamžitě přestanou propagovat jeho současné album. Kvůli těmto vývojům jsme se také rozhodli nepracovat s Marilynem Mansonem na žádných budoucích projektech“.

Stejně tak 2. února agentura Creative Artists Agency oznámila, že již nebude zastupovat Mansona. V době obvinění byl Manson také obsazen do krátké role v seriály American Gods. Ačkoli později bylo oznámeno, že jeho scény budou odstraněny. Role pro něj byla také připravena pro epizodu další televizní série Creepshow. I tady tvůrci seriálu ze spolupráce vycouvali.

Pro bývalou fanynku Mansona Phoebe Bridgers znamenalo osobní setkání s Mansonem ztrátu iluzí

Svůj nepříjemný zážitek s Mansonem popsala také písničkářka Phoebe Bridgers. Ta prý byla jeho velkou fanynkou a spolu s jejími kamarádkami byly na návštěve Mansonova domu (Bridgers nespecifikovala, jak k návštěvě došlo). Manson měl tehdy jí a jejím pubertálním kamarádkám vykládat v humorném duchu o tom, že má v době místnost pro znásilňování. Bridgers to ale považovala za velmi nevhodný a divný vtip a od té doby již prý nebyla Mansonovou fanynkou. Bridgers označila Mansonovy řeči za “strašný a spratkovský smysl humoru” a dodala, že stojí za všemi, kdo se rozhodnou promluvit.

Tweet Phoebe Bridgers, kde se vyjadřuje o jejím nepříjemném zážitku s Mansonem:

Do případu se vložili i politici. 2. února demokratická senátorka státu Kalifornie Susan Rubio napsala dopis FBI s výzvou k vyšetřování obvinění ze zneužívání.

Samotný Manson zareagoval na vážná nařečení v prohlášení, které vydal také prostřednictvím Instagramu ve stejný den, ve kterém přišla první obvinění. Napsal:„Je zřejmé, že moje umění a můj život jsou již dlouho magnety ke kontroverzi, ale tato nedávná tvrzení o mně jsou hrozným zkreslením reality. Moje intimní vztahy byly vždy zcela konsensuální s podobně smýšlejícími partnery. Bez ohledu na to, jak a proč se nyní rozhodli zkreslit minulost, to je pravda.“

Dita Von Teese, rovněž bývalá partnerka Mansona vydala prohlášení, kde o Mansonovi mluvila v poměrně smířlivém duchu a ujasnila, že ona obětí žádného násilí nebyla a důvod rozvodu byla Mansonova drogová závislost a nevěra, avšak nikoliv zneužívání.

Bude Manson smazán ze streamovacích služeb jako Spacey z Netflixu?

Nyní opustíme fakta a přejdeme do úrovně spekulací.

Lze očekávat, že po posledním úspěšném albu WE ARE CHAOS, které bylo vydáno v září, se Manson nyní stáhne do pozadí. Možná vůbec nejhorším trestem pro Mansona by bylo stáhnutí z hudebních streamovacích služeb. Ty na nařknutí zatím nijak nereagovaly, a i s ohledem na reakce v minulosti, by se jednalo tomto případě o poměrně netradiční krok. Spotify v minulosti reagoalo na podobná nařčení ze zneužívání (například v případě rappera XXXTentacion nebo R.Kellyho) spíše mírnějším způsobem — stažením z hojně přehrávaných playlistů vytvářených samotným Spotify, a to i když byl například R.Kelly uznán vinným a nyní si odpykává trest ve vězení.

Vzhledem k tomu, že je pracovní vztah Marilyna Mansona ke Spotify nebo iTunes jiný než exemplární případ z filmového světa v podobě Kevina Spaceyho a jeho pracovnímu vztahu k Netflixu, zřejmě nehrozí podobný pokus o “vymazání” Mansona z platformy. Možná se však bude opakovat podobný postup jako v případě výše zmíněných rapperů a Manson bude odstraněn z některých oficiálních playlistů. Nyní třeba písně Mansona pořád figurují v oficiálním Spotify plalistu pro Halloween.

Jestli na svůj oblíbený svátek zůstane v playlistu i letos, bychom ale raději nic nevsázeli. Stejně tak na to, že jakmile se rozvolní epidemická opatření, bude mít Manson plno telefonátů s nabídkami na vystoupení na velkých festivalech.

Případ Mansona každopádně otevírá podobné otázky jako v případě nápadně podobného filmového případu Kevina Spaceyho. Je možné oddělit dílo a odkaz od osobního života umělce? Je morální i nadále uznávat tyto osobnosti za to, co dokázali, i když víme, jak zvrácený byl jejich osobních život? Byl by jejich odkaz takový, nebýt jejich problematické postavy?

Na to ale už musí odpovědět morální kompas každého z nás.

Hudebn producenti Finneas George Martin Jack Antonoff
Hudebn producenti Finneas George Martin Jack Antonoff

Pardon za clickbait. Pokud jste si zde přišli z Googlu zanadávat na dnešní hudbu, tak se asi musíme omluvit. Úplně o tom to totiž nebude. Spíše se však pokusím poukázat na to, proč si to někteří lidé myslí a proč na to někteří asi i mají plné právo. Protože to není jednoduché téma, které proniká do hlubších sociologických, či psychologických jevů, je možné, že některé důvody budou opomenuty. Poznatky uvedeny v tomto článku však čerpají z části i nejen z mé hlavy, ale i z jiných zdrojů snažících se odpovědět na stejnou otázku. “Proč je dnešní hudba tak špatná?”

Ať už vaši osobní cenu o nejlepší kapelu všech dob vyhrají Beatles, Rolling Stones, Led Zeppelin, Pink Floyd, Radiohead nebo třeba… no ano, Nickelback, nejspíš to bude kapela, jejíž členové dnes už třeba ani vůbec nežijí a nebo která vznikla před tím než jste se vůbec narodili. Není se pak co divit, že člověk z toho dostane pocit, že dnešní hudba za moc nestojí.

Mainstream to asi s 90. léty vážně prohrává na plné čáře

Bohužel, i když srovnáte mainstream z 90. let a dneška, pokud jste citliví jedinci, možná se z toho i rozpláčete. Po Facebooku nedávno koloval super příspěvek, který srovnává MTV Awards v 90. letech a dnes:

Je pravda, že tady rok 1994 (mimochodem, to byl rok silný nejen na skvělou hudbu, ale i filmy) dost válcuje současnost. Kdo zprava může snést měřítko kvality roku 1994? Současná Taylor Swift, Billie Eilish, Anderson .Paak, Kanye West ve svém plodném tvůrčím období, možná i latinskoamerická reggaetonová sršeň Rosalía a moderní zpěvák z duší staré školy John Legend. Jinak je to přehlídka kýče a komerce bez kvality.

Porovnání těchto žebříčků by mohlo být způsobeno rozdílným zaměřením televize. Jenže ta se řídí, aby přežila tím, co je populární u mladé generace, takže jsme zase tam, kde jsme byli.

Když už tady vzpomínáme na MTV Awards 1994, největší moment předávání cen bylo převzetí ceny za nejlepší hudební videoklip zbylými členy Nirvany po smrti Kurta Cobaina:

Já měl podobný pohled na hudbu taky. Poslouchal jsem všechno od 40. let po zhruba rok 2005, ale co už bylo starší, připadalo mi z nějakého důvodu jako méněcenné. Pak jsem ale nevěděl, co už dál poslouchat. Pro informace o starších albech jsem využíval americkou hudební databázi Allmusic. Ta vždycky ukazovala hned na první straně ukázku týdenních přehledů nově vydaných alb, která zrovna vyšla. Říkal jsem si tedy proč to nezkusit, když stejně nevím, co si pustit, a tak jsem začal poslouchat každý týden náhodná alba současných (hlavně amerických a britských) kapel, o kterých jsem většinou v životě neslyšel.

A tehdy se mi rozevřel neprobádaný svět současné hudby. Najednou jsem poznal, že Lady Gaga a Justin Bieber nejsou jediná současná hudba a je zde i alternativní a nezávislá scéna, která neměla to štěstí a nepodařilo se jí do mainstreamu vtrhnou tak, jak se to povedlo kapelám z hnutí okolo Seattlu v 90. letech.

Máme tady nějaké současné Pink Floyd? Možná ano, ale velkolepé desky se nedají nahrát v malém studiu nebo doma

Jak jsem měl možnost za několik let poznat současnou scénu a porovnat to s tím, jak jsem si na střední pouštěl jen zásadně hudbu starší než moje první vydělaná koruna, musel jsem uznat, že současná scéna určitě není nijak výrazně horší, jen talenti z různorodého a obrovského salátu hudby nejsou tak precizně vypichování a nemohou se tak víc rozvinout.

A už slyším, jak někdo řve za svou obrazovkou: “Cože!? Tak mi teda ukaž dnešní kapelu, která se dá srovnat s Pink Floyd!” Dobře. Třeba kanadská art rocková kapela Godspeed You! Black Emperor dokáže tvořit takové kompozice, o kterých si – i se vším respektem ke Gilmourovi, Watersovi a Masonovi – mohli nechat tihle tři jenom zdát. Talentovaní budou minimálně stejně.

Pokud by se vám tahle kapela zdála už moc stará, tak jsou tu King Gizzard and the Lizard Wizard, kteří obyčejně chrlí tři slušná alba ročně a tak jednou za 3 roky se jim podaří skutečný skvost. V preciznosti jsou tu pak Alabama Shakes nebo Steven Wilson. Troufnu si říct, že je to spíše všeobecným informačním šumem, který plyne z přehršle nových desek, že nejsou tato jména tak velká a kvalitní jako Pink Floyd a v míře talentu jsou přitom stejná.

Tyhle cenné záběry ukazují, jak nahrávali Pink Floyd:

Nejdůležitější věcí, která se v poslední době stala v hudbě dle mého názoru není kupodivu internet, který umožnil takové masové vydávání nových alb i z řad obyčejných amatérů. Je to samotný způsob, jak hudba vzniká. Vzestup tzv. “producentů ložnic” (“bedroom producers“, jak se jim přezdívá v angličtině).

Pořád je tu sice určitý malý, ale rozhodující rozdíl mezi velkým studiem a domácími možnostmi, ale relativně levný nebo dokonce zdarma dostupný software smazává rozdíly v porovnání s dražším hardware takovým způsobem, že lze už málo odlišit, jestli hrajete na skutečný nebo virtuální nástroj a nebo dokonce, jestli používáte mikrofon za 200 000 nebo za 1 500 z eBaye. Softwarem se dá totiž i tento horší mikrofon “vytunit”. Klesá ovšem i cena a zároveň přibývají možnosti hardware. Dokonce i na obyčejný mobil dneska jdou nahrát vcelku obstojné vokály, pokud ví člověk jak.

Domácí výroba v měřítku, které nyní zažíváme, v 70. letech neexistovala, protože zařízení byla příliš drahá a příliš obtížná na používání. Vytvoření záznamu na analogovém zařízení peníze stojí, což obvykle vyžaduje podporu nahrávací společnosti. Je až pozoruhodné a paradoxní, kolik vysoce umělecky cenných kapel jako právě Beatles, Led Zeppelin, Pink Floyd v tomto prostředí vzniklo a byla jim poskytnuta potřebná tvůrčí svoboda. Přeci jen to ale není nic ve srovnání se svobodou, kterou získáte, když si na svůj notebook nainstalujete Ableton nebo chcete-li FL Studio nebo Pro Tools.

Proč tedy nemáme žádné kapely, které by byly tak velká a zároveň tak kreativní?

Odpovědí je tedy nejspíše ve studiu. To ale musí někdo řídit..

Producenti šéfíci vs. profesorští pedanti vs. snílci, co umí nakazit ostatní

Se vším respektem například k talentovanému producentovi Blakeovi Millsovi z Kalifornie, který nahrával třeba poslední album zmiňovaných blues rockerů Alabama Shakes Sound & Color, Beatles měli George Martina. Nejsou to jenom povídačky. Je moc dobře zdokumentováno, že bez Martina by Beatles nevyměnili bubeníka Petea Besta za Ringa. Byl to on, kdo je přiměl vůbec pořádně se opřít do psaní vlastních písní místo nahrávání coverů.

Jeho vliv na samotné nahrávání kapely byl pak tak obrovský, že by to bylo popisovat na celou knihu, která vyvrcholila v té době naprosto nevídaným, snad ani ne nahráváním, ale přímo velkolepým projektem Sgt. Pepper’s Lonely Hearts Club Band. George Martin dokázal fungovat jako naprosto dokonalý prostředník mezi elektronickými přístroji a nevídanou kreativitou hudebníků.

Mám velkou úctu ke všem britským a americkým hudebním producentům a zvukovým inženýrům a jsou to skuteční znalci a velmi chytří lidé, avšak s vývojem technologie se stala z hudební produkce možná až přílišná věda a vymizela z ní ta potřebná kreativita a bohužel někdy i zábava.

Stačí se někdy podívat na některé YouTube rozhovory s producenty a lze vidět, jak někdy producenti připomínají na první pohled často spíš pedantské vysokoškolské profesory. Když se podíváte na dobové fotografie, vidíte, jak George Martin vypadá ve studiu jako šéfík. Takový moderně řečeno: “entrepreneur”. Náš svět je ostatně řízen z velké části právě těmito šéfíky, kteří někdy dokonce považovali za zbytečné obtěžovat se vůbec s doděláváním titulu (Bill Gates, Steve Jobs, Michael Dell, Mark Zuckerberg a další). Tito šéfíci jsou sice taky dost velcí pedanti (hysterické záchvaty Stevea Jobse jsou dobře známé a zachycené kamerou).

George Martin byl právem nazýván jako pátý člen Beatles:

Proto si vážím producentů jako Jack Antonoff, kteří na to jdou staro-novou cestou: snaží se ve svém velmi malém, ale útulném domácím studiu v Brooklynu, kterému se někdy přezdívá “popová laboratoř” především o bezprostřední zachycení muzikantů a zpěváků. Nepřemýšlí nad mixy dlouhé měsíce a snaží se vše přizpůsobit maximální otevřenosti a upřímnosti.

Podařilo se mu dokonce přetvořit jednu dobu královnu komerčního pop-country Taylor Swift v plnohodnotnou umělkyni, což můžete slyšet na aktuálních albech Folklore, Evermore, ale náznaky už byly slyšet též v předchozí retro-disco pouti Lover a z části už i na předchozích Reputation a 1989. Jack Antonoff má poněkud jiný přístup než výše adorovaný George Martin. Je to takový věčný snílek, co nakazí svými sny ostatní. Vlastně je to více přizpůsobeno dnešním podmínkám a mentalitě, ale výsledek je velmi podobný v tom, že tvoří dokonalého prostředníka mezi technologiemi a hudebníky.

Mít takovéto útulné, malé, ale zároveň slušně vybavné studio doma je snem každého hudebníka. Pro Jacka Antonoffa je prostředí, kde se cítí on i umělci dobře základem vzniku kreativní hudby:

Zní to sice hezky, ale ještě tu není doba, kdy by se MacBook rovnal hudebnímu studiu

Studia jsou pak samozřejmě další věc. Velkolepé desky hudební historie byly úměrně svému odkazu nahrány ve větších prostorech, které obsahovaly špičkové vybavení. Ač někteří tvrdí, že dnes už neexistuje rozdíl mezi Abbey Road a MacBookem s nainstalovanými programy a virtuálními nástroji, je to naprostý nesmysl. Staré velké nahrávací konzole značky Neve jsou pořád nesmírně drahé kvůli svým unikátním vlastnostem a precizním součástkám tak, že se jejich cena může vyšplhat na cenu luxusního auta nebo dokonce bytu.

A není to jen tak pro nic za nic. Říká se sice, že lidské ucho téměř není schopno rozlišit mezi analogovým a digitálním nahráváním, jenže tady jde o barvu zvuku, které se vyčíslit nedá. Virtuální nástroje snažící se simulovat legendární modely různých studiových zařízení jsou sice velmi propracované, ale zkušené ucho pořád pozná rozdíl, navíc často zní úplně stejně. Pokud se navíc sečte více takových precizně vyrobených hardwarů s unikátní barvou zvuku, musí se to projevit. U hardwaru zní trochu jinak nejen každý model, ale vlastně i jeden kus zní jinak v závislosti třeba na okolní teplotě.

Eilishovic děcka skutečně nahráli album doma. Jejich hudba však pak obyčejně ještě putuje k profesionálním zvukovým inženýrům do velkých studií (viz níže):

Navíc tu hudbu musíte do notebooku nějak dostat a minimálně teda vokály musíte nasnímat akusticky. Ty zatím (asi naštěstí) na laptopech vytvořit z nuly nejde. Kromě instrumentálních elektronických skladeb má tedy ještě pořád drtivá většina hudby akustický prvek snímán a převáděn do digitální podoby hardwarem.

Když se ostatně podíváme na dnes úspěšnou a kvalitní hudbu, tak zase tak moc jí vlastně ryze v domácích podmínkách nevzniklo. Spíše vznikají doma částečně. Ať už je to třeba Fiona Apple nebo je to z mladé generace Billie Eilish, alba obou zpěvaček sice z části doma opravdu vznikaly, ale nakonec stejně v určitém bodě bylo něco nahráváno ve “velkém” studiu a stejně tak bratr Eilish Finneas sice skutečně mnoho zprodukoval doma jen na notebooku (jak to dělá dnes mnoho producentů), ale album nakonec mixoval jiný člověk a opět samozřejmě ve “velkém” (žádném domácím) studiu.

Pokračování příště…

Protože se tohle téma ukázalo jako velmi rozsáhlé, rozhodl jsem se raději rozdělit články na dva (a možná i ještě více) a udělat z tohoto snad zajímavého tématu menší sérii. Brzy tu tedy bude další díl, která trochu více uspokojí hudební teoretiky než praktiky.

Autor: Patrik Müller

SLEDUJTE NÁS

AKTUALITY

NOVINKY

Recenze | Novinky: Ignorance folkové skupiny Tamary Lindeman The Weather Station umí posluchače uklidnit jejím sametovým hlasem, ale také jej nenápadně upozornit na problémy...

SÍŇ SLÁVY

Nietzsche by měl z Davida Bowieho radost. Jeho život přetvořil v umění a stejně ho zakončil V předchozím albu The Next Day to vypadalo, že...

NÁHODNÉ ALBUM

Recenze | Novinky: Post Traumatic Mika Shinody? Trochu rekviem za Chestera, spíše ale jedna velká terapie Na hudbě Linkin Park vyrostla celá generace. Miliony lidí...