Denní archiv:1.9.2020

Billie Eilish Paul Joseph Watson

Co mají společného americká zpěvačka Billie Eilish a anglický pravicový komentátor údajně dezinformačního webu InfoWars.com Paul Joseph Watson? I když by se shodli jen na málo společných názorech, oba jsou zpolitizovaní natolik, že kvůli politikům plácají nesmysly. Jeden z nich ignoruje vědu a oba si totálně protiřečí a skáčou na vlastně nastražené vidle. Jenže koho chleba jíš, toho píseň musíš za zpívat za každou cenu. I kdyby tou písní třeba bylo “Hellelujah” Leonarda Cohena, která se zrovna zpívat vůbec nehodí. Jenže to vlastně vůbec nevadí. I tuhle píseň, která nemá s politikou společného vůbec nic, můžeš nakonec taky zpolitizovat.

„Hudebníci, kteří vydávají ‘depresivní’ hudbu, si musí uvědomit, že nutí lidi, aby se zabíjeli a to jen proto aby vypadali ‘ostře’ a ‘alternativně’, zatímco se hrabají v milionech dolarů. Ne. Musíte přestat být neautentickými zabijáky ‘zoomerů’. Zkuste předat pozitivní zprávu. Jste podvod!”

Takový Tweet napsal před pár týdny Angličan Paul Joseph Watson. Hojně sledovaný politicko-společenský komentátor z YouTube, přispívatel do kontroverzního/pravicového zpravodajského webu InfoWars.com nebo v minulosti častý host v pořadech konspiračního teoretika Alexe Jonese.

Když plácá nesmysly Alex Jones, člověk se alespoň zasměje, to se v tomto případě u Paula Josepha Watsona říct nedá.

Im Retarded GIFs | Tenor

Všichni asi chápeme, proč tenhle Tweet napsal a skoro všichni asi chápeme, proč je to neskutečná blbost. Tento Tweet nicméně k dnešku (31.8.2020) nasbíral přes 7300 twitterových srdíček. Už jenom existence 7300 lidí, kteří souhlasí s takovouhle krávovinou, je dostatečně do nebe volající na to, aby si tenhle 3 týdny starý příspěvek žádal o reakci. Už jenom proto, aby někoho takovéto myšlenky náhodou nenapadlo vytahovat zase někdy v budoucnu.

Bojuji za svobodu slova, ale hudba nesmí být depresivní

V prvé řadě je s podivem, že takovou věc říká někdo, kdo se označuje jako “extrémista v oblasti svobody slova” (viz jeho bio na tom samotném Twitteru). Svoboda slova by měla být o tom, že můžete vyjádřit své myšlenky v nezávislosti na tom, jestli jsou veselé nebo smutné. Kdo ostatně někdy viděl video Paula Josepha Watsona na YouTube, to je často pěkně depresivní povídaná. Jeho videa mají často nádech zpravodajství z dystopického světa.

Tohle je onen Tweet Paula Josepha Watsona:

Jak se snaží vylíčit hrůzy, které ve světě páchají jeho úhlavní nepřátelé – progresivní levice a k tomu ukazuje ve videích různé “tiktokové” a jiné šílenosti, které se dneska dějí – vypadá to jakoby měl být za 5 minut konec naší civilizace. Je dobře, že Watson tyhle věci ve svých videích ukazuje, jsou dobrou kritikou špatných jevů dnešní doby a jeho videa pravidelně sleduji, protože přinášejí zajímavý pohled na věc. Měl by ale přestat s pokrytectvím, protože jestliže sám masivně šíří negativitu, nemůže jí vyčítat druhým.

Koneckonců to už by mě spíše dohnalo k sebevraždě, jak vidím Watsonovy videa o degeneraci společnosti. Tam jsou ukazovány takové věci, jako například “tiktokové” memy mladých holek, co vesele oslavují svou bezvaječnost – antikoncepci, alkohol a fakt, že s dosažením 30 let již 90% vajíček v těle žen odumírá a klesá tak šance na otěhotnění. Pak přijdou záběry na mladé lidi v USA a Británii, co v rámci idiotské výzvy na sociálních sítích otevřou v supermarketu zmrzlinu v kyblíků, olíznou jí a pak jí zase vrátí zpátky. A pak zase pro změnu záběry na hořící auta a rozbité výlohy z demonstrací. To je určitě daleko větší důvod k depresi než, že si občas pustí člověk smutnou písničku.

Jedno z populárních videí Paula Josepha Watsona z dosahem přes 1 milion přehrání, ve kterém kritizuje degeneraci dnešní společnosti:

Smutné, či přímo depresivní písničky mají totiž naopak většinou úplně jiný efekt a depresi naopak zabraňují! To, že poslouchání smutných písní paradoxně pomáhá náladě člověka je už dobře prozkoumaný známý psychologický fenomén, který dává perfektní smysl. Namísto, abyste se ve smutku nebo vzteku trápili celé dny, pustíte si pár písniček a pokud je váš prožitek dostatečně užitečný, může se vám podařit využít je jako katalyzátory a dostat pomoci nich negativitu ven. Podobně to ostatně funguje i filmů.

Studie publikovaná v odborném psychologickém časopisu Emotion zahrnovala 38 žen s diagnostikovanou depresí a 38 žen bez deprese. Většina žen s depresí si vybrala smutnou hudbu, o které řekli, že si jí vybrali, protože jim pomáhá relaxovat a uklidnit se. Když pak lidem pustili krátké útržky klipů smutné, děsivé, neutrální a pozitivní hudby, u smutné hudby lidé z depresí ve většině uváděli, že se po ní cítí mnohem lépe.

Vědeckou odpovědí na takhle lidský mozek funguje je prolaktin. Hormon, který se uvolňuje v mozku při pláči a který pomáhá s regulací stresu, úzkostí a depresí. Smutná hudba dokáže tenhle hormon uvolnit. Prolaktin pak navozuje pocit klidu a pomáhá s psychologickou bolestí.

Hlasujte prosím pro Bidena, byl v politice jenom 45 let a ještě neměl šanci nic změnit

Proč tedy Paul Joseph Watson tenhle blábol napsal? No protože je zpolitizovaný a živí ho to. Potřebuje si pravidelně rýpnout do lidí, co podporují v drtivé většině druhou stranu. Někdy má dobrý důvod, někdy ten důvod nemá, tak si ho musí vymyslet.

Není náhodou, že tento Tweet přišel jen pár dní předtím, kdy se měl konat sjezd amerických demokratů. Na tom vystoupila hvězda, která se proslavila temnou hudbou. Temnou hudbou, která si v některých věcech bere inspirace z britských gotických hnutí z 80. let. “Jsou to pořád stejné gotické hovna, co byly populární před 25 lety,” dodával pak ještě Watson pod svůj hlavní příspěvek a je jasné, že narážel na Billie Eilish.

Jen týden po Watsonově Tweetu si Billie Eilish sedla k pianu a debutovala zde svůj singl “My Future”. Ještě předtím si připravila řeč o tom, jak je Donald Trump naprosto tragickým prezidentem a jak potřebujeme leadera, který vyřeší problémy jako COVID a globální oteplování. Lídry, kteří budou bojovat za systematický rasismus a rovnost.

Pro debut své nové písně “My Future” si Billie Eilish zvolila zvláštní místo. Sjezd politické strany Demokratů:

Škoda, že za oblíbenou stranu Billie Eilish bude kandidovat člověk, který byl na vysokých postech v americké politice bez přehánění desetkrát déle než Trump (přesně 1973 až 2017) a s třemi důležitými záležitostmi podle Billie Eilish měl šanci něco udělat už 45 let. Ale staré přísloví: “Koho chleba jíš, toho píseň zpívej,” nebylo kdy trefnější. Billie Eilish je tedy zpolitizovaná stejně jako její “nepřítel” Paul Joseph Watson. Stejně jako ona je schopná plácnout úplnou blbost jenom, aby se to hodilo jejich chlebodárcům, ať už to jsou jejich fanoušci, kteří přemýšlejí politicky stejně a nebo na stranu napojené struktury, které jim přímo platí.

Není to ale jediná zahraniční záležitost v jaké politika zasahuje do hudby. Republikáni museli minulý týden přestat pouštět na jejich sjezdech další písničku a jestli to tak půjde dál, zbudou jim už jenom písničky Kid Rocka, který patří mezi jejich jedny z mála hlasitých podporovatelů z řad hudebníků.

Američtí Republikáni ve jménu politiky zprznili dokonce i Cohenovo “Hallelujah”

Dědicové práv na písně Leonarda Cohena si nepřáli, aby na sjezdech Republikánů hrála “Hallelujah”. Na to mají asi jako dědicové práv plné právo, člověka ale zarazí spíše jiná věc. Proč by kruci jakákoliv politická strana hrála píseň “Hallelujah” na svých sjezdech? Tahle píseň nemá společného s politikou jakékoliv politické strany vůbec nic a jestli si někdo myslí, že je píseň oslavou křesťanství, tak je hlupák, protože je to jako kdyby někdo na výstavě zeleniny přivezl ukázat strom. Prostě je to nesmysl a vůbec to s tím nesouvisí, byť má třeba strom listy jako některá zelenina a roste ze země. To je taky krásný případ toho, jak zpolitizování ničí mozkové buňky.

Je dobré si uvědomit, že za to nemůže hudba samotná, ale ten, kdo jí zneužívá.

Škoda, že hudba v tom všem slouží jako lehká děva, kterou si každý používá, jak se mu zlíbí. A přitom to všechno divadlo ve výsledku slouží politikům, kteří se vesměs zajímají jen o vlastní ambice a stav konta. Je dobré si uvědomit, že za to nemůže hudba samotná, ale ten, kdo jí zneužívá.

Cohenovo “Hallelujah” je jedna z nejlepších písní všech dob, je škoda, když jí někdo špatně využívá:

U nás naštěstí politické strany už z části pochopily, že lidi zase tak moc nemají rádi, když se celebrity pletou do politiky a vesměs plní roli Lucie Bílé na fotografiích. Přináší smůlu. Ke komu se celebrity před volbami ve velkém přiblíží, ten pak ve volbách padne. Sem tak se tak nějaký Jágr nebo Krajčo vyfotí s Babišem, ale ne zase tak moc často, aby si obyčejný člověk nemyslel, že je to elitář, který patří do proletariátu.

Josef Vojtek, zpěvák pravděpodobně naší co do popularity největší české kapely Kabát tak řeší společně s Danielem Landou, ale i třeba Tomášem Klusem v souvislosti s politikou spíše to, jak politiky přimět, aby se zase mohly začít hrát velké koncerty. Vojtek v článku, který vyšel včera na iDNES prohlásil, že pokud nebude nazbyt a dojdou mu peníze, půjde někam makat rukama. No alespoň tady je to jako za “starých dobrých časů”, kdy se hudebníci s politiky moc nekamarádili a drželi basu s “obyčejným člověkem”. Oni jí tedy budou držet až, když prodají svých 5 aut v garáži a nic jiného jim nezbude, ale tak alespoň něco.

Blíží se podzim, tak si teď půjdu pustit nějakou smutnou hudbu. Pomáhá to zdraví.

Autor: Patrik Müller

SLEDUJTE NÁS

NOVINKY

Recenze | Novinky: St. Vincent se z křiklavého Masseduction pustila do retro béžového Daddy's Home. Album jí dodává uměleckou i osobní sebejistotu Annie Clarke, resp....

SÍŇ SLÁVY

Nietzsche by měl z Davida Bowieho radost. Jeho život přetvořil v umění a stejně ho zakončil V předchozím albu The Next Day to vypadalo, že...

NÁHODNÉ ALBUM

RECENZE | Novinky: Květy se na Komik do půl osmé změnily, rádia je hrát ale stejně nebudou Členové kapely Květy neměli zrovna šťastné období, ve...
WP2Social Auto Publish Powered By : XYZScripts.com