Je tady oblíbená výběr našich stávajících i nových čtenářů – článek s výběrem 40 nejlepších (zahraničních) hudebních alb roku 2019. Pop zde zastupují například Taylor Swift, Charlie XCX nebo Billie Eilish, alternativní rock Foals, The National a Purple Mountains, primárně kytarovou hudbu Cage the Elephant a SUM 41, alternativní eletroniku FKA Twigs nebo Holly Horndon a rap například JPEGMAFIA nebo Freddie Gibbs & Madlib. Kdo další se do seznamu dostal se podívejte níže.
40. až 10. místo
40. Bon Iver – i,i
22, A Million; Bon Iver a For Emma a Forever Ago. To byla Bon Iverovy tři úspěšná alba minulých let. Nyní Bon Iver jakoby tyto tři alba vzal a jejich nálady a zvuk smíchal do jednoho nového. A protože je to Bon Iver, zní to opět výborně.
39. The Comet Is Coming – Trust In The Lifeforce Of The Deep Mystery
Jazz prý s příchodem rock’n’rollu zemřel, nicméně není to tak úplně pravda. V různých podobách přežívají určití jazzoví dinosauři ale i nyní a i díky těm mohl vlivem hudební evoluce jazz trochu zmutovat do jazz-fusion a zní naprosto parádně.
38. Brockhampton – GINGER
Je tady málo rapu? Pak je potřeba jeden přidat. Brockhampton se hudebně od minulého alba Iridescence z roku 2018 zase hudebně někam posunul a jeho myšlení je málo předvídatelné a umí myslet překvapivým způsobem.
37. Lover – Taylor Swift
Taylor Swift a dvojice producentů Jack Antonoff a Joel Little, která si rozdělila skladatelskou a producentskou práci, zatímco po delší době přidala Taylor Swift také svůj výtvor. Taylor Swift kombinuje moderní hudbu s tím nejlepším z 80. let a funguje to naprosto perfektně.
36. SUM 41 – Order in Decline
Zatímco američtí, více popoví kolegové Blink-182 po odchodu Toma DeLonga spíše chřadnou, kanadští Sum 41 se z čistajasna ocitli v jednom z nejlepších stavů, v jakém kdy byli. Krize středního věku, frustrace moderního konzumního a digitálního světa i politická situace, jakoby probudili v Sum 41 nefalšovaný vztek, ve kterém se skrývá mnoho energie.
35. Big Thief – Two Hands
Australští King Gizzard and the Lizzard Wizard a britští Foals nejsou jediní, komu se podařil majstrštyk v podobě vytvoření 2 spektakulárních alb v období jednoho roku. Newyorští obdivovatelé Neila Younga vytvořili poctivě postaru nahrané a i díky tomu velice hřejivě znějící dvě alternativní rocková alba.
34. Black Mountain – Destroyer
Další primárně kytarové album, které se skvěle poslouchá a člověk z jeho poslechu navíc dostane mnoho originální produkce i skladatelských postupů. Tato kanadská kapela sice existuje teprve od roku 2004 a její jméno není nikterak obrovské, ale zasloužila by si status legend.
33. Titus Andronicus – An Obelisk
O poznání melodičtější než v případě následujících Institute, ale také naprosto skvělé punkové album kapely z New Jersey, která má ale velice britský zvuk.
32. Institute – Readjusting the Locks
Jedno z nejzajímavějších punkových alb minulého roku. Institute hrají jakoby zrovna přicestovali časem z těch nejšpinavějších punkových klubů 70. let.
31. American Football – American Football (2019)
Klidné soft-rockové emo album, které je něco jako soudobá verze legendárních Spiritualized pro milleniály. Na albu je několik zajímavých duetů, kdy zpívá na albu méně známá Elizabeth Powell, ale i zpěvačka Paramore Hayley Williams.
30. Foals – Everything Not Saved Will Be Lost Part 2
Více energická a přímočará druhá část alba Everything Not Saved Will Be Lost není tak dobrá jako ta více zasněnější a experimentální, i tak se ale jedná o velice úspěšné album Foals.
29. Cage the Elephant – Social Cues
Cage the Elephant vyhráli za tohle album další Grammy v kategorii rockové album roku a skutečně zaslouženě, protože se dnes málokomu povede prorazit a udržet si pozornost posluchačů pomocí pravé rockové hudby tvořené primárně kytarami.
28. Coldplay – Everyday Life
Nové album Coldplay vyšlo překvapivě tiše a bez obvyklého humbuku kolem, není se ale co divit, protože je velice rozdílné od jejich posledních alb. S tím, jak se na novém albu Coldplay vzdálili od komerčního trhu a zaměřili se na tvoření atmosférické, spíše alternativní hudby by se dalo dokonce hovořit vzpomínání na ty nejlepší časy Coldplay – časů jejich prvních dvou alba Parachute a A Rush of Blood to Head. Everyday Life je jako stará, černobílá, zaprášená fotografie na tyto časy, kdy byli Coldplay, na malou chvíli tou nejlepší kapelou na světě — než přišly jejich komerčnější alba.
27. Julia Jacklin – Crushing
Smutné, klidné album australské skladatelky a zpěvačky Julie Jacklin, které je suverénně vedeno jejím hlasem, který dokáže i přes vláčivé tempo jejich písní strhnout pozornost posluchače tak, že nemůže udělat nic jiného než prostě poslouchat s otevřenou pusou.
26. Lost Under Heaven – Love Hates What You Become
Nenápadné, ale velice silné album manchesterského páru, které je jako britská verze White Stripes.
25. Fontaines D.C. – Dogrel
Debutové album dublinské post-punkové kapely, která chytře kombinuje punkovou hudbu s vlivy irské tradiční hudby.
24. Thom Yorke – ANIMA
Nejlepší sólové album Thoma Yorka od sólového debutu The Eraser.
23. Charli XCX – Charli
Jedno z nejzajímavějších popových alb poslední doby, na kterém nechybí velké mainstreamové hity, ani elektronické experimentální písně.
22. King Gizzard & the Lizard Wizard – Fishing for Fishies
Hravé album australské alternativní rockové kapely King Gizzard & the Lizard Wizard, které člověk naplno ocenil teprve poté, co ukázali, jak umí otočit o 180° do úplně jiného stylu.
21. JPEGMAFIA – All My Heroes Are Cornballs
JPEGMAFIA pokračuje v prozkoumávání možností rapu na experimentální úrovni.
20. Big Thief – U.F.O.F.
Emocemi nabité album, které zní, jakoby ho nahráli děti samotného mistra folku a špinavého rocku Neila Younga.
19. Opeth – In Cauda Venenum
Opeth nestojí na místě a švédská, původně death metalová kapela, dovedla k dokonalosti svůj progresivní rock s příměsí jazz fussion.
18. Holly Herndon – PROTO
PROTO Holly Herndon je jedno z nejpodivnějších, ale zároveň nejzajímavějších alb minulého roku. Jako by se jí podařilo povýšit samotné bytí tak, aby kolidovalo s jinými dimenzemi. Místy je to až děsivé, místy uchvacující.
17. Mavis Staples – We Get By
Mezi mladými žraloky si zaslouží být i tahle skvělá legendární dáma klasického R&B, která ve svých 80 letech zní snad v nejlepší formě od 70. let minulého století.
16. Dave – PSYCHODRAMA
Emo, pokud je té nejvyšší jakosti zní i v rapové verzi skvěle a dojme jako nic jiného. Konceptuální album o terapii u psychiatra je doopravdy tím, čím chce být – pravým psychodramatem.
15. Solange – When I Get Home
Občas měníme názor a ačkoliv tohle album dostalo v přehledu nových alb pouze 3,0 z 5,0, v průběhu roku jsme na něj radikálně změnili názor.
14. Freddie Gibbs & Madlib – Bandana
Tyler. the Creator není přeci jen “tradiční” rapper, a tak pokud by se mělo vybrat ryze rapové album roku, nemohl by to být nikdo jiný než Freddie Gibbs & Madlib. Parádní společné album.
13. FKA twigs – MAGDALENE
FKA Twigs ukázala, jak zní budoucnost. Stěžejní píseň alba “Sad Day” je jako zjevení z roku 2029, možná i 2039.
12. The National – I Am Easy to Find
Nejvíce elektronické a syntetické album The National není tak skvělé, jako minulé album z roku 2017 Sleep Well Beast, ale pořád je výborné a nezapomenutelné pro své perfektní písně jako “Quiet Light”, “Oblivions”, “Where Is Her Head” nebo “Rylan”.
11. black midi – Schlagenheim
Jedno z nejkreativnějších rockových alb roku, ne-li celé dekády.
Nevešlo se zde, ale stojí za zmínku
(Seřazeno náhodně).
The Head an the Heart – Living Mirage
Lizzo – Cuz I Love You
Sharon Van Etten – Remind Me Tomorrow
Lingua Ignota – Caligula
Jenny Hval – The Practice Of Love
James Blake – Assume Form
Black Keys – Let’s Rock
The Regrettes – How Do You Love?
Emily Alone – Florist
slowthai – Nothing Great About Britain
10. až 1. místo
10. Billie Eilish – WHEN WE ALL FALL ASLEEP, WHERE DO WE GO?
Pokud čtete náš web pravidelně, budeme se opakovat, ale znovu je to potřeba napsat. Obě O’Connellovic děcka Billie a Finneas do toho vlétly naprosto perfektně. Už v roce 2017 měli velice úspěšný singl “Bellyache”, pak ale začala teprve mánie, když dokázali Billie Eilish přetvořit do její hororové role. I generace, o které se často říká, že je změkčilá, je očividně přitahována místy sice trochu dětskými, ale i tak na popovém poli inovativním lekačkami. Slovy Thoma Yorka: „V dnešní době jsi jediná, kdo kur*a dělá něco zajímavého.“
9. Michael Kiwanuka – Kiwanuka
Alternativní blues popová terapie britského talentovaného hudebníka Michaela Kiwanuka v jeho třetím albu Kiwanuka.
8. Lorelle Meets the Obsolete – De Facto
Většinu z uvedených alb na tomto seznamu byste neměli problém najít ani na jiných hudebních webech v podobných seznamech nejlepších alb za rok 2019, ale album De Facto mexické instrumentální alternativní rockové kapely Lorelle Meets the Obsolete je skutečnou lahůdkou, kterou asi nikde jinde nenajdete. Rozhodně byste jí ale měli vyzkoušet. Temná atmosféra alba je velice působivá a má obrovskou sílu.
7. Weyes Blood – Titanic Rising
U některých alb se stává, že mají tu moc vás přesunout vás na nějaké úplně jiné místo a takhle to přesně bylo i v případě Weyes Blood a jejího podvodního světa, ve kterém se schovává před krutou realitou.
6. Little Simz – Grey Area
Grey Area je album o tom, jaké je to být ve svých dvacítkách. „Je to jako šedá oblast – proto jsem to album takhle nazvala,” říkala sama Little Simz o albu. V albu o nejistotě mladých lidí, které je o tom, jak nic není černé ani bílé se Little Simz stala spíše zpěvačkou než raperkou a její album je více melodické než jindy, což se ukázalo jako šťastná volba.
5. Tyler, The Creator – IGOR
Dle některých interpretací je album o alter-egu Tylera IGOR – což je podivín se slunečními brýlemi a parukou — deskou, na které Tyler odkrývá tu vůbec nejkřehčí a nejzranitelnější část svého já. Této verzi určitě nahrává fakt, že v písni “I Think” Tyler používá melodii z nigérisjké písně Bibi Mascel “Special Lady”. Vzhledem k tomu, že jeho otec, který se ho kdysi zřekl, jakmile se dozvěděl, že je jeho přítelkyně těhotná, pochází z Nigérie, se to zdá jako až moc velká náhoda. Album každopádně zní velice originálně a Tyler dokázal dostat rap a R&B dále než je obvyklé.
4. Purple Mountains – Purple Mountains
Před tím než se David Berman oběsil ve svém domě v New Yorku, nahrál klidné a vyrovnané album, které má snad až relaxující účinky. Je to hodně zvláštní, jak je tohle album uklidňující a přitom lze z něj jasně poznat, že David Berman měl vše už naplánované a loučil se se světem. Jakoby při přesvědčení, že už tady nebude, z něj spadl všechen strach, úzkost a stres a prostě naposledy zavpomínal na to špatné, ale i dobré, co ho tady potkalo. Je to srdcervoucí, jak zní David Berman jako poražený hráč, který ale už odmítne bojovat a svou porážku přijímá.
3. Nick Cave & the Bad Seeds – Ghosteen
Nejprve to bylo zklamání z toho, že není Ghosteen hudebně tak intenzivní a temné jako Skeleton Tree, po textové stránce ale dokázal Nick Cave své minulé album ještě překonata a kdyby se tento seznam sestavoval jen na základě textů, nebyl by pochyb o tom, kdo bude první. Nick Cave se bohužel ještě nedokázal stále přenést přes smrt svého syna a rána je pořád otevřená a hodně bolestivá.
Na Ghosteen Nick Cave jakoby vyprávěl příběh z post-apokalyptického nebo možná alternativního světa, ve kterém zůstal je pouze on sám, pronásledován duchem svého syna, ale také duchem Elvise, bílých koní i umírající hvězdy na obloze (možná třeba zrovna té nejznámější na pokraji výbuchu — Betelgeuze). Pomocí tohoto na první pohled velice temného světa, ve kterém hoří Kalifornské pobřeží, se vrací zpět ke vzpomínkám na to dobré, co se událo v minulosti a vydává se také hledat útěchu v náboženské mytologii křesťanství i buddhismu.
2. Foals – Everything Not Saved Will Be Lost, Part 1
Po hudební stránce je tohle album číslo 1. První část Everything Not Saved Will Be Lost má velice bohatý zvuk, kdy kapela posouvá hranice klasické rockové kapely na další úrovně. Velice pestrá zvuková paleta tradičních i méně tradičních nástrojů dohromady s do posledního detailu vyladěnou produkcí předává energii, atmosféry i nálady. Snad jen ty texty nejsou občas úplně vybroušené a připadá vám, že se u Foals už trochu opakují.
1. King Gizzard & the Lizard Wizard – Infest the Rats’ Nest
Vydat v jednom roce dvě alba, takhle skvělá a ještě k tomu tak rozdílá, to je opravdový mistrovský kousek, který se povedl této na alternativní scéně velice dobře známé australské kapele King Gizzard & the Lizard Wizard. Tahle kapela rozhodně neměla problém vydat dobré album ani v minulých letech, jenže problémem bylo, že se jim i díky vysoké frekvenci vydaných alb, nedařilo nashromáždit za tak krátký čas tolik dobrých písní, aby s nimi udělali díru do světa. Inu, teď se to povedlo a to na překvapivě tvrdém albu, kdy si kapela adaptovala styl heavy metalu, speed a trash metalu jakoby je hrála od svého vzniku. S příměsí jejich psychadelie a sociálních komentářů, které komentují díky příběhu koncepčního alba si King Gizzard & the Lizard Wizard zaslouží mít album roku 2019, byť by nás třeba předtím asi vůbec nenapadlo, že to budou zrovna oni.
Poslouchejte albu nadále i v tomto roce a objevujte novou. Budeme se snažit vám to usnadnit.
