Měsíční archiv:Květen 2020

Taylor Swift vs Burger King

V USA snad nebyla nikdy větší používanost Twitteru než nyní za doby, kdy se ještě stále každý snaží co nejméně vycházet z domu. Vznikají z toho pak vtipné žabomyší internetové války. Na jednu takovou si teď zadělal velký fastfoodový řetězec Burger King. Správce jeho oficiálního účtu totiž odpověděl vtipem ohledně písní Taylor Swift.

Nejmenovaný twitterový účet se zeptal Burger Kingu jaká je jeho oblíbená píseň od Taylor Swift. Nechme teď stranou, proč se na tohle někdo ptá řetězce fast foodů, jejich odpověď ale stála za to. Burger King totiž odpověděl: “Ta o jejím ex”.

Taylor Swift (Foto: Facebook)
Taylor Swift (Foto: Facebook)

To je poměrně starý vtip, který na internetu koluje snad už někdy od roku 2012, fakt, že jej použila velká společnost s miliardovými obraty, jej činí unikátním.

Slovo padlo a twitterová válka mohla začít

Protože kultura Twitteru někdy připomíná pořad Michaely Jílkové Máte slovo, akorát v internetovém provedení, rozběhla se okamžitá názorová válka. Společnost Burger King začala být obviňována ze sexismu a pár fanoušků Taylor Swift začala hrozit bojkotem řetězce. Dokonce byl vytvořen hashtag #BurgerKingIsOverParty, který použili tisícovky uživatelů a dostal se do trendů Twitteru.

Dokonce i samotná Taylor Swift má na novém albu písničku pro tento spor:

“Po téhle kontroverzi Burger Kingem jsem začala mít chuť na McDonald.” psala jedna z fanynek. “Já měla McDonald na oběd. BK to zmrvil. Hahaha,” odepsala jí další. Některé fanynky však byly ještě ostřejší, vzaly to vážně a dokonce obvinili Burger King ze sexismu. Někteří to vzali ještě vážněji a upozornili na aktuální kauzu zabitého černošského občana policistou: „Jsou tu černoši, kteří umírají kvůli bílým rasistickým policistům a místo toho, aby vzrůstalo povědomí a hovořili se o tom, tak se snažíte zrušit Burger King … neuvěřitelné.“

V kanceláři marketingového týmu Burger Kingu však ze všeho zřejmě měli jenom velkou legraci, protože na to, co se rozjelo reagoval oficiální účet řetězce takto: „Pojďme to setřást (”Let’s shake it off”) a oslavme #BurgerKingIsOverParty s nabídkou šejku za 3 $ a hranolkami”.

Holt v marketingu často funguje pravidlo podobné jako v umění. Jakákoliv reakce je lepší než žádná.

Jeden z tisíců naštvaných tweetů s hashtagem #BurgerKingIsOver:

Jeden z nejpopulárnějších podcastů na světě Joe Rogan Experience bývalého moderátora Faktoru strachu a zápasů UFC rozpoutal velkou podcastovou revoluci švédské streamovací služby Spotify. Ta tento podcast odkoupila za překvapivě vysokou částku 100 milionů amerických dolarů. Více než 2 a půl miliardy  korun českých! V září se přesouvají současná videa na Spotify i ostatní audio platformy, na konci roku už však bude mít nové epizody pouze Spotify.

Tento nákup, který je jako bomba, co spadla z čistého nebe jednak ukázala nečekanou kupní sílu Spotify, ukázala, že Spotify enormně záleží na exkluzivním obsahu, nejspíše přivede do platformy tisíce, ne-li statisíce nových uživatelů a v neposlední řadě může znamenat proměnu celého hudebního průmyslu.

V České republice jsou podcasty ještě pořád spíše záležitostí kulturního undergroundu. Z nějakého důvodu se u nás masově zatím neuchytily. Možná proto, že když už se jim podaří přežít, jsou zaměřeny spíše na úzký okruh zájmu a nikoliv pro masové užití. Možná je to dáno naší kulturou, která je přeci jen z podstatné části ovlivněna východní, kdy nám připadá hovořit o něčem 2 hodiny jako ztráta času.

Joe Rogan se směje a má proč (Foto: Drew DeGennaro, Flickr)
Joe Rogan se směje a má proč (Foto: Drew DeGennaro, Flickr)

Na internetu se uchytil tedy spíše kratší formát rozhovorů. Úspěch s nimi mají DVTV, Xaver Veselý s jeho XTV nebo YouTuber Standa v rámci jeho kanálu Standa Show. Právě Standa má své studio vybavené tak, že to vypadá, jakoby se nechal inspirovat americkými podcasty, ale jeho formát videí jsou rozhovory v rozmezí 20 až 30 minut – což je kratší než je obvyklé u amerických podcastů. Navíc to, co vychází v rámci Standa Show jsou skutečně rozhovory, kdy se Standa ptá a host je tím, na kterého je zaměřen kužel světla.

Šokující, ale vlastně pochopitelný obchod

U amerických podcastů, které jsou vedeny formou rozhovorů je přeci jen daleko častější, že samotný moderátor na sebe směřuje pozornost, aby sdělil i své názory na téma. Právě protože je stopáž dlouhá a host by prostě nevydržel tak dlouho mluvit.

Xaver Veselý mající dlouholetou praxi v moderování rádia a je zvyklý promlouvat k lidem. Právě jeho vedlejší pořad na YouTube Xaver Live už připomíná stopáží i formátem jeden z nejpopulárnějších podcastů současnosti Joe Rogan Experience z české scény asi nejvíce. Stopáž bývá i kolem hodiny a Xaver Veselý někdy sděluje i své podněty a názory a občas převezme hlavní slovo.

Joe Rogan, kterého můžete znát z pořadu Faktor strachu je také stand-up komikem. A i když si myslím, že ve srovnání s jinými americkými komiky, není nikterak zvlášť dobrým, chvíle na jevišti ho naučily mluvit, formovat pohotově své myšlenky, pokud bylo potřeba zareagovat a samozřejmě být vtipným. Jeho podcast začal prostě tak, že volal přes internet kamarádům, kteří jsou také komiky a nebo které zná z dob jeho moderování zápasů UFC.

Je to neuvěřitelné, ale takhle vypadal podcast Joa Rogana ve svých začátcích v roce 2013. Jak by asi Joe Rogan reagoval, pokud bychom mu řekli, že si vydělá za 7 let v rámci stejné show 100 milionů dolarů.

Za nějaký čas investoval do lepšího studia a potřebného vybavení a do jeho show už nepřicházela jen jeho obvyklá banda kamarádů složená ze zápasníků a komiků, ale zajímaví lidé z nejrůznějších oblastí. Jak podcast nabíral popularitu, začali sem postupně přicházet ty největší kapacity z oborů – včetně astrofyziků, odborníků na umělou inteligenci, lékařů apod. a následovali jej samozřejmě i celebrity jako herci a zpěváci.

Podcast Joa Rogana je možná tak populární, protože nikdy nezapomněl na své kořeny a tu a tam pozve například i šílené konspirační teoretiky, či ufology a pravidelně se schází se svou obvyklou bandou zápasníků a komiků, se kterou to táhne od začátků. Jednou se tak řeší v podcastu černé díry, technologická singularita, či co se stane po smrti a jindy zase, jak NASA nepřistála na měsíci a historky o kadění na zahradě a prdech, co mění aroma.

Tato pestrost témat, hostů, názorů, humoru i vážných témat byla podpalem popularity. Vše je navíc spojené s tím, jaký má Joe Rogan výborný všeobecný přehled o oborech hostů a sděluje v průběhu i své zajímavé názory a pohledy na věc, v případě že není host až natolik hovořivý, že by sám utáhl dvě i více hodinovou show.

Spotify nebude Joa Rogana cenzurovat, krátké klipy můžou zůstat na YouTube a vytvoří pro něj speciální video přehrávač

Geniální je také marketingová strategie, kdy je podcast, jehož délka se pohybuje od hodiny a půl až klidně do 4 hodin sestříhán do 5 až 20 minutových kratších videí, kdy se zrovna hovoří o nějakém konkrétním tématu. Prostě takové ty nejlepší a nejzajímavější momenty. Posluchač si je poslechne a pokud se o téma hodně zajímá, podívá se na celý podcast.

Stejně tak přítomnost videa, která není u podcastů vůbec běžná, je zde ohromně důležitá. Díky tomu mohly proběhnout světem slavné záběry na Elona Muska kouřícího marihuanu nebo humorné grimasy konspiračního teoretika Alexe Jonese, který se přiznal už v trochu podnapilém stavu, že před celým světem, že: „Je tak trochu retardovaný”.

Pravděpodobně nejslavnější epizoda podcastu, která se dostala i do českých médií.

A právě tady se stává celá věc okolo Spotify nečekaná. Pokud Joe Rogan Experience (můžete se setkat jen se zkratkou JRE) bylo tolik založeno na videu, zdál se odchod ke Spotify těžko uvěřitelný. Spotify však souhlasilo, že implementuje speciálně pro Joe Rogan Experience do Spotify video přehrávač.

Joe Rogan si také může nechat jednotlivé krátké klipy na YouTube a namísto na YouTube na Spotify umístit nové i současné celé podcasty. Stejně tak dostal Joe Rogan exkluzivní výjimku, aby se v jeho podcastu objevili členové kontroverzního zpravodajského serveru Infowars, jenž Spotify blokuje a mezi které patří právě například polo-vyšinutý, ale svým vlastním způsobem i zábavný konspirační teoretik Alex Jones.

Akcie Spotify se zvedly přes noc

Obrovské výjimky a pak astronomická částka 100 milionu dolarů! Je z toho poznat že Spotify o jeden z nejpopulárnějších podcastů neuvěřitelně stál. Proč? Vedle Joa Rogana totiž na Spotify zamířily v nedávné době i další velké podcasty jako The Joe Budden Podcast a podcasty z podcastových sítí Gimlet Media, The Ringer a Anchor FM. Spotify potřebuje stejně jako kterákoliv jiná streamovací audio i video služba exkluzivní obsah.

To je totiž to, na čem je založen úspěch Netflixu. Exkluzivita. To je to, co vás donutí vytáhnout z peněženky peníze. JRE navíc může přivést ke Spotify i lidi, kteří jej nikdy nezapnuli a to je pro Spotify také důležité. O tom, že to byl skvělý tah přesvědčuje také to, že přes noc se zvýšila cena akcií Spotify ze 161,94 dolarů za kus v 9:30 v úterý 19.5. na 185,56 dolarů za kus ve středu 20.5. v 10:00.

Foto Akcií Spotify, které po oznámení obchodu mezi Joem Roganem okamžitě vyletěly nahoru
Akcie Spotify po oznámení obchodu mezi Joem Roganem okamžitě vyletěly nahoru

Právě proto všechno Spotify zaplatilo tolik peněz a dokonce i riskuje, že jej současní posluchači opustí kvůli tomu, že dostanou hysterický názorový záchvat. Podstatnou část Rogenových hostů totiž tvoří hosté zastávající názory například takové, že Donald Trump nepochází z říše pekel nebo že biologicky existují jen dvě pohlaví.

Teď ale bez legrace.

Spotify riskuje ztrátu názorově vyhraněných odběratelů, mnoho nových ale přibude

Velká podcastová revoluce, která se na Spotify odehrává bude mít ale i velký vliv na hudbu.

Ano, podcasty přivedou na Spotify nové posluchače, kteří si službu osvojí. Na druhou stranu zaberou podcasty, které už v současné době tvoří asi 25% obsahu Spotify velkou porci času. Do takového podcastu se vlezou desítky písní. Takový podcast Joa Rogana má dle webu JreFacts.org dvě hodiny 30 minut. Do takového podcastu se tak vleze takových 43 přehraných písní (pokud to nejsou písně od TOOL, hehe).

Black Keys u Joa Rogana kritizovali Spotify. I tenhle podcast se na Spotify přesune.

Teď si vemte, že na YouTube i celé podcastové epizody mívají okolo milionů zhlédnutí, často ale i více. Například nejnovější podcast se skejťáckou legendou Tony Hawkem zhlédlo skoro 3 400 000 lidí. I kdyby se na Spotify přesunula z YouTube jen čtvrtina lidí a poslechli si jen 20% celé délky, jsou to pořád miliardy a miliardy písní, které by mohly být přehrány.

Billions and billions and billions and billions…

To je něco, čeho by se mohl hudební svět obávat, na druhou stranu si nelze myslet, že někdo nahradí poslech hudby posloucháním podcastů daleko spíše prostě budou uživatelé poslouchat hudbu a do toho ještě podcasty. A to je přesně další důvod, proč Spotify o podcasty tak stojí. Víc času, jenž je strávený poslechem = více příležitostí pro prémiové účty i reklamy. Připomeňme, že zatímco na počítači lze Spotify používat bezplatně s reklamami na mobilu si v účtu zdarma nemůžete vybrat, co chcete přesně poslouchat.

Pro hudebníky jako takové to tedy nemusí mít vliv žádný a možná dokonce budou těžit z toho, že budou na tuto platformu přivedeni někteří, kteří se jí doteď vyhýbali. Kdo by se naopak mohl na příchod Joa Rogana na Spotify v září dívat jako na soudný den jsou hudební vydavatelství. Jak zveřejnili New York Times, hudební vydavatelství dostávají od Spotify 52% výdělku ze streamů (přehrání) písně. Vydavatelství poté na základě smlouvy s umělcem předají většinou hudebníků, od 15% do 50% výdělku.

Joe Rogan je na palubě, kdo přistoupí další? Logan Paul? Nebo dokonce Ed Sheeran a Billie Eilish?

Už v roce 2018 však Spotify přešlo na jinou strategii, kdy se rozhodlo v některých případech obejít hudební vydavatelství a zahájit přímé licencování, kdy umělec dostane celých 52% – s tím, že pak samozřejmě umělec nemůže spoléhat na propagaci od vydavatelů a musí si ji zajistit sám a nebo spoléhat na to, že samotné Spotify ukáže dílo posluchačům. Najednou tedy začala ztrácet vydavatelství svou půdu pod nohama a moc díky které mohou určovat kdo bude slavným. A samozřejmě peníze.

Stejně tak je to průšvih pro ostatní streamovací služby jako Apple Music, Deezer, Pandora, Amazon nebo Google Play, které mohou akorát ostrouhat. A samozřejmě i YouTube, které ztratilo další ze svých velkých jmen. A dá se očekávat, že se teď rozběhne velká hra na podepisování smluv s velkými jmény, které si budou chtít společnosti uchránit. YouTube například podepsal smlouvu ohledně živého streamování s jedním z nejúspěšnějších YouTuberů PewDiePieem. A možná právě teď další ohromně vlivný YouTuber Logan Paul sedí u stolu, který má mimo jiné také podcast Impaulsive with Logan Paul, bubnuje si prsty a čeká, jestli první zavolá YouTube nebo Spotify – a kdo nabídne větší částku.

Joe Rogan nemá problém v debatách držet krok se současnými nejvlivnějšími inelektuály:

Teď pohled do budoucna.

Spotify se sice prakticky od svého začátku pohybuje ve ztrátových číslech, ale právě tohle může být to, co jejich bilanci otočí, co je udělá vysoci profitující firmou a mohou se stát monopolem, jakým je dneska Facebook, který skupuje velice brzy vše, co by mohlo být jejich konkurencí nebo, co by mohlo fungovat v souladu s nimi. Jestliže už nyní Spotify máchá 100 milionovými částkami za podcasty, jsme už jen krůček od toho, aby Spotify začalo skupovat umělce a přebírat hudebním vydavatelstvím velká jména.

Spotify může říct: Už vás štvou hudební vydavatelství a chcete dostávat více peněz? Přejděte k nám. Jednou tak mohou přebrat kohokoliv, kdo je zrovna nyní v kurzu a je neodmyslitelně spjat se streamováním. Khalid, The Weeknd, Halsey, Shawn Mendes. Kdo ví, možná dokonce i Ed Sheeran, Ariana Grande nebo Billie Eilish. Možná taky řeknou něco jako: Zaplatíme ti 300 milionů dolarů, když vydáš další dvě alba jenom na Spotify a nikde jinde.

Současné Spotify může zahubit hudební vydavatelství lusknutím prstu

Hudební vydavatelství se tím ale možná oslabí natolik, že je pak Spotify koupí se zbytkem jejich umělců ve stáji celé pod sebe. A tím se vyřeší i možná poslední problém, který Spotify na této cestě stát se audio gigantem má: marketing umělců. Vydavatelství totiž pořád mají personální výhodu a tím pádem i know-how, jak nafotit správné fotografie, kde dát reklamy na umělce, jaké videoklipy natočit a kdo je má režírovat, co si má umělec obléct, kde se má ukázat – zkrátka takové ty všechny věci, které mohou zpěváky, zpěvačka a kapely proslavit mezi lidmi.

Je tu však ještě i jeden scénář, který by všechno obrátil naruby: Google coby vlastník YouTube teď zpanikaří a za astronomickou částku koupí Spotify.

Nejvíce zhlédnutí má klip s expertem na přenosné choroby Michaelem Osterholmem z amerického Centra pro výzkum a prevenci infekčních chorob CIDRAP z 10. března 2020:

Samozřejmě, jsou to jenom prognózy a tipy. Hudebníci by si ale měli uvědomit, že – jak to trefně popsal britský odborník na hudební marketing Damian Keyes – Joe Rogan si koupil barák ve vaší ulici a ceny bytů v celé ulici teď pořádně stouply. Samotní hudebníci musí pochopit, co to znamená.

Musí být připraveni na to, co může přijít, aby se neupsali do něčeho, co pro ně nebude výhodné. Co pro naopak nejspíše teď výhodné bude je se stát samostatnou jednotkou. Ukázat, že máte jako hudebníci kvalitní obsah a dokážete jej tvořit i sami.

Hlavně na začátku by totiž Spotify spoléhal hlavně na nezávislé hudebníky, kteří si dokážou svépomoci dělat fotografie i videoklipy. Chce to už nyní nespoléhat se na hudební vydavatelství, kteří se rázem stali něčím, jako dinosaury zírajícím na velkou zářivou kouli na nebi v podobě dopadajícího meteoru Chicxulub. Doufejme, že je tohle závan čerstvého vzduchu a nevyplní se řádek kytaristy Peta Townshenda z legendární písně The Who “Won’t Get Fooled Again”: “Meet the new boss. Same as the old boss.”

Klip, ve kterém Joe Rogan oznamuje přesun na Spotify:

Recenze | Novinky: Morrissey se může názorovým odpůrcům jenom smát. Na I Am Not a Dog On a Chain zpívá i píše skvěle

Bývalý frontman vlivné britské kapely The Smiths Morrissey pokračuje ve své dlouholeté sólové kariéře, ve které strávil od rozpadu The Smiths roku 1987 daleko více času než v krátkém pětiletém období The Smiths. Je však pravdou, že Morrissey bez kytaristy Johnnyho Marra už nikdy nevytvořil tak vlivná alba, jakými byly The Smiths, Meat is Murder a hlavně The Queen is Dead. Nešlo čekat, že třinácté sólové album I Am Not a Dog On a Chain způsobí hudební revoluci jako The Smiths. Obzvláště ne v době, kdy část hudebního světa Morrisseye bojkotuje.

Morrissey se stal v průběhu posledních třech let téměř veřejným nepřítelem. Věřili byste tomu vůbec? Morrissey! Ten kdysi věčně zadumaný, introvertní zpěvák, který vždy vypadal, že má velice, velice citlivou duši a je dlouholetým bojovníkem za práva zvířat. Je těžké určit, jestli se změnil Morrissey a nebo se změnil svět. Možná obojí. Morrissey si každopádně v posledních letech znepřátelil mnoho lidí a mnoho jiných lidí jej naopak najednou začalo uznávat.

Morrissey (Foto: Shore Fire Media)
Morrissey (Foto: Shore Fire Media)

Člověk by si řekl, že před vydáním alba I’m Not Dog On a Chain musel nutně cítit tlak v podobě případných nenávistných, ba i posměšných ohlasů, které by se na něj valily, kdyby se mu album nepodařilo. Soudě podle toho, jak I’m Not Dog On a Chain zní, si z toho ale Morrissey dvakrát moc nedělal.

Morrissey a jeho výroky, nad kterými někdy zůstává rozum stát a někdy obdivujete jeho odvahu

V prvé řadě se pojďme podívat na ty nejkontroverznější věci, které Morrissey řekl. Ne kvůli politiky, ale kvůli tomu, abychom pochopili tohoto vskutku unikátního a charismatického zpěváka.

Morrissey na sebe upoutal pozornost výrokem, že jsou Číňané, kvůli tomu, jak se chovají ke zvířatům podlidi. Velkou vlnu nevole pak vyvolal Morrissey i po norském brejvikově masakru, když prohlásil, že svět je plný zabijáků, i když 77 obětí není nic oproti tomu, co se děje v KFC a McDonald’s každý den.

No a potom se doba stala ještě více politicky korektní, jenomže Morrissey se rozhodl provokovat nadále. Když byly spáchány teroristické útoky v Londýně, Morrissey kritizoval londýnského starostu Sadiqa Khana za to, že neumí pořádně anglicky, zastával se kontroverzního aktivisty Tommyho Robinsona, který prohlásil, že byl Hitler levicový a některé také naštval, když se podivoval, co 14letý mladík, údajná oběť sexuálního predátorství Kevina Spaceyho, dělal v jeho věku na párty.

Už předminulé autorské album Low in High School bylo všemi těmito kontroverzemi velmi poznamenáno. Některé britské a americké magazíny jeho nové album prakticky bojkotovali a prostě o něm neinformovali. Minulé album předělávek California Sun bylo díky absenci autorství lehkým uklidněním vášní a vypadalo to snad možná dokonce na to, že chce Morrissey víc zpívat než provokovat.

Bylo ale už předem jasné, že to Morrisseymu nevydrží moc dlouho. Stačil jen letmý pohled na obal alba a jeho název a muselo to hned být jasné. Morrissey se tam směje od ucha k uchu a nad sebou má napsáno tučnými výraznými písmeny: “Nejsem žádný pes přivázán k řetězu.” Už jen při pohledu na tohle musela někomu se slabšími nervami a zlomeným srdcem kvůli zjištění, co je Morrisssey zač, naskočit srdeční palpitace, zrudnout obličej a začít hyperventiace.

I v písních je někdy Morrissey tvrdý, ale velí: Když chceš zpívat, tak zpívej a nemluv o tom

Každopádně když opustíme od všeho toho, co Morrissey říká a zaměříme se na to, co tvoří a co zpívá, dozvíme se, že to s Morrisseyem nejde nijak z kopce, spíše naopak. Bývalý zpěvák legend britského alternativního rocku The Smiths dokáže podávat písně hodně sebejistě a ačkoliv je hudební podklad většinou konzervativní, na I’m Not Dog On a Chain se najdou některé zajímavé producentské i skladatelské postupy, které jsou nečekané, jako například velice působivý samplovaný dětský, či ženský hlas z druhé písně “Love Is On It’s Way Out”.

Hlavním skladatelem hudby na albu je opět Morrisseyův současný kytarista Jesse Tobias, který v devadesátých letech spolupracoval s Alanis Morissette a nyní musí plnit nevděčnou roli náhrady brilantního Jonnyho Marra. Nevede si ale vůbec špatně a dokázal pro Morrisseye ušít na míru tentokrát nejen vhodně pasující, ale i kreativní dojem dělající hudební oblek.

Album začíná překvapivě špinavou elektronickou basou, kterou doplňují rockové bicí. Zní to trochu jako něco z Bowieho Blackstar. Potom přijde jemnější, ale velký pop/rockový refrén. Morrissey ale jemný není vůbec a tlačí na pilu hned od začátku.

“If you’re gonna sing,
then sing, don’t just talk about it,”

zní povzbuzující slova Morrissey, ale poté přidá skoro až šokující:

“If you’re gonna kill yourself
Then for God’s sake
Just kill yourself”

Historie pamatuje doby, kdy byli lidé, co spáchali sebevraždu pohřbívání na kraji hřbitovů, protože byli křesťanskou doktrínou zavrhováni jako vyvrhelové společnosti. Dnes rozhodně není sebevražda tabu, avšak objevil se nový problém, kdy i díky vlivu sebevražd populárnách zpěváků – zejména v 90. letech, ale i nyní – začaly být sebevraždy mezi mladými lidmi takřka populární a ve společnosti se objevila potřeba téma sebevražd opět tabuizovat.

Je jasné, že pokud by existoval jednoduchý způsob, jak ze světa odejít pomocí jednoho červeného tlačítka, popřípadě injekce, mohli bychom přijít o spoustu lidí, kteří dnes vyprávějí o tom, jak to chtěli kvůli ať už fyzické, či psychické bolesti vzdát, ale nakonec to nevzdali. Za Morrisseyho řádky může být snaha liberalizovat eutanázii.

Název písně “Jim Jim Falls” odkazuje na vodopád v severní Austrálii, který se stal několikrát místem sebevraždy (například německého turisty v roce 2014 ) a jeho název “Jim Jim padá” trochu hodně černuhmorným způsobem konotuje s tématem sebevraždy.

Foto vodpoádů Jim Jim Falls v Austrálii

O pravém významu se ale nedozvíme téměř nic, protože Morrissey už s médii prakticky nekomunikuje. Jak to ostatně v této písni napsal, zpívej a nemluv jen o tom. Může to být totiž také pouhá provokace a v tomto případě by to byla provokace lehkovážná a dokonce potenciálně nebezpečná. Vzhledem k tomu, jak někdy Morrissey svérazně přistupuje k lidskému životu a staví jej do rovnítka se zvířaty, by se nedalo ani příliš divit.

Zvířata až na prvnm místě

No a právě zvířatům a jejich ochraně je věnována další píseň “Love Is Only Way Out”. Morrissey možná i do písní občas napíše něco, co je kontroverzní, jako v případě sebevražd, ale je neuvěřitelné, jak zároveň neustále dokazuje, že je jedním z nejlepších textařů své generace.

Dokáže přijít s texty, které nejenže dokáží být obrazné, ale na rozdíl od většiny dnešního alternativního rocku dokáže přijít s texty, které jsou naprosto konkrétní, mají v sobě hloubku, nejsou alibistické, mají v sobě ukrytý názor a mluví o věcech přímo tak, že je pochopí i dělník ze Škodovky, ale profesoru na umělecké fakultě nepřijdou příliš triviální.

Zatímco z minulého alba Low in High School jsem si oblíbil jeho geniální úderný řádek: “Stop watching the news / Because the news contrives to frighten you,” (“Přestaň se dívat na zprávy / Protože zpravodajství se tě snaží vystrašit”) z nového alba mi nejvíce utkvěl v paměti další záblesk Morrisseyho geniality v podobě řádků:

Did you see the sad rich
Hunting down, shooting down elephants and lions?

(“Viděl jsi ty smutné boháče / Lovit, střílet lvy a slony?”)

Tahle píseň má navíc i možná některé nejlepší produkční momenty z alba. Ten samplovaný znepokojující ženský, či dětský hlas, který zní jako hlas ducha, je perfektní a dodá do písně strašně moc a minimálně dvakrát rozšíří atmosféru písně a vtáhne vás do ní.

“Bobby Don’t You Think They Know” byla vydána jako první singl alba už v lednu. Morrissey tentokrát volí vyprávný styl. Není asi zase tak těžké uhádnout, že Morrissey pravděpodobně (i když nám zase zanechal minimum nápověd) zpívá o americkém swingovém zpěvákovi Bobby Shortovi. S Morrisseym zde parádně zpívá zpěvačka R&B Thelma Houston, která má sice již 74 let, ale její hlas zní neuvěřitelně silně a přesně.

“What Kind of People Live in These Houses?” jen potvrzuje, že Morrissey někdy vidí lidi spíše jako mravence, které pozoruje seshora.

Titulní “I Am Not a Dog On a Chain” je jako hymna všech těch Morriseyho kontroverzních momentů. Je to jako soundtrack pro sestřih z jeho kontroverzních myšlenek sestříhaných z rozhovorů a z jeho promlouvání mezi písněmi. Změna písně z estrádního zvuku do silného bušení bubnů a Morrisseyho hřmění:

“Fatter than fists, louder than blows
The dead are dead, ice cold and hard”

je velmi povedená. Někteří si asi budou po téhle písni už definitivně myslet, že Morrisseyho tělo ovládla duše Adolfa Hitlera. I když však zanecháme těchto dětinských hyperbol, je nutné uznat, že Morrissey působí na této písni poněkud samolibě a je to z části jen pouhá masturbace jeho ega. Po hudební stránce si lze ale písni jen a pouze užít.

“What Kind of People Live in These Houses?” jen potvrzuje, že Morrissey někdy vidí lidi spíše jako mravence, které pozoruje seshora. Tento nadhled jako ze čtvrté dimenze mu ale dá možnost pozorovat věci, na které my obyčejní “mravenci” občas zapomínáme. Morrissey zpívá například:

“They look at television thinking it’s their window to the world
That’s got to hurt”

(“Dívají se do televize a myslí si, že je to jejich okno do světa / To musí bolet.”)

Další singl “Knockabout World” má v sobě kopu nostalgie, ale zároveň je zvuk perfektně moderní. Kombinace zvuku ve vysokém rozlišení a vůně zaprášených audio kazet přináší zajímavou kombinaci.

Po odvážném albu nudný konec

“Darling, I Hug a Pillow” je moc hezká píseň. Text, skvělé muzikanství, monumentální zpěv nejen Morrisseye, ale i prakticky neznámé vokalistky Sally Chae. Je to radost poslouchat.  Píseň v sobě ať už chtěně nebo nechtěně odkazuje na řádky: “Send me the pillow… / The one that you dream on… “ z písně The Smiths “Some Girls Are Bigger Than Others”, která pochází z alba The Queen Is Dead

Kdyby se vám zdálo, že Morrissey v tomto bodu alba, moc změknul, následuje elektronická “Once I Saw the River Clean”, která je výpravná, že zní skoro jako nějaká irská lidová píseň, avšak vytvořená v dnešní době.

Škoda, že album končí po tak skvělých osmi písních. Poslední píseň “My Hurling Days Are Done” je nudná a zní spíše jako něco, co byste čekali, že bude hrát na regionálním Českém rozhlasu ve vysílání pro seniory. Jaká škoda skončit takhle tohle album, které se s tím jinak moc nemaže. “The Truth About Ruth” má příběh, ale zní utahaně a postrádá správný průtok. Obskurní “The Secret of Music” chvíli baví, ale opakovat stejnou smyčku 8 minut! To je směšné.

Je to škoda, protože by album mělo ještě daleko větší hodnotu. Navíc produkce bostonského Joa Chiccarelliho (Broken Social Scene, Angels od The Strokes, The Shins, minulé Low in High School Morrisseye) je někdy odvážná, někdy zní ale naopak příliš učesaná a chtělo by to naopak přidat více z toho třetího rozměru.

Na albu je mnoho písní, které v sobě mají vše, co od dobré písně očekáváte: trojrozměrný zvuk i příběh, profesionalitu, talent, umělecký otisk, schopnost vyjádřit myšlenky, ba dokonce názory a udělat to všechno inteligentně.

Morrissey – I Am Not a Dog On a Chain

Vydáno: 20. 3. 2020
Délka: 49:30
Žánry: Alternative/Indie Rock, Adult Pop, Adult Alternative Pop/Rock
Rozhodně musíte slyšet: 1. Jim Jim Falls, 2. Love Is on Its Way Out, 3. Bobby, Don’t You Think They Know?, 4. I Am Not a Dog on a Chain, Darling, 7. I Hug a Pillow, 8. Once I Saw the River Clean

od Patrik Müller -
Neil Young, Everything Everything, Charli XCX, Norah Jones

Legendární americký písničkář a country-rockový zpěvák Neil Young vydá album, na které se čekalo neuvěřitelných 45 let a představil první píseň “Try”. Everything Everything se vyjadřují k tématu znečištění spojeného s urbanizací. Charli XCX vydává karanténní album s pilotním singlem “enemy”. Norah Jones nové album vydává v červnu a její singl “Were You Watching” je jejím povedeným pokusem napsat píseň v poetickém stylu.

Pomocí nové povzbuzující písně se snaží koronavirus porazit Alice Cooper. Ariana Grande a Justin Bieber se zase snaží vybrat peníze pro ochranu rodin zdravotníků. Nové album vydal také Moby a je zde proto na něj ukázka. Povedený cover Lennonovy písně “Isolation” pak vydali Two Door Cinema Club.

Kompletní playlist i s nevydanými písněmi, remixy, či živými nahrávkami najdete v našem Spotify:

Neil Young – Try

Neil Young v době globální karantény začal kopat dost hluboko do jeho tvůrčí půdy plné zlata a v úterý prostřednictvím webu Neil Young Archives (NYA) oznámil vydání „ztraceného alba“ Homegrown. A to po neuvěřitelných 45 letech od doby, kdy se album začalo připravovat!

74letý country-rockový veterán někdy mimo jiné také přezdíván jako kmotr grunge bude vydávat toto akustické album, které mělo být původně určeno k vydání pár let po jeho průlomovém albu Harvest z roku 1972.

“Omlouvám se,” napsal prostě Neil Young ve svém prohlášení o zpoždění. “(Album Homegrown) je o smutné milostné aféře. Škoda byla způsobena, trápení… Prostě jsem to nemohl poslouchat. Chtěl jsem jít dál.“

Z velké části byly písně napsány a nahrávány krátce po rozchodu hudebníka narozeného ve Winnipegu s herečkou Carrie Snodgress, která zemřela v roce 2004. V důsledku jeho pocitů se rozhodl album odložit a místo toho vydat Tonight’s the Night 1975.

Everything Everything – Arch Enemy

„Arch Enemy“ je první singl z pátého alba Everything Everything nazvaného RE-ANIMATOR. Britská kapela na BBC Radio 1 uvedla píseň jako „divnou, dokonce i pro nás“. Píseň vypráví o muži, který slyší hlasy, a předpokládá, že tyto hlasy pocházejí od boha. Hledá proto svého boha a, jak to Higgs popsal magazínu NME: „Nalezl ale pouze shluk chamtivosti, toxicity a odpadu ve formě tukových ker (kusů nahromaděného tuku, které vznikají obzvláště často v londýnské kanalizaci pozn. red,) v kanálu.” Hlavní postava písně se proto k této tukové kře začne modlit a je ochotna očistit špinavý, dekadentní svět, který podle něj lidé vytvořili. Get To Heaven.

Everything Everything použili podobné vyobrazení i na albu Get to Heaven a písni “No Reptiles”. Zpěvák Higgs to vysvětlil takto: “Píseň má toto téma o tuku, co stéká z ulic a ucpává každé díry – takový mám pocit z široké veřejnosti, včetně mě. Jsme jen hrudky sulcu, neaktivní, privilegované, velké, světlé hrudky sulcu.

Charli XCX – enemy

I Charli XCX zpívá o „nepříteli“, myslí to ale úplně naopak. Píseň napsala Charli XCX o tom, jak si uvědomila, že je jí její přítel bližší než její kamarádi. Jakoby se samotná divila, že si jej nepřipustila k sobě více blíže než jindy – že by pandemie způsobila jedno zlepšení vztahu?

Charli XCX zpívá: “Maybe you’re my enemy / Now I’ve finally let you come a little close to me, oh” (“Možná jsi můj nepřítel / Teď jsem tě konečně nechala přiblížit se ke mě”), jakoby v jejich vztahu ještě nebylo vše odtajněno a neznali se ještě stále tak dobře. 

Tím se dostáváme k slavné frázi „udržujte si své přátele nablízku, ale nepřátele ještě blíž“, kterou popularizoval například film Kmotr II. Píseň složil častý spolupracovník Charli XCX BJ Burton.

Norah Jones – Were You Watching

Slavná newyorská písničkářka Norah Jones na nové písni čerpá inspiraci z poezie. Singl “Were You Watching” slouží také jako upoutávka k novému albu Pick Me Up Off the Floor, které by mělo vyjít 12. června. Skladba je spoluprací mezi Jones, baskytaristou Christopherem Thomasem, bubeníkem Brianem Bladem a houslistkou Mazze Swift, která zpívá také vokály na pozadí. Jones napsala píseň spolu s básnířkou Emily Fiskio.

Nová píseň navazuje na její druhé album A Different Kind of Human (Step 2), které bylo vydáno loni v létě. Na písni je možné také slyšet Isabel Waller-Bridge, která je sestrou herečky Fleabag Phoebe. „Nikdy jsem si nemyslela, že budu psát píseň o lásce, ale teď jsem připravena,“ vysvětlila Aurora ve svém prohlášení oznamujícím novou skladbu. “Moje srdce je připraveno.” A doufám, že jste také,“ dodala.

Alice Cooper – Don’t Give Up

Alice Cooper chce starým dobrým hard rockem rozdrtit koronavirus na padrť a písní “Don’t Give Up” povzbuzuje všechny jeho fanoušky, aby neztráceli naději a dokázali se se současnou situací smířit.

Moby – My Only Love

Vydání nového alba Mobyho All Visible Objects doprovázelo až příliš málo humbuku kolem, my vám proto hned nabízíme alespoň jednu z nejvýraznějších písní alba “My Only Love”, na které zpívá skvělá kalifornská zpěvačka Mindy Moore.

Ariana Grande & Justin Bieber – Stuck with U

Romantický duet moderního R&B Ariany Grande a Justina Biebera zní jako jedna z nejlepších písní, do kterých se kanadský dívčí idol kdy nachomýtl. Pochválit se navíc musí, že výtěžek z písně jde do nadace First Responders Children’s Foundation, která má za úkol chránit rodiny zdravotníků.

Two Door Cinema Club – Isolation [John Lennon cover]

Zatímco se celebrity ztrapňovaly zpíváním “Imagine” a chtěly všem ulehčit situaci, zlepšit den, uklidnit paniku a vyřešit pandemii, když svým falešným zpěvem zašišlaly do kamery: „Představ si, že není žádné nebe,” John Lennon má daleko lepší písně, které vyjadřují současnou situaci. Two Doors Cinema Club si vybrali píseň, na kterou nyní mnoho lidí kupodivu zapomnělo.

Autor: Patrik Müller

Když je všude kolem zmatek a chaos a ocitnete se v temném lese, ještě se můžete dívat po malém světle ve tmě. Tím světlem ve tmě je doufám pro mnohé z vás také hudba. Tento playlist sestávající z klasik i nových písní, není jen výběrem toho, které písně názvem nebo tématem, nejvíce sedí na současnou situaci, ale spíše výběrem písní, které se tématem současnosti dotýkají a zároveň výběrem písní, který by vám měl pomoci překonat tuhle zvláštní dobu, kdy se polovina planety zastavila a uzavřela do izolace.

Playlist si můžete přehrát také na našem Spotify profilu:

Bee Gees – Stayin’ Alive

Začneme klasikou konce 70. let a jednou z nejvíce posilujících písní všech dob. Většina lidí zná Bee Gees právě díky tomuto velkému hitu a jejich disko éře. Málo která kapela se ale v průběhu své kariéry dokázala tak měnit s dobou jako Bee Gees a přitom s každým stylem a v každé době uspět. Napumpovaná píseň s videoklipem, ve kterém po více než 2 dekádách v hudebním byznysu Bee Gees procházejí městem v ruinách, je neuvěřitelně silný.

Právě schopnost přizpůsobit se dekádám dělá z Bee Gees jednu z nejlepších kapel všech dob, ačkoliv si třeba vedle velikánů jako Beatles, Pink Floyd, Led Zeppelin, Rolling Stones, zrovna na Bee Gees málokdo vzpomene. Bee Gees začínali původně jako dětská kapela, následně ovlivněni Beatles nebo The Who se dali v pubertálních letech na rockovou hudbu, aby hned na to začali skládat smutné soulové milostné písně a poté za pár let přešli do své disko éry.

Rolling Stones – Living in a Ghost Town

Situace se změnila dost rychle a tak vlna písní o současné situaci teprve přijde. Je překvapivé, že to byli zrovna rockové legendy Rolling Stones, kdo zareagovali tak rychle. “Living in a Ghost Town” je první autorská píseň Rolling Stones od roku 2012.

Nejenže návrat Rolling Stones je historický okamžik sám o sobě, ale s texty a originálním videozáznamem jinak přelidněných prázdných ulic velkých světových měst, je toto opravdu historické umělecké dílo. Odpovědní lidé by se měli postarat o to, aby se záznam i s videoklipem někde uchoval jako kulturní dědictví!

Zrní – Mír a déšť a odpuštění

Kdybych chtěl bych dramatický, dal bych do tohoto playlistu jinou píseň z alba Nebeský klid — “Dneska už na horu nevylezu, není to potřeba”, kde se zpívá o tom, co „neuděláš“. Z prorockého alba Nebeský klid raději ale zvolím tu, která je spíše modlitbou za zlepšení situace s následným průletem vesmírem. V recenzi jsem to popsal, že píseň zní, jakoby byla hlavní postava Interstellaru ne z farmy v USA, ale odněkud z Beskyd.

Nothing But Thieves – Is Everybody Going Crazy?

I anglická kapela Nothing But Thieves ve svém textu předpověděla současnou situaci. Píseň vydaná na konci března, ale nahrána o několik měsíců dříve s refrénem: Jo, všichni blázní / V poslední době se k vám nemůžu dostat / Jsme tak beznadějně vyblednutí / Cítí se také někdo tak osamocený?“ perfektně zapadá.

Radiohead – Idioteque

Někteří psychologové nejdou příliš s dnes oblíbenou pozitivní psychologií a naopak souhlasí s tím, že je vystavování se depresivním filmům nebo písním ve skutečnosti pro psychiku dobré. Náš mozek prý zase tolik nerozlišuje mezi fyzickou a emoční bolestí. Vědci jsou proto přesvědčeni, že smutné filmy způsobují zvýšenou produkci endorfinů v mozku, což nám pomáhá lépe snášet bolest způsobenou tím, co se děje v reálném životě a zbavit se stresu.

Tak tady máte ikonickou pochmurnou píseň, kterou se Radiohead tehdy vzdálili nejvíce od svého původního zvuku. „Kdo je v bunkru? Kdo je v bunkru? Ženy a děti jdou první.“

Nine Inch Nails – The Beginning Of The End

Písní s tématem, ve kterém se probírá lidská nabubřelost a až směšná představa, že se nám nemůže nic stát je samozřejmě více, ale poměrně přímá a instrumentálně jednoduchá píseň Trenta Reznora tohle vyjadřuje sice obecně, ale velice přesně.

„We think we climb so high
Up all the backs we’ve condemned
We face our consequence
This is the beginning of the end“

Jimmy Fallon, Sting & The Roots Remix – Don’t Stand So Close to Me

Perfektní humorný počin, který přichystali moderátor a komik Jimmy Fallon, jenž je, jak poznáte z videa i skvělým zpěvákem s kapelou, která v jeho pořadu účinkuje — The Roots a také samotným autorem písně kapely The Police — Stingem.

Pro anglicky nehovořící je zde prostě vysvětlení vtipu. Název a zároveň refrén Stingovy písně zní v českém jazyce:„Nestůj u mne tak blízko”. Píseň inspirována novelou Vladimira Nabokova Lolita, je původně o úchylném učiteli, který dotírá ke studentkám a některé z nich také dotírají k němu. Nyní si jí však okamžitě začali lidé spojovat s vládními doporučeními ohledně dodržování odstupů od ostatních lidí v souvislostí s prevencí šíření nového koronaviru.

Monty Python – Always Look On the Brights Side of Life

Tahle píseň pocházející z jednoho z nejlepších komediálních počinů všech dob — britského seriálu Monty Python je univerzálně použitelná na všechny trable, které se vám v životě přihodí a současná situace samozřejmě není výjimkou.

David Bowie – Five Years

Humanistická píseň o tom, že na zemi zbývá už jen 5 let bezpečného života reflektovala nejistou situaci, která panovala ve světě v době, kdy se na přelomu 60. a 70. let zase přiostřily mezinárodní vztahy a studená válka začínala být čím dál tím méně studenější, až skoro vařila a v roce 26. září bylo málem vyhozeno USA do povětří falešným poplachem.

Píseň však s řádky jako:

„And all the fat, skinny people
And all the tall, short people
And all the nobody people
And all the somebody people
I never thought I’d need so many people,“

probouzí v člověku pocity sounáležitosti se všemi zranitelnými skupinami proti nákaze.

R.E.M. – It’s the End of the World As We Know It (And I Feel Fine)

„Je konec světa, jak jsme jej znali (a já se cítím skvěle)“ — nic nevyjadřuje současnou situaci, lépe než píseň R.E.M. o přírodních katastrofách a rozpadu současné společnosti. Hned jakmile se zavřely školy — z čehož člověk hned poznal, že je zle — jsem si musel na YouTube najít živou verzi této písně, kterou R.E.M. hráli na anglickém festivalu Glastobbury v roce 1999.

Nejlepší na písni je, že ačkoliv v textu zpívá Michael Stipe o zkáze, hudbou je to vlastně pozitivní píseň. Pro mnohé z lidí to snad nakonec skončí přeci jen tím, že si dali na měsíc oraz od práce. A pro ty ostatní… Snad si poslechněte text písně a uvědomte si, že na tom vždycky můžete být hůře.

Dejte nám vědět o písních, které jste si pouštěli vy v době pandemie a dodržování sociálního odstupu!

Autor: Patrik Müller

od Patrik Müller -
Weezer, Hlasey, Gorillaz, Littl Simz

Weezer vydávají další píseň z jejich nadcházejícího alba Van Weezer. Song “Hero“ je věnován všem, co pomáhají se zvládnutím pandemie. Novou píseň vydala rovněž Halsey, která poprvé spolupracovala s americkým DJ Marshmello a vznikla z toho píseň “Be Kind“. Gorillaz věnovali píseň také, ale zesnulé legendě a jednomu ze zakladatelů afrobeatu Tonymu Allenovi. Písně vydali také Little Simz, Sia, Pokáč a další.

Kompletní playlist i s remixy, alternativními verzemi již vydaných písní nebo se znovu vydanými písněmi si můžete pustit na našem Spotify:

TIP: Weezer – Hero

Weezer přicházejí s albem vzdávajícím hold, ale možná i neurážlivým způsobem malinko utahujícím si z legendární hard rockové kapely 80. let Van Halen a klišé, které okolo nich vznikly. Jejich píseň „Hero“ se zdá být hudbou kapely bratrů Van Halenů a zpěváků Sammyho Hagara a Davida Lee Rotha lehce inspirována i po zvukové stránce, spíše je to ale návrat Weezer do svých vlastních hudebních vod, konkrétně k albu Hurley (2010). Je to třetí skladba a druhý singl ze 14. studiového alba Weezeru nazvaného jako Van Weezer.

Hudební video obsahuje fanoušky kapely, kteří si přes obrazovku podávají dopis zpěváka Riverse Cuoma a jak se ukáže na konci, dopis je poděkováním všem, kdo pomáhají se zvládnutím pandemie nemoci COVID-19.

Marshmello & Halsey – Be Kind

„Be Kind“ je povzbuzující píseň, která zpochybňuje motivy druhého člověka ve vztahu. Avšak místo toho, aby se zpěvačka v textu vracela k bolístkám minulosti, hledá něco lepšího. Uprostřed toho nakonec Halsey ujišťuje danou osobu, že zde bude, aby jej podporovala.

Je pravděpodobné, že tato píseň je o rapperovi G-Eazym, se kterým Halsey dříve chodila. Píseň je první spoluprací Halsey a kalifornského DJ Marshmello.

Gorillaz – How Far? (feat. Tony Allen & Skepta)

“How Far?” je čtvrtá píseň v hudební sérii hudby a videoklipů Gorillaz Song Machine. Píseň s britským rapperem Skeptou, legendárním bubeníkem skupin Fela Kuti a Africa ’70 Tonym Allenem vyšla dva dny poté, co ikonický bubeník ve věku 79 let zemřel.

Právě tomuto bubeníkovi pocházejícímu z Nigérie, ale později žijícímu ve Francii, jenž měl velký podíl na vzniku žánru afrobeat, Gorillaz věnovali tuto skladbu jako poctu. K jejich videoklipu pak připojili Allenův citát: “Chci se postarat o mladé — mají zprávy a já je chci je uvést do rytmu.“

Little Simz – might bang, might not

Talentovaná Londýnská rapperka Little Simz vydala EP Drop 6 a jeho otevírací písní je ostrá píseň “might bang, might not”, ve které Little Simz používá o něco tvrdší “low key” styl než na minulém albu Greay Area.

Sia – Saved My Life

Popová zpěvačka a skladatelka Sia představuje svou novou skladbu, kterou napsala s popovou hvězdou Dua Lipou a aby těch hvězd nebylo málo, produkoval jí člověk, který je vnímán jako hvězda mezi producenty – losangeleský producent Greg Kurstin.

Rhiannon Giddens – Just The Two Of Us (feat. Sxip Shirey)

Americká folková zpěvačka Rhiannon Giddens vydala novou píseň a hudební video. Píseň je předělávkou klasiky amerického soulového zpěváka Billa Witherse. Video obsahuje fotografie a videa pořízená přáteli a rodinou v karanténě a pracovníky v systémech zdravotní péče v Severní Karolíně a New Yorku. Na nahrávce je možné slyšet také dlouholetého spolupracovníka Sxipa Shireyho, který hraje na harmoniku a postaral se o elektronické zvuky, které je možné v písni slyšet. Výtěžek z písně jde do fondu Global Giving’s Coronavirus Relief Fund.

Pokáč – I když jsme plešatý ft. Anna Slováčková

Vtipná, ale vzhledem k účinkování Anny Slováčkové hlavně dojímavá píseň populárního tuzemského písničkáře Pokáče, který je součástí projektu pro pomoc s rakovinou.

Stormzy – Own it feat. Ed Sheeran & Burna Boy

„Own It“ je čtvrtý Stormzyho singl z loňského studiové alba Heavy is the Head. Je to zároveň už třetí Stormzyho spolupráce s britským popovým písničkářem Edem Sheeranem.

Magnetic Fields – I’ve Got Date With Jesus

Poslední singl amerického alternativního projektu Magnetic Fields, “I’ve Got a Date With Jesus“, je jednou z písní, která se objeví na novém albu Quickies, jenž je připravené na vydání už 15. května. Album bude obsahovat 28 polo-krátkých písniček, z nichž každá je označena excentrickým, koncepčním příběhem. Stephin Merritt se tak nejspíš chystá pokračovat v podobném stylu jako na perfektním minulém albu 50 Song Memoir, které jsme zařadili do výběru nejlepších alb roku 2017.

Další nové písně:

Mogwai – Major Threat

Paul Weller – Village

Jason Mraz – Wise Woman

Rolling Blackouts Coastal Fever – Falling Thunder

Willie Nelson – I’m the Only Hell My Mama Ever Raised

Blossoms – Paperback Writer (In Isolation)

od Patrik Müller -

Jeden z nejzásadnějších hudebníků a zpěváků rock’n’rollu Little Richard zemřel ve věku 87 let. Little Richard ovlivnil velké množství vrstevníků i mladších umělců a měl tak zásadní vliv na vývoj hudby a kultury obecně.

Richard Wayne Penniman byl známý pro svůj revoluční, divoký styl hudby, jenž inspiroval mladé hudebníky po celém světě. Narodil se ve městě Macon v americké Georgii jako druhý z početné rodiny 12 dětí. S informací o úmrtí Little Richarda přišel hudební magazín Rolling Stone. Rock’n’rollový zpěvák měl 87 let.

Little Richard
Little Richard

Jako teenager byl Little Richard vyhozen z domu silně věřící rodiny a adoptovala jej rodina druhá. Ta měla pro jeho umělecký rozvoj velký vliv, protože vedla klub, kde poprvé vystoupil.

Little Richard začal hrát blues, ale jeho nejslavnější a nejúspěšnější práce — písně jako „Tutti Frutti“, „Long Tall Sally“ a „Good Golly Miss Molly“ — se objevily v polovině 50. let, kdy se začínal rozrůstat nový hudební styl, jenž navždy změnil hudbu i celou kulturu — rock’n’roll.

Jeho hudba byla převzata jeho významnými současníky Elvisem Presleym, Buddym Hollym a Billem Haleym. O pár let později byl velkou inspirací pro mladé britské hudebníky, jak se tomu říkalo „britská invaze“ — Beatles, Rolling Stones nebo The Who. Následně se k jeho odkazu hlásili také David Bowie, Rod Stewart, Lemmy Kilmister z Mötorhead a také Otis Redding. V domáci USA nebo jiných částech světa pak také James Brown, Bob Dylan a Michael Jackson nebo rockové ikony jako Jimi Hendrix a AC/DC.

V pozdních padesátých létech svůj rychlý a ostrý styl opustil a vydal se cestou gospelových písní. V šedesátých letech se ale k rock’n’rollu opět vrátil. Později v životě Little Richard také skládal písně pro děti a účinkoval v dětských pořadech.

Little Richard byl v roce 1986 mezi prvními uvedenými do Rock and rollové síně slávy. Dostal Grammy za celoživotní úspěch a vystoupil na prezidentské inauguraci Billa Clintona v roce 1992. Americká kongresová knihovna přidala do národního záznamového registru v roce 2010 jeho píseň „Tutti Frutti“. Do registru se přidávají díla, která je nutná permanentně uchovat a která jsou kulturně, historicky nebo esteticky důležitá a nebo odrážejí historii života ve Spojených státech.

Autor: Patrik Müller

Nova alba Soccer Mommy Manydy Mooe Nadi Reid US Girls

Nový přehled alb, které většinou vyšly na přelomu února a března, kdy se nejvíce mluvilo o albech dámských písničkářek a zpěvaček. Nové album totiž vydala americká písničkářka s elektrickou kytarou Soccer Mommy. Mandy Moore, kterou lidé znají spíše jako herečku, opět ukázala, že je ve skutečnosti lepší zpěvačkou než herečkou. O tom, kolik je dnes na Novém Zélandu skvělých hudebníků přesvědčuje Nadia Reid se skvělým albem Out of My Province.

Z Toronta pocházející Meghan Remy v rámci projektu U.S. Girls pak měla tentokrát velké ambice a zvolila dost odlišný přístup než na minulém, spíše indie rockovém albu. Poslouchali jsme také nové album Marka Ztraceného (ale ne moc dlouho).


„Vraní hnízdo“ není nový dotovaný stavební nápad Andreje Babiše ;-), nýbrž je to místo, odkud na lodích sleduje námořník okolí. Stejně, jako je pro plavce velké moře, je pro běžného posluchače velká hudební scéna. My proto sledujeme každý týden ty nejpozoruhodnější, nejpodivnější i nejkrásnější hudební místa (rozuměj alba a EP), představujeme vám je a dáváme vám na ně doporučení.

Image result for crows nest


Soccer Mommy – color theory

Vydavatelství: Loma Vista
Žánr:
Indie Rock, Alternative/Indie Rock
Hodnocení: 3,0+/5,0

Po nadšení ze skvělého prvního alba nashvillské zpěvačky a rockové písničkářky Sophie Allison, která si dle amerického stereotypu matek kolem čtyřicítky říká Soccer Mommy, na svém druhém albu lehce zklamala. Alespoň teda na ta očekávání, které jsme mohli mít po skvělém debutovém albu plné délky Clean.

Novinka color theory totiž není bohužel nic jiného než jen slabší kopie původního alba. Zvukový posun nelze slyšet téměř žádný. Ono by to ale ani nebylo potřeba, protože zvuk Soccer Mommy je unikátní sám o sobě a rozhodně by bylo škoda o něj přijít. Jenže color theory nepřináší lepší nápady ve stejném stylu prvního alba, které bylo zařazeno i na našem webu mezi mezi vůbec nejlepší alba roku 2018.

První píseň “bloodstream” je přitom skvělá. Sophie Allison zápasí se svými depresemi a popisuje, jak se snaží zírat na hortenzie, ale přinese jí to jen klid na polovinu srdce – takový, jaký údajně naposledy cítila v 13 letech. Soccer Mommy má ten dar, že nějak dokáže způsobit, že vás její problémy zajímají a to i když se zdá, že nemají žádné řešení, jak ostatně sama Allison přiznává na písni “royal screw up”:

“And I want an answer
To all my problems
But there’s not an answer
I am the problem for me, now and always.

K výborným momentům alba můžeme také přidat píseň “lucy” s kytarou, která je tentokrát více psychadelická a rozladěná než obvykle. Jestliže jindy kytara Soccer Mommy spíše připomíná takové ty líné jarní sobotní odpoledne a vůni svěžího větru, který sebou vezme vůni všeho rostlinného porostu okolo a šustění stromů, “lucy” je spíše už slušný trip, který zní jako něco, co není úplně zažitelného bez návykových látek, popřípadě mimořádného duševního stavu.

Úplným mistrovským kouskem je pak předposlední píseň “stain”, kterou se díky silnému kytarovému efektu, který tvoří druhou část písně, vzdálí Soccer Mommy daleko od svého tradičního zvuku. Nakonec dojme také píseň “yellow is the color of her eyes”, která byla napsána její matce, které zemřela na rakovinu ještě v době, kdy byla Sophie Allison před svou pubertou.

Na dalších momentech alba, jako na “Nightswimming” ale slyšíme písně, které nemají silný melodický základ. Navíc se cítíte divně, protože jsou tam zvuky jako opatrný, ale atmosférický syntezátor, které by měly dodat písni nějakou hloubku, ale píseň ve vás vůbec nic nezanechá. Hned za tím následující “crawling in my skin” je na tom velice podobně. Navíc neustále se opakující fráze názvu písně “Crawling in my skin,” je ve světě hudby už celkem otřelá. “up the walls” má dobrý náběh, ale víceméně vyšumí do prázdna.

Celkový málo výrazný dojem alba dělá také to, že na prvním albu byly písně kratší. Bylo jich přitom na albu stejně – také 10 –, avšak album bylo o celých 10 minut kratší. Na albu Clean byly písně kratší a údernější, na druhém jsou delší a rozvláčnělé. Je to škoda, protože nové album Soccer Mommy bych měl určitě někde v pomyslné padesátce nejočekávanějších alb tohoto roku.

Důležité ale také pořád je to, že se na color theory objevilo zhruba pět písní – “bloodstream”, “royal screw up”, “yellow is the color of her eyes”, “lucy” a “stain”, které byste měli slyšet, pokud se vám líbilo debutové album. Zbytek je holt daleko horší, ale pořád tu máme tyhle písně, díky kterých ani celé album color theory rozhodně nemůže skončit v propadlišti hudebních dějin. Silných, ale 3,0.

Mandy Moore – Silver Landings

Vydavatelství: Verve Forecast Records
Žánr:
Pop, Folk-Pop, Pop/Rock
Hodnocení: 3,5/5,0

Mandy Moore nikdy nebyla nikterak velkou herečkou a její role byly hlavně béčkové romantické filmy a béčkové komedie (čest výjimkám, jakou byla role ve výborném legendárním seriálu Scrubs). Před kamerou těžila spíše z její krásy než hereckého talentu. Je to trochu s podivem, protože si jí většina lidí spojí právě s herectvím, ale Mandy Moore je ve skutečnosti daleko lepší zpěvačka než herečka. Její příjemný hlas poskytuje dostatečnou oporu pro prosluněné, pohodové písně, které většinou pohybují mezi popem, soft-rockem, country, blues a folkem.

První píseň “I’d Rather Loose” odstartuje album ve velkém stylu. Hlavní podíl na ní má, stejně jako na drtivě většině alba folk-rockový hudebník Taylor Goldsmith, který je manželem Mandy Moore a v minulosti spolupracoval například s Johnem Fogertym a hraje v indie folkové kapele Middle Brother. Třetí hlavní postavou alba je pak skladatel a producent Mike Viola, který stál například za písněmi Ryana Adamse nebo Fall Out Boy a jeho rukopis na albu je hodně znát a dost připomíná hlavně styl Ryana Adamse.

No a tady se dostáváme do poněkud pikantní situace a zajímavého trojúhelníku, protože právě Ryan Adams je jejím bývalým manželem. Je to však právě jeho tvorba, která má na zvuk alba zásadní vliv, byť je třeba Ryan Adams duší více rocker a Mandy Moore spíše zpěvačkou křehkého popu. Hodně to jde slyšet na těch více soft-rockově orientovaných písní jako “When I Wasn’t Watching” a  “I’d Rather Loose”.

Nejlepší písní je asi druhá “Save a Little for Yourself”. Měkká angličtina v písni krásně lítá jako pírko v jarním vánku a píseň je jedna z těch výjimek, kdy je sloka s chytlavým rozkouskovaným frázováním snad dokonce lepší než refrén.

Snad každý posluchač si rovněž musí oblíbit píseň “Tryin’ My Best, Los Angeles”, která v sobě má takovou tu správnou naivitu osmdesátých  let, kdy jsme si v našich končinách ještě Los Angeles představovali jako ráj na zemi, protože jsme nevěděli, že tohle město hvězd má stejné problémy a některé i daleko větší jako každé jiné velké město.

“Easy Target” je v podstatě moderní country. Skoro zní jako píseň, kterou zpívají průkopníci amerického moderního country Little Big Town.

Konec alba je bohužel buď uspávající (“Silver Landings”) nebo melodicky i textově až otravně naivní (“Stories Reminding Myself of Me”). Jinak je ale album Silver Landings pohodové album, na kterém se podílela parta sympatických a určitě i hodných lidí. To se projevuje na náladě hudby. Pro kvalitu alba je důležité to, že ti lidé jsou očividně i talentovaní a pracovití. Silver Landings se také se skvěle hodí do tohoto ročního období, kdy slunce vítězí na mraky a nocí. Ano, není to žádný geniální výtvor, avšak jako relaxační album slouží výborně.

DOPORUČUJEME: Nadia Reid – Out of My Province

Vydavatelství: Spacebomb Records
Žánr:
Písničkářka, Folk
Hodnocení: 4,0+/5,0

Přechod z nového alba Mandy Moore na nové album Nadie Reid je velmi hladký. Novozélandská rodačka Nadia Reid na albu Out of My Province totiž působí jako starší sestra Mandy Moore. Ve skutečnosti je přitom Nadia Reid mladší, avšak talent, který má s její moudrostí způsobí to, že na celém albu ve svých ještě ani ne 30 letech, zní velmi vyspěle a moudře. Moudře a vyspěle zní jak její hudba, tak její texty.

Album tichého a velice jemného folk-rocku není tím albem, které by vás ohromilo okamžitě, ale spíše tak pozvolně prostupuje vaší myslí a stejně jako je i tempo povětšinou pomalé, i to, jak se album dostává do vašich mozkových buněk, trvá trochu déle, ale za to se tam ustálá velice pevně.

Styl Nadie Reid na jejím druhém albu je přirozený a instrumentálně přímý, ale její hlas je trochu severský, záhadný a éterický a nabízí větší zasněnost, kterou instrumentalita alba příliš nemá. Tvoří to ale výborný kontrast.

Jestliže většina alb slábne s tím, jak se blíží ke svému konci, Out of My Province je naopak čím dál tím lepší. První písně jakoby byly spíše teprve rozjezd (až na rychlejší “Oh Canada”) na  a pak to Nadia Reid napálí napřímo v polovině alba. Skromné folkové album na písni “Best Thing” zapojí smyčce a začne znít skutečně honosně.

Album je také čím dál tím více emotivnější a jakmile přijde krásná, velkolepá píseň “I Don’t Want to Take Anything From You”, je už to skoro na kapesník. Hlasový projev Nadie Reid je dokonalý. Album pak zakončí srdcervoucí “Get the Devil Out”, ze které běhá mráz po zádech. Kombinace jejího hlasu, čisté elektrické kytary a smyčců na pozadí s opakováním řádku:

“They will never take it from me,”

je neuvěřitelně silná.

Out of My Province je celkově skvělé klidné album a Nadia Reid perfektní zpěvačka jak hlasově, tak tím, jak do alba promítá svůj charakter pomocí inteligentního skladatelství a textařství. Silných 4,0.

U.S. GIRLS – HEAVY LIGHT

Vydavatelství: Spacebomb Records
Žánr:
Alternativní Pop, Indie Rock, Indie Pop
Hodnocení: 3,5/5,0

Projekt písničkářky z Toronta Meghan Remy vyvolal nadšené reakce u zahraničních kritik a už nejen jen je třeba jej zde také uvést. Projekt U.S. Girls v sobě má zajímavou kombinaci nízko nákladového, ale zároveň také naopak velkolepého pojetí. Stejně tak pojetí spíše psychedelického a alternativního a naopak pojetí, které zní jako z muzikálu. Její minulé album A Poem Unlimited se často objevovalo na seznamech nejlepších alb roku 2018.

Příliš velkým fanouškem jejího minulého alba jsem však popravdě nebyl. Vadil mi ten někdy až moc laxní přístup k produkci a celkové formě podání alba. Bylo to album slušné, ale že by patřilo třeba do 20 nejlepších alb roku, s tím jsem úplně nesouhlasil.

Byl to ale pořád velice, velice slibný základ a kdyby Meghan Remy dokázala vytvořit novou a lepší verzi A Poem Unlimited s posunutým zvukem dopředu, bylo by to výborné album.

Jenže nové album Heavy Light je album hodně jiné a Remy se rozhodla prakticky úplně překopat styl a začít odznovu. Přetvořit jej v ambiciózní, velkolepá projekt, který zní jako honosný muzikál. Svou honosností a vážností Heavy Light připomíná alba Fathera Johna Mistyho.  Album Meghan Remy však působí daleko více extrovertně a bohužel ne tak konzistentně.

Přitom předem vydaný hravý singl “4 American Dollars” naznačoval možný příklon a vývoj stylu alba minulého a trochu vlastně i další povedená, hudbou latinské ameriky ovlivněná píseň “And Yet It Moves / Y Se Mueve”.

Textově zajímavou písní je “Woodstock ‘99”, na kterém jsem původně čekal nějaký názor na tento slavně-neslavný festival, který byl na jednu stranu jedním z nejlépe obsazených festivalů všech dob a dívat se na něj z pohodlí gauče bylo vždy skvělé, na druhou stranu se tam však dělo plno věcí, prodejem předražené pitné vody v příšerném vedru počínaje, znásilňováním a žhářstvím konče, za které se musel stydět každý slušný člověk. Píseň je ale nakonec spíše písní o kamarádce z bohaté rodiny – možná proto ten příměr ke komerční verzi původního festivalu Woodstock z roku 1999.

Album je zvláštní tím, jak na jednu stranu má velké ambice, ale i přes epickou instrumentaci některé písně prostě zní, zní a pak zase skončí bez toho, aniž by zanechaly nějaký dojem. Je to bohužel hodně pomíjivé album a to je přitom úplně opak toho, čím by chtělo být. Meghan Remy také často hraje na emocionální stránku.

Dokonce i nechá na albu několikrát promlouvat lidi, kteří říkají kýčovité řeči jako: “Přál bych se, abych si jako puberťák nestaral o to, co si o mně lidé myslí.” Fuj! To je ale hnusný kýč, který bych možná čekal na albu nějaké naivní popové hvězdy, typu Katy Perry, která poslední dobou chce strašně moc ukázat, jak dosáhla společenského probuzení, ale určitě ne na albu U.S. Girls.

I z toho je vidět, jak Meghan Remy strašně moc chtěla vydat důležité album, ale nejspíše to chtěla až moc a bohužel si vybírala k němu zkratky, které neudělaly albu dobře.

Marek Ztracený – Planeta jménem stres

Vydavatelství: Supraphon
Žánr: Nudný český pop
Hodnocení: 1,5/5,0

Musel jsem si pustit tento výkvět české pop music, abych zase trochu obohatil své hudební obzory. V polovině alba jsem však usnul.

od Patrik Müller -
Machine Gun Kelly, HAIM, Big Thief, Max Richter

Těsně po tom, co fanoušci rocku chválili Post Maloneho za to, jak se mu podařil koncert coverů Nirvany, je tu další populární raper Machine Gun Kelly, který se vydal do rockového žánru. S další novou písní “I Know Alone” přišly sestry Haimovy, které se tentokrát  výrazněji vzdalují od svého původního zvuku směrem k disko vlivům. Po rušném minulém roku je zpět i americká indie rocková kapela Big Thiefs a další povedený soundtrack stvořil Max Richter.

Kompletní playlist včetně znovu vydaných písní, remixů a toho, co se nevešlo, si pusťte zde:

TIP: Machine Gun Kelly – Bloody Valentine

Nevím, co se to děje. Post Melone zpívá s Ozzym a odehraje koncert, kde hraje jen Nirvanu, další současný populární raper Machine Gun Kelly se vrátil časem o něco méně a dal se do stylu emo rocku, který frčel na začátku tohoto století. Výsledek je ale perfektní a z “Bloody Valentine” jsou odvaření i fanoušci rapu. Dobré písně se prostě na žánry nedělí a tohle je styl, na kterém vyrůstala generace. Ta si od tohohle žánru odpočinula a teď je po něm zase hladová. Ale stejně je to šílený žánrový twist. Rok 2020 je skutečně hodně divným rokem plným zvratů a chystané rockové album Machine Gun Kellyho by mohlo být jedním ze zvratů pozitivních.

HAIM – I Know Alone

Nový singl HAIM „I Know Alone“ se vydává inspiracemi z taneční hudby. Rytmy legendárních elektrobubnů Rolland 808, éterické vokály s nezvykle silným efektem je to, co HAIM zvukově posouvá. Někdy to zní zatím trochu neohrabaně a zvláštně, ale chce tomu dát trochu čas a HAIM si jistě na nový styl zvyknou. Alespoň můžeme vidět HAIM v nové, neobvyklé směsi nových zvuků. Texty řešící vztahové problémy jsou ale naopak pro HAIM velice typické. “Od chvíle, co jsem byla venku, už uběhlo pár dní,” zpívá zpěvačka Danielle Haim v úvodních verších. Texty byly původně inspirovány pocitem osamělosti kapely po návratu z turné, avšak perfektně zapadají do toho, jak si všichni uspořádáváme svět při současné pandemii.

Big Thief – Love In Mine

Jedna z nejpracovitějších kapel současnosti — američtí indie rockoví Big Thief se vrátili po minulém vyčerpávajícím roku velice rychle. Nemáme ještě polovinu roku za sebou a Big Thief už vydávají novou píseň “Love In Mine”. Ta je velice poklidnou, houpavou písní, které velí akustická kytara. Každý hlas i nástroj tu ale má své místo a ten minimalistický přístup se vší tou perfektní nedokonalostí se povedl.

Max Richter – Elena & Lila (Titles Season 2) [My Brilliant Friend OST]

Poté, co jeden ze současných nejlepších neo-klasických skladatelů Max Richter, exceloval při tvorbě hudby pro seriály Leftovers nebo Black Mirror. Nyní má štěstí jeho skvělé hudby využívat italský dramatický seriál My Brilliant Friend.

Khalid – Eleven

“Eleven“ je druhým singlem z připravovaného třetího studiového alba teprve 22letého, ale už nyní velice úspěšného zpěváka Khalida z Georgie. Khalid na vydání písně připravoval své fanoušky na Twitteru a Instagramu už 7. ledna 2020 a o dva dny později byla vydána. Nyní “Eleven” dostalo i videoklip.

Gregory Porter – Pheonix

Gregory Porter je na nové písni “Pheonix” typicky nad věcí a elegantní. Celý soubor bude vydán společností Blue Note/Decca 28. srpna. Dvojnásobný vítěz Grammy sám říká o písní, že “Phoenix“ je o nemrtvém, nepotlačitelném duchu lásky. „Láska může padnout, může utrpět velkou ránu, ale může se zvednout z popela a pokračovat,“ přemítal o písni Porter. Nová skladba je nejnovější z řady již vydaných písní z alba, které také zahrnují písně gospelem insirovanou “Revival”, baladu “If Love Is Overrated” a píseň věnovanou Porterově rodině i fanouškům “Thank You”. O těchto písních jsme informovali v minulých přehledech nových písní.

Ghostpoet – I Grow Tired But Dare Not Fall Asleep

Titulní píseň z nového alba londýnského hudebníka temných uliček Ghostpoeta “I Grow Tired But Dare Not Fall Asleep”.

Bronson, Odesza – Heart Attack / Vaults

Pořádně dunivé a hypnotické údery elektronických bicích a éterický rytmus v novém bočním projektu trojčlenné EDM skupiny ODESZA, který se nazývá BRONSON. “HEART ATTACK” byla vydána spolu s více experimentální a odvážnou písní “VAULTS”. Na první jmenované písni skvěle zpívá londýnská zpěvačka a producentka Laura Bettinson.

PUP – Anaphylaxis

“Anaphylaxis” je první písní kanadské punkové kapely PUP od vydání třetího alba Morbid Stuff v dubnu 2019. Doprovodné hudební video obsahuje animaci od filmaře Calluma Scotta-Dysona. Zpěvák Stefan Babcock odhalil, že píseň byla inspirována nehodou při rodinném výletu. „Nápad na písničku jsem dostal, když jsem byl na chatě mé partnerky a na jejího bratrance se vrhly včely a celá jeho hlava se najednou začala zvětšovat,” prozradil Dyson s tím, že byl nešťastník nakonec odvezen do nemocnice, ale vše naštěstí dobře dopadlo a nakonec si z něj a jeho anafylaktického šoku ještě dělali legraci.

Arca – Nonbinary

Venezuelský producent/ka pobývající v Barceloně Arca vydal/a píseň, která je ještě obskurnější než jeho/její povedené minulé eponymní album Arca. Vlastním jménem Alejandra Ghersi je jedním z nejvíce experimentlních a nejprogresivnějších hudebních interpretů současné hudby.

Oasis – Don’t Stop… [Demo]

Málokdo to čekal, ale alespoň nějaké výhody doba sociálního odstupu přinesla. Noel Gallagher se doma tak nudil, až vytáhl starou sbírku svých CD nahrávek a našel tam tuhle skvělou píseň, kterou Oasis nestačili vydat, protože se rozpadli. Více o písni najdete v našem článku o jejím vydání.

Autor: Patrik Müller

SLEDUJTE NÁS

NOVINKY

Recenze | Novinky: The Strokes se na The New Abnormal pod vedením slavného Ricka Rubina nadobro přestali distancovat od perfektní formy Populární americká indie rocková...

REEDICE

Recenze | Reedice: Vrcholné album R.E.M. Automatic for the People je album o světlu na konci tunelu, ještě více však o rozdílech dvou generací Když...

STROJ ČASU

Recenze | Stroj času: Průlomové druhé album Adele 21 vytřelo zrak všem, kteří si mysleli, že už se hudba přestala kupovat 25 nejprodávanějších alb všech...

SÍŇ SLÁVY

Nietzsche by měl z Davida Bowieho radost. Jeho život přetvořil v umění a stejně ho zakončil V předchozím albu The Next Day to vypadalo, že...

NÁHODNÉ ALBUM

Recenze | Novinky: Debut uprchlice z Fifth Harmony Camily Cabello Camila je přes všechny nedostatky nakonec příjemným kubánským zahřátím V době, kdy teploty stále klesají,...